autor: Wind
Zdravím. Moc se omlouvám za takovou prodlevu mezi díly. V posledních několika měsících se toho stalo tolik, že jsem na psaní povídek neměla čas ani myšlenky. Problémy se sypou ze všech stran a nějak to nestíhám včas všechno zametat. Nicméně doufám, že se to v následujících týdnech spraví. Vážně mě mrzí, že jste museli na pokračování čekat tak dlouho a popravdě nemůžu slíbit, že se to nebude opakovat. Ale budu se snažit. Ještě jednou prosím za prominutí.
Vaše Wind
Will se rozhlížel po okolí domku a hledal, kudy se asi mohla malá vydat. Jenže stopy v písku mu moc nepomáhaly. V noci bylo skoro dokonalé bezvětří, takže stopy, které na pláži zanechala předešlý den malá Simone při hraní, byly prostě všude. Will nebyl stopař, a proto nevěděl, které stopy jsou čerstvé. Napadlo ho, že možná šla Sim za tátou do lesa, ale byla tu taky možnost, že šla do moře pro nové mušličky. Will nevěděl, která z těchto variant byla horší. Na tohle byl sám, Miriam mu v takové situaci pomoct nemohla, i když by chtěla. Mohla jen hlídat, aby se neztratila i jejich druhá dcera.
„Simone!“ Volal Will, jak nejhlasitěji mohl. Malá nebyla pryč dlouho. Nemohla dojít moc daleko. Tohle už s ní jednou zažili, ale byli na hledání tři a mohli se vydat více směry. Teď byl ale sám. Špatné rozhodnutí by ho připravilo o drahocenný čas.
„Sim! Kde jsi!“ Will se rozeběhl směrem k lesu. Přece jen byla větší pravděpodobnost, že by malá šla za tátou a strýčkem.
Prošel cesty, kudy chodili spolu. Prohledával houští, nakoukl pod každý padlý strom v okolí, zvedal všechny listy, ale po Simone nebylo ani vidu, ani slechu. Slzy ho pálily v očích, ale věděl, že teď si nemůže dovolit propadat panice. Simone byla někde úplně sama a byla ještě moc malá na to, aby se ubránila. Neměla ještě ani žádné schopnosti a popravdě nikdo z nich nevěděl, jestli vůbec nějaké mít bude, když je její otec člověk.
„Simone!… Sim! Kde jsi?!“
Will došel až k potoku. Holčičky nikdy nebyly dál. Rozhlížel se na všechny strany a stále volal, ale nikdo se neozval.
„Bože můj… co mám dělat. Kde může být?“ ptal se zoufalý merfolk sám sebe plačtivým hlasem. Ten pocit beznaděje a strachu byl neúnosný. Hlavou se mu honily různé scénáře toho, co všechno by se jeho malé holčičce mohlo stát. Ale v tuhle chvíli nesměl polevit. Vydal se dál prohledávat prales zpátky směrem k pláži. Simone přece nemohla dojít daleko.
~*~
Tom stál na vrcholu skály, kterou museli s Raiem zdolat, aby mohl jejich průzkum ostrova pokračovat. Raiovi k dosažení vrchu zbýval jen jeden metr, ale jemu to připadalo jako nekonečná vzdálenost. Když byl skoro nahoře, natáhl k němu Tom ruku a pomohl mu s posledními centimetry. Rai sebou unaveně plácl na zem.
„Merfolkové…“ začal udýchaně, „patří do vody… ne na hory.“ Tom se zasmál.
„Neboj. Cestou zpátky zkusíme najít jinou cestu, kde nebudeme muset šplhat. Taky mi to dalo docela zabrat.“
„Jo jasně… byl jsi nahoře docela rychle.“
„No… doma jsme s Georgem občas chodili na horolezeckou stěnu. Je to sice jiný, ale základy mi to dalo. Ale ty sis na první pokus taky vedl dobře.“
„To víš… jsem génius od přírody.“ Oba dva se zasmáli.
