autor: ophelia_seven
Princezna Bill ANEB jak hádání pomáhá slepovat rozbité kousky
Je to skoro všechno… a stále to není dost.
Téma o bydlení s jejich otcem, kdyby se cokoliv stalo, vyšumělo hned poté, co dal Tom jasně najevo, že to je poslední místo, kam by chtěl jít. Simone o tom přestala mluvit a Bill, ačkoliv byl zvědavý, se celému tomu tématu úplně vyhýbal. Všichni tři si nějakou dobu povídali, než se Bill s Tomem rozhodli jít trochu bloumat po nemocnici a nechat jejich matku odpočinout. Bill dokázal vidět v jejích očích, jak ji vyčerpávají léky proti bolesti.
Po hodině bezcílného potulování po nemocnici, kdy se většinou utápěli ve svých vlastních myšlenkách a jen výjimečně nějakou sdíleli spolu, skončili v hale, každý s šálkem vlažné kávy a Tom s muffinem na koleni, ze kterého mu Bill pomáhal uždibovat. Seděli na nepohodlných židlích, bok po boku, a mlčky sledovali ostatní lidi, jak přicházejí a odcházejí. Jako předchozí den v jídelně, Bill je všechny pozoroval a přemýšlel nad jejich příběhy. Každý přicházel nebo odcházel, každý někoho znal nebo někoho měl. Bill se nepřítomně poškrábal na krku, když spatřil procházející pár ruku v ruce, jak mluví k sobě navzájem něžným tónem. Nedokázal říct, jestli byli šťastní nebo smutní, ale byli spojení. Bylo to stejné, jako si Bill myslel, že on a Tom byli dříve – dříve, než byli rozděleni a zlomeni.
„Myslíš si, že naše duševní schopnosti jsou zničené?“ Zeptal se Bill zničehonic. Tom se na něj podíval a hledal v jeho očích náznak, odkud to přišlo. Nakonec se rozhodl, že na tom nezáleží a pokrčil rameny.
„Poškozené,“ řekl a hodil si do úst kousek muffinu, který pomalu žvýkal.
„Opravitelné?“ Zeptal se Bill a doufal, že Tom řekne ano. Byla pravda, že udělali pokrok, a to zejména v posledních několika dnech, ale Bill nikdy nedokázal říct, jak daleko to zajde. Chtěl svého bratra kompletně zpět.
„Doufám, že ano,“ byla Tomova jednoduchá odpověď.
Bill si nervózně olízl rty a otočil hlavu, aby na svého bratra pohlédl. Sledoval jej několik vteřin, než se Tom tázavě podíval jeho směrem. „Co?“
Bill se zhluboka nedechl a zvedl kousek Tomova muffinu, aby jej zmáčkl mezi prsty, namísto vložení do úst. „Dnes ráno jsi mě políbil,“ řekl nakonec, čímž převzal Tomův přímočarý přístup a nyní byl na řadě Tom, aby se nepohodlně zavrtěl, když obrátil svou pozornost zpět k šálku kávy ve své ruce. Prsty s ním pootáčel, zatímco jej Bill sledoval a čekal na odpověď.
„Jo,“ řekl nakonec a napodobil tak Billův přímý přístup, bez tancování kolem tématu. Bokem se na Billa podíval. „Byl to instinkt, hádám,“ pokrčil rameny. „Byl jsi rozrušený a dříve to fungovalo, prostě se to stalo.“
„Prosím, nedělej z toho velkou věc,“ prosil Tom a hleděl svému bratrovi do očí. Bill v nich mohl vidět zoufalství a v duchu se lehce stáhnul. „Nic jsem tím nemyslel.“
„Aha,“ řekl Bill a pohlédl dolů na své dlaně. Stále držel kousek Tomova muffinu a odhodil ho do koše na druhé straně stolku vedle sebe. Pomyšlení na jídlo bylo pro něj nyní dost neatraktivní.
„Aha?“ Naléhal Tom po krátké odmlce mezi nimi. „Aha co?“
„Jen ´aha´,“ pokrčil Bill rameny a snažil se nevzdychnout, jen dál udržet svou lhostejnost. „Fungovalo to,“ řekl s nuceným, chabým úsměvem.
