autor: ophelia_seven
Dvojčecí věc ANEB jak nikdo nikdy nemůže rozumět
Bill neví, jak by kdokoliv jiný mohl někdy rozumět… tomu, čemu on sám nerozumí.
„Myslím, že je hloupé, abys měl přede mnou tolik tajemství,“ konstatoval Bill. Seděl tiše vedle svého bratra už téměř hodinu a ze všeho toho ticha byl jen víc naštvaný. Pořád přemýšlel o všech věcech, které vědomě nebo nevědomě prozradil svému dvojčeti a pak o všech věcech, které mu o sobě prozradil Tom. Tyto seznamy ani zdaleka nebyly stejně dlouhé, a i když to Bill nechtěl počítat, přistihl se, jak to mentálně srovnává, a to jej ještě více dráždilo.
„Nechci o tom mluvit, Bille,“ řekl Tom skrz zaťaté zuby. Podíval se na svého mladšího bratra a byl překvapen žárem v jeho očích. Bylo zřejmé, že Billa naštval, ale nehodlal se dostávat do špinavých detailů o tom, proč svého otce tolik nenáviděl. Pokud šlo o Toma, Billovi bylo lépe v blažené nevědomosti.
„Fajn,“ odsekl Bill, zvedl časopis ze stolu vedle sebe a vstal. „Jdi do prdele.“ Otočil se, aby přešel místnost, ale než se mohl pohnout kupředu, Tom jej popadl za paži.
„Bille,“ začal omluvně, ale Bill se mu vytrhl ze sevření.
„Nezačínej, pokud nemáš něco důležitého, co bys mi chtěl říct,“ řekl a odpochodoval na druhou stranu místnosti se svým materiálem na čtení.
Tom ho nechal jít, protože věděl, že tam je jen jedna věc, kterou může říct, aby svého bratra uchlácholil, a nejenže se to nestane, nestane se to v čekárně nemocnice. Ale Tom svého bratra diskrétně pozoroval. Sledoval, jak ho Bill bezostyšně ignoruje, odmítá se na něj podívat a kouše si spodní ret. Tom nechtěl vidět, jak začne plakat. Začínal rozpoznávat příznaky toho, kdy to přijde, a podle toho, co mohl vidět, už byl na pokraji, ale statečně proti tomu bojoval. Tom se samozřejmě cítil provinile, ale tentokrát Billovi nemohl dát to, co chtěl. Nemohl, protože o tom nechtěl přemýšlet, natož o tom mluvit. Nemyslel si, že tento druh věcí by musel být ve vzduchu mezi nimi.
Tom sledoval, jak jej Bill ignoruje, když se dveře do čekárny opět otevřely. Tom vzhlédl s očekáváním, že opět uvidí svého otce, ale místo toho spatřil další tvář, kterou opravdu nechtěl vidět. Tom pohlédl zpátky na Billa, který stále zíral do časopisu. Po několika okamžicích se Bill podíval na Toma a pak ke dveřím, kde na něj smutně koukal vysoký blonďák. Tom nemohl popřít tu úlevu, kterou spatřil, jak se přelila přes tvář jeho bratra. Skoro to vypadalo, jako by spousta stresu, který Bill nosil všude s sebou, najednou zmizela.
Netrvalo to ani krátký okamžik, když Bill pustil časopis ke svým nohám a přešel místnost. Andreas jej neváhal zabalit do náruče a nad Billovou hlavou zachytil Tomovy oči. Tom se těžce snažil nezírat, ale nebyl šťastný. Nechtěl, aby byl Bill utěšován Andreasem. On chtěl být tím, kdo se o něj stará, stejně jako řekl oběma rodičům, že to dělá.