Tom se zadíval do dálky. Tady odtud byl nádherný výhled. Koruny většiny stromů nebyly výš než samotná skála. Vypadaly trochu jako mechové polštáře. Nad nimi létali orlové a všude byl slyšet řev opic. Toma zajímalo, jaké druhy tady asi jsou, protože doteď je jen slyšeli, ale nikdy žádnou neviděli. A Rai nebyl znalec života nad vodou, takže taky nevěděl, co je tady může potkat. Při téhle myšlence Tom pevněji sevřel rukojeť mačety. Snad nenarazí na nějakou velkou šelmu. To by byl docela problém. Zadíval se směrem k jejich domovu. Doufal, že je tam všechno v pořádku. Nenapadalo ho sice nic zlého, co by se tam mohlo stát, ale přece… měl takový zvláštní pocit. Bodalo ho u srdce a cítil úzkost. Ale přisuzoval to jen neopodstatněným obavám.
„Nad čím tak dumáš?“
„Hmm? Ale nic… jen tak přemýšlím, jestli jsou v pořádku.“ Rai se usmál a vstal ze země.
„Neboj… nic se nemůže stát. Jsi jen… jak jen tomu lidi říkají? Para… normální?“ Tom se zasmál.
„Paranoidní. Paranormální jsi pro lidi ty… Asi máš pravdu. Zbytečně se strachuju. Pojď, pokračujem. Ještě před sebou máme kus ostrova na prozkoumání.“
„Jo… Co myslíš, stihneme se do večera vrátit?“
„Hmm… no to nevím. Ale jestli chceš, můžeme ještě chvíli pokračovat, a pak se vrátit. Na večeři už bychom tak mohli být zase na pláži.“
„No… to by šlo.“
Když se Rai dostatečně vydýchal po svém horolezeckém výkonu, pokračovali v cestě. Tady nahoře už nebyl les tak vysoký a časem došli k místům, kde stromy pomalu mizely a nahrazovala je po pas vysoká tráva.
„Tady si dávej pozor. Nikdy nevíš, co se v takové trávě může ukrývat.“ Varoval Raie Tom.
„Dobře.“ Merfolk si raději připravil mačetu pro nutnost obrany.
Chvíli se brodili vysokou trávou a místy se museli prosekávat skrz trnité keře.
„Zpátky musíme najít jinou cestu. Tudy už nejdu.“ Funěl Rai, když se prosekávali už asi pátou houštinou.
„Jo… to by bylo fajn.“ Tom si kryl obličej rukou, když se prodíral dál. Už skrz větvičky viděl další travnatou plochu. Ale tahle byla jiná než ty předtím. Tráva na ní byla podstatně kratší a nedaleko bylo slyšet zurčení potoka.
„Co to bylo?“ zarazil se Rai, když zaslechl z dáli neznámý zvuk.
„Já nic neslyším. Co je to?“ Tom nastražil uši. Občas si přál mít tak dobrý sluch jako Rai. I když u něj to mělo asi co dočinění s jeho schopností.
„Nevím… zní to jako nějaké zvíře.“ Tom zbystřil. Mohla to být nějaká šelma. Oba se ve svém úkrytu v křoví přikrčili. Rai upíral oči směrem, odkud přicházel ten zvuk. Stále se přibližoval. Pak ho uslyšel i Tom.
„Raii… klid. To jsou kozy.“ Pak ho ale něco napadlo. Kdyby se jim podařilo nějakou chytit, mohli by ji přivést domů na mléko. Jakýkoli zdroj potravy se jim bude v zimních měsících hodit. A kdyby jich měli víc, mohli by posloužit i na maso. Proud jeho myšlenek přerušil Raiův tichý hlas.
„Jsou kozy nebezpečný?“ Tom se tiše zasmál.
„Ne… nejsou. Jsou dost užitečný. Lidi je chovají pro mlíko a na maso.“
„Hmm… tak nějaký chytíme.“
„Přesně na to jsem myslel.“
Jenže to se snáz řekne, než udělá. Tom nikdy nelovil nic jiného než ryby. Nemusel si však dlouho lámat hlavu.
„Tak jo… nech to na mně.“ Špitl Rai. Tom se na něj nechápavě otočil.
