autor: ophelia_seven
Bratři ANEB jak Tom srovná Billovy myšlenky
Pokud to je to, co Tom chce… pak to je to, co Tom dostane.
„Myslím, že se po večeři půjdu mámě omluvit.“ Bylo to pár dní od její snahy omluvit se jim a jeho reakce na její slova jej nutila se po celou dobu cítit provinile.
Lžíce v Tomově ruce, která do té chvíle míchala kuřecí polévku, již vařil, znehybněla. Podíval se na svého mladšího bratra s překvapeným pohledem a na jeho tvář si našel cestu malý úšklebek. Bill si zasunul ruce pod stehna, nervózně, jak seděl na pultu vedle Toma. Snažil se vypadat klidně, ale ze způsobu, jakým se na něj Tom díval, byl nesvůj.
„Co?“ Zamumlal a našpulil rty v rozporu proti bratrovu úšklebku.
„Nic,“ zazubil se Tom a obrátil svou pozornost zpět k hrnci na hořáku před ním. Opustil sporák a jednoduše se přesunul k lednici. Bill sledoval, jak jeho bratr schoval hlavu za dvířka lednice a zahučel, zatímco kopal patami do dvířek skříňky pod ním.
„Řekni mi to,“ dožadoval se.
Tom zvedl hlavu a zavřel ledničku, aby tak odhalil ve svých rukou pár dalších ingrediencí na polévku – mrkev a cibuli – a Bill jej s očekáváním pozoroval. „Někdy mě prostě překvapuješ,“ pokrčil rameny. „To je vše.“
Bill na něj přimhouřil oči, zatímco Tom něco hledal ve skříňce. Bill nepřítomně pohnul nohama stranou, aby povytáhl šuplík pod sebou, protože přesně věděl, co Tom hledá, a vytáhl prkýnko.
„Jak?“ Chtěl vědět a podal prkýnko bratrovi.
Tom opět pokrčil rameny a umýval mrkev pod tekoucí vodou. „Změnil ses.“ Bill na svého bratra zíral a Tom ho ignoroval.
„Ty ses taky změnil,“ řekl nakonec Bill. „Za ty čtyři roky se všichni změnili.“
Tom zavrtěl hlavou, zastavil vodu a Billa obešel na druhou stranu, aby pokračoval v přípravě večeře. „Myslím v posledních několika týdnech,“ poznamenal. „Jsi milejší. Už nejsi taková bezcitná mrcha.“
„Bezcitná mrcha!“ Vykřikl Bill překvapeně.
Tom pomalu otočil hlavu, aby se na svého bratra podíval. Promnul si nos o své předloktí a pak zvedl nůž vedle prkénka a začal krájet mrkev, jednu po druhé na malé plátky. „Ty víš, že jsi takový byl,“ řekl a soustředil se na svůj úkol. „Představa, jak se někomu dobrovolně omlouváš – zejména mámě – prostě… vypadá nepřirozeně.“
„Nepřirozeně!“ vykřikl Bill znovu a rozhodil přitom rukama do vzduchu.
„Jo,“ protáhl Tom. „Však víš, když se nechováš přirozeně. Je to něco, co není normální.“
„Já vím, co to znamená,“ ušklíbl se Bill. „Nejsem pitomec.“
„Neřekl jsem, že jsi.“
Oba chlapci zmlkli. Bill poslouchal neměnné zvuky krájejícího nože, který Tom používal na mrkev, a zjistil, že se přitom uvolnil. Poprvé za poslední měsíc se cítil klidný. Necítil žádnou tíhu na svých ramenech, ačkoliv tam stále byly věci, které jej trápily. Měl pocit, jako by to, že jeho matka byla v nemocnici, mu možná dalo nějakou perspektivu a přinutilo jej si nastavit priority ve svých obavách. Se svou matkou, která byla v pořádku a odpočívala v ložnici, a s Tomem pracujícím vedle něj na večeři bez jakéhokoliv napětí mezi nimi, si Bill pomyslel, že to bylo opravdu všechno, co si v tuto chvíli mohl přát. Se vším ostatním bude mít čas zabývat se později.
