autor: ophelia_seven
Náhražka ANEB jak chce Bill nějaké odpovědi
Bill si myslí, že je čas… aby Tom šel s pravdou ven.
Doktoři říkali, že jejich matka by mohla být na operaci asi pět hodin, a že Bill s Tomem mohou počkat v čekárně určené pro rodinu a přátele těchto lidí, kteří jsou na operaci. Oba souhlasili a ocitli se tak bok po boku v další sadě nepohodlných židlí. Ale netrvalo dlouho a Bill zneklidněl a začal se ošívat. Snažil se sledovat televizi, ale tam stále dokola znovu a znovu hrály stejné reklamy. Zdálo se, že to nesleduje ani nikdo z ostatních lidí v čekárně, ale Bill se nedokázal přinutit vstát a přepnout to. A tak se jeho mysl potulovala, zatímco Tom seděl vedle něj a hrál si se svým telefonem, který jej zaměstnával.
Dříve toho rána Tom odmítl jakoukoliv Billovu výhodnou nabídku, aby jej nechal prohlédnout si dopisy, které nikdy neposlal. Bill si byl jistý, že je má s sebou, protože před několika dny v domečku na stromě mu Tom pověděl, že nikdy neměl v plánu se vracet, a tak si přivezl všechno, co si chtěl nechat – a že všechno, co v Berlíně nechal, je na dobro pryč. Bill si byl také jistý, že by nemělo být těžké dopisy najít, pokud by dostal šanci prohrabat Tomovy věci. Ale věděl, že by nemohl – nedokázal by to Tomovi udělat, takže místo toho musel vydržet svrbění prstů s vědomím, že dopisy jsou tak blízko, a přitom tak daleko.
Bill se na židli zavrtěl a pohlédl na svého bratra, který mačkal různá tlačítka na svém telefonu. Bill neviděl na obrazovku. Odesílal snad zprávy? Byly pro Casi? Měl právo cítit žárlivost nad tou myšlenkou, ačkoliv při několika různých příležitostech Tomovi přímo do tváře nastrčil Andrease? Bill si nebyl jistý, jestli byly přiměřené, ale rozhodně dokázal uvnitř sebe identifikovat pocity žárlivosti.
Bill si promnul obličej a roztřeseně si povzdechl. Mohl říct, že je vyčerpaný, ale ani zdaleka se to neblížilo k tomu, jak se cítil. Tom se na něj po tom zvuku konečně podíval s nakrčeným obočím a prsty nad tlačítky svého telefonu. „Co je?“ Ta slova nebyla úsečná a byla naplněna obavami, které Bill znal pouze od Andrease.
Bill pokrčil rameny a tahal za kousek látky na židli, která byla poničená a začínala se třepit. „Jen mám pocit, jako bych měl něco dělat.“
Tom nepřítomně točil telefonem mezi prsty. „Chceš se projít?“
Bill sklopil pohled k telefonu v bratrově ruce. „Nejsi zaneprázdněný?“ Snažil se tak tvrdě, jak jen mohl, aby zamezil jakékoliv změně tónu v hlase. Poslední věc, kterou chtěl, bylo začít hádku s Tomem, zatímco jejich matka byla na operaci.
Tom vstal, zavrtěl hlavou a zastrčil si telefon do kapsy. „To může počkat.“ Stál před Billem a čekal, až také vstane a Bill to nakonec udělal, vděčný za příležitost dostat se pryč od hlučné čekárny a hloupé reklamy o noži, který prořízne cokoliv.
Bill počkal, než byli ve výtahu na cestě dolů do haly, aby se zeptal na otázku, která byla v jeho mysli. „Psal sis s Casi?“
Tom na něj bokem pohlédl a Bill si dokázal přečíst odpověď na jeho provinilé tváři. Na okamžik Billa napadlo, jestli bude Tom lhát, ale ten odpověděl „Jo,“ a to dalo Billovi příležitost pokračovat a klást otázky, nad kterými přemýšlel.