„A co chceš jako dělat?“
„No… řekněme, že vraždící zvuk není mojí jedinou specialitou.“ Tom ho sice moc nechápal, ale nechal ho, ať dělá, co myslí, a jen si zaspal uši. Jen Raie sledoval. Ovšem nezdálo se, že by Rai něco dělal. Jen se zhluboka nadechl a… zavřel pusu? Ovšem než se Tom nadál, stádečko koz asi o sedmi dospělých a třech kůzlatech si lehlo na zem a usnulo.
„No… zvuk o vysoké frekvenci ti může roztrhat ušní bubínky a zničit mozek. Ale zvuk o hodně nízké frekvenci může některá zvířata uspat.“
„A jak jsi věděl, že to bude působit?“
„Nevěděl. Jen jsem to zkusil a povedlo se to.“ Tom se zasmál.
„A co teď?“
„Až se proberou, budou dost otupělý. Když spí, můžeme je pochytat a až se proberou, odvedeme je v klidu domů.“
„Jo… to zní jako plán. Až na to, že nevíme, kudy.“
„Půjdeme podél potoka. Jediný vodopád, který jsem na ostrově kdy slyšel, je ten nedaleko od pláže. A ten není zas tak vysoký, takže někde poblíž bude schůdná cesta dolů. Pak už to bude snadný jak facka.“
„A to jsi nevěděl předtím, než jsme lezli na tu skálu?“
„Nevěděl jsem, že je tu něco tak vysokýho na souši. Vím jen o vodě.“ Tom kývl.
„Jo… to dává smysl. No tak jdeme. Přivážeme je dřív, než se probudí.“ Udělali na lanech smyčky, které hodili kozám kolem krku. Když se omámená zvířata probrala, bez větších obtíží je vedli směrem, kde byl jejich domov.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Tady to odhaduju na inspiraci Robinsonem, napadlo mě to u těch koz. Teď už jim jen chybí chytit papouška a najit Pátka 😀
Ale bojím se o Sim, snad se jí nic nestane…
Tiež odhadujem nejakú inšpiráciu Robinsonom, ale hlavne, že našli niečo užitočné 😀
Ale Sim – bojím sa, kde sa tá malá zatúlala a hlavne dúfam, že jej nič nestane…
Ďakujem za časť a netrpezlivo čakám na ďalšiu, aby som vedela, kde je Simone.
Chudák Will teď asi šílí. Snad bude Simone v pořádku.
Kaiova schopnost je úžasná, věřím, že se jim bude ještě hodit. Teď mají kozy, za chvíli můžou mít malé hospodářství.
Snad dojdou domů včas, aby mohli pomoct hledat Simone, a třeba na ni narazí cestou.
Díky za kapitolu.
Moc doufám, že je Sim v pořádku. Vůbec si neumím představit, jak musí Will šílet strachy. Péče o dítě je šíleně zodpovědná a mně kdyby se takhle ztratilo dítě, které mám momentálně na starosti, tak by mě asi kleplo a to doslova. Takže to s Willem dost prožívám. Snad ji brzy najde a bude v pořádku! 🙂
Každopádně chytání koz mě pobavilo. Kluci mají štěstí, že má Rai tak super schopnosti, protože jsem se už připravovala na to, jak se budu smát u toho, jak se snaží pochytat kozy. Ono to totiž zas až tak jednoduché není. 😀 Momentální život na farmě mě naučil, že chytání ovcí je sakra práce, takže hádám, že to bude podobné i u koz. 😉 No, přála bych si mít stejnou schopnost jako Rai! 😛
Moc děkuji za další díl!! 🙂
Ja som si myslela a zároveň dúfala, že sa v Sim prebudili nejaké schopnosti už teraz a dokáže sa nejakým spôsobom teleportovať a keďže chcela byť s Tomom tak sa k nemu premiestnila:D no žiaľ boli to len nejaké kozy… som strašne zvedavá čo je s malou. Kam sa zatúlala. Chudák Will:(
Doufám že se malé nic nestalo a že ji brzo najdou na pokračovaní si ráda počkám.