Belong to me 12.

Tom se zachvěl, když vlhký jazyk polaskal jeho ušní lalůček. Bill jemně hladil jeho břicho a ústy pečoval o napjatou kůži. Tom se trhaně nadechl.

„Bille?“ zašeptal trochu bojácně Tom a o kousek se odsunul. Přeci jen posledně, když se nechal Billem hýčkat, nedopadlo to zrovna nejlíp.

„Pšt. Uklidni se, Tomi. Přišel jsem ti to vynahradit.“ Řekl Bill a zatlačil na Tomovo rameno, aby se položil na záda. Hlavu měl podloženou loktem a prstem kopíroval obrys Tomových rtů.

„Neříkej mi tak.“ Řekl Tom a chytil Billa pevně za zápěstí. Bill se jen usmál.

„Stejně nechápu, proč ti to tak vadí.“ Zakroutil Bill hlavou.

„Už jsem ti to řekl. Nejsem Tomi, ale Tom. Tak mi tak přestaň říkat!“ ohradil se a otočil se k Billovi zády. Ten se ale nehodlal vzdát. Znovu položil Toma na záda a usadil se mu na klín. Tom nic neudělal ani nic neřekl, jen se s netečným výrazem díval Billovi do očí a čekal, co bude dál.

„Zlobíš se na mě hodně?“ zašeptal Bill.

„Já už nevím, co cítím, Bille. Připadá mi, že už ani nevím, kdo jsem. Děsí mě to.“ Řekl Tom stejně tiše a v očích se mu mihl strach.

„Nenávidíš mě?“ zeptal se Bill jemně. Tom se i s ním v klíně posadil a chytil ho za boky. Bill natáhl ruku a jemně škrábal Toma na krku.

„K smrti tě nenávidím! Kéž bych tě nikdy nepotkal. Nemusel bych tady být, NECHCI tady být. Chci odsud pryč!“ Tom sevřel pevněji Billovy boky a v očích se mu zaleskly slzy.

„Řekni, Tome.“ Zašeptal Bill a chlácholivě hladil Toma mezi copánky, ignoruje bolest, kterou mu způsobovaly Tomovi prsty. „Co bys dělal? Odejdi, jestli chceš, ale kam půjdeš, Tome? Bez práce, bez střechy nad hlavou, bez peněz. Řekni, co budeš dělat?“ Tom s výdechem sklonil hlavu a opřel ji o Billovu hruď, nechával se chlácholit Billovými doteky. Věděl, že má Bill pravdu. Neměl nic, a pokud by odešel, neměl by kam jít. Přátelé ho zavrhli, rodina se k němu otočila zády a jediné, co teď měl, byl právě jen a jen Bill. „Tady máš všechno, co potřebuješ, Tome. Jen tě žádám, abys tomu dal šanci. Chci, abys to zkusil, a pokud si stále budeš jistý, že tu nemůžeš zůstat, nebudu ti bránit v odchodu.“ Dopověděl Bill tiše. Tom k němu prudce zvedl hlavu, hledal v Billových očích ujištění, že svá slova myslí vážně. Jemný, ale smutný úsměv zdobil Billovu tvář a on jemně pokýval hlavou, ujišťoval Toma, že to myslí zcela vážně. Tom trhaně vydechl, když mu došel význam Billových slov. Nebyl vězen, mohl odejít, kdy se mu zachtělo. Byl volný a tohle vědomí mu shodilo z hrudi obrovský balvan. Skutečnost byla ovšem krutá a byla pravda, že neměl kam jít. To teď ale nehodlal řešit. Bill mu dal příležitost rozhodnout se, a proto se on rozhodl dát příležitost životu tady. Bylo snazší smířit se s vědomím, že žije s Wolfs, když měl teď možnost volby.

