autor: Saline A.
21. Prosince 2007, Magdeburg
Když se Bill vzbudil první ráno po Gordonově odhalení pravdy o něm a Anisovi, dočista na to zapomněl, takže když k němu odcházel a Gordon ho nechal pozdravovat, málem dostal infarkt. Večer a další rána si tedy pro jistotu začal připomínat, kdo všechno už o nich ví. Velikost skupinky mu vůbec radost nedělala, ale snažil se uklidňovat tím, že všichni jsou jejich přátelé, nebo že jsou dospělí – nemají zapotřebí to nikde rozhlašovat. Ať tak či onak, pořád ve skupině těch, co ví, byl i někdo, kdo vědět neměl.
To Billa rozčilovalo nejvíc. Do mysli mu vstoupila paranoia, která ho požírala zevnitř. Za Anisem zásadně jezdil autobusem, a pokud bylo nezbytně nutné, aby se nechal vyzvednout, trval na tom, že Anis přijede normálním autem a zastaví klasicky na ulici, nikde stranou. Anis se brzy začal pochopitelně vyptávat, ale Bill vše šikovně zamaskoval obavami z Jörga. A Anis se dál nevyptával…
Během skrývání svých paranoidních představ se Bill musel ještě připravovat na ples. Vzhledem k tomu, že nikdo nedokázal plně uspokojit jeho představy o oblečení, koupil si pár kousků, které nenásilně upravoval. Nechtěl budit moc pozornosti, chtěl jen, aby se do něj Anis znovu zamiloval, aby na chvíli ztratil dech. Díky kombinaci smyslného líčení a střídmých doplňků se přesně to i stalo.
Jen co vstoupil do dveří místnosti přípravného výboru, kde měli všichni půl hodiny před začátkem sraz, a Anis na něj poprvé pohlédl, kompletně oněměl. Bill věděl, že kdyby kolem nebyli další lidé, do ucha by mu zašeptal několik láskyplných komplimentů. Ale večer musel začít…
„Ještě jsem neměl šanci ti říct, jak nádherně dneska vypadáš,“ po asi dvou nekonečně dlouhých hodinách se Anis k Billovi postávajícímu v rohu konečně dostal.
Chlapec vzhlédl a něžně se usmál. Pro alibi mu přistrčil fotoaparát, který mu svěřil zvolený fotograf. „Děkuju. Dával jsem si záležet.“
„Nejraději bych si tě teď hned odvezl domů,“ zamumlal se smutným úsměvem.
Bill k němu s povzdechem vzhlédl. „Já vím, ale… Vydrž jen ještě pár dní a odjedeme…“ povzbudivě se usmál, než uhnul pohledem a prohlédnul si místnost. Zarazil se u páru pichlavých očí, který ho s úšklebkem na rtech upřeně pozoroval. Bill polkl poznáním. Matně si uvědomoval, že mu Anis něco říká, ale nerozuměl ani slovu. Motala se mu hlava a potřeboval akutně na vzduch. Výmluvu o zavolání matce Anisovi téměř vyprskl, než se spěšně protlačil tančícími lidmi. Vyběhl na chodbu, kde se okamžitě zapřel o kolena a snažil se nabrat dech.
„Snad ti není špatně?“ Hlas, který chtěl Bill slyšet ze všeho nejméně, promluvil jen kousek za ním. Chtělo se mu zvracet.
„Co tady děláš?“ narovnal se a konečně pohlédl Sebastienovi do očí. „Proč mi to děláš?“
„Proč?“ mladík posměšně odfrkl. Pár dlouhých kroků ho dělilo od chlapce. Jako by Bill tušil, kterým směrem se ubírají jeho myšlenky, na roztřesených nohách couvnul. „Nemyslíš, že je to poněkud směšná otázka?! To, co vy dva děláte, není správný!“
„Nic ti do toho není!“
„To teda je,“ zavrčel Sebastien a krátkou vzdálenost mezi nimi rychle překonal. Přitiskl chlapce na skříňky s takovou vervou, až Bill bolestně zakňučel. „Není to tak dlouho, co jsi mi něco slíbil.“
„Sebastiene, prosím tě, byl jsem opilý,“ Bill zoufale zavřel oči a přikrčil se. Cítil hrubé ruce, které mu sahaly pod košili a zkoumaly jeho útlé tělo.