„Jste vy dva zase spolu nebo tak něco?“
Tomova odpověď byla váhavá. „Já nevím.“ Když se na něj Tom podíval, Bill jej stále zvědavě sledoval, a tak pokračoval. „Byli jsme, ale pak… staly se nějaké věci.“
„Věci?“ Zeptal se Bill, když se výtah zastavil na půli cesty dolů a dveře se otevřely. Bill se přisunul blíž k Tomovi, když dovnitř nastoupila skupinka klábosících lidí. Bill čekal, až to Tom rozvine, ale když to neudělal, tak pokračoval sám. „Mezi tebou a jí?“ Podlaha pod nimi klesla, jak výtah pokračoval na cestě do přízemí nemocnice.
Tom na Billovu otázku zavrtěl hlavou a pohrával si s lemem trička. Bill byl stále ještě překvapený, jak chladný a klidný se zdál být Tom na povrchu, ale po několika týdnech, které s ním strávil a obnovoval jejich pouto, si dokázal začít všímat všech malých znamení, že věci v jeho hlavě definitivně nebyly okay. „Mezi námi.“
Billovi se zatočila hlava, jak se výtah pohyboval a lidé kolem nich si tiše povídali. Chtěl Tom říct, že to Casi věděla? V hlavě k němu připlouvaly další a další otázky, ale na rtech se mu vytvořil jen jediný zvuk. „Aha.“ Bill chtěl, aby každý, kdo právě vstoupil do výtahu, okamžitě odešel. Jeho počáteční instinkt byl začít Toma tvrdě vyslýchat, co tím myslel, ale zůstal zticha a netrpělivě čekal, až výtah znovu zastaví.
„Dávali jsme se dohromady a rozcházeli se od chvíle, co se známe,“ dodal Tom, než výtah zastavil na své konečné zastávce. „Není to nic nového.“
Bill na svého bratr pohlédl. Chtěl se ptát, ale kolem nich byli lidé a Bill věděl, že se nemůže ptát na otázky, na které by chtěl, a tak hledal ve svém seznamu otázek, až našel jednu, která byla bezpečnější. „Jak dlouho ji znáš?“
„Čtyři roky.“ Tomova odpověď byla rychlá a bez zaváhání a Bill polkl, když si vzpomněl na konverzaci, kterou měl s Tomem na střeše za oknem o Andreasovi.
„Takže docela vážné?“ Zeptal se, když se výtah konečně zastavil a dveře se otevřely. Lidé před nimi vystoupili a Bill s Tomem je následovali. „Protože čtyři roky je zatraceně dlouhá doba na to, abys ji věnoval někomu, koho nemiluješ.“
Tom na něj pohlédl a zamrkal. Nevypadal, jako by chtěl odpovědět. Bill čekal, protože chtěl odpověď a věděl, že když bude čekat dostatečně dlouho, Tom to vzdá, a Tom to také nakonec vzdal. „Svým způsobem,“ odpověděl po několika okamžicích, zatímco Billa zavedl k hlavnímu východu z nemocnice. Bill se nemusel ptát, kam jdou.
„Svým způsobem?“ Zeptal se místo toho.
„Jsou různé druhy lásky,“ vysvětlil Tom, jeho tón začínal být úsečný a na hraně. „Miluju ji za to, co bylo, ale nikdy jsem o tom nepřemýšlel jako o něčem, co by bylo navždy.“
„Co bylo?“ Bill chtěl vysvětlení a doufal, že nezachází s otázkami příliš daleko, ale více než cokoliv o posledních čtyřech letech, tohle bylo to, co chtěl vědět. Tohle byla jedna věc o Tomovi, když nic jiného, které chtěl rozumět.