„Myslím, že jsem pořád bezcitná mrcha,“ uvažoval Bill, když si byl docela jistý, že Tom má opět pravdu.
„Neřekl jsem, že nejsi,“ ušklíbl se Tom, sesypal nakrájenou mrkev z prkýnka do polévky na sporáku a pak se vrátil ke krájení další, „jsi prostě jen méně bezcitná mrcha.“
„Páni, Tome, je milé vědět, že se staráš,“ posmíval se Bill posouzení svého bratra. „Ale vážně, chci říct, že se snažila omluvit. Víš jak ohromné to je?“
„Jo, a tys jí za to prakticky zadupal do země.“
Bill se zamračil. „Prostě se mi nelíbil fakt, že všechnu vinu hodila na nás.“
„Nemyslím si, že to měla v úmyslu,“ řekl Tom bratrovi a přesunul do polévky druhou hromádku mrkve. „Jen se snažila vysvětlit, jak se jí to trochu vymklo z rukou.“
„Stejně to pořád bylo, kurva, na hovno.“
„Jo,“ pokrčil Tom nedbale rameny, zvedl cibuli a loupal z ní vrchní vrstvu. „Ale přežili jsme to, ne?“
„Hádám, že jo,“ povzdechl si Bill a nepřítomně sledoval svého bratra, jak dává dohromady večeři, kterou by on sám nikdy nebyl schopný udělat. Bill si začínal uvědomovat, že zatímco on byl chytrý jako kniha, o životě v reálném světě toho věděl jen málo. Jak mohl plánovat se v osmnácti odstěhovat, když se o sebe nedokázal postarat?
„Ty hádáš,“ odfrkl si Tom a s úsměvem zavrtěl hlavou. „Máš v té své hlavě alespoň trochu optimismu?“
„Upřímně?“ Usmál se Bill na svého bratra. „Moc ne.“
Tom jej poplácal po hlavě, když jej obešel, aby cibuli v umyvadle opláchl. Bill se zhluboka nadechl nad tím, jak se jej jeho bratr dotkl. Stále, po všem, co udělali a jak daleko zašli, stále bylo v Tomově doteku něco, z čeho byl Bill na hraně a nutilo jej přemýšlet, co to dělají, co Tom očekává, co Tom chce a jak se tam dostanou. Bill se zamyšleně kousl do rtu, zatímco jej Tom znovu obešel a začal cibuli krájet.
Georg měl pravdu, samozřejmě, že Tomovi ubližuje, když si s ním pohrává, zatímco si po boku stále drží Andrease. Nakonec jim vlastně ubližoval všem třem. Ale byla v něm pořád jedna jeho velká část, která měla potíže Andrease nadobro pustit. Andy nebyl nic jiného než dobrý přítel a bude těžké se s ním rozejít ve světle toho, co se mezi nimi stalo. Nebyl žádný způsob, jak to obejít. Nakonec, bez ohledu na to, s jakou výmluvou Bill přijde, Andreas se to dozví. Takže to byla otázka důvěry. Důvěra k Andymu, že je nepodrazí a nebude z toho dělat vědu. Georg řekl, že Andreas je do něj stále zamilovaný, což bylo pro Billa jednodušší v tom, aby mu věřil, ale těžší v tom, aby se s ním rozešel. Stále byl rozervaný z toho, co má dělat.
Bill opakovaně zamrkal, jak se mu do očí dostala cibule a Tom se na něj ve stejné chvíli podíval a ušklíbl se. „Nebuď tak emocionální,“ dobíral si ho. „Uvidíš, že jednoho dne svůj optimismus najdeš.“
„Ha ha,“ zasmál se Bill sarkasticky, pro efekt protočil oči a chodidlem zatlačil do Tomova stehna, aby jej odstrčil. Tom se zakymácel, ale našel rovnováhu a vrátil se na své místo s úsměvem na tváři. „Zatraceně nenávidím syrovou cibuli,“ zamumlal a mnul si oči. Tom si otřel své vlastní, než pokračoval v krájení cibule tak rychle, jak jen to bylo možné.