Stále se vpíjel do Billových očí a jemně kývnul na souhlas. Bill se opět mírně usmál a vtiskl polibek na Tomův spodní ret. Ten zatnul prsty hlouběji do Billovy kůže a pootevřel rty. Vyšel mu vstříc a začal si podmaňovat jeho ústa. Shodil z nich přikrývku, přetočil Billa pod sebe a natěsnal se mu mezi nohy. Dravě ho líbal a ruce mu pevně držel nad hlavou, Už ho nezajímalo, kde je, s kým je. Pro teď si dovolil nad věcmi nepřemýšlet. Byl plný stresu a vzteku, který byl nyní sice trochu menší, ale stále tam byl. Dusil to v sobě až moc dlouho, a tak se rozhodl popustit uzdu svým pocitům a nechal se jimi plně vést.

Odklonil se od Billa, nešetrně svíral jeho zápěstí a zblízka si pohlížel jeho naběhlé rty. Bill měl oči zčernalé chtíčem a zhluboka dýchal. Tom se sehnul a zatahal ho za spodní ret, čímž ho donutil zakňučet. Tom pustil jeho ruce, vstal a stáhnul z obou pyžamové kalhoty. Ani jeden na sobě nic jiného neměl, takže se alespoň nezdržovali. Bill sáhl pod polštář, kam těsně předtím, než si lehl k Tomovi, schoval kondom a podal mu ho.

„Lubrikant?“ zeptal se Tom, když si kondom převzal. Bill jen zavrtěl hlavou.

„O to jsem se už postaral ve sprše.“ Řekl Bill a Tom zasténal nad tou představou. Sám sebe roztahující Bill. Ten se usmál a ještě víc rozevřel nohy, zval Toma k sobě. Ten ho ale chytil za ruku a přetočil ho na břicho, až Bill hekl překvapením. Tom ho nadzvedl, čímž ho donutil si kleknout, nasadil si kondom a zezadu se na Billa natiskl, pevně sevřel v dlaních jeho boky. Pokojem se ozvalo dvojí zasténání, když do něho Tom jediným, plynulým pohybem zajel až po kořen. Bill zatínal prsty do prostěradla a zhluboka dýchal.

Tom na chvíli znehybněl, dávaje Billovi čas si zvyknout, ten to ale očividně nepotřeboval. Pohnul se proti němu a donutil Toma tak zasténat. Ten chytil Billa pevně za vlasy a zvrátil mu hlavu dozadu. Bill vydal hrdelní zvuk, když Tom poprvé přirazil tam a zpátky. Nejdříve pomalu a opatrně, ale po chvíli už bezhlavě přirážel, v dlani pevně svíral tmavé vlasy a vychutnával si každou vteřinu v Billově teplém těle.

Billovi se klepala kolena, po páteři mu stékal pot a měl pocit, že se každou chvíli rozletí vejpůl. Ani jeden se to nesnažili protahovat, byla to rychlá akce, zběsilý hon za orgasmem, kde není čas na přestávky. Oba cítili, že tohle bylo přesně to, co svým způsobem celé tři roky postrádali, a proto se to rozhodli neprotahovat.

Bill sténal rozkoší, ret měl zmožený od neustálého kousání a vykřikl, když se Tom natáhl, chytil jeho penis a začal ho uspokojovat. Sevřel se pevně kolem Toma, tak jak jen nejvíc mohl, čímž ho donutil zrychlit tempo a stačilo už jen pár rychlých přírazů a Tomovo tělo zahalila vlna orgasmu. Pevně Billa sevřel v dlani, naposledy tvrdě přirazil a jeho dlaň potřísnila horká bílá tekutina.

Bill klesl vyčerpaně na postel. Nemohl popadnout dech a cukl sebou, když z něho Tom pomalu vyšel. Tom odešel do koupelny, vyhodil kondom do odpadkového koše a umyl si potřísněnou ruku. Když se vrátil do ložnice, Bill stále ležel na břiše, ruce měl položené nad hlavou, oči zavřené a zhluboka dýchal. Tom chvíli zaváhal. Nebyl si jistý, zda byl dobrý nápad lehat si zpět k Billovi, ale touha po fyzickém kontaktu vyhrála souboj se strachem. Přepadla ho vlna nostalgie, zoufale toužil po objetí. Nakonec si tedy přeci jen vlezl zpět k Billovi, oba je přikryl peřinou a přitiskl se na něho, pokládaje hlavu doprostřed jeho zad.