Tom pokrčil rameny a olízl si rty. „Pomohla mi projít skrz hodně sraček.“
Bill nad tím uvažoval, zatímco Toma následoval předními dveřmi a do parkovacích garáží, které byly připojeny k mnohapatrové budově. „Proč jsi o tom nikdy neuvažoval jako o něčem, co by bylo navždy?“
Tom naštvaně zahučel a strčil si ruce do kapes u mikiny, když vyšli z garáží na ulici směrem k trávníku s několika stromy, který objevili den předtím, kdy se vyplížili na pár minut ven na čerstvý vzduch, aby si zakouřili. „Prostě proto,“ odpověděl.
„Ale proč s někým strávit čtyři roky, když to nebude navždy?“ Bill se posadil na trávu pod strom, ke kterému jej Tom zavedl a Tom se posadil vedle něj. Jejich ramena do sebe narážela, což dodalo Billovi sebedůvěru, že se svým výslechem nezašel příliš daleko. Pokud by na něj Tom byl opravdu naštvaný, posadil by se někam jinam, dál. Bill si užíval blízkosti, kterou znovu získával se svým dvojčetem.
„Proč jsi strávil dva roky s Andym?“ Odsekl Tom nazpět, zatímco si oba vytáhli své cigarety a současně je zapálili.
„Jeden rok,“ opravil ho Bill a zamračil se. Opravdu nechtěl, aby do toho rozhovoru byl zatahován Andreas, ale když to zvážil, pomyslel si, že je to fér. „A zůstal jsem s ním, protože byl pro mě dobrý.“
„No, Casi byla dobrá pro mě.“
„Oh, jo,“ rozesmál se Bill sarkasticky. „Čtyři roky neustálého dávání se dohromady a rozcházení se zní opravdu dobře.“ Tom tu poznámku ignoroval a dál potahoval ze své cigarety. Bill jej chvíli napodoboval, než pokračoval ve svém vyptávání. Nemohl si pomoct – chtěl vědět všechno. „Proč ses s ní rozešel teď naposledy?“
„Nechci o tom mluvit, Bille,“ řekl mu Tom a snažil se udržet klidný hlas, ale Bill v něm mohl slyšet každou změnu.
„Jo, jasně,“ odpověděl Bill cynicky. Několik okamžiků mlčel a vykouřil polovinu své cigarety, než promluvil. „Řekl jsi, že sis myslel, že jste byli zpátky spolu, dokud se nestaly věci mezi námi?“
„Jo.“ Tom byl s odpovědí pomalý a každá vteřina Billa mučila.
„Jaké věci?“
Tom na něj úkosem pohlédl s úšklebkem na tváři a Bill se na něj chtěl usmát zpátky, ale udržel se. „Ty víš, jaké věci.“
Bill polkl a nasál do plic víc nikotinu. Nebyl si jistý, ale dokázal odhadnout věci, které se změnily. Konkrétně polibek, který sdíleli předešlou noc. Byl to tak správný pocit, tak normální. Bill se k tomu dokonce ani po celý den nemusel v myšlenkách vracet, protože se to nezdálo být jako velká věc, ale zároveň to bylo ohromující. Bylo to jako v ten moment, kdy praskne led a vše se ohřeje a vrátí se zpět na své místo, jako by se vůbec nic nezměnilo. „Jak to mění to, jestli jste zpátky spolu? Ona o nás ví?“
„Ona ví…“ začal Tom a poté zaváhal. „Ví, co se stalo předtím. Od té doby nic.“
„To myslíš vážně?“ Vykřikl Bill nevěřícně. „Jak jsi jí to řekl? Jak to vzala?“ To, co Bill opravdu chtěl vědět, bylo, jak mohla vědět něco tak nechutného, a přesto dál chtěla být s ním. Andreas evidentně nechtěl a Bill mu to vůbec nemohl vyčítat.
„Ona je, ehm…“ Tom se odmlčel, nevěděl přesně, jak to vysvětlit. „Velmi liberální typ dívky.“
Bill zavrtěl hlavou. „Tomu nerozumím.“
Tom si olízl rty a rozhodl se to vzít od začátku. „Má leukémii,“ začal a díval se dolů na cigaretu a ne na svého bratra, jak vzpomínal na začátek svého vztahu s dívkou, která byla po jeho boku poslední čtyři roky. „Potkal jsem se s ní v nemocnici poté, co…“
„Ses snažil zabít?“ Nabídl Bill, který nacházel ta slova lépe než jeho bratr, ačkoliv se mu stále nelíbila pachuť, kterou zanechávala v jeho ústech.
