autor: em_rose483
K téhle povídce napsala autorka, že ji inspirovalo album Born To Die od Lany Del Rey, kde je v textech spousta smutných a krásných příběhů. Autorka se proto rozhodla napsat jeden vlastní. Jako vždy, za překlad děkujeme Zuzu. J. :o)
Na pláži se zvedl vánek. Kolem něj vítr pohltil smích a opilé výkřiky jeho přátel a rozptýlil je daleko nad vlnami oceánu. Oheň zapraskal a Bill pootočil hrdlem malé lahve vodky mezi palcem a dvěma prsty, líně přemýšlel, jestli by ji měl vhodit do ohně.
S rozhodnutím, že by to mohlo způsobit menší rozruch, to udělal, zvedl paži a rotujícím pohybem téměř prázdnou lahev odhodil. S prásknutím a řevem alkoholem nakrmeného ohně plameny vystřelily do nebe a jiskry vybuchovaly do temnoty noci.
Nějaká dívka vykřikla a Billovi se zkroutily rty uspokojením.
Pak párty pokračovala a Billovy oči se proměnily v otupělé, jak pozoroval zbytek svého triku umírat uprostřed ohně.
Začínalo být chladno a Bill se zachvěl. Jedna jeho část si vychutnávala, jak se jeho tělo třáslo chladem, mrtvolný pocit, který rozkládal jeho vnitřnosti, byl na okamžik zapomenut, jak jeho mysl byla nucena věnovat pozornost, nucena nemít vše u prdele. Bill měl už dávno vše u prdele. Ponechán v mladém věku, aby prozkoumal všechny kouty sídla svých rodičů, zatímco oni létali velet do vzdálených mrakodrapů a utápět se v dalekém luxusu, byl ve třinácti znuděn, ve čtrnácti objevil alkoholovou skrýš své matky a v patnácti se stal tulákem ve svém vlastním domově, potloukaje se kolem při hledání vzrušení, o kterém věděl, že neexistuje. A teď tady seděl v předvečer svých osmnáctých narozenin, s nekonečnými roky táhnoucími se před ním, kterých už teď měl dost.
Jeho přátelé byli všichni bohaté děvky jako on, nějakým způsobem byli všichni seskupeni v opulentních povyraženích se třpytivými ulitami a rozhazovali své svěřenecké fondy za tvrdý alkohol a bílý prášek. Byli elita, byli notoricky známí, byli všichni v hajzlu.
„Máš další cigarety?“
Bill zvedl pohled, aby uviděl Andrease, který se před ním kymácel. Blonďák vypadal jako žebrák, z velmi velkého trička mu trčely hubené paže a pod očima měl tmavé kruhy, podlitiny z přílišného množství dlouhých nocí bez dostatku rodičovské intervence.
„Jasně,“ Bill sáhl do zadní kapsy a vytáhl balíček. „Nech si je.“
Andreas mu věnoval kalný úsměv a roztřesenými prsty si vytáhl jednu cigaretu. Bill nezaujatě sledoval, jak Andreas zápolil se zapalovačem a cvaknul s ním dvakrát, než mu konec cigarety oranžově zazářil proti temnotě, která je obklopovala. Propadly se mu tváře, když potáhl, jako by na druhém konci bylo záchranné lano. Pak sáhl do své kapsy džínů, vytáhl malý balíček a podržel jej mezi dvěma prsty před Billem.
„Chceš?“
Bill pohlédl na drcený bílý prášek, který se nacházel na dně balíčku. Mohl by, ale dnes večer nechtěl. Nevěděl, co to Andreas nabízí. Bill měl v sobě už dost vodky, která jej zklidnila, a nechtěl, aby jeho systém zaplavilo ostré žihadlo kokainu nebo omamný pocit čehokoliv jiného.
„Ne,“ odpověděl blonďákovi, než se otočil a opět se zadíval do plamenů.
Andreas neodpověděl a o moment později jej Bill slyšel, jak klopýtá přes písek a pár jejich přítelkyň se začalo rozplývat nad balíčkem cigaret, se kterým se vrátil.
Bill už měl dost. Potřeboval pryč, potřeboval opustit pláž a jít… jít.