„Já vím.“
„Děkuju.“
Tom si odfrkl. „Není zač,“ řekl a vstal ze svého místa vedle Billa. „Musím na záchod.“
„Okay,“ přikývl Bill a pohlédl přes halu do místa, kde byly záchody. Nechtělo se mu hýbat. „Budu tady,“ řekl svému bratrovi a Tom přikývl, než mu podal svůj šálek studené kávy, aby mu ho podržel. Bill sledoval, jak jeho bratr odchází a sám pro sebe přemýšlel, jestli si na to někdy zvykne, nebo jestli v něm vždy bude ten strach, který jej přinutí přemýšlet, zda se k němu Tom ještě někdy vrátí zpátky.
Kdyby jej Bill nepřestal od sebe odstrkovat pryč, byl si jistý, že by to brzy zjistil.
„Tohle je tak dobré, Tome,“ chválil Bill už snad po milionté během deseti minut. Doma se pro ně dva Tom rozhodl uvařit večeři. Vybral těstoviny, protože si pamatoval, že těstoviny bývaly Billovy oblíbené. Ačkoliv Tom je dělal jinak než jejich matka, a tak byl nervózní, že to možná Billovi nebude chutnat. Nicméně jeho obavy se zdály být neoprávněné a každý kompliment, který mu Bill věnoval, pyšně přijal.
„Jsem rád, že ti to chutná,“ řekl a sklonil hlavu, kšilt jeho čepice mu tak zakryl polovinu obličeje.
„Vážně,“ pokračoval Bill a nacpal si do úst více těstovin. Polovinu toho sežvýkal, než pokračoval se svou chválou. „Kde ses naučil vařit?“
Tom skromně pokrčil rameny. „Táta nikdy nebyl kolem, takže jsem hodně experimentoval.“
„Hmm,“ zabručel Bill s potěšením. „Co ještě umíš vařit?“
„Ehm,“ Tom se snažil odpovědět, ale nebyl si jistý jak. „Já nevím,“ dokončil s nelehkým uchechtnutím. „Prostě vidím věci a hodím je dohromady. Nic fajnového.“
„Musíš házet věci dohromady častěji,“ řekl Bill a hltal jídlo ze svého talíře rychleji, než jej Tom viděl jíst jakékoliv jídlo od chvíle, kdy se vrátil zpátky. Mohlo to tak být proto, že jejich denní režim byl tak rozházený, když byla jejich matka v nemocnici, že ani jeden z nich toho po většinu času moc nesnědl, ale Tom si také užíval chválu, kterou nebyl zvyklý přijímat.
„Vlastně,“ začal s kývnutím a napil se své coly, než položil sklenici zpět na stůl. „Přemýšlel jsem o tom a myslím, že až se máma vrátí domů, budeme muset převzít její činnosti, protože pravděpodobně nějakou dobu nebude schopná nic dělat.“
Bill souhlasně přikývl. „Ty budeš mít vaření.“
Tom se zasmál a obrátil oči v sloup nad svým mladším bratrem, který stále nabíral těstoviny alarmujícím tempem, zatímco Tom jedl pomaleji. „To je asi dobrý nápad. Možná bych tě mohl trochu vykrmit.“
Billovy oči se rozšířily a jeho vidlička se zastavila ve vzduchu. Polkl to, co měl v ústech a rozhořčeně odpověděl: „Já nepotřebuju tloustnout! Ty jsi stejně hubený jako já!“
„Ha!“ Tom se zachechtal a přes tričko se poplácal po břiše. „To naprosto není pravda!“
Bill jen krátce zapřemýšlel, než střelil jídlem na své vidličce přes stůl a rukou si přikryl ústa, když Toma udeřilo do tváře a sklouzlo mu do klína. Tom zůstal nehybně sedět a s omáčkou na tváři zíral na Billa, a Bill zíral nazpět a nevěděl, jestli se má smát, nebo utíkat. „Ach můj bože,“ vypískl nakonec zpoza své ruky.
„Ty jsi tak mrtvý,“ řekl Tom a popadl ze svého talíře hrst špaget, aby ji hodil přes stůl na svého bratra, než měl šanci si to rozmyslet. Bill se přikrčil, ale nebyl dost rychlý, aby se všemu vyhnul. Většina se mu dostala do vlasů, a ačkoliv je neměl vyčesané nahoru, pěkně se to přilepilo.