„Jo,“ souhlasil Tom. „Občas jsme tam spolu trávili čas, ale když zjistila, proč jsem byl v nemocnici, vybouchla a řekla mi, že jsem pitomec, když se snažím zahodit svůj život, když někteří lidé by zabíjeli, jen aby mohli mít ten svůj.“
„Chytrá holka,“ poznamenal Bill, ačkoliv nemohl uvěřit tomu, že to říkal. „Ale dostaň se do té části, kde o nás ví.“
Tomm Billovi věnoval prosebný pohled, ale Bill na něj jen hleděl s očekáváním, takže Tom začal pomalu vysvětlovat a doufal, že Bill bude spokojený dřív, než bude muset vysvětlit všechno. Ale Tom Billa znal a věděl, že není nikdy spokojený. „No, musel jsem ji přinutit, aby pochopila, že nejsem jen nějaký rozmazlený kluk, který se pokouší zabít sám sebe pokaždé, když nedostane to, co chce. Chtěl jsem, aby věděla, že za tím byl skutečný důvod, ale když jsem se snažil přijít s výmluvou, nic opravdu neznělo tak bolestivě jako pravda.“
Bill sledoval, jak Tomovy oči studují cigaretu hořící mezi jeho prsty. Pobíral to, co mu jeho starší bratr řekl, ale něco mu stále nesedělo. Něco bylo mimo a Bill nenáviděl, že na to hned nedokázal přijít.
„Proč ti tak záleželo na tom, co si myslí?“ Zeptal se a Tom pokrčil rameny.
„Něco na ní je,“ vysvětloval Tom. „Každý to říká. Setkáš se s ní a táhne tě to k ní. Chceš se s ní spřátelit.“
„Je krásná?“
„Je krásná,“ opakoval Tom a potvrdil tak Billova slova. „A je chytrá a zábavná a dobrodružná.“
„Zní perfektně,“ řekl Bill a tak moc se snažil nebýt podrážděný, protože nechtěl přemýšlet nad tím, že je Tomova ex-přítelkyně z posledních čtyř let lepší než on. Nechtěl myslet na to, jak je Tom šťastnější v Berlíně než s ním. Nechtěl přemýšlet o tom, jak mu malá-perfektní-slečna-Casi prostě ukradla čtyři roky života, aniž by si to uvědomovala.
„To je to, co mi všichni stále říkali. Že jsem měl tak zatracené štěstí.“ Tom vypustil obláček kouře, když se zadíval do dálky.
Bill nemohl ignorovat chlad v bratrově hlase. Něco se v něm definitivně změnilo od chvíle, kdy začal vzpomínat na minulost, a zatímco to možná mělo být špatné, něco na té změně přinutilo Billa, aby se cítil dobře. Třeba Casi po tom všem nebyla až tak dokonalá. A více než cokoliv jiného, Bill chtěl, aby byla ošklivá a zlá a hloupá. Chtěl, aby byla níž na sociálním žebříčku hodnot než on. Chtěl, aby si Toma zasloužila méně než on.
„Ty si to nemyslíš?“
Tom otočil hlavu, aby na Billa pohlédl poprvé po dlouhé době a Bill zíral nazpět, jak se snažil najít to spojení mezi nimi. Tom odvrátil hlavu, než promluvil. „Na to to bylo vždycky příliš komplikované.“
„Řekni mi jak,“ řekl Bill a mohl cítit, jak se Tom napíná a uzavírá. Takže ztišil hlas na nižší a soucitnější. „Prosím. Já to jen chci pochopit.“
„Má rakovinu, Bille,“ řekl Tom a jeho hlas byl úsečný a výstižný. „Umírá ode dne, kdy jsem ji potkal.“
„Ale ty jsi s ní zůstal,“ připomněl mu Bill, nedržel se zpátky. „Čtyři roky.“
„Má v sobě tolik života,“ snažil se Tom vysvětlit. „Víc než my všichni dohromady s našimi celými životy před námi, a to je tak zasraně nefér.“
„Ty ji miluješ,“ uzavřel to Bill. Usilovně se snažil ovládnout svůj dech, aby bratrovi neprozradil, že je mu z toho odhalení do pláče.
