autor: ophelia_seven
Nečekaní návštěvníci ANEB jak Bill najde sám sebe uprostřed křížové palby
Nic nikdy nefunguje… když děláte ty špatné věci.
Andreas se na Billa usmál, když se setkali na chodbě před jejich první společnou hodinou a Bill se přinutil mu úsměv vrátit. Předchozí noc toho moc nenaspal. Částečně proto, že si zvykl spát vedle Toma a Tom se rozhodl spát předchozí noc na gauči, a částečně proto, že nedokázal svůj mozek dostatečně vypnout, aby usnul. Zlobil se na svého bratra, samozřejmě, protože nedokázal přijít na to, jak si Tom mohl myslet, že bylo v pořádku, aby ho políbil a udělal ho, a pak s ním zacházel jako s bratrem a povzbuzoval ho, aby se dál vídal se svým přítelem. Usoudil, že to byla pravděpodobně jen chyba, že se něco stalo, zatímco jejich matka byla v nemocnici, ale Billa to stále dráždilo, protože to bylo opravdu zasraně nefér.
„Je dobře, že jsi zpátky,“ řekl Andreas a přidal se k Billovi rychle kráčejícímu ke své skříňce.
„Jo,“ vydechl Bill a odfoukl si vlasy z očí. „Mám, kurva, co dohánět,“ zabručel, a Andreas se na něj soucitně usmál.
„Nebude to tak špatné, a já ti pomůžu,“ nabídl Andy, a i když si Bill byl docela jistý, že to zvládne sám lépe než s Andreasem, přistihl se, že přikyvuje hlavou na souhlas. „Moje máma posílá přání k uzdravení té tvojí, mimochodem.“
„Díky.“
„Jak se má?“
Bill pokrčil rameny, zadal kombinaci na zámku a otevřel svou skříňku. „Je to lepší, ale pořád má ještě mnoho léků proti bolesti,“ odpověděl, vytáhl své knihy z horní police a strkal je do batohu.
„Čelní náraz, zlomené kosti, operace srdce, vážně netuším proč,“ usmál se Andreas lehce a Bill přikývl, opravdu neměl náladu na vtipy nebo cokoli lehkovážného. „Jsem rád, že už je doma,“ dodal Andreas, když vycítil Billovo váhání.
Bill s lehkým bouchnutím zavřel skříňku a zvedl si svůj těžký batoh na rameno. „Já taky,“ přiznal tiše, zatímco kolem nich procházeli ostatní studenti. „Byl to opravdu zasraně dlouhý – kurva, já už ani nevím, jaký je měsíc.“
„Duben,“ řekl Andreas jemně. „Už jsme skoro u konce.“
Bill byl myšlenkami mimo, když šli směrem ke třídě, ale Andreas pokračoval v mluvení, jako by se mezi nimi vůbec nic nestalo. „Takže… myslel jsem, že bych se u vás mohl někdy zastavit a pozdravit tvou mámu. Myslím, že jí chce moje máma něco poslat,“ pokračoval Andreas.
„Hm,“ odpověděl Bill tupě a dál procházel chodbami. Nad hlavou jim zazvonil zvonek a dav se začal zmenšovat, takže cesta k jejich třídě byla jednodušší.
„A pak bychom mohli někam zajít nebo tak něco,“ pokračoval Andreas, který byl celou dobu o krok za Billem. „Mám pocit, jako by věci byly v poslední době opravdu šílené a my jsme neměli čas si ani jen tak někam povyrazit, víš?“
„Jo,“ řekl Bill a přikývl, když konečně vstoupili do třídy. „To zní dobře.“
Bill byl po celý den jako omámený. Andreas využil každou šanci, kterou měl, aby na něj mluvil, ale Bill se vůbec nedokázal soustředit. Věděl, že by měl svému příteli věnovat pozornost a snažit se, aby to fungovalo. To bylo to, co Tom chtěl, aby udělal, ale jeho hlava na něj stále křičela, pokaždé když se Andreas dostal příliš blízko, pokaždé když mu Bill řekl něco, co mohlo být vykládáno, jako že si s ním zahrává, když bylo zřejmé, že Bill už nebyl schopen tam pro Andrease být tak, jako býval v minulosti. Příliš mnoho se toho v posledních týdnech změnilo. Ale Bill to musel zkusit, protože nechtěl být sám a bylo zřejmé, že s Tomem se nikam nedostane.