Bezpečně obalen Andreasovou náručí ze sebe Bill vydal vzlyk. Proč, to si nebyl jistý. Mohla to být úleva, nebo znechucení, mohla to být vzpomínka na Georgova slova, že je do něj Andreas stále zamilovaný. Byla to pravděpodobně směs všech těchto věcí a stresu, navršených na ještě větší hromadě stresu, který Billa prakticky lámal. Bez ohledu na to, co to bylo, Bill mohl fyzicky cítit změnu s Andreasem v místnosti.
„Můžeme si jít někam promluvit?“ zeptal se proti Andreasově rameni a Andy přikývl a odtáhl se od něj jen natolik, aby jej mohl vzít za ruku a vyvést ho z čekárny.
„Kam chceš jít?“
Bill se na něj podíval a kousl se do rtu, jak přemýšlel. „Můžeme sedět ve tvém autě? Už je mi opravdu špatně, když vidím tyhle zdi.“
Žádný z nich nepromluvili ani slovo, dokud nebyli bezpečně zavření v Andreasově autě, kde se Bill schoulil na sedadle spolujezdce, zatímco Andreas byl na sedadle řidiče, s výhledem na zlomeného chlapce před sebou. I když to bylo méně než týden od jejich rozchodu, Andreas v něm mohl vidět změnu. „Jak je na tom tvoje máma?“ Zeptal se Andreas nejdřív.
Bill zvedl oči, dokud se nesetkal s druhými plnými obav a otřel si nos. „Je teď na operaci. Tom si myslí, že budeme muset pravděpodobně počkat ještě asi hodinu nebo tak nějak.“
„Ale bude v pořádku, že jo?“ Pobídl jej Andreas a Bill si nebyl jistý, proč se ptá. Tom by na tom trval, ale Tom tady s ním nebyl, takže musel vzít to, co mohl dostat. Místo odpovědi přikývl.
„Tom říká, že bude, takže…“ Billa napadlo, že pokaždé, když se jej někdo na něco zeptal, jako první vyzdvihl Toma. Nebyl si jistý, kdy to začalo nebo proč, ale už to pokročilo natolik, že s tím sám nedokázal přestat.
Ale cítil se provinile, když si všiml změny v Andreasově držení těla. Seděl trochu ztuhle a trochu dál. Bylo jasné, že se snaží nemyslet na to, co se stalo, když spolu byli naposledy a Bill cítil potřebu se omluvit. Teď když oba měli nějaký prostor a čas vychladnout. „Poslouchej,“ začal Bill váhavě, jak neměl ponětí, co říct, „o… tamtom.“
Měl Andreasovu plnou pozornost. „To je-“ začal Andy se zřejmým neklidem v hlase.
Bill rychle zavrtěl hlavou. „Neříkej, že je to okay, protože není.“
Andreas na něj chvíli zíral, než zatřásl hlavou. „Ne,“ souhlasil. „To není.“
„Vím, že tady pro to neexistuje žádná omluva,“ začal Bill znovu nejistě, „ale pokud nejsi dvojče, tak prostě opravdu nemůžeš pochopit, jaké to je.“
„Vysvětli mi to,“ prosil Andreas, zavrtěl se na svém sedadle a podíval se na Billa víc zpříma. „Chci to pochopit, protože jsi nebyl sám sebou od chvíle, kdy se vrátil a…“ Andreas se odmlčel a Bill otevřel ústa a hledal slova, která nějak nemohl najít. „Chybí mi Bill, kterého jsem znal a do kterého jsem se zamiloval.“
Bill se zamračil nad slovy, která vyklouzla z úst jeho ex-přítele. Nechtěl, aby Andreas dál říkal to M slovo. Zejména proto, že Bill si byl jistější než kdy jindy, že by měl být s Tomem, že to je Tom, koho miluje, a Andreas byl po celou tu dobu jen náhražka. Ale volil svá slova opatrně, protože Andymu opravdu nechtěl ublížit ještě víc, než už to udělal.