Bill nenáviděl, že to musel vytáhnout. Věděl, že tím možná úsměv na bratrově tváři uvadne a ten úsměv byl něco, co bylo tak vzácné, že o ty okamžiky nechtěl přijít. Ale byl uvnitř rozervaný a věděl, že o tom opravdu potřebují mluvit. Takže se zhluboka nadechl a zeptal se tak sebejistě, jak jen to dokázal: „Můžu se tě na něco zeptat?“
Tom k němu vzhlédl se zvednutým obočím a s červenýma, vodnatýma očima. „Hádám, že ano?“
Tomův nedostatek sebejistoty sebral trochu i té Billovy, ale tak strašně moc potřeboval odpovědi. „Pokud o tom nechceš mluvit nebo tak, je to v pohodě,“ pokrčil Bill nedbale rameny, aby mohla být konverzace v případě potřeby náhle ukončena. Ale Tom se na něj díval s očekáváním, a tak se Bill nadechl a opatrně začal. „Kdybychom nebyli rozděleni,“ řekl a snažil se svá slova volit opatrně, „kde myslíš, že bychom byli?“
Tom držel své oči přilepené na cibuli, jak přemýšlel nad odpovědí. Nakonec pokrčil rameny. „To je těžké říct,“ začal, ale věděl, že tahle odpověď nebude stačit, a tak pokračoval. „Chci říct, že toho nelituju,“ řekl a pohlédl na svého bratra, který nervózně kopal nohama do skříňky, „ale život tě zavede tam, kam máš jít, takže…“
Bill polkl kolem knedlíku, který se mu vytvářel v krku, a přikývl. „Ale myslíš, že bychom… z toho vyrostli?“ zatlačil dál a kousl se do rtu.
Tom si tomu posměšně odfrkl a zavrtěl hlavou. „Byli jsme čtyři roky rozděleni a tak úplně jsme z toho nevyrostli,“ přiznal a Bill vydechl. „Chci říct, podle toho, co děláme, jsme tak nějak zase na začátku.“
„A co děláme?“ Zeptal se Bill a přikrčil se nad tím, jak slabě a nejistě jeho hlas zněl. S Andreasem a všemi kluky předtím byl vždycky schopný svůj hlas ovládat, aby to znělo, jako by měl navrch. S Tomem měl vždy pocit, jako by tu kontrolu ztratil. Ale nebyl si jistý, jestli se mu to líbí.
„Ty víš, co děláme,“ tancoval Tom kolem pravdy, ale Bill zavrtěl hlavou.
„Vážně, já-“ Bill se zarazil, když sledoval, jak shrnul nakrájenou cibuli do hrnce na sporáku. „Já nemám, kurva, ani ponětí, co děláme, nebo co to všechno znamená.“
Tom se na něj podíval, mrkal přitom přes slzy od cibule, a pak pohlédl zpět na prkýnko, které položil zpět na pult prázdné. Mlčel, jak se snažil přebrat si Billovo přiznání a Bill mlčel a čekal, jak bude Tom reagovat. Nakonec Tom ke svému bratrovi nenuceně zvedl pohled. „Znamená to to, co chceš, aby to znamenalo.“
„A co ty chceš, aby to znamenalo?“
Tom si povzdechl a díval se na svého bratra, který stále nervózně kopal nohama. Tom si byl vědom toho, že Bill očekává skutečnou odpověď a ne jen nějaké kecy, ale nebyl si jistý, jaký druh odpovědi mu byl schopen dát, který by jeho bratra uklidnil. „Je mi to jedno…“
„Je ti to jedno,“ opakoval Bill pomalu a rozvážně.
„Chci říct, že prostě chci zpátky svého bratra, víš? Nechci, abychom se pořád hádali nebo se kolem sebe cítili nepříjemně.“
„Svého bratra,“ opakoval Bill s pomalým přikývnutím a Tom vzadu v hrdle tiše zabručel. „Ne. Chci říct, chápu to,“ dodal Bill. „Já chci to samé.“
„Jo?“
„Jo. Rozhodně.“
Bill se po večeři své matce omluvil, jako řekl Tomovi, že to plánuje. Ta se děkovně usmála, řekla mu, že je to v pořádku a to bylo všechno. Stále byla ještě na lécích proti bolesti, se kterými ji z nemocnice pustili domů, takže stále hodně spala a Billovi to stačilo. Byl prostě rád, že je doma.
