autor: elvisfan
If You’re Ever In Orlando… 2/2
Bill se opíral o dřevěné zábradlí, které lemovalo malý balkon u Tomovy ložnice a vstřebával ranní ticho. Bylo něco po osmé, když se probudil, a na vteřinu přemýšlel, kde to je, než kolem sebe ucítil Tomovy paže a usmál se při vzpomínce na jejich společnou noc. Opatrně vstal z postele, vzal jednu z Tomových cigaret z nočního stolku a tepláky z podlahy a vyšel ven. Podíval se na telefon, a jak očekával, Gustav se už ptal, jestli je v pořádku. Ujistil ho, že je mu fajn a že se uvidí později, než položil telefon na kulatý plastový stolek vedle sebe.
Ohlédl se přes rameno na Toma, který nyní ležel na zádech s přikrývkou omotanou kolem nohy. Krátce zvažoval, že by odešel, než se Tom probudí, kdyby nic jiného, tak jen proto, aby se nemuseli znovu loučit, ale věděl, že by to neudělal. Nemohl. Pokud by měli mít i jen další hodinu spolu, Bill tu hodinu chtěl.
Dveře za ním se otevřely a on se usmál, když ucítil Tomovy paže kolem svého pasu. Opřel se o Tomovu hruď a přejel mu nehty po paži.
„Když usínám s někým v náručí, je trochu znepokojující probudit se sám,“ zamumlal mu Tom do ucha, než jej jemně políbil na krk.
„Promiň,“ povzdechl si Bill. „Moje mysl mi nedovolila znovu usnout, a tak jsem šel sem.“
„A co je ve tvé mysli?“
„Neexistuje žádný způsob jak to říct, aby to neznělo hrozně, ale je tu část mě, která si přeje, abych se minulou noc v tom baru neukázal.“ Bill se otočil v Tomově náručí a smutně se na něj podíval. „Budu od tebe muset zase odejít. Gustav se mě ptal, proč jsem za tebou nepřišel, když jsme sem přijeli před čtyřmi dny, a já o tom přemýšlel. Hodně. Chtěl jsem, ale myslel jsem, že by to bylo prostě ještě horší, kdybych s tebou mohl být celý týden a pak se musel vrátit domů.“
Tom zavřel oči a políbil Billa na čelo, jak se připravoval na odpověď na otázku, které se vyhýbal od chvíle, kdy Billa v noci poprvé uviděl.
„Kdy odjíždíš?“ Zeptal se nakonec.
„V deset patnáct zítra ráno.“
„Brzy,“ byla jediná odpověď, se kterou Tom dokázal přijít.
„To je to, co se stane, když naše cestovní plány dělá Gustav. Přísahám, že v minulém životě musel být zemědělec, protože je vzhůru za úsvitu, i když má volno.“
„Dal jsi mu vědět, že jsi stále ještě naživu?“
„Jo. Řekl mi, že by měl rád to půjčené auto nazpět, protože chce jít do Vesmírného centra.“
„Máš ty nějaký osobní zájem o Vesmírné centrum?“
„Já mám zájem strávit tolik času s tebou, kolik jen bude možné,“ odpověděl Bill upřímně. „Musíš jít později do práce?“
„Obvykle chodím na čtvrtou,“ odpověděl Tom s kývnutím hlavy. „Ale Geo to za mě může vzít do sedmi a většinou se tam odtud nedostanu dřív než ve 2:30 nebo 3:00.“
„Takže budeš pravděpodobně ještě spát, když budeme odjíždět.“
„Pravděpodobně.“
„Takže máme dnešek.“
„Vypadá to tak.“ Tom přejel rukama nahoru a dolů po Billových pažích. „Je tu něco, co bys chtěl dnes dělat?“
„Chtěl bych najít nějaké levné suvenýry pro lidi v práci, ale kromě toho… cokoliv, co rád děláš ty.“
„Cokoliv?“
„Cokoliv.“ Bill umístil polibek doprostřed Tomova hrudníku. „Žiješ tady, takže znáš všechny ne-turistická, ne-Disneyovská místa, kam jít.“
V Tomově mysli se okamžitě začal formovat plán. „Řeknu ti, co uděláme.“ Vzal Billa za ruku a vedl jej zpátky do ložnice. „Nech mě si dát rychlou sprchu a obléknout se, pak můžu jet za tebou do tvého hotelu, kde se můžeš osprchovat a převlíknout a…“
„Nelíbím se ti ve tvých teplákách?“ Bill předstíral, že trucuje.