„Omlouvám se za tu změnu, kterou jsi viděl,“ začal. Začínal si uvědomovat, že tam definitivně byla nějaká změna, ale zatímco Andreas ji viděl jako negativní věc, Bill mohl vidět jen to pozitivní. „Bylo to prostě opravdu těžké, protože jako dvojče cítíš všechno, co cítí on. Cítíš dvojnásobně, protože máš své pocity, i jeho. Je to deprimující.“
„To chápu,“ odpověděl Andreas, „ale pořád nerozumím tomu, jak můžeš myslet na něj, když máme sex nebo cokoliv jiného.“
Bill těžce vydechl a rukou si prohrábl vlasy. „Je neustále v mé hlavě. Je to opravdu posrané, ale není to něco, co můžu prostě vypnout. Nebo možná jednou budu moct věci nějak urovnat. Ale právě teď, když je mezi námi všechno tak intenzivní, já prostě… nemůžu.“ Andreas se zamračil a Bill se zhluboka nedechl. „Věř mi, opravdu bych si přál, abych mohl.“
„A právě teď…“
„Právě teď je nahoře v čekárně, nasraný, že jsem tady s tebou, místo toho, abych byl tam s ním.“
„Na to není tak těžké přijít,“ opáčil Andreas s malým úsměvem na rtech, tak malým, že ho Bill málem ani nerozpoznal.
„Jo,“ souhlasil Bill s pokrčením ramen. „Ale rozdíl je, že ty to můžeš vidět a zapomeneš na to během dvou minut, ale já to nemůžu dostat ze své mysli. Cítím to stejně tak skutečně, jako bych to cítil, kdybych sám byl tam nahoře nasraný.“ Bill v tu chvíli věděl s jistotou, že jejich spojení se vracelo. Jestli s tím ještě budou mít šanci někdy něco udělat, nebo ne, však zatím nebylo jisté.
Pohled na Andreasově tváři byl nevěřícný. Nemusel nic říct, než Bill opět pokračoval. „Vím, že to nedává žádný smysl. Ale ty ses narodil jako celek. Tom a já jsme se narodili jako dvě poloviny. Jsme celek, jen když jsme spolu.“
„Tak proč se proti tomu tak tvrdě bráníš? Já nechápu, jestliže jste tak silně spojení, proč návrat zpátky nejde přirozeně. Prostě se dostat přes ten fakt, že ano, oba jste se za poslední čtyři roky změnili, ale pořád jste ti stejní lidé.“
Bill se zhluboka nadechl a stiskl si kořen nosu. Opravdu neměl odpovědi na všechny Andreasovy otázky. Upřímně řečeno, Bill se stále sám snažil na tyto věci přijít. „Předtím jsme k sobě dokonale pasovali, ale byli jsme na čtyři roky rozdělení. To… Já nevím, naše okraje se obrousily. Už k sobě tak stejně nepasujeme.“
„Proč jste vůbec byli rozdělení?“ Bylo to poprvé za téměř dva roky, kdy se Andreas naplno zeptal a Bill se v duchu přikrčil.
„Já o tom vážně nechci mluvit, Andy,“ řekl a snažil se, aby to znělo mile. V tu chvíli si uvědomil, že zní přesně jako Tom. Rozdíl byl, že Andreas nebyl jeho dvojče, takže to opravdu nic neznamenalo, když mu to neřekne. Tohle tajemství bylo nejlepší udržet v rodině.
„Omlouvám se,“ řekl Andreas úsečně a zjevně začínal být podrážděný. „Nic z toho mi nedává smysl a myslím, že si zasloužím nějaké vysvětlení za to, co se stalo.“
„Já vím,“ řekl Bill tiše a natáhl ruku, aby se dotkl Andreasovy paže. Olízl si ret a podíval se přímo do zmatených očí naproti němu. „A já si opravdu přeju, abych věděl, jak to vysvětlit. Je to jen, že tyhle poslední čtyři roky nadělaly mnoho škod a nemyslím si, že Tom nebo já vůbec víme, jak to napravit.“
„Já to chápu, chyběl ti tvůj bratr,“ řekl Andy a Bill se uchechtl.