„To neznamená, že já se toho vzdám,“ tvrdě přitiskl rty na Billovy. Ignoroval slzy, které chlapci tekly po tvářích, zatímco ho líbal a tvrdě tlačil proti skříňkám, čímž mu znemožňoval pohyb. Bill by si nejraději nafackoval – kdyby z plesu neodešel, tohle se nemuselo stát.
Zvuk otevíraných dveří byl pro jeho uši rajskou hudbou. „Bille?“ zaslechl Toma. Slzy mu začaly téct ještě víc. Úlevou. „Co se tu, sakra, děje? Dej ty špinavý pracky pryč od mýho bratra!“ odstrčil Sebastiena hrubě. „Zešílel jsi?“
„Tome, on… On je ten anonym,“ vzlykl Bill, sotva se k němu Tom starostlivě otočil.
„Cože?“ vyprskl Tom vztekle. Okamžitě Sebastiena výhružně chytil pod krkem. „Tak podívej se. Ty teď hodně rychle zapomeneš na nějaký výhružky. Zapomeneš na to, že jsi o Billově soukromí vůbec kdy něco věděl. Pokud vůbec někde jenom cekneš, věř, že celý město se dozví o tý čtrnáctiletý holce, kterou jsi vloni zbouchnul poté, cos jí skoro znásilnil. A všechny výmluvy ti budou k hovnu. Je ti to jasný?“
Tom mluvil tiše, ale vztek a vážnost téměř křičela z každé jeho buňky. Bylo vidět, že Sebastien by rád něco namítnul na svoji obranu, ale stisk kolem jeho krku byl dost pevný a cosi v Tomových očích mu říkalo, aby to nedělal. Proto jen mlčky přikývl. „Zmiz mi z očí,“ zavrčel Tom a pustil ho. Sledoval, jak Sebastien okamžitě spěšně odchází, než se konečně sklonil k Billovi. „Co se stalo?“
„Viděl jsem, jak na mě uvnitř zíral a udělalo se mi zle, musel jsem okamžitě na vzduch,“ zamumlal roztřeseně, spěšně si utíral slzy. „V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by za mnou mohl jít, ale pak…“ nejistě k němu vzhlédl. „Tome, nesmíš to říct Anisovi. Prosím!“
„Viděl jsem, jak na mě uvnitř zíral a udělalo se mi zle, musel jsem okamžitě na vzduch,“ zamumlal roztřeseně, spěšně si utíral slzy. „V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by za mnou mohl jít, ale pak…“ nejistě k němu vzhlédl. „Tome, nesmíš to říct Anisovi. Prosím!“
„Co mi nesmí říct?“ ozvalo se za nimi. Bill zděšeně vzhlédnul, ruce se mu roztřásly ještě víc. „Bille, co mi nesmí říct, a proč tu pláčeš?“
„Anisi,“ postavil se na roztřesené nohy a prohrábnul si vlasy. Cítil na bedrech Tomovu dlaň dodávající mu podporu. „Prosím, tohle není nejlepší místo, kde bychom to měli probírat. Já jen…“ Anis se zamračil, což Billa vyvedlo z míry. Pod silou jeho pohledu, ve kterém byl spíš vztek, že mu nic neřekl, než slitování, se Bill přikrčil. Velmi rychle začal litovat, že to Anisovi neřekl. „Někdo mi vyhrožoval přes anonymy,“ zašeptal neochotně a přisunul se blíž k Tomovi. „A dnes večer to… vygradovalo. Ale už je po všem, nemusíme to vůbec řešit, prosím…“