Bill neočekával se svou matkou žádný dlouhý rozhovor, ale byl vděčný, že to netrvalo déle, protože teď měl na mysli jiné věci. Jako co dělat s Andreasem a co dělat s Tomem. Tom chtěl zpátky svého bratra. To naznačil naprosto jasně. Problémem bylo, že Bill chtěl to stejné, ale chtěl víc. A teď si nebyl tak jistý, že Tom chce víc. A Bill se nechtěl vzdát Andrease, nechtěl dobrovolně přiznat, že se mezi ním a jeho bratrem něco děje, pokud se něco opravdu dělo, pokud to nebylo jen zbožné přání. Možná, že to všechno byla jen šťastná náhoda, nehoda z vypjatých emocí, zatímco jejich matka byla v nemocnici. Možná, že ho Tom políbil nazpět a udělal to, co udělal, protože mu Billa bylo líto.
On a Tom udělali dohodu, než Simone přivezli domů, že Tom bude nějakou dobu vařit a Bill bude uklízet. Takže byl v kuchyni a uklízel po večeři, zatímco jeho mysl šílela nad vším, co se dělo. Pořád přemýšlel o všech Georgových slovech a radách. Sám řekl, že Andreas byl do něj pořád zamilovaný. Ale také Billovi radil, aby se s ním rozešel a aby prozkoumal to, o co šlo s Tomem. A vzhledem k okolnostem to byla docela velká věc. Ale stále tam byl ještě strach, že možná to, co dělali v minulosti, pro Toma už skončilo. Řekl, že je mu to jedno. Bill se nemohl zachovat tak bezhlavě, pokud to Tomovi bylo jedno.
Bill sebou trhl s miskou v ruce pokrytou bublinkami, a obrátil se ke svému bratrovi, který stál v kuchyňských dveřích s pažemi zkříženými na hrudi. Tom právě vylezl ze sprchy, když Bill začal uklízet kuchyň, a pak se šel dívat na televizi, nebo posílat hloupé zprávy Casi nebo tak něco. Takže Bill nečekal, že Tom bude stát ve dveřích a sledovat ho, jak myje nádobí.
„Jo, je mi fajn,“ pokrčil rameny a otočil se zpátky k misce, aby ji opláchl pod proudem vody. „Proč?“
„Protože jsi tu misku umýval asi pět minut,“ řekl Tom, a dokonce i zády k němu Bill dokázal v jeho hlase slyšet úšklebek.
„Nene,“ popřel to a natáhl se do jarové vody, aby opláchl další misku. Nemohl uvěřit, že jejich matka po celou dobu takhle umývala nádobí, jelikož jejich myčka byla už roky rozbitá. Bylo to horké a téměř dusivé. Nebo to možná bylo jen Tomovou přítomností.
„Ale ano,“ odpověděl Tom a Bill mohl říct, že byl teď blíž. „Sledoval jsem tě.“ Bill pohlédl na svého bratra, který vklouzl ke dřezu vedle něj. Hustě polkl, jak se mu v břiše rozvířily emoce. Touha, strach, podráždění, zmatek. Obrátil svou pozornost zpátky k vodě, když už to déle nemohl snést. „Co se děje?“
„Nic se neděje,“ odpověděl Bill rychle a dal další misku na druhou stranu dřezu, aby se opláchla, než se natáhl pro další nádobí v jarové vodě.
„Omluvil ses mámě?“ Zeptal se Tom a natáhl se pro misku, kterou Bill právě odložil, aby ji opláchl a položil stranou k ostatnímu umytému nádobí.
„Jo.“
„Šlo to v pohodě?“ Bill věděl, že Tom vyzvídá. Snažil se přijít na to, z čeho je Bill tak roztržitý, ale jen střílel do tmy. Nemělo to nic společného s jeho omluvou matce.