„Bille, těsné džíny byly vynalezeny jen kvůli tobě. Do ničeho jiného nepatříš.“
„A o čem jsi to začal mluvit?“
„Necháme auto Gustavovi, aby mohl jít, kamkoli chce jít, a my půjdeme tam, kam chci jít já.“
„Ty už víš, kam půjdeme, nebo ne?“ Zeptal se Bill podezíravě.
„Vím.“
///
„Ach. Můj. Bože!“
„Myslím, že za tu dobu, co jsme tady, jsi mluvil s Bohem víc než včera v noci,“ rozesmál se Tom a zubil se přes stůl nad Billovým výrazem úplné a naprosté blaženosti.
„Tome, myslím to vážně,“ odpověděl Bill s pusou plnou snídaně. „Musíš zkusit tyhle palačinky.“
„Zkoušel jsem ty palačinky. I vajíčka a sušenky… skoro všechno, co je na jídelním lístku. Chodím sem už léta.“
„A já miluju, jak je to právě tady, uvízlé uprostřed bezvýznamné malé pasáže, kde by si toho nikdo nevšiml.“
„To je součást jejich kouzla.“
Bill zasténal, když dojedl další kus slaniny a všechno to zapil zbytkem své kávy s příchutí lískových oříšků. Odevzdaně na stůl odhodil ubrousek. „Skončil jsem,“ prohlásil a poplácal se po břiše. „Už žádné další sousto.“
„Jsi si jistý?“ Tom zvedl svou poslední vidličku s míchanými vejci a čedarem a zamával s ní Billovi pod nosem. „Tahle vajíčka jsou opravdu…“
Bill se naklonil a ukradl poslední sousto Tomovy snídaně, aniž by použil ruce. S úsměvem a se ztěžklými víčky se na židli opřel.
„Okay. Teď jsem skončil.“
///
„Okay, tohle by mě nikdy nenapadlo.“ Bill zíral na kruhový vchod budovy před nimi a pak se podíval na Toma. „Muzeum umění?“
„Pokud se ti ten nápad nelíbí, tak mi to řekni. Můžeme…“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Bill a podíval se na budovu. „Tohle je Tomova věc, kterou chce udělat, takže to je to, co chci dělat i já.“
Tom zaplatil vstupné za oba a spolu zamířili k velké mapě zobrazující vše, co muzeum nabízelo.
„Sbírka moderní americké grafiky,“ četl Bill nahlas. „To je něco pro mě.“
Tom spojil jejich ruce a vedl je do galerie, kterou si Bill vybral. Bill měl největší zájem o velký portrét Marilyn Monroe od Andyho Warhola, hlavně proto, že to bylo jediné jméno, které poznal, jak sám řekl. Pak zamířili do další galerie, která obsahovala výstavu Americké umění po roce 1945, a Bill byl mnohem více ohromen.
„Oh, tohle se mi líbí, Tome,“ vykřikl a ukázal na obraz toho, co vypadalo jako pruhy deště na černém pozadí. Podíval se na malou cedulku na zdi vedle. „Jacqueline Humphries, Černá kapka, olej na plátně,“ četl. „No, ať je to kdokoliv, její věci se mi líbí.“
Dorazili na opačnou stranu místnosti a Bill téměř vypískl vzrušením nad více než osmi dřevěnými sochami sněhuláků umělecky naaranžovanými v rohu.