„Říkal jsem ti to,“ odvětil Tom a jeho hlas zjemněl, z čehož si Bill vydedukoval, že vycítil jeho slzy. „Miloval jsem ji za to, co bylo.“
„Ale ona je perfektní. Chci ji nenávidět a nemůžu,“ řekl Bill svému bratrovi a Tom jen obrátil oči v sloup, zatímco potáhl ze své cigarety. „Jak bys ji mohl nemilovat?“
„Nikdo není dokonalý a ona k tomu má daleko.“ Tom naposledy potáhnul z cigarety a uhasil ji v blátě vedle své nohy.
„Řekni mi,“ trval na svém Bill. „Řekni mi o ní něco špatného.“ Více než cokoliv jiného chtěl tu informaci pro své vlastní, sobecké důvody. Chtěl důvod, aby ji mohl i nadále nemít rád, protože kdyby ji i on nedokázal nemít rád, pak si nebyl jistý, co to znamenalo pro něj a Toma.
„Nechce si nic nechat ujít,“ řekl Tom a Bill si nebyl jistý, co na tom bylo špatného. Začínal být svým bratrem podrážděný. Jak těžké bylo najít na někom jednu vadu? „To znamená, že je otevřená všemu.“
„Jako drogy?“ Zeptal se Bill s nadějí, ale nevyšlo mu to, když Tom zavrtěl hlavou.
„Jako sex,“ řekl Tom a Bill se hluboce zamračil. „S… každým.“
„Aha,“ řekl Bill a přikývl, jako by to chápal. A opravdu začínal. „Takže to je důvod, proč ses s ní pořád rozcházel?“
Tom opět zavrtěl hlavou a Bill znovu potáhl ze své cigarety, jak čekal na odpověď. „Jo, ale, chci říct, oba jsme se střídali v tom, kdo to ukončil.“
„Proč? Proč by to ona ukončovala, když ona byla ta, která-„
„Řekněme, že je těžké vědět, že jsi jen druhá možnost,“ vysvětlil Tom. „A ona věděla od začátku, že je jen náhražka.“
Billovi srdce sklouzlo až do žaludku nad těmi nečekanými slovy. „Náhražka za co?“ Chtěl vědět a zhluboka se nadechl, jak čekal na odpověď.
Tom se ohlédl na svého bratra a obrátil oči v sloup. „Ty víš za co,“ řekl suše a vytáhl se na nohy. Očividně skončil jak s cigaretou, tak s konverzací, ale Bill nebyl připravený to ještě vzdát.
Stále se zadrženým dechem, Bill odpověděl. „Stejně mi to řekni.“
Tom opět protočil oči. „Byla náhražka za tebe.“
Bill vypustil všechen vzduch z plic, jak Tom natáhl ruku, aby mu pomohl nahoru. Bill odhodil cigaretu a pak sáhl pro nabízenou ruku. Jakmile byl na nohou, Tom se snažil ruku odtáhnout pryč, ale Bill ji stiskl pevněji. Tom na něj tázavě pohlédl, ale nesnažil se svou ruku vyprostit, jak Bill propletl jejich prsty dohromady a vedl je zpátky do nemocnice, kde jejich matka byla stále ještě na operaci.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Páni … Tak tohle jsme vůbec nečekala. :O povídka je úžasná, opravdu skvělá. 🙂 Díky za překlad 🙂
Zdá se to komplikované, ale spolu to napraví…vím, že ano. Skvělá povídka. Díky za překlad.