Nic neříkali, jen leželi a vydýchávali se. Tom po chvíli zvedl ruku a váhavě začal konečky prstů obkreslovat jizvy, které měl před očima. Na tváři cítil každou nerovnost Billovy kůže a to ho donutilo snažit se ho nějak utěšit. Za jiné situace by to nikdy neudělal, ale teď když měl přímý pohled na zhyzděná bílá záda, něco ho nutilo cítit trochu lítosti. I když k tomu asi neměl ani důvod.

Bill ztuhl, když ucítil jemné doteky, ale neřekl nic, aby donutil Toma přestat. Ten si jeho ztuhlosti všiml a na chvíli zaváhal, jestli náhodou nepřekročil nějakou hranici. Když ale Bill nic neřekl, zvedl hlavu a k dotekům přidal ještě polibky. Jednu po druhé líbal jizvy, dokud se Billova napnutá ramena neuvolnila a Bill jemně nevydechl.

Tom zabodl loket do matrace a podepřel si hlavu, zatímco levou rukou stále jemně hladil Billova záda. Toma přepadla vlna odvahy. Chtěl o Billovi zjistit co nejvíc, a teď to vypadalo na vhodnou dobu, kdy by se ho mohl začít ptát. Bill byl odpočatý a vypadal v dobré náladě, proto se rozhodl to risknout. Zhluboka se nadechl, než do ticha pronesl svoji první otázku.

„Od čeho je máš?“ zašeptal. Bill chvíli mlčel. Přemýšlel, jestli má odpovědět, protože jedna otázka vede k druhé, a byly tu věci, které Bill nechtěl, aby Tom věděl. Aby je kdokoli věděl.

„Když jsi se mnou v tomhle pokoji poprvé mluvil, řekl jsi, že jste si všimli, že občas přibude i nějaká čerstvá, pamatuješ?“ řekl nakonec Bill.

„Ano.“ Odpověděl Tom, červenaje se, když si vzpomněl, že ten den nazval Billa cvokem.

„Každá ta jizva představuje jednoho člena Wolfs. Jizev přibývá, protože přibývá lidí. Každý, kdo se k nám připojí, má právo vlastnoručně poznačit má záda. Stát se mojí součástí. Žijeme v nebezpečném světě, Tome. A občas se stane, že nás někdo opustí. Takhle mám členy svojí rodiny stále na blízku, i když už třeba nejsou mezi námi.“ Řekl Bill a mírně se zavrtěl, jak hledal pohodlnější polohu.

Tom chvíli mlčel a očima hypnotizoval jizvy, po kterých přejížděly jeho prsty. Bylo jich desítky a trvalo by dlouho, než by je spočítal. Přemýšlel, jestli bude i on muset přidat další ránu, pak mu ale došlo, že vlastně nepatří k Wolfs. Jen k Billovi, a jelikož mu zatím Bill nic neřekl, nečekal, že se to po něm bude chtít. Pohledem spočinul na té největší jizvě ve tvaru „W“.

„A čí je tahle?“ zeptal se, zatímco jeho prsty přejely přes velikou ošklivou jizvu, pečlivě obkreslily všechny čtyři čáry. Bill opět ztuhl a odsunul se od Tomova doteku. Podepřel se na loktech, otočil jeho směrem hlavu a nekompromisně se na Toma zadíval.

„To tě nemusí zajímat. Konec otázek!“ řekl Bill, ale Tom se nechtěl vzdát a znovu se nadechoval, avšak zastavila ho Billova vztyčená dlaň. „Tome, ne!“ řekl rázně a otočil se k němu zády, dávaje najevo, že konverzace je u konce a je čas jít spát. Tom chvíli hypnotizoval Billův zátylek, než se sám otočil na druhý bok a zavřel oči.

***

Další ráno se Tom vzbudil opět sám a v hrudi ho píchl malý osten zklamání. Nějak doufal, že by třeba Bill zůstal, a pak ho napadlo, jestli ho třeba nenaštval tím, jak se předchozí večer vyptával. S tím už ale nemohl nic dělat. Jen doufal, že se naskytne další příležitost být Billovi takhle blízko.