„Děláš si ze mě srandu?!“ Vykřikl Anis, až Bill couvnul přímo do bezpečí Tomovy náruče. Cítil, jak se napnul v obranné pozici, zatímco Bill se vyděšeně nahrbil. „Tobě někdo vyhrožoval a ty ses neobtěžoval mi to říct? Co kdyby se ti něco stalo, když jsi ke mně jel nebo odjížděl domů?“ ztišil se Anis, ale ani to neubralo na intenzitě jeho hlasu. „Uvědomuješ si vůbec, s čím sis zahrával, i když třeba šlo o pubertálního debila? Bille, ať už ti vyhrožuje kdokoliv, musíš to vždycky dát někomu na vědomí a zakročit proti tomu! Kdyby se ti něco stalo, ani bychom nevěděli, za čím jít!“
„Nechtěl jsem, abys to zbytečně rozebíral,“ přiznal chlapec tiše. „Bál jsem se, že do toho zapojíš i kluky a tvého tátu a já nevím, Anisi, ale nepřijde mi to správné. Nechtěl jsem, aby pár malých vzkazů vygradovalo v nějaký násilnický extrém.“
Anis si odfrkl. „Děkuju za projevenou důvěru.“
„Anisi, tak to přeci vůbec-„
„Myslím, že bys měl jet domů, Bille,“ Anis na něj tvrdě pohlédl.
Bill vydechl, zaraženě na Anise zíral stejně jako Tom stojící za ním. „Zavolám si taxíka,“ přikývl.
„Nesmysl, odvezu tě,“ ozval se hned Tom.
Bill zavrtěl hlavou a vděčně Toma objal. „Pokazil jsem ti večer už tak dost. Běž se bavit a já počkám doma. Vlezu si do postele a pustím si nějaký film,“ políbil ho na tvář. Krátký pohled věnoval i svému příteli, ale rychle se odvrátil a zamířil k šatně pro kabát. Tolik toužil už být doma…
~
Když Bill dorazil domů skoro o dvě hodiny dřív, než měl domluveno s matkou, Simone okamžitě poznala, že je něco špatně a oči červené od pláče jí to pouze potvrdily. Výjimečně vycítila, co její mladší syn potřebuje, a bez jediného slova ho k sobě přitiskla v pevném objetí. Bill, který se do té doby snažil být statečný a hrdý, to už déle neudržel a zoufale se v matčině náručí rozvzlykal. Plakal tak dlouho, až ho matka odvedla do pokoje a vlasy mu vískala až do jeho usnutí.
Spal špatně, proto sotva se vedle něj o pár hodin později usadil Tom, byl vzhůru. „Jsi doma celkem brzy,“ konstatoval tiše po zkontrolování času. Bylo chvíli po půl jedné.
„Nechtěl jsem se tam zdržovat, když jsem věděl, že nejsi v pohodě,“ pousmál se Tom. Opatrně Billovi pomohl převléknout se do spacího úboru, načež si lehl k němu a konejšivě ho objal. Bylo mu jasné, že ačkoliv si pomoci od matky Bill nesmírně vážil, nebylo to tak účinné jako od něj, přestože objetí od Anise by v tuhle chvíli učinilo hotové zázraky. „Nesmíš to mít Anisovi za zlé, Bille,“ začal tiše po pár minutách mlčení. „Byl naštvaný jen kvůli tomu, že se cítil bezmocně, protože tě nedokázal ochránit. Kdyby věděl, že hrozí nějaké nebezpečí, udělal by cokoliv, aby ho zlikvidoval.“
Bill s povzdechem zaměřil pohled z okna. „Já vím,“ zamumlal. „Ale v tu chvíli jsem potřeboval utěšit, ne seřvat. Potřeboval jsem podporu od přítele, ne vztek od… nevím čeho. Víš, co tím myslím?“ vzhlédnul k němu.