Začíná se to vyjasňovat a povídka je perfektní.
Další díl, kde jsem měla pusu dokořán 🙂 Jsem rádá, že se Tom nakonec rozmluvil, neměl to teda vůbec jednoduché. Tak teď ještě jak dopadne jejich máma… díky za překlad
Uaaaaa 🙂
Tak konečně víme něco o Casi a o Tomově minulosti toho taky víme čím dál víc – a za to jsem strašně ráda 🙂
A to, co Tom řekl na konci?? Pane bože, pane bože, pane bože!! Vůbec jsem nečekala, že by to takhle napřímo řekl… Já toho kluka prostě miluju 🙂
Nemůžu se dočkat toho, co bude mezi kluky dál 🙂
Moc díky za překlad.
Tohle se víc zkomplikovalo, než jsem myslela, ale na konci to Tom hezky řekl. Byla jenom náhražka za Billa, vážně moc hezká zápletka.
Děkuji za překlad.
Obdivuju Toma, že o svém vztahu s Billem Casi řekl. To mě skutečně překvapilo, protože bych tohle nikdy nečekala, úplně mi z toho spadla brada.
Byla jsem strašně zvědavá na to, jaký byl vztah Toma s Casi a upřímně jsem ani tohle nečekala. Tom je samá novinka a překvápko poslední dobou. Je mi líto, jak měl komplikovaný vztah, protože na jeho místě bych tohle nevydržela. Ovšem asi mu i přesto Casi hodně pomáhala, když to s ní i přesto vydržel. Neumím si představit, jak těžké tohle všechno pro něj muselo být. Bill, trable s otcem a ještě k tomu Casi.. chudák Tom.
Každopádně Toma miluju za tu jeho upřímnost a za to, jak nemá problém projevit své city ohledně Billa a za to, jak v pohodě přizná, že Bill byl pro něj vždy číslo jedna ať od sebe byli daleko jak chtěli. Myslím, že Bill přesně potřeboval tuhle jeho přímost a odhodlanost a především to, že se Tom sám před sebou nestydí za to, co bylo s bratrem. Jde vidět, jak se Billovi postupně hezky mění názor a že chce Toma zpět, což mě dělá šťastnou.
Moc se těším na další pokračování a snad Tom v dalších dílech zase odhalí víc věcí o sobě. 🙂
Díky, Zuzu! 🙂
Táto poviedka mi na začiatku vadila, vadilo mi ako si nevedia k sebe nájsť cestu, ale postupne ju milujem stále viac. Je boľavá. Tie štyri roky, ktoré Billa s Tomom rozdelili boli strašne ťažké pre oboch a každý z nich sa s tým vyrovnával po svojom… som rada, že sa Tom Billovi konečne otvoril a som rada aj tomu, že ho k tomu Bill donútil. Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad:)
Z Toma to leze jako z chlupaté deky, ale jsou prostě věci, o kterých se mluví špatně. Jenže být na místě Billa, tak bych taky chtěla vědět, jak Tom prožil ty čtyři roky a s kým.
Díky, těším se na pokračování.
Casi umírá? Snad nám neumře ještě v téhle povídce, to by nebylo moc hezký… nějak mi ta holka zatím nevadí, když Tom tak pěkně přiznal, že byla vždy jen náhražka za Billa. To bylo vážně roztomilé 😀
Díky za skvělý překlad 🙂
Tak nám Tom konečne poodhalil udalosti posledných štyroch rokov. I keď dosť neochotne 😀
Musím povedať, že má povaha jeho vzťahu s Casi fakt prekvapila, ale Tom je samé prekvapenie, čo sa tých štyroch rokov týka.
A záver bok pekný, ako sa Billovi priznal, že Casi bola vždy len náhrada zaňho. Momentálne je to medzi chalanmi fakt na dobrej ceste, tak dúfam, že sa nič nepokazí a oni sa budú stále viac opätovane zbližovať.
Ďakujem za preklad.