Po škole mu Andreas nabídl odvoz domů, který Bill lítostivě odmítl. „Chci se projít,“ řekl a pocítil bolestivé píchnutí v žaludku nad zklamaným výrazem v Andyho tváři. Andreas se po celý den tak usilovně snažil a s ohledem na způsob, jakým s ním Bill zacházel, si opravdu nezasloužil, aby k němu byl Andy tak milý. „Opravdu,“ dodal jemně a natáhl ruku, aby se dotkl blonďákovy paže. „Jen si trochu potřebuju pročistit hlavu, než se dostanu domů. Ale můžeš mě zítra odvézt do školy, jestli chceš?“
Andreas přikývl a v očích mu zasvítila naděje. „Zítra ráno tam určitě budu.“
Bill nafilmoval úsměv a snažil se vypadat nadšeně, a poté zamířil pěšky směrem domů. Hluboko v srdci věděl, že Andrease vodí za nos. Věděl, že se přes Toma nikdy zcela nedostane, ale Tom dal jasně najevo, že nechce být s Billem tímhle způsobem a Bill nechtěl být sám. Takže ze sobeckých důvodů se Bill rozhodl udržet tu fasádu, bez ohledu na to, jak špatné to bylo.
Doma našel Toma, jak pomáhá jejich matce zpět do postele. Její ruka a noha byly stále v sádře a oni všichni zjistili, že má daleko větší problémy se o sebe postarat, než si mysleli, takže Bill s Tomem si museli rozdělit i tyto povinnosti. Nebyl to zase tak velký problém, s výjimkou toho, že Bill po většinu času opravdu nevěděl, co má dělat.
Simone vzhlédla poté, co jí Tom pomohl se uložit, a spatřila stát Billa ve dveřích. Tom sbíral věci z nočního stolku, takže si jej nevšiml, dokud jejich matka nepromluvila. „Jak bylo ve škole?“ Zeptala se.
Bill polkl a pokrčil rameny, zatímco se Tom otočil a podíval se na něj. „Na hovno, jako obvykle. Mám hodně co dohánět.“
„To je mi líto,“ omlouvala se a dívala se na své ruce. Bill dokázal říct, že se skutečně cítí provinile.
„Nedělej to,“ řekl rychle drsnějším hlasem, než chtěl, ale Tom souhlasně přikývl. „Prostě… to nedělej. Neomlouvej se.“ Když Simone neodpověděla, pokoj ztichnul a Bill se potřeboval dostat pryč. „Jdu dělat domácí úkoly,“ řekl.
„A já jdu začít připravovat večeři,“ dodal Tom a poté se otočil, aby promluvil opět k Simone, zatímco Tom vyšel z pokoje. „Potřebuješ něco?“
Bill se cítil provinile. On by teď měl převzít péči o jejich matku, protože Tom s ní byl celý den, ale prostě neměl energii na to, aby dával pozor, co řekne a nějak ji nerozrušil. A doktoři jasně specifikovali, že se nemá ničím rozrušovat.
Prostě nemohl. Cítil se v přítomnosti své matky nepohodlně. S Tomem byl podrážděný, měl prostě pocit, jako by bylo nejlepší, když se schová ve svém pokoji, dokud se mu hlava trochu víc nepročistí.
„Bille,“ zavolal Tom do kuchyně, kde Bill umýval poslední nádobí od večeře. Bill se zastavil a okamžitě se rozešel ke svému bratrovi, dřív než měl Tom šanci dokončit větu. „Je tady tvůj přítel a koupil ti kytku.“
Bill se otřásl nad nenuceným způsobem, jakým slovo ´přítel´ vyklouzlo z úst jeho bratra. Stále se v hlavě ten titul snažil udržet, ale bylo to těžké. „On ne-“ začal Bill sám pro sebe, když vstoupil do pokoje a pak na sobě uviděl dva páry očí, „nenese kytku pro mě. Ta je pro mámu.“
„No, jak myslíš,“ řekl Tom a zamířil zpátky na gauč.