„Tome!“ Vykřikl Bill, okamžitě vyskočil ze židle a zatřepal hlavou jako pes, aby dostal jídlo ze svých vlasů, ale to bylo lepkavé a nechutné a nešlo dolů. Párkrát poskočil na špičkách a rukama zatřásl vedle svých boků odporem. „Dej to pryyyyč!“
„Ach, Bille,“ povzdechl si Tom, zatímco zadržoval smích, a obešel stůl, aby bez váhání pomohl svému bratrovi dostat špagety z vlasů. Většina z nich spadla na podlahu vedle jejich nohou, jak sebou Bill neustále třepal.
„Já tě tak moc nenávidím,“ zamumlal Bill a cítil, jak mu Tom vybírá zbytky špaget z vlasů, zatímco stál před ním ohnutý v pase.
„Ale nebuď takové mimino,“ vynadal mu Tom a hravě mu promnul vlasy. Bill cítil, jak se trocha vlhkého, lepkavého jídla dotkla pokožky na jeho hlavě a rozetřela se mu ke kořínkům. Vypískl na protest, narovnal se a automaticky se natáhl pro hrst špaget ze svého vlastního talíře. Než jej Tom mohl zastavit, zvedl ruku a přimáčkl je rovnou do jeho dredů.
Tom chytil Billovo zápěstí, čímž přenesl nějakou omáčku i na Billovu kůži, a zkroutil mu ruku za záda, až Bill vykřikl. „Auuu!“ zařval a použil svou volnou ruku, aby svého bratra praštil, ale Tom jej za ni popadl dřív, než mohl navázat kontakt s jeho tváří. „To bolí, ty bastarde.“
„Řekni, že se omlouváš,“ dožadoval se Tom a pevně držel Billovu sevřenou pěst ve své vlastní, i když se jeho bratr snažil dostat pryč. Bill vzdorně zavrtěl hlavou.
„Ty se omluv!“ Tom mu zkroutil ruku o trochu víc a Bill poskakoval na špičkách. „Au, au, au!“ Zakňučel.
„Tys to začal,“ připomněl mu Tom. „Omluv se a potom se omluvím já.“
Bill zíral svému bratrovi do očí a snažil se v nich najít upřímnost. Ale nemohl se soustředit, protože ruka za zády jej opravdu bolela a v ruce, sevřené v Tomově dlani, cítil známé mravenčení. A tak se Toma rozhodl vzít za slovo a zhluboka se nadechl. „Omlouvám se,“ řekl tak upřímně, jak jen to dokázal.
Tom jej nepustil. „Omlouváš se za co?“
Bill znechuceně zavrčel nad tím, že tento rozhovor stále pokračuje, ale stejně se podřídil. „Omlouvám se, že jsem po tobě hodil ty úžasné špagety.“
„A?“ naléhal Tom.
„Co ještě? Já nevím!“ Tom víc přitlačil na Billovu paži, až se svíjel a znovu zakňučel.
„Kurva,“ zasyčel. „Omlouvám se, že jsem ti to hodil do vlasů.“
„Okay, děkuju,“ řekl Tom, pustil bratrovu paži a poodstoupil směrem k obývacímu pokoji. Ruce si otřel do džínů. „Jdi najít něco k vyčištění toho bordelu.“ Otočil se zády ke kuchyni a Bill zalapal po dechu.
„Tome!“ Vykřikl a běžel za ním. Vrhnul se Tomovi na záda a ten klopýtnul.
„Co to k čertu, Bille?“ Zeptal se Tom se zavrčením, ale úsměv v jeho hlase dal Billovi vědět, že přesně věděl, o co šlo.
„Říkal jsi, že se mi omluvíš!“ Vykřikl Bill, jak Tom klopýtal kupředu s většinou Billovy váhy na zádech.
„Neřekl,“ dohadoval se Tom, když se dostal k pohovce. Snažil se na ni Billa hodit, ale Bill se chytil pevněji a byla to prohraná bitva.
„Řekl jsi to!“ Bill použil jednu ruku, aby s ní plácl Toma po hlavě a Tom té příležitosti využil, aby ze sebe Billa setřásl. Přistál zády na pohovce a rychle se stočil do klubíčka, aby se ochránil, jak se nad ním Tom tyčil. „Ne, ne! Neubližuj mi!“ Vyjekl a Tom se snažil udržet vážnou tvář.
„Proč bych neměl?“ Vyzval jej Tom a Bill kopal nohama, aby od sebe bratra odstrčil.
„Protože jsem se omluvil.“
„To nestačí,“ zašvitořil Tom a zavrtěl hlavou, než opět přistoupil ke svému bratrovi ležícímu bezmocně na pohovce.