Andy ho vyzvedl brzy a bez nějakého zdržování se vrhli rovnou do práce. Zatímco Andy začal nově obkládat koupelnu hnědobílými dlaždicemi, Tom v ruce držel první plechovku barvy. Ať se ale snažil, jak chtěl, nemohl vymyslet, co na zeď namalovat. Myšlenky mu stále utíkaly ke včerejší noci, jak se k Billovi opět o krok přiblížil a potom se zase o dva vzdálil. Posral to. Věděl, že moc tlačil na pilu, a teď si to vyčítal, měl strach, že už se k Billovi znovu tak blízko nedostane.

Ani nevěděl, kdy začal, ale jeho ruka samovolně začala klást barvy na každý centimetr bílé zdi, a najednou byla polovina pokoje plně zahalena v barvách, tvarech a obrazech. Tom byl mimo realitu, obrazy mu prolétávaly hlavou, míchaly se se vzpomínkami a pod jeho rukama vznikal mistrovský kousek. Z transu ho vytrhl až dívčí hlas.

„Páni.“ Ozvalo se mu za zády a Tom sebou polekaně cukl. Otočil hlavu za hlasem a uviděl ve dveřích stát Kristy, oblečenou do obyčejných tepláků a volného domácího trička. V ruce držela veliký tác se dvěma talíři, pravděpodobně s obědem pro něho a Andyho, a obdivně zírala na barevné zdi. Andy, který uslyšel Kristy, vešel do pokoje. Špinavé ruce si otíral do kalhot a zamrzl v pohybu. Když uviděl, co Tom namaloval, čelist mu spadla málem až a zem. To, co viděl, nebylo něco, s čím se dosud setkal. Úplně mu to vyrazilo dech.

Bledě žlutá hlava Sochy svobody se vynořoval uprostřed oceánu, který se volným přechodem změnil na jarní louku při západu slunce, kde uprostřed trůnilo klavírní křídlo. Chaotická spleť barev na sebe navazovala s překvapivou přesností a vyvolávala ve vás pocit uklidnění a zmatku. Co ale Andyho zaujalo nejvíce, bylo velkoměsto, které se hrdě táhlo až k hvězdné obloze s měsícem. A uprostřed tmavého nebe vystupovaly oči. Hnědé oči, které vás sledovaly na každém kroku, vypadaly jako živé. Tolik detailů v životě neviděl, a Andy mohl s jistotou říct, že to byly Billovy oči. A když se znovu rozhlédl po pokoji, mohl na kousky Billa narazit téměř všude. Na špičce mrakodrapu stál anděl s černými křídly. Štíhlé ruce s černými nehty se snažily držet v kupě rozpadající se srdce. Byl všude, kam se člověk podíval. Dokonalá rovnováha prostupovala různými obrazy, tvary a texty, které vznikaly pod Tomovýma rukama. Andy si ale nemyslel, že by si uvědomil, že ho tam vůbec někam namaloval. Tom, jako by ani nevnímal. Jen co zaměřil Kristy, otočil se opět k práci. Nehodlal dávat najevo, že tam vůbec je, i když ho svým způsobem pochválila, za což by jí měl asi poděkovat. Ale on ji prostě ignoroval a dál pomocí barev zakresloval své umění na bílou zeď. Chybělo už jen pár metrů, než bude mít hotovo a nehodlal se najíst, dokud to nedodělá. Až moc dlouho nebyl sprejovat, tak si to chtěl užít plnými doušky, nehodlal zastavit těsně před koncem. Vždycky svou práci dodělal, než načal něco jiného.

Andy se zájmem sledoval pracujícího Toma. Nebyl žádný psycholog, ale i on mohl přečíst druhý význam Tomova díla. Bylo to do očí bijící. Mohl říkat, že Billa nenávidí, možná to byla i pravda, ale někde uvnitř ho viděl jako svého spasitele, strážného anděla. Někoho, kdo ho drží pohromadě a dává mu naději. Andy věděl, že Tom teď nebyl psychicky úplně v pořádku, ale zatím se nezdálo, že by to nějak extrémně nezvládal, proto se rozhodl to zatím Billovi neříkat, i když si dělal trochu obavy. Pro něho samotného bylo překvapení, jak mu za tu dobu přirostl k srdci, ale nemohl říct, že by mu to vadilo. Tom byl skvělý kluk. A podle všeho byl skvělý pro Billa.