Když Bill prošel kolem, lehce do Toma strčil a zamumlal ´kreténe´. Nebyl si jistý, odkud se to nepřátelství přesně bere, ale definitivně byl svým bratrem podrážděný. A kromě toho byli bratři. Měl dovoleno na něj být naštvaný a bezdůvodně do něj strkat. To je to, co Tom koneckonců chtěl. Koutkem oka uviděl, jak k němu Tom zvedl hlavu, ale ignoroval to a převzal od Andrease květiny. „Děkuju,“ zamumlal, neschopen se setkat s blonďákovým pohledem.
„Jsou od mojí mámy,“ pokrčil rameny Andreas s malým zamračením na tváři a Bill jej zavedl do kuchyně, aby vytáhl prázdnou vázu ze skříňky nad lednicí.
„Nevěděl jsem, že dnes večer přijdeš,“ řekl nepřítomně, zatímco se staral o květiny zády k Andreasovi. Cítil na zádech jeho spalující pohled, a to jej drželo dál od toho, aby se vůbec chtěl otočit.
Andreas zaváhal, než odpověděl a Bill opět cítil, jak jej pohlcuje vina. Nemohl uvěřit, že stále hraje tuto hru. Dokonce si ani nemyslel, že by měl tak dobrou kamennou tvář. „Je to okay?“
Bill pokrčil rameny. „Je to v pohodě. Jen jsem tě nečekal.“ Umístil květiny do vázy a otočil se s nimi v rukou.
„Jsi v pořádku?“ Bill otevřel ústa k odpovědi, ale Andreas jej rychle přerušil. „Myslím, opravdu v pořádku?“
Bill těžce polkl a sevřel pevněji ruce kolem vázy. „Já jsem- Já jen-“ Andreas zvědavě pozvedl obočí a udělal dva kroky směrem k Billovi. Jediná věc mezi nimi byly květiny a Bill byl za ně vděčný, ale nebylo to dost, a tak se otočil a postavil květiny na pult, aby mohl dokončit mytí nádobí, což byl dobrý prostředek na rozptýlení. „Opravdu chci, aby se věci vrátily tak, jak byly.“ Bylo děsivé, jak pravdivé to bylo. Předtím, než se do obrazu vrátil Tom, byly věci tiché, obecně méně stresující a on měl své konečné cíle, jako vypadnout z domu hned poté, co dokončí školu. Nepotřeboval vysokou školu nebo cokoliv takového, jen svůj vlastní prostor. Vše ostatní by vyřešil později.
Stále cítil Andrease hned za sebou, jak jej pozoruje a snaží se si v hlavě vše poskládat. „Myslíš předtím, než se vrátil Tom?“ Zeptal se nakonec a Bill se snažil tu otázku prohlédnout. Měl podezření? Byl ublížený? Rozzlobený? Bill nevěděl a říkal si, že to nejmenší, co může udělat, je, být k Andreasovi upřímný o věcech, o kterých být upřímný mohl.
„Myslím,“ pokrčil rameny. „Chci říct, že nechci, aby zase odešel,“ řekl, opravdu to nechtěl. Navzdory všemu, vážně jej jen bolelo pomyšlení na to, jak Tom odchází. „Život byl prostě předtím méně stresující.“
„Kvůli té dvojčecí věci…“
„Kvůli… jo, myslím. Kurva. Já ani nevím. Je to komplikované.“
„Bille,“ povzdechl si Andy a definitivně to vypadalo, že má podezření.
„Opravdu nenávidím, co nám to dělá,“ řekl Bill, jak oplachoval nádobí, které právě umyl, a byla to pravda. Nenáviděl, že už nemohl být pro Andrease to, co byl předtím. Dokonce i když minulost byla plná lží, dokonce i když Bill nikdy nebyl kompletně dostupný, jak by měl být, alespoň pod tím vším měli dobré přátelství.