Ale Bill neměl kam jít, opravdu ne. Měl v zadní kapse kreditní kartu s několika tisíci, zapalovač, a nic jiného. Připadal si samostatný, nezávislý. Což byl zasraný vtip, jelikož z těch peněz sám nikdy nevydělal ani cent.
Několik lidí z davu zavolalo jeho jméno, když odcházel, nejistě se vlekl po písku a objímal svou bundu jako tenký štít proti půlnočnímu chladu. Bushido zařval něco o jeho pěkném zadku a Bill na něj přes rameno vystrčil prostředníček. Ten starší muž byl odporný, stále si užíval jmění svých rodičů a rozhodl se držet se Billova davu, namísto lidí svého věku. Ostatní ho tolerovali, protože měl známosti, ale Bill ho nenáviděl, protože pokaždé, když jej viděl, byl přinucen si vyvolat temné vzpomínky na ostrou bolest a rudou krev jeho odcházejícího panictví. Byl mladý, krásný a naivní, podělaný po své první pilulce a toužící po rukách někoho jiného na svém těle, jak se zoufale snažil zmírnit to vroucí teplo olizující jeho vnitřnosti, když se projížděl svým prvním drogovým raušem. Nezabralo to příliš přesvědčování, aby se projel také na něčem jiném, jen pár sladkých lichotivých slov a sugestivních polibků.
Bill si povzdechl, jeho dech se vyvalil ven jako dým. Za jeho zády se volání rozplynulo do noci, jak Bill nechával párty za sebou, chtěl na Bushida zapomenout, chtěl zapomenout na všechny.
„Seru na ně,“ zamumlal temně.
Pláž stoupala vzhůru a Bill pokračoval, až nakonec došel na vrchol duny. Na chvíli se zastavil a snažil se v sobě najít obdiv nad zvlněnými kopci písku, o kterých věděl, že se táhnou mnohem dál, než odhaloval měsíční svit. Bylo to k ničemu. Na krátký okamžik zavřel oči a stál, kolébal se ve větru a přál si zázrak.
Kůže na krku jej zabrněla a on pomalu otevřel oči. Nic se nezměnilo.
Tiše se otočil a zamířil dolů z duny na parkoviště, které leželo na druhé straně. Když byl velmi, velmi malý, přišel sem s hospodyní. Namísto tajemného stříbra, které nyní vybarvovalo celou krajinu, se celá koupala ve zlatě a sluneční paprsky se dotýkaly pláže a všech šťastných zhýralců.
Bill obešel parkoviště. Stopoval sem s Natálií a Riou, které byly stále ještě na pláži. Billovi to bylo jedno, půjde pěšky.
Právě když došel ke vchodu na parkoviště, něco upoutalo jeho pozornost a vzhlédl. Zvuk, nerozpoznatelný, mu oznámil přítomnost někoho dalšího.
Další chlapec se opíral o plot přímo u brány, před ním se v měsíčním světle leskla motorka a z úst mu visela cigareta. Jeho tmavé oči jej provrtávaly a Bill zíral nepřítomně nazpět.
„Už jsem tě někdy viděl,“ řekl nakonec.
Chlapec zvedl koutek úst a ušklíbl se na něj.
„Bill Kaulitz.“
„Jo.“
„Já jsem Tom.“
Několik vteřin stáli mlčky, konec Tomovy cigarety se rozzářil s každým potáhnutím. Bill toho chlapce znal ze školy, když se sám uráčil přijít. Pokud si dobře vzpomínal, byl tady nový a nehodlal být kolem dlouho. Ať už to, kurva, znamenalo cokoliv.
„Co tady děláš?“ Zeptal se Tom a oklepal cigaretu, aby se zbavil popela.
Bill sledoval, jak šedé tečky odlétají ve slabém větru a pak svou pozornost obrátil znovu k Tomovi.
„Párty,“ odpověděl neurčitě. „Bylo to… to je jedno.“
„Už odcházíš?“
Bill přikývl.
„Musíš někde být?“
Bill zavrtěl hlavou.
Tom se odrazil od plotu a nohy mu zakřupaly na štěrku, jak se přikradl k Billovi a zůstal stát jen pár kroků od něj. Bill přemýšlel, jestli chce šukat.