„Ne, nechápeš to,“ odpověděl Bill nazpět ostře. „Máš vůbec představu, jaké to je, postrádat někoho tak zasraně moc, a nemít žádný způsob, jak s ním být? A vzpomenout si na něj pokaždé, když se podíváš do zkurveného zrcadla?“
Vzduch v autě zůstal tichý a nehybný. Bill konečně udělal prasklinu ve zdi mezi nimi. Konečně našel způsob, jak umožnit Andreasovi spatřit záblesk světla, důvod, proč Tomův návrat byl pro ně oba tak těžký, aby se s ním vypořádali. Nehodlal Andreasovi říct, že důvod, proč byli rozděleni, byl ten, že byli přistiženi, nebo dokonce, že se jen před několika hodinami líbali. Ale pokud Andreas dokázal vidět i jen kousek toho důvodu, pak by možná nemuselo být tak těžké jít dál, aniž by mu tak moc ublížil.
Andreas se natáhl po Billově ruce, která stále odpočívala na jeho paži, a propletl jejich prsty. Jeho oči neuvěřitelně změkly, když Bill sám sebe našel, jak do nich zírá a nechává Andreasovu chladnou sebejistotu, jak do něj proniká, způsobem, jakým toho Tom nikdy nebyl schopný, protože Bill dokázal cítit jeho úzkost, kterou se snažil skrýt. Možná, že být s Andreasem namísto s Tomem, by nebylo tak hrozné. Ne ideální, samozřejmě, ale rozhodně by to mělo své výhody.
„Máš pravdu. Nedává mi to smysl,“ začal Andreas a Bill zavřel oči a snažil se ze svého těla uvolnit nějaké to napětí, zatímco Andreasova ruka zatěžovala jeho vlastní dokonale uklidňujícím způsobem. „Ale dokážu tak trochu vidět, proč to pro vás bylo tak těžké.“
„Díky,“ Bill roztřeseně polkl a nechával své oči zavřené.
Bill cítil, jak se vedle něj Andreas posunul, ale on se ani nehnul a neotevřel oči, aby se podíval. Pouze seděl na sedadle spolujezdce a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. Téměř se už uklidnil, když náhle ucítil, jak se nad ním jeho ex-přítel vznáší. Otevřel oči těsně předtím, než ucítil jeho rty, jak se dotkly jeho vlastních, měkce, ale s tlakem. Okamžitě pomyslel na Toma a jejich polibky, na Toma sedícího v čekárně, zatímco jejich matka je na operaci, na jejich otce čekajícího v jídelně, na Georga, jak mu říká, že je do něj Andreas stále zamilovaný. Ale Bill všechny tyto myšlenky vytlačil z hlavy, když pohnul svými rty, aby Andrease políbil nazpět.
Andreas se po několika intenzivních okamžicích odtáhl a Bill otevřel oči, aby viděl, co se skrývá za jeho pohledem. „Já vím, že bych neměl,“ začal Andreas s dlaněmi odpočívajícími na Billově hrudníku, „ale pořád tě miluju.“
Bill potlačil zasténání nad tímto přiznáním. Nechtěl, aby Andreas říkal tyto věci. Přeju si, abys mě nemiloval, chtěl říct, ale neudělal to. Chtěl, aby Andreas zapomněl, že vůbec existuje, ale to se zřejmě nestane. Bill přemýšlel, že by Andrease od sebe odtlačil nadobro; bylo to v nejlepším zájmu jich obou. Ale pak pomyslel na to, jak značně se uklidnil od chvíle, kdy se Andreas ukázal, a jak být s Andreasem bylo daleko méně nebezpečné, než být s Tomem, a jak se Tom choval poté, co se vrátil zpátky z jídelny, a jak mu odmítl cokoliv říct. Bill mohl jen předpokládat, že Tom měl těžké chvíle s rozhodováním, jestli se chce vrátit zpátky ke Casi, nebo ne, takže si Bill pomyslel, že toto rozhodování svému bratrovi zjednoduší.