„Perfektně,“ řekl Bill s nuceným úsměvem. „Poděkovala mi, řekla mi, že se věci nakonec srovnají a pak usnula.“
Tom si odfrkl a vzal od svého bratra sklenici, aby ji opláchl. „Tak co se děje?“
„Nic,“ odpověděl Bill znovu, pevně.
Tom se zamyšleně zapřel lokty o okraj dřezu s dlouhými rukávy vyhrnutými nahoru. „Jde o Andrease?“ Zeptal se Tom a Bill mlčel, nepřítomně myl nádobí a předával ho bratrovi, aby ho opláchl. Když bylo jasné, že Bill nebude reagovat, Tom do něj dloubnul. „Jde o mě?“
Bill polkl a kývl hlavou. „Ano a ano.“
„O nás oba?“ Zeptal se Tom a zvědavě zvedl obočí.
„Já prostě nevím, co mám dělat. Věci mezi námi se evidentně změnily a vybočili jsme z cesty, ale já mu nechci ublížit, víš? Byl na mě hodný.“
„Miluješ ho,“ konstatoval Tom a Bill se ošil. Opravdu to slovo nenáviděl a nenáviděl ho používat v souvislosti s Andreasem, a opravdu nenáviděl, že to byl Tom, kdo to řekl.
Zavrtěl hlavou a ponořil ruce zpět do jarové vody. „Nemyslím si, že to tak vůbec někdy bylo. On jen… prostě si nezaslouží…“
„Dostat kopačky?“
Bill polkl, omyl další sklenici a podal ji Tomovi, aniž by řekl jediné slovo. Věděl, že si o tom potřebuje promluvit, ale nebyl si jistý, že Tom je k tomu ta správná osoba. Protože si nebyl jistý, jak objektivní Tomův pohled na věc mohl opravdu být. Tom v tom měl velký podíl taky, ať se mu to líbilo, nebo ne. A dokonce ani tím si Bill nebyl jistý.
„Chceš znát můj názor?“ Zeptal se Tom, přičemž od bratra převzal další nádobí na opláchnutí.
„Mám na výběr?“ Povzdechl si Bill. Začínala ho ze všeho toho přemýšlení bolet hlava. Došlo mu, že by druhý den ráno měl jít do školy a zaplavila ho vlna nervozity. Musel se rozhodnout rychle.
„Samozřejmě,“ pokrčil Tom rameny. „Pokud nechceš, abych ti ho řekl, tak ti ho neřeknu.“
Bill si povzdechl. Nebylo na škodu získat další názor, i kdyby jen zkreslený. „Řekni mi ho.“
„Myslím, že bys měl zůstat s Andreasem.“
Bill sevřel rty a snažil se skrýt své překvapení, i když si nebyl jistý, proč je překvapený. Tom už mu řekl, že je mu to jedno, že jen chtěl, aby byl Bill jeho bratr. Bill polkl a přikývl. Pokud to je to, co Tom chtěl, pak usoudil, že jeho rozhodnutí bylo právě uděláno.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Tohle mě už přestává bavit a nelíbí se mi to…hrozná zápletka. Díky za překlad.
Co to zase bylo?! Zdá se mi, že se celá ta věc s Andreasem zbytečně natahuje a zveličuje. A moc nechápu proč Tom chce, aby s ním Bill zůstal ? Protože se kvůli tomu trápí ? Nemyslím si, že se bude cítit líp, když bude s někým chodit ze soucitu, zatímco zamilovaný bude do někoho jiného. Andy měl v jeho životě smysl, dokud fungoval jako náhražka za Toma, ale teď je tam prostě navíc. Je to blbý, ale je to tak. Opravdu, ale opravdu by se měli rozejít. Vypadá, že je na Andym, aby si někoho našel a poslal Billa do háje sám, jinak bude navždycky ten druhý…
Jinak jsem ráda, že jsou Bill se Simone v pohodě a že i mezi dvojčaty to funguje bez problémů, i když jsou teda "jenom bratři". Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží… 😀
Díky za překlad
[1]: Pokaždé to prostě není tak jednoduché 😉
paoitjgkgn osgijdogsůf????? Co ten Tom blbne? Ježišimarjá, to je tak, když se o všem mluví jen tak napůl a pak vznikají tyhle situace… :/
Ale Billa chápu, taky bych neřekla na plnou pusu: Tome, miluju tě… Poté, co by mi sdělil, že je mu jedno, co dělají a co to znamená… To vyznělo vážně nemile…
V dnešním díle mě po změnu štval Tom 😛 Bože, doufám, že se to zase obrátí k lepšímu…
Moc díky za překlad a těším se na pokračování 🙂
[3]: Přesně tak, zuzu, není to tak jednoduché 🙂 Musíme si uvědomit, že kluci jsou dvojčata a mít vztah s vlastním dvojčetem je… No, rozhodně v něm nebude mávnutím proutku všechno jednoduchý. Je to zapovězenej vztah a myslím, že se s tím člověk jen těžko vyrovnáná 🙂
Připadá mi, že tahle povídka se neustále točí v kruhu. Když už to vypadá, že se něco vyřešilo, zase jsme najednou na začátku. Každé vyhrocení situace vždycky vyšumí do ztracena, jako by se ani nestalo. Jako například ten konflikt s Andreasem.