Otočil se ke Kristy, která se stále rozhlížela dokolečka a vypadala trochu jako ztracené štěně. Andy natáhl ruku a hřbetem prstů ji jemně pohladil po tváři, čímž na sebe upoutal její pozornost, lehce se na ni usmál a převzal od ní tác s voňavým jídlem. Kristy se začervenala a sklonila na chvíli hlavu, než udělal malý krůček vpřed, letmo políbila Andyho na tvář a spěšně odešla z místnosti.

Andy se posadil na zem a tác položil před sebe, čekal na Toma, až se k němu přidá a budou se moct spolu v klidu najíst. Upíjel ze svého pomerančového džusu, který stál na tácu a díval se na Toma, jak pečlivými tahy zakresloval své pocity. Vypadalo to, že ani nezaznamenal Andyho přítomnost, byl ve vlastním světě fantazie. Byl to zážitek ho sledovat a Andy byl rád, že mohl vidět vznik něčeho tak krásného. Pokoj byl jedinečný, barevný a obrazy zde ožívaly. Bylo to nádherné.

Když Tom udělal poslední tah a doladil nerovnosti, kterých si předtím nevšiml, posadil se naproti Andymu a beze slova se pustil do jídla. Andy se také chopil svého přídělu, a tak jedli v tichosti, Andy rozhlížející se po hotovém výtvoru a Tom zírající do talíře, nevnímající okolní svět. Seděli tak deset minut, než sebou Andy trhnul zvukem Tomova hlasu.

„Co má Bill s Kristy?“ zeptal se Tom nepřítomně stále hledící do talíře.

„Proč se ptáš?“ pozvedl Andy obočí a opět se napil.

„Já ani nevím. Jen že spolu vypadali tak důvěrně. Tehdy.“ Andy sledoval Toma a hledal v jeho výrazu jakoukoli emoci. Ovšem neúspěšně.

„To ano. Bylo jí deset, když ji přivezl.“ Začal vyprávět Andy. „Bill jel do Ruska domlouvat kšeft ohledně nějakých děvek. Místo, kde čekalo zboží, které si měl vybrat, bylo na pobřeží. Stál tam kontejner a vněm bylo zavřených asi dvacet mladých holek. A s nimi i Kristy. Pamatuju si ji, když přijela. Vypadala jako panenka. Ovšem ta krása jí zůstala doteď. Tehdy trvalo dlouho, než někoho nechala se jí dotknout. Bůh ví, co musela zažít. Nikdy nám to neřekla. Je to Billova chráněnka. Dává na ni pozor.“ Usmál se Andy, když si vzpomněl na malinkou Kristy a její divokou povahu. Když přišla na to, že jí tu nikdo nebude ubližovat, stalo se z ní malé tornádo, které nešlo zastavit.

Tom jen pokýval hlavou a dál se věnoval svému jídlu. Nevraživost vůči Kristy trochu klesla, když si představil malinkou holčičku zavřenou v kontejneru, ale stále na ni žárlil. Po krátkém odpočinku je čekala opět práce. Andy už měl koupelnu kompletně obloženou novými dlaždicemi, ale stejně jako Tom musel čekat, až všechno řádně zaschne. Proto se oba pustili do šatny, kde strhli starou omítku a nově ji nasprejovali do odstínů zelené. Mezitím umyli okna, přidělali kryty na zásuvky a vypínače na světla. Nasadili nové dveře, a tím jejich dnešní práce skončila.

Když Tom později v noci ležel v Billově posteli, nemohl usnout. Stále čekal na to, kdy uslyší otevírající se dveře a Bill si opět lehne k němu. Ale jak minuty ubývaly a nikdo nepřicházel, Tom ztrácel naději. Nakonec ho únava přemohla a on upadl do neklidného spánku plného výstřelů, krve a strachu o život.

autor: Yuki-chan