„Ne, ne, ne! Neeeee!“ Křičel Bill, když Tom opět zaujal své místo nad ním. „Nemůžeš mi ublížit. Jsem příliš krásný!“ Snažil se a Tom se zarazil a zíral na něj, než se rozesmál. Bill se uvolnil v ostražitém vítězství. Sledoval pobaveně a triumfálně, jak se Tom několik minut smál. Nakonec se dal dohromady a pomalu couvnul.
„Příliš krásný,“ přemítal Tom, stále smějící se sám pro sebe, když se otočil zpátky ke kuchyni. „Musím uklidit ten bordel. Proč si nejdeš umýt vlasy nebo tak něco, princezno,“ zvolal přes rameno na svého bratra.
„Pro tebe je to Princezna Bill,“ zavolal Bill hravě nazpět, jak se vydal udělat přesně to, co mu Tom navrhl, zasloužená omluva byla zapomenuta.
Bill později toho večera ležel v posteli a naslouchal zvukům v domě, nebo spíš jejich nedostatku. Slyšel dlouhou dobu Toma v koupelně, jak se pravděpodobně snažil dostat z vlasů špagety. Bylo to dost těžké i pro Billa, aby je z vlasů dostal, ale pomyslel si, že s Tomovými dredy to muselo být pravděpodobně ještě těžší. Poté, co Tom odešel z koupelny, jej Bill slyšel v kuchyni a nakonec v obývacím pokoji. Bill nevěděl, jestli se jeho bratr už snažil usnout, nebo sledoval televizi, ale nedokázal snést to ticho. A bez ohledu na to, o kolik lépe se cítil, stále tam byl ten pocit na zvracení v jeho žaludku, když se zastavil na dost dlouho, aby se nadechl a vzpomněl si, že jeho matka je v nemocnici, že se mu zdálo o muchlování se svým bratrem, že jej jeho expřítel slyšel volat jméno svého bratra při orgasmu, že Bill byl zamilovaný do svého bratra, stále, po čtyřech letech odloučení.
Bill ze sebe odhodil přikrývku a vstal. Zamířil ve tmě ke dveřím a poté dolů po schodech. Televize byla vypnutá a Bill doufal, že Tom ještě nespí. Tiše obešel pohovku, aby pohlédl na svého bratra a rozhodl se, jestli je ještě při vědomí, nebo ne. Tom se ani nepohnul. Ale zase, Bill se snažil nevydat žádný zvuk pro případ, že by Tom už spal, aby jej nevzbudil.
„Tome?“ Zašeptal Bill tiše.
Tom se na něj podíval, příliš rychle na to, aby už spal a Bill byl rád. Ale na moment jím proběhla panika, když Tom beze slova nadzvedl roh přikrývky, jako to dělával před mnoha lety. Zatímco Bill si užíval spaní stočený kolem svého staršího bratra předchozí noc, nemohl popřít, že gauč nebyl to nejpohodlnější místo na spaní. Váhavě se kousl do rtu a pak už ze sebe ta slova s neklidem nechal vyjít.
„Moje postel je větší.“
Neuvědomil si, že dokonce zadržoval dech, dokud, po chvíli váhání, ze sebe Tom neodhodil přikrývku a nevstal. V té chvíli si Bill dovolil vydechnout a úplně se uvolnil. Otočil se a poté, co si Tom posbíral své věci, tiše následoval svého bratra, dokud nebyli zavření v Billově tichém, tmavém pokoji. Všechno bylo tak tiché a znervózňující.
Bill vlezl do postele jako první a Tom jej váhavě následoval. Leželi nehybně na opačných stranách postele. Bill nesnášel, že mezi nimi byla mezera – a ne jen ta fyzická. Kdyby pro sebe měli dům na noc před čtyřmi lety, byli by hned na sobě, i kdyby to nemělo nic společného se sexem. A zatímco se trochu fyzicky sblížili při boji s jídlem během večeře, jen to způsobilo, že Bill bolestně toužil po něčem víc. Chtěl se pokusit zvrátit škodu, kterou už způsobil, zamiloval se do svého bratra, ale nemohl ignorovat to, co tam bylo. A se vším ostatním, co se dělo, neměl ani energii to zkusit.
„Tome?“ zašeptal a pohnul se mírně ke středu postele.