„Já taky,“ řekl Andreas a přiblížil se k němu, aby mu omotal paže kolem pasu. Bill se napjal, ale násilím se snažil přinutit k relaxaci, zatímco domyl poslední nádobí od večeře. „Miluju tě.“ Bill zavřel oči, zhluboka se nadechl a nepřítomně kývl. Andreas ho pustil a Bill ucítil kolem nich ve vzduchu větší napětí. „Jsou to jen dvě slova, víš,“ řekl smutně Andy. „Dokonce by mi i stačilo ´já tebe taky´, pokud by to bylo vše, co bys zvládl.“
„Ty víš, že to nedokážu říct.“
„Kvůli Tomovi?“ Bylo to formováno jako otázka, ale znělo to spíše jako obvinění.
„Co?“ zeptal se Bill zaraženě. Ani mu to nedávalo smysl. Opláchl si ruce a otřel si je utěrkou, než se otočil a promluvil přímo k Andreasovi. Měl otevřená ústa připravená k odpovědi, ale vyschlo mu v nich, když za Andreasem spatřil svého bratra, jak se opírá o dveře a tiše je pozoruje. Spojili vzájemně své pohledy a Tom ani nevypadal zahanbeně, že byl přistižen. „Copak tě máma neučila, že není hezké odposlouchávat?“
Tom pokrčil rameny. „Ne.“
Bill zavrčel a Tom vytáhl z kapsy krabičku cigaret. Nabídl jednu oběma chlapcům stojícím uprostřed kuchyně, ale oba na něj jen zírali, a tak pokrčil rameny, vložil si jednu mezi rty a zapálil ji. „Potřeboval jsi něco?“ Zeptal se Bill a přemýšlel, proč tam stále stojí.
„Ne.“
Bill znovu zavrčel, popadl Andrease za ruku a táhl jej kolem Toma, který tam dále stál a potahoval z cigarety. „Nahoru,“ přikázal chlapci, kterého táhl za sebou. Sám pro sebe si mumlal, že nemá ani žádné zasrané soukromí, když zazvonil zvonek. Otočil se k Tomovi, ale ten zůstal v kuchyni, a tak pustil Andreasovu ruku a nechal jej stát uprostřed pokoje, než šel otevřít dveře.
Podrážděně rozrazil dveře a ani neuvažoval nad tím, kdo by to mohl být. A na okamžik zapomněl, co dělal předtím, než ty dveře otevřel. Stál před ním jeho otec s rukama v kapsách, zatímco Bill jen stál a zíral.
„Můžu dál?“ Zeptal se a Bill beze slova ustoupil stranou.
„Myslel jsem, že ses vrátil do Berlína.“
Jörg zavrtěl hlavou. „Zůstal jsem u známého ve městě, dokud jsem si nebyl jistý, že je vaše matka okay. Odjíždím ráno.“
„Proč jsi nepřišel dřív?“ Chtěl vědět, ne proto, že by chtěl trávit nějaký čas se svým otcem, ale proto, že po tak dlouhé době, co jej neviděl, si uvědomil, že by se o to mohl alespoň pokusit. „Proč ses schoval?“
„Tvůj bratr mi dal jasně najevo, že mě nechce vidět.“
„Kurva, Tome,“ zaskřípal Bill zuby, i když po tom, co se dozvěděl, mu to opravdu neměl za zlé. Ale stále byl naštvaný na Toma za to, že je… Tom. Nicméně, jeho slova téměř nebyla slyšet přes Tomův hlas z obývacího pokoje.
„Co tady, kurva, děláš?“ Billovi se rozšířily oči překvapením, protože si byl jistý, že nikdy neslyšel Toma tak naštvaného. Zachytil Andreasův pohled a uvědomil si, že byl stejně tak překvapený a pravděpodobně se cítil trochu mimo mísu. „Myslel jsem, že jsi už nikdy nechtěl vidět znovu můj zasraný obličej.“
„Přišel jsem si promluvit s vaší matkou a rozloučit se,“ odpověděl Jörg klidně i přes oheň v očích svého staršího syna.