„Vím,“ přitakal Tom. „Ale vzpomeň si, jak jsem reagoval já, když jsem to zjistil. Taky se mnou lomcoval vztek. Jenže jsem měl tu výhodu, že jsem se mohl vypořádat jen se vzkazy. Kdybych tě našel ubrečeného a zjistil, že právě došlo ke konfrontaci mezi tebou a člověkem, který ti delší dobu vyhrožoval a tys mi nic neřekl, taky bych běsnil. Samozřejmě, že bych tě pak utěšoval, ale nejdřív bych tě seřval jako malýho kluka.“
„O co šlo mezi tebou a Sebastienem…?“
Znechuceně odfrkl. „Je to hovado. Vloni jsme se nějakou náhodou ocitli na stejným večírku, a zrovna tam byly asi dvě nebo tři čtrnáctiletý holky. Ani jedna z nich se svým věkem netajila, všechny pily jen džus a tak, asi i díky tomu jsme je přijali mezi sebe. Všichni kluci k nim chovali určitej respekt, srandičky, ale žádnej sexuální kontext. Jedinej Sebastien se choval jako prase. Tu jednu celý večer oblboval sladkýma řečičkama a ona si od nás nedala říct. On se pak na ní v koutě začal sápat, ošahával jí celkem tvrdě. Chvíli se mu bránila, ale on jí něco řekl a najednou byla krotká jako beránek. Nikdo nevíme, co jí napovídal, nikdy nám to neřekla. Další věc, co víme, že za dva měsíce přišla s tím, že je těhotná a Sebastien jí donutil jít na potrat.“
„Proboha,“ vydechl Bill. „Netušil jsem, že je takový!“
„Spousta kluků je jiná, než se zdá,“ pousmál se Tom trochu smutně, ale pokrčil rameny. „Teď mi ale řekni, o co šlo mezi ním a tebou.“
Bill se poníženě přikrčil. Nechtěl o tom mluvit, ale věděl, že Tomovi dluží vysvětlení. „Ještě když jsem byl s Alexem, nachomýtli jsme se k nějakému večírku, kde jsem měl spoustu panáků. Byl jsem hrozně opilý, když jsme se Sebastienem řešili, že jsem ještě panic. Nevím, jak k tomu došlo, ale slíbil jsem mu, že mu dám svoje panictví, ale proboha, byl jsem namol, nemohl to přeci brát vážně!“
„No, očividně to myslel vážně až moc,“ promnul si Tom obličej. „Každopádně doufám, že teď o něm neuslyšíme. Hádám, že nechce, abych jeho tajemství prozradil.“
„Děkuju, Tome,“ zašeptal Bill láskyplně. „Za celý dnešní večer.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
No tak doufejme, že ve škole je tenhle týpek jediný, který se odvážil Billa ohrožovat. Rozhodně si však nedělám naděje, že je jediný, kdo to ví nebo tuší. Anis se naštval právem, i když si myslím, že později litoval, že Billa takhle vypakoval.
Uvidíme, co přijde příště. Díky, těším se na pokračování.
No, uprimne, nejak nevim co bych delala na Anisove miste. Taky je mi lito, ze Bill se nesveril se svym problemem, ale zase chapu, ze nechtel Anise desit. Nicmene doufam, ze Anis brzy vychladne a utesi si sveho malickeho. Tom byl dnes opet extremne uzasny 😀 a doufam, ze ten idiot Sebastien uz se neukaze. Chudinka Bill.
Dekuji za hezky dil, ale fakt me mrzi, ze z plesu nebylo nakonec nic 🙁 fotecka s Anisem by byla uzasna a plouzacek… treba mu Anis pripravi nejake male prekvapko :)))
Ještě že se tam objevil Tom a Anisovi se nedivím že byl naštvaný.
Já se sice Anisovi taky nedivím, že byl naštvaný, ale myslím, že to trošku přehnal… Ale taky věřím tomu, že si to později uvědomil a s Billem si o tom promluví.
Každopádně Tom je pro mě v téhle povídce definitivně nejoblíbenější postava!!!