„Vážně tě právě teď potřebuju,“ řekl Bil tiše a do očí mu vyskočily skutečné slzy, když si uvědomil, jak moc tato slova ve skutečnosti myslel vážně. „Můžeme…?“ Nebyl si jistý, jak k tomu přistoupit, když posledně to byla jeho chyba, že vše skončilo tak příšerně. Ale pomyslel si, že je dobré znamení, že jej Andreas i navzdory tomu stále miluje.
„Jo,“ zašeptal Andy, než přelezl na zadní sedadlo a táhnul Billa za sebou.
Byla to otázka jen několika minut, než byli oba dva bez trička. Billovy kalhoty byly rozepnuty a Andreasova ruka jej zkušeně vytahovala ven, zatímco Bill pracoval na knoflíku Andreasových kalhot. Poté, co byli oba volní, Bill přirazil svými boky proti Andreasovi a Andreas zasténal a prohnul se v zádech, jak potřeboval cítit víc. Bill klesl ústy na jeho hruď a vířil jazykem kolem obou bradavek, zatímco Andreas zabořil ruku do jeho vlasů a Bill jej nechal, dokonce i když to nenáviděl, protože měl pocit, jako by mu to dlužil.
Jak Billova ústa sestupovala po jeho těle, Andreas se napjal a pustil Billovy vlasy. „Počkej, Bille,“ zkusil, ale Bill se nezastavil. Jeho jazyk přejel přes Andreasův pupík a Andreas se pod ním svíjel. „Bille, přestaň,“ prosil, ale Bill jen negativně zasténal a pokračoval směrem dolů. „Bille,“ řekl Andreas pevněji, zatahal za Billovy vlasy a přitáhl si jeho hlavu zpátky ke své.
„Co?“ Zeptal se podrážděně Bill, protože to tak strašně chtěl a Andreas se najednou snažil protestovat. To nebylo něco, na co byl zvyklý.
„Já nemůžu – Nemyslím si, že můžu-“ Andreas lapal po dechu a Bill zachytil jeho spodní ret mezi své vlastní, dokud se Andreas nezklidnil.
„To je v pořádku. Já budu,“ nabídl a začal pomalu putovat zpět dolů, ale Andreasovi to nestačilo.
„Bille, vážně,“ řekl, jeho hlas byl roztřesený a Bill na něj tázavě pohlédl. Andreas pod jeho pohledem polkl. „Pořád přemýšlím, že myslíš na Toma, a-„
Bill obrátil oči v sloup, snažil se zbavit pocitu, který se hromadil uvnitř něj. Nemyslel na Toma, ale teď už rozhodně ano. Cítil se provinile, ale bolest nad vším převažovala, a tak se rozhodl pokrčovat. Vzhledem k tomu, že bez ohledu na to, jak moc chtěl být zpátky s Tomem, Tom nedělal věci tak jednoduché jako Andreas. A v tuto chvíli se vším, co bylo tak v prdeli, Bill to chtěl jednoduché. „Nemyslel jsem na něj,“ ujistil Andrease. „A přestaň o něm mluvit.“
„Ale on-„
„Andy, prosím,“ zaprosil Bill. „Nech mě, abych se ti za minule omluvil.“ Bill to řekl tak, aby to znělo, jako že to vše dělá pro blond chlapce pod ním, ale oba věděli, že Bill se udělá tím, jak udělá Andrease. Takže to byla výhra na obě strany.