Zatím se zdá, že jediný, kdo má v tuhle chvíli jasno, je Simone, ale ona taky zatím neřekla na plno, jak si to vlastně představuje dál, takže jisté není nic.
Podle mě by teď měl Bill přemýšlet, jestli chce nebo nechce být ve vztahu s Andreasem, bez ohledu na Toma… Stále je tu možnost, že by mohli zůstat přátelé. Nemůže pořád hrát na jistotu, někdy je třeba zariskovat.
Díky za překlad a jsem zvědavá na pokračování, jak se s tím Bill popere.
Ježišmarja… já nemám slov 😀 opravdu co díl, to změna, takže mě to vlastně ani nepřekvapuje. Nechápu co se teď děje na Tomově straně, no jsem zvědavá. Díky moc za překlad
Já je nechápu Tom chce aby zůstal z Andreasem a přitom tím líbáním dal Billovi nadějí a Bill by měl pochopit když někoho nemiluje tak se jen trápí a měl by zkusit ryzkovat.
Teraz mám chuť Toma kopnúť a vyťahať ho za vlasy. To čo malo byť? Najprv mu je to jedno a potom má Bill zostať s Andreasom??? prečo??? šľak ma trafí…
Som zvedavá ako to naozaj myslel. Veď Bill povedal, že Andreasa nikdy ozajstne nemiloval………
Dobře, tak teď jsem zase pěkně zmatená a trošku naštvaná. Vždycky, když to už vypadá dobře, tak se něco pokazí. Po většinu času to kazí všechno Bill, proto mě dneska překvapilo, že Tom řekl, že by měl být Bill s Andreasem. I když, asi se mu moc nedivím. V jeho situaci to skutečně musí vypadat tak, že Bill Andyho pravděpodobně miluje, když jej to k němu pořád táhne, a trápí se kvůli tomu, že by Andyho zranil.
Jen..je mi to všechno asi líto, toď vše.
Moc děkuji za překlad! 🙂
No to si ze mě děláte srandu .. Jako vážně?? :O honem další díl prosím, protože teď jsem jako na trní 🙂 děkuju za pokračování 🙂
Čo ten Tom blbne? Prečo povedal Billovi, že by mal ostať s Andreasom? Na môj vkus už sa tam Andreas obšmieta až príliš dlho a nie je z toho žiadny úžitok, iba stále väčšie problémy.
Mám pocit, že Tom miluje Billa až príliš, ale podľa toho, čo sa deje mu to musí pripadať, že Bill nevie čo chce a aby mu uľahčil rozhodovanie a akosi ho aj zbavil toho bremena z vedomia, že by mal mať niečo so svojím dvojčaťom – tak radšej sa ho snaží vzdať a prenechať ho Andreasovi, aj keď sa mu Andreas absolútne nepáči.
Toto je fakt tak strašne zamotané, až i to začína liezť na nervy. Bill sa teraz isto zase vráti k Andymu, lebo si myslí, že Tom ho nechce tak, ako on jeho…
No neviem, ako sa to bude ďalej vyvíjať, ale som fakt zvedavá.
Ďakujem za preklad.