„Jo?“ Zašeptal Tom nazpět, ležel kompletně bez hnutí. Bill přemýšlel, co si Tom myslí a nenáviděl, že musí přemýšlet. Tom byl od večeře docela tichý a odměřený a Bill se nakonec stáhl do svého pokoje, aby se mu klidil z cesty.
„Děkuju ti,“ řekl tiše.
Tom ze sebe vydechl nervózní uchechtnutí. „Není zač.“
„Myslím to vážně,“ řekl Bill a přisunul se blíž. Postel se uprostřed prohnula a Tom se kousek pootočil směrem k Billovi. Jejich paže se dotýkaly, ale Tom se ani nepohnul, aby to napravil. Jen dále ležel a hleděl do stropu, zatímco Bill se přetočil na bok, aby se na něj podíval a bral Tomovu nehybnost jako malé vítězství. „Nevím, jak to děláš, ale vždycky se díky tobě cítím líp.“
Tom otočil hlavu, aby se na něj podíval a Bill mohl na jeho tváři spatřit slabý úsměv. „Je to moje práce od chvíle, kdy táta odešel, abych tě chránil,“ zašeptal Tom nazpět a po krátkém přemýšlení dodal, „i když to vypadá, že sis sám vedl docela dobře, když jsem byl pryč.“
Bill rychle nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Ale nevedl,“ řekl. „Byl jsem tak v prdeli. Pořád jsem, ale v posledních několika dnech jsem se cítil víc sám sebou než za poslední čtyři roky.“
„Tyhle poslední dny byly opravdu v prdeli,“ rozesmál se Tom nevěřícně.
„Já vím,“ souhlasil Bill. „A nějak, navzdory tomu všemu, je to pocit, jako bys…“
„Tě držel pohromadě?“ nabídl Tom, když se Bill odmlčel, protože to bylo opravdu vše, co od sebe mohl v současné době žádat – aby se ujistil, že Bill zůstal v jednom kuse.
Bill zavrtěl hlavou. „Více než to. Dáváš dohromady to, co už bylo rozbité.“
„Já nevím, jak to dělám,“ odpověděl Tom a neklidně si olízl rty.
Bill na Toma ve tmě několik okamžiků hleděl, a Tom bez přerušení hleděl nazpět. Bylo to, jako by jejich spojení už téměř bylo na místě. Bylo kolem nich, ale ne tak docela mezi nimi a oni oba se ho snažili uchopit, přitáhnout blíž a jednou provždy vrátit na své místo.
„Dnes ráno jsi mě políbil,“ ukončil nakonec Bill ticho mezi nimi.
Tom zavrtěl hlavou. Už to přiznal dříve, ale zdálo se, že to Bill nemohl nechat být. „Přitiskl jsem rty na tvou hlavu,“ podotkl a Bill se usmál.
„Stejná věc.“
„To není.“
„Je mi jedno, jestli to pro tebe nic neznamenalo,“ řekl Bill a tím jej přerušil, „protože pro mě to něco znamenalo. Znamenalo to pro mě hodně.“
Tom těžce polkl a zhluboka se nadechl, než pomalu vydechoval. Bill mohl cítit ten vzduch na svém nose, jak byly jejich tváře blízko u sebe. „Pro mě taky,“ přiznal Tom nakonec. „Jen jsem nechtěl, abys mě zase týden ignoroval.“
Bill zavrtěl hlavou. Neusmíval se, protože pro něj byla tato situace smrtelně vážná. Nikdy nebyl nervóznější, nebo vážnější, nebo jistější o čemkoliv ve svém životě. „Tys mě políbil,“ přemítal a Tom přikývl.
„Jo.“
„Políbil jsi mě,“ opakoval Bill a zvedl obočí na svého bratra.
„Já vím.“
„Polib mě,“ řekl Bill, měkčeji.
„Vím, že jsem to udělal, Bille,“ řekl Tom, jak špatně pochopil, co Bill řekl – že, tentokrát, to byla žádost – a Bill zavrtěl hlavou a ještě jednou se ke svému bratrovi přisunul, čímž zrušil poslední mezeru mezi nimi.
„Polib mě teď, Tome,“ dožadoval se, jak se díval dolů na svého bratra, a Tomovy oči se rozšířily uvědoměním. „Polib mě doopravdy.“ Bill statečně přisunul svou tvář blíž k Tomově a Tom zaváhal, ale nakonec se pohnul, aby se svými ústy setkal s Billovými na půl cesty.