„Okay,“ vydechl Andreas s přikývnutím. „Ale řekni mi, nejdřív,“ Andreas lapal po dechu a Bill se snažil být trpělivý, ale byl nadržený a Andreas jej tím neustálým mluvením začínal přivádět k šílenství. „Řekni mi, že s ním nic nemáš.“
Bill těžce polkl, když mu myslí projela vize toho, jak leží s Tomem v posteli a líbá jej. Snažil se zadržet nevolnost dost dlouho, aby se přes to přenesl, a mohl se vrátit k dobrým věcem. „S Tomem?“ Zeptal se a snažil se, aby to znělo co nejvíc znechuceně. Nebylo to tak těžké, když se pořád občas cítil sám sebou znechucený. Andreas přikývl a zíral Billovi do očí. Bill oči zavřel a pomalu se vydal na cestu dolů po Andyho hrudi. „O nic tam nejde,“ zalhal. Šlo tam o všechno.
„Bille, počkej,“ řekl Andreas znovu a Bill dlouze, trhaně a podrážděně vydechl, než opět zvedl oči k Andymu. Už se to chystal vzdát – najít koupelnu a postarat se o sebe sám. „Nechci, abys mě vykouřil,“ vysvětlil Andy a Bill polkl zpět svá slova frustrace, jak Andreas znovu promluvil. „Chci, abys mě ošukal.“
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
No a jsme zase tam, kde jsme byly…
Mám z toho teď trochu divný pocit. Chápu, že Billovi vadí, že před ním má Tom tajnosti a že je zvědavý, co se mezi ním a Jörgem stalo. Já jsem taky zvědavá. 23 dílů v pytli a pořád nic nevím. Ale Tom má zřejmě důvod proč mlčí a Bill vyšiluje až moc a zbytečně…
Když se v nemocnici objevil Andreas, napadlo mě: "co tam děláš, ty pitomče?!", ale pak to v autě vypadalo, že se s ním Bill konečně oficiálně rozejde, protože zjevně přesně to Andy potřebuje, aby se od něj jednou provždy odpoutal a bude klid. Bohužel to dopadlo přesně naopak.
Bill má k Andymu vůbec hodně divný vztah. Nemiluje ho, ale "potřebuje ho", nechce mu ublížit, ale podle mě mu víc ubližuje tím, že k němu není upřímný a zbytečně v něm živí nějakou naději. Škoda, že neumí svou frustraci řešit jinak…
Bill se snaží to sobě a Tomovi ulehčit, ale já mám za to, že to všechno zase jenom komplikuje. Andreasova přítomnost ho možná teď uklidňuje, ale jak dlouho dokáže fungovat ve lži a s výčitkami svědomí? A kde je psáno, že Tom se chce vrátit ke Casi? Možná mu tímhle ublíží víc, než si myslí.
No tak budu doufat, že spadne meteorit, nebo se stane cokoli, co přeruší Billovu snahu.
Díky, těším se na pokračování.
Bill a Tom jsou prostě dvě jitrnice, já si nemůžu pomoct :))) Jejich vztah mě drásá, ale pořád věřím v to dobrý 🙂 Oni k sobě najdou cestu a najdou způsob, jak spolu mluvit na rovinu. Věřím v to.
A jako zase Andreas?? Huš už, ty kluku 😛 Bill by si měl konečně uvědomit, že využívání Andrease není zrovna to nejlepší, co může dělat. Protože co si budeme namlouvat, Bill možná má Andrease tak nějak rád, ale především ho využívá, když ho potřebuje. V tomhle mě opravdu štve…
Díky moc za překlad a těším se na další díl 🙂
Bill tvrdí, že cíti to isté čo cíti Tom a je schopný urobiť mu niečo takéto??? Tom je tam sám, bez Billa a s matkou, ktorá je na vážnej operácii. Bill by mal byť s ním a držať ho za ruku a trpezlivo čakať na chvíľu, keď mu Tom začne veriť natoľko až mu prezradí všetky tamomstvá… je mi z nich smutno, Andreas sa tam nemal trepať ale hlavne Bill tam mal zostať s Tomom:(
Jeden díl a všechno se dokáže zase pokazit! Jsem na Billa strašně naštvaná! Ano, chápu, že je na Toma naštvaný že mu nic nechce říct, ale už to s tím naštváním až moc přehání. Místo toho, aby se uklidnil a pak se s Tomem zase bavil normálně a snažil se si k bratrovi najít ještě lepší cestičku a vybudovat si ještě lepší vztah, tak udělá tohle.