„Vidíš? Takové věci se mi líbí, Tome.“ Naklonil se k cedulce na zdi. „Žádné nudné zátiší nebo autoportréty. Tohle je opravdu cool.“
„Jsem rád, že můj nápad nebyl totální selhání,“ odpověděl Tom s úsměvem, když jej Bill dotáhl k poněkud podivnému portrétu ženy se čtyřmi pažemi.
„Vůbec ne,“ ujistil ho Bill. „Opravdu si to užívám.“
Strávili asi dvě hodiny v muzeu včetně dárkového obchodu, a pak našli obchod se suvenýry, kde se Bill zásobil popelníky a figurkami růžových plameňáků pro svou rodinu a spolupracovníky. Dali si oběd v malém mexickém bistru a strávili ještě pár hodin doháněním toho, co se stalo v posledních několika měsících. Bill vzrušeně vykládal o povýšení, kterého se mu v práci dostalo krátce po Vánocích. Pak se vrátili do Tomova bytu, kde se Bill schoulil na pohovce s Tomovou paží kolem ramen, jakmile se posadili. Tom zapnul televizi, ale ani jeden z nich jí nevěnoval pozornost.
„Asi jsem se zbláznil, když mi tolik záleží na někom, kdo žije 5000 kilometrů daleko,“ řekl Bill po dlouhém mlčení.
„Myslím, že jsme se oba zbláznili,“ odpověděl Tom a prohrábl Billovy vlasy. Zíral na svůj telefon ležící na konferenčním stolku a rozhodl se. „Pravděpodobně je ještě bláznivější, abys mi dal do telefonu své číslo.“
„Naprosto šílené.“
Bill zvedl Tomův telefon a přidal do něj své číslo a e-mailovou adresu a pak si uložil Tomovo číslo a e-mail do svého vlastního telefonu. Usadil se zpět do Tomova objetí a pevně zavřel oči, jak si připravoval nervy na to, co opravdu chtěl říct.
„Tome?“ Posadil se a otočil tak, aby byl čelem k muži, kterého chtěl víc, než kdy chtěl někoho předtím. „Já chci… tohle. Chci tebe. Já vím, že jeden druhého sotva kdy uvidíme, a já vím, že toho po tobě žádám hodně… střídat se v létání přes celou zemi. Možná, že to nebude fungovat… „
„Nebo možná, že bude,“ dodal Tom, šťastný, že mohl na Billově tváři vykouzlit úsměv.
„Možná nás omrzí, že… cestovní plány nebudou fungovat, nebo že jeden z nás nebude kolem, když ho ten druhý skutečně potřebuje, ale… Tome, já vím, že se…“
„Do tebe zamilovávám,“ dokončil Tom za něj. „Opravdu ano, Bille. Je to šílené, máš pravdu. Jsme od sebe odděleni celým kontinentem, ale… Bože, je mi to jedno.“ Naklonil se k polibku, krátkému a jemnému, ale s větším významem, než někdy dokázala vyjádřit samotná slova. „Chci být s tebou. Jakýmkoliv způsobem, jak jen můžu být. „
Bill do Tomova polibku, zakňučel, hedvábný dotek jeho jazyka jej připravil o dech.
„Tome?“ Jeho rty se pohybovaly přes Tomovy, ani jeden z nich se nechtěl úplně rozdělit.
„Hm?“
„Budeš se se mnou milovat?“
///
Druhý den ráno byl Bill nadšený, když se opět našel v Tomově náručí.
„Nemusel jsi přijít,“ řekl mu a usmíval se na něj. „Musel jsi mít, kolik? Šest hodin spánku? „
„Pět,“ opravil ho Tom. „Ale můžu jít zpátky do postele, až se vrátím domů.“
Bill se podíval na Gustava, který setrvával v trafice, aby jim dal trochu soukromí.