Bill zamrkal. Kolem nich byla tichá noc a něco na tom, jak se na něj Tom díval, jej přinutilo se zachvět.
„Kam jedeš?“ Bill vyhledal Tomovy oči, nebyl si opravdu jistý, co v nich hledal. Bylo mu u prdele, kam Tom jede.
„Odcházím,“ řekl Tom.
„Odsud?“ Bill povytáhl obě obočí a nedokázal zabránit mírnému zájmu, který se mu objevil v hlase. Tom byl hezký a tajemný, Bill proti tomu nebyl imunní.
„Jo,“ Tom mu věnoval pokřivený úsměv a přistoupil blíž. „Navždy.“
Bill tentokrát zvedl jen jedno obočí a prohlížel si toho zvláštního, pěkného kluka. „Jo, okay.“
Tom tázavě naklonil hlavu a odhodil cigaretu. Bill se na ni podíval a pak se přesunul blíže ke druhému chlapci a rozdrtil nedopalek patou, dokud už déle nežhnul.
„Chci svézt.“
Bill nehybně sledoval, jak Tom konečně zrušil prostor mezi nimi a postavil se před něj, než zvědavě natáhl jednu ruku, aby odhrnul neposedné blond prameny, které Billovi spadly do čela. Nechal ho, aby se ho dotýkal a zavřel oči, když na jeho rty umístil škrábavý polibek. Billa to nepřekvapilo, lidé jej často líbali. Co jej překvapilo, bylo nečekané škubnutí v jeho žaludku.
Rozdělili se a Billovy tmavé oči pevně držely Tomův pohled.
„Já jsem v hajzlu.“
Tom zkroutil rty do úšklebku. „Stejně tak já.“
Bill se usmál. Vylezli na Tomovu motorku, motor se hlasitě rozeřval a přerušil tak noční ticho. Studené ruce svíraly Tomovu bundu, zatímco jeli a Bill se rozesmál.
autor: em_rose483
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Abych byla upřímná, tak pro typy rozmazlených znuděných fracků moc pochopení nemám. V dětství mu chyběli rodiče, to je špatné pro každého. Ale být úplně v hajzlu z toho, že má všechno na co si vzpomene ? Možná by stačilo sebrat mu kreditky a vykopnout ho na pár dní z domu. Až by promrzlý, špinavý a hladový usínal někde pod mostem, tak by se mu po těch penězích ještě stýskalo… Jasně, za prachy se nedá koupit všechno. Ale že se obklopuje špatnými lidmi a volný čas tráví fetováním, je jenom jeho chyba…
Škoda, že to skončilo takhle. Docela by mě zajímalo, co bylo dál. Třeba jak Bill cestoval s Tomem po světě na motorce a poznával skutečný život… 😀
Díky za překlad
Sakra, chci ještě. 😀 Ale jinak moc pěkné. Díky za překlad.
Typicky promarněné životy zlaté mládeže. Zbývá jen doufat, že odjeli, prozřeli a postavili se životu čelem.
Děkuji za překlad.
Pěkně napsané a doufám že spolu dokážou žít a ne přežívat.
Moc se me to libilo. Donuti cloveka premyslet. 🙂
Bylo to krásný, ale pochopila jsem to tak, že Tom chtěl odejít úplně, odejít ze světa, už tu nechtěl být a Bill šel s ním…..
Úplně bych brala pokračování! Závěr dílu je opravdu zavádějící a těžko říct, co tím autorka chtěla říct a jaký přesně zamýšlela konec. Já myslím, nebo spíše doufám, že spolu kluci ujeli někam hodně daleko a začali nový, krásný život! 🙂
Moc děkuji za povídku a její překlad! 🙂
Ani neviem, čo si myslieť – je to fakt poviedka na zamyslenie.
Typický obraz bohatej mládeže, ktorá nemá čo na práci, len žúrovať, popíjať, fetovať a míňať peniaze rodičov. Záver je dosť nejasný, kam vlastne odchádzajú.
Chcelo by to pokračovanie s ukážkou toho, kam išli a ako žili… teda ak vôbec niekam došli.
Ďakujem za preklad.