Přítomnost Andrease mě napřed úplně nadzvedla ze židle. Pak jsem i trochu chápala, že se za Billem zastavil, protože to skutečně dokazuje to, jak bezmezně Billa miluje a jak mu dokáže odpustit cokoli. Když s ním šel Bill do auta, jen jsem kroutila hlavou. Pak jsem měla pocit, že se chce Bill s Andreasem pořádně rozejít, takže jsem si říkala, že konečně udělá jednu dobrou věc a uzavře něco, co stejně nikdy nemělo smysl a ono se nakonec stane tohle? Fajn, chápu, že Bill po tom všem asi potřeboval od někoho uklidnit, ale tak neměl být naštvaný na Toma a nebo měl rovnou zajít za Georgem, když jsou teď takoví kámoši. A on chce místo toho s Andreasem spát a pravděpodobně se k němu vrátit? Je Bill normální? Já vážně nevím, kam občas dává hlavu a jak ten kluk přemýšlí. Hlavně že ví, že Andreas byl vždycky jen náplast za Toma a i když jej má rád a potřebuje jej, není to Tom! A není to skutečná láska! Navíc je mi z Billa špatně z toho, jak Andrease jen a jen využívá. Je k němu hodný a milý jen když sám něco potřebuje nebo se cítí špatně. Jinak si na něj ani nevzpomene.
Jeden díl a všechno se pokazí. Jeden díl a já mám k Billovi stejné pocity jako předtím a to jsem si jej v posledních pár dílech stihla oblíbit. Tohle jednoduše nepochopiím, ať si to Bill očisťuje jak chce, já si myslím, že se chová nejhůř, jak může.
Nemluvě o tom, že ani nechci vědět, jak tohle všechno Toma zraní. On se snaží být k bratrovi čestný a ano, neříká mu sice celou pravdu o svém životě v Berlíně, ale jinak je ve všem čestný a pravdomluvný a ještě se snaží bratra ochránit a dobíjet ho svou energií, která i jemu samotnému po všech těch událostech chybí. A Bill si ničeho z toho neváží. Možná to momentálně až moc přeháním, ale u mě Bill teď opravdu klesl.
Nezbývá než se modlit, že Billovi v poslední chvíli v hlavě secvakne, že dělá blbost.
Díky za překlad, Zuzu! 🙂
A sme znova na začiatku..
V posledných častiach si Bill u mňa vylepšil môj názor na neho, ale dnes ma znova poriadne naštval! Ja mám pocit, že fakt nevie, čo chce a stále sa len na niečo vyhovára.
Andreasove zjavenie v nemocnici ma vôbec nepotešilo, ale tak chápem, prečo tam prišiel. Keď s ním šiel Bill do auta, tak to vyzeralo, že sa s ním konečne nadobro rozíde a bude o jeden problém menej a nebude Andreasovi ubližovať tým, že ho nemiluje. Ale potom sa s ním zas vyspí a opäť sa s ním dá akosi dokopy! Proste to Bill zas pokašľal na celej čiare.
Ani si nechcem predstaviť, ako to zraní Toma, keď sa o tom dozvie. Chápem, že Billa je na Toma naštvaný, že mu nechce nič povedať, ale nemal by to riešiť útekom od neho a následnými činmi. Proste mal byť trpezlivý, kým mu to Tom povie sám od seba. Takto len zas všetko pokazil!
Ďakujem za preklad a fakt som zvedavá, čo sa bude diať ďalej, lebo momentálne mám chuť Billa niečím ovaliť po hlave 😀