„Vypadni, kurva, z mého domu!“ vykřikl Tom a Bill sebou trhnul a zadržel dech.
„Nemluv se mnou takhle, Tome,“ odpověděl jejich otec a jeho hlas se hněvem lehce zvýšil.
Tom otevíral ústa, aby promluvil, a Bill mohl říct, jak je napjatý a opravdu se netěšil na to, až spatří pěstní souboj. Rychle přešel ke svému bratrovi. Vklouzl vedle něj, položil mu ruce na ramena a podíval se mu přímo do očí. „Nech toho,“ zasyčel a snažil se přitom vyjádřit naléhavost, která v něm bublala. „Nesmíme mámu rozrušit.“
„Bille,“ varoval ho Tom s čelistí pevně sevřenou, ale Bill neustoupil. Nemyslel si, že by jej Tom udeřil, ačkoliv v jeho žaludku se objevil malý náznak strachu. Ještě nikdy neviděl svého bratra tak naštvaného a on sám od sebe dobrovolně vstoupil do křížové palby.
„Vážně,“ přitlačil Bill tiše a jemně pohyboval palcem přes Tomův krk, o čemž doufal, že by to mohlo působit uklidňujícím způsobem. „Běž si zakouřit na střechu, než odejde.“
Tomovo napětí trochu povolilo, ale místo souhlasu zavrtěl hlavou. „Ne.“
„No, tak se alespoň uklidni,“ řekl Bill tiše a prosil tak svého bratra, aby se sám odstranil z této situace. Zdálo se, že to Tom pochopil a přikývl, než zacouval k pohovce, aby uhnul z cesty. Bill omluvně vzhlédl k Andreasovi, ale ten na něj jen zíral.
„Kdo je to?“ Zeptal se Jörg najednou Billa, jako by si až teď uvědomil, že tam stál někdo další.
„To je Andreas,“ představil ho Bill váhavě, když na sobě cítil tři samostatné páry očí a bylo mu z toho nepříjemně. „Můj přítel.“ Bylo to těžké říct, protože sám měl problém Andrease za svého přítele ještě považovat, ale technicky to tak bylo. Také tam byla skutečnost, že mu Tom prozradil některé věci, které o něm jeho otec prohlásil, jako že je gay a že prý Toma svedl. Bill se za to nestyděl, ale vždy tam uvnitř něj byl malý náznak pocitu, který chtěl schválení svých rodičů.
„Rád vás poznávám,“ přikývl zdvořile Andreas z druhé strany místnosti.
„Hmm,“ Jörg přikývl způsobem, který zřejmě měl být souhlas, ale rozhodně to tak nevypadalo. Bill na něj přimhouřil oči. „Rád bych mluvil s tvou matkou,“ řekl Billovi a ten se napjal.
„Nesmíš ji rozrušit,“ požadoval rychle. Pohlédl na Toma pro podporu, ale Tom zíral do dálky a potahoval ze své cigarety.
„Nechystám se na to,“ odpověděl Jörg a Bill si uvědomil, že tam opravdu není žádný způsob, jak jej zastavit, protože už postoupil dopředu a proklouznul kolem Andrease, který stál u schodiště.
Když Jörg opustil místnost, Bill se otočil k bratrovi a Tomovy oči pomalu klouzaly vzhůru, až se setkaly s těmi jeho. „Tome,“ vydechl Bill. Nebyl si ani jistý, co chtěl říct. Chtěl od svého bratra jen ujištění, chtěl vědět, že Tom je okay, že on je okay.
„Já-“ začal Andreas a přerušil tak oční kontakt, kterým byla dvojčata spojena. Tom rychle pohlédl zpátky na stěnu, zatímco Bill obrátil pozornost ke svému příteli. „Já už půjdu.“
„Nemusíš,“ Bill se zamračil, ale uvnitř byl vděčný, z milionu různých důvodů.