Bill přejel jazykem po Tomově piercingu a Tom pootevřel rty, čímž umožnil, aby se jejich jazyky setkaly po tom, co jim připadalo jako věčnost. Bill se přitlačil ke svému bratrovi tak blízko, jak se jen mohl dostat a Tom objal pažemi Billovo křehké tělo, aby jej držel u sebe a chránil. Ani jeden z nich nemohl dýchat, ale stejně tak se nedokázali odtáhnout. Vzduch kolem nich, uvnitř nich, byl odsáván pryč, ale bylo to okay, protože oni dýchali jeden pro druhého.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
No vida, už to začíná vypadat slibně 😀
Jsem moc ráda, že se kluci pomalu vrací tam, kde před čtyřmi lety skončili. A obzvlášť mě těší, že se zrovna Bill tak snaží. Je to u něj příjemná změna. Tak hlavně aby se zase kvůli něčemu nerozhádali.
Akorát pořád přemýšlím, co se to semlelo mezi Tomem a jejich otcem. Doufám, že se to brzo dozvíme…
Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! Já asi dostanu infarkt! Konečně, konečně se políbili. Já jsem tak happy a dojatá aaaa… no nic 😀
Úžasný díl, fakt úžasný 🙂 A ta poslední věta: Dýchali jeden pro druhého… Na tu budu myslet ještě hodně dlouho 🙂
Děkuju moc za překlad a nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Úžasné!! Konečně jsme někam postoupili. Doufám, že věci se teď budou už jen a jen zlepšovat. Díky za překlad.
Snad už to teď půjde snadněji. Jenom doufám, že Bill dokáže překonat ten blok, který v něm ty čtyři roky odloučení vybudovaly.
Díky, těším se na pokračování.
Tyjo Billa nepoznávám :O super díl, konečně jsou pryč ty jeho negativní myšlenky a pochybnosti, prostě to řekl. Těším se na další 🙂 díky za překlad
Jupiii, konecne sladky polibek 😀 ze jim to ale trvalo! A ta bitva s jidlem byla roztomila, Bill je opravdu porad jeste dost detsky 🙂 moc hezky dil, dekuji za preklad 😉
Tak se konečně dostali dál a Bill se snad uklidní.
To ich prekrásne zbližovanie mi pripadalo ako tanec na tenučkom ľade. Už už som čakala čo sa pokazí, čo Billovi preletí v hlave, ale našťastie všetko, čo mu Simone vštepila do hlavy, zostalo v nemocnici s ňou. Tom bol tak nádherne opatrný a chápavý až mi to bolo ľúto. Som rada, že to obaja zvládli. Snáď to už bude postupovať v tomto duchu♥
Ďakujem za preklad.
Oh, jáani nemůžu uvěřit, že se tohle děje! :-O tak dlouho jsem čekala, až se věci obrátí k lepšímu, až jsem v to už přestala doufat a ono přece!
Mám z tohohle dílu tak ohromně velkou radost! Byl nádjerný a roztomilý! Bill mě ani jednou nenaštval (což je zázrak :-D) a dokonce se choval skvěle. Měla jsem strach, kdy zase vyletí, ale ono se to nestalo. Dokonce se ještě snažil a to hodně. Nemám slov. 🙂 Opravdu jsem ráda, že se ledy zase o kus posunuly a vztah dvojčat je na dobré cestě.
Upřímně mě překvapuje, že Bill požádal o polibek, nečekala bych to od něj, ale mám z toho radost. A celou dobu říkám, že Tom bratra nepřestal milovat a opravdu to vypadá, že to tak je.
Jen tak dál, kluci! 🙂 Na další díl se teď budu strašně MOC těšit!
Děkuji za báječný překlad, Zuzu! 🙂
Tenhle díl mi dneska vážně zvedl náladu, nejdřív bitka se špagetami, pak válení na gauči a nakonec krásný polibek. Cením si toho, že se už posunuli dál a doufám, že jim to už vydrží.:)
Ale ale, vyzerá to, že chalani sa dostávajú späť tam, kde pred 4 rokmi skončili 🙂 A mne sa to strašne páči!
Špagetová bitka bol fakt super, a to, že Bill potom nabral odvahu, pozval Toma k sebe a nakoniec si bozk priamo vyžiadal… som fakt rada, že konečne prestal Toma od seba odstrkovať.
Ďakujem za preklad.