„Gustav si myslí, že jsme blázni,“ informoval Toma. „Ale taky říká, že vypadáš jako pohodový chlapík.“
„No, když mám souhlas nejlepšího přítele, pak na ničem jiném nezáleží.“
„Budeme si muset povyrazit s Georgem, až se vrátím.“
„Ale nejdřív já navštívím San Francisco.“
„Opravdu se tohle chystáme udělat?“ Zeptal se Bill, stále ještě trochu nevěřícně. „Chci říct… jsi si jistý?“
„Bille, jsem si jistý. Stejně jako jsem ti řekl včera, jakýkoliv způsob, jak můžu být s tebou, je ten, který chci. „
„Já taky.“ Bill mrkáním odehnal hrozbu slz. „Bože, nenech mě s tímhle začít. Gustav mi bude celou cestu domů říkat ubulenec.“
Tom se rozesmál a přitáhl si Billa blíž, přičemž zachytil Gustavův pohled a jeho poukazování na hodinky.
„Už musíš jít.“
„Tři nejhorší slova v anglickém jazyce.“ Bill Toma neochotně pustil a zakabonil se na Gustava, který se k nim připojil. „Dobře, Gusi. Už můžeme jít.“
„Pokud jste už skončili s tou sentimentálností.“ Gustav se usmál, aby Bill věděl, že ho jen škádlí. „Tome, rád jsem tě poznal.“ Gustav Tomovi věnoval pevný stisk ruky. „Díky, žes mi ho vrátil bez úhony.“
„Díky, žes mi dovolil si jej chvíli nechat na vaší dovolené,“ odpověděl Tom.
Gustav zvedl jejich příruční zavazadla a zamířil směrem k detektorům kovu a Bill se na Toma žalostně podíval.
„Nesnáším, když se na mě díváš takhle,“ řekl Tom a naposledy ho políbil. „Koneckonců tady není žádný důvod, proč být smutný.“
„Jdi domů a vrať se do postele,“ nařídil mu Bill a nenápadně Toma plácl po zadku, když usoudil, že se nikdo nedívá.
„Zamířím rovnou tam. Příště rezervuj let ty, ano? „
„Příště nechám Guse doma.“
„Zavolej mi, až přistanete.“
„Zavolám.“
Tom čekal, zatímco Bill procházel bezpečnostní kontrolou a držel na něm svůj pohled, dokud dav kolem něj nevzrostl a on už jej nemohl vidět.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Takže jsme se ze známosti na jednu noc posunuli dál. 🙂 Jsem strašně zvědavá, jak vztah na dálku zvládnou.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
No teda to je super 🙂 tesim se na dalsi dil
Doufám že jím to vydrží.
Vztahy na dálku jsou sakra těžké, ale taky vím, že pokud budou oba chtít, rozhodně si díkáží tenhle vztah udržet. Ačkli jim bude často strašně smutno, ženemůžou být spolu kdykoli se jim zachce, věřím, že to spolu kluci zvládnou. A třeba se nakonec k sobě i nastěhují, jeden přece nikdy neví. Tom si práci barmana může najít kdekoli, takže bych v tom neviděla až takový problém. 🙂
Děkuji za skvělý překlad! 🙂
Som rada, že sú odhodlaní skúsiť vzťah aj na takú príšernú diaľku. Dúfam, že sa im nakoniec podarí zázrak a budú môcť byť spolu na niektorom mieste na Zemi.
Boli neskutočne rozkošní, keď si vyznávali city:)
Ďakujem za preklad♥
Vzťahy na diaľku sú poriadne ťažké, ale pokiaľ to budú chcieť obaja a snažiť sa, tak verím, že im to vyjde 🙂 No teda ja to viem, ale podrobnosti si nechám pre seba a teším sa na poslednú (myslím) časť 🙂
Ďakujem za preklad.