„Jo, tohle je… rodinná záležitost.“
„Je mi to líto,“ omlouval se rychle Bill. „Neuvědomil jsem si, že by mohl přijít. Ani jsem nevěděl, že je stále ve městě.“
„To je v pořádku,“ usmál se Andreas. Opatrně se naklonil dopředu a dal Billovi pusu na tvář. „Uvidíme se ráno, že?“
„Jasně,“ přikývl Bill a náhle si přál, aby nesouhlasil s tím, že jej odveze do školy. Ale souhlasil a nechtěl Andreasovi ublížit ještě víc, takže nehodlal vycouvat.
„Miluju tě,“ zašeptal Andreas a bylo tam dostatečně dlouhé zaváhání, aby si Bill uvědomil, že čeká.
„Jo,“ zamumlal, jak se snažil dát Andreasovi to, co chtěl. Andreas to přijal s jemným úsměvem a bez dalšího slova vyšel ze dveří.
V domě nastalo ticho. Bill se svalil na pohovku vedle Toma, blízko, ale ne příliš blízko. Tom jej nevzal na vědomí a Bill uvažoval, jestli jej nějak naštval. Jestli pochopil to, co říkal důvěrně Andreasovi, špatným způsobem.
„Nemůžu uvěřit, že jsi ho pustil dovnitř,“ poznamenal konečně Tom a obrátil svůj pohled k Billovi.
„Je to pořád náš otec,“ zamračil se Bill. „To, co udělal, bylo na hovno, ale…“
„Ty to vůbec nechápeš,“ řekl Tom, a přestože jeho rty byly zkroucené do něčeho, co vypadalo jako úsměv, Bill dokázal říct, že se ve skutečnosti vůbec neusmíval.
„Omlouvám se,“ souhlasil Bill. Chápal to, ale nechápal to stejným způsobem jako Tom. Neviděl to ani to necítil stejným způsobem jako Tom. Ale mohl cítit to, co cítil Tom a to jej tížilo. Co si ale nechtěl přiznat, bylo, že to cítili ještě předtím, než se jejich otec objevil. Skutečným problémem bylo něco jiného a Bill si byl docela jistý, že ví, co to je.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Tohle už je fakt na palici… Nevím, jestli mám být víc naštvaná na Toma kvůli Billovi, nebo na Billa kvůli Andymu, nebo na Andyho, že je tak pitomej… Akorát Jörg je jasnej. Ten chlap má teda nervy. Nechápu, kde v sobě bere tu drzost. Takhle si tam nakráčet, po tom všem, co klukům (hlavně Tomovi) udělal… Jasně, je to jejich otec, ale rozhodně se tak nechová. Absolutně nechápu, proč se ho Bill pořad tak zastává, když každé setkání s tímhle hovadem končí špatně…
Bill už se v tom začíná pěkně topit. Nebudu už komentovat, jeho vztah s Andreasem, protože bych se jenom opakovala. Jen doufám, že Jörg nezpůsobí nějaké trable s jejich mámou. Ten chlap mi leze na nervy.
Jsem zvědavá, jak tohle dopadne.
Fakt už nevím koho mám litovat ale povídka je perfektní.
Naprosto souhlasím se všema holkama nade mnou! Víc ani nemám co dodat, protože už sama nevím, co bych si měla myslet..
Děkuji za skvělý překlad! 🙂
Ďakujem za preklad tejto ďalšej rozčuľujúcej kapitoly. Veľmi som dúfala, že Andy pochopí a prestane sa vnucovať, že Tom pochopí, že Bill miluje iba jeho a nikdy to nebude inak a že Bill pochopí, že je hlúpe a necitlivé takto ťahať Andyho za nos…
Toto je fakt poriadny guláš – trochu toho, kúsok hentoho a štipka tohoto 😀 Je už ani neviem, čo si mám myslieť a na koho byť naštvaná.
Teraz v podstate len dúfam, že Jorg nejako nerozruší Simone a ostatné – no to sa hádam nejako vyvinie, lebo sa už naozaj neodvažujem v nič dúfať 😀
Ďakujem za preklad.