autor: ophelia_seven
Milý Bille ANEB jak Tom poví (téměř) vše
Zbývali tam jen dva lidé… kteří Billovi a Tomovi stáli v cestě.
Krabice s dopisy zírala na Billa z vrchní police, když se marně snažil zaměřit se na domácí úkoly. Měl tolik práce, tolik toho co dohánět, ale nemohl se soustředit. Začal s úkoly, které dostal před tím, než díky té nehodě na dlouhou dobu školu vynechal, ale nemohl se soustředit, a tak si otevřel knihu a začal si číst zadané části. Když to nevyšlo, přesunul se na esej, která mu byla přidělena, zatímco byl pryč, a kterou mu přinesl Andreas.
Nicméně všechny jeho pokusy o soustředění selhaly, protože ta krabice na něj zírala, posmívala se mu, pokoušela jej a prosila, aby ty dopisy otevřel, aby je všechny přečetl jeden po druhém. Nakonec domácí úkoly vzdal a šel dolů, takže zanechal krabici od bot na místě. Nebyl připravený. Potřeboval čas, aby se připravil na čtení toho, co v nich bylo. V těch, u kterých Tom bez potíží zapomněl jejich obsah.
Našel Toma na gauči v obývacím pokoji. Televize byla zapnutá, ale Tomovy oči zavřené a jeho hlava byla opřená o opěradlo pohovky. Bill ho zezadu zvědavě pozoroval, jestli usnul, dokud neuslyšel pípání telefonu. Na chvíli byl zmatený, ale pak si uvědomil, když se hlava jeho bratra prudce zvedla, že to byl mobilní telefon v jeho ruce.
Casi, pomyslel si Bill. Bylo to těžké, teď když si mohl s tím jménem spojit i tvář. Předchozí den jej to nenapadlo, ale měl toho s tou dívkou hodně společného. Černé vlasy, i když Billovy byly mnohem delší a hustší, tmavý make-up, piercing, tetování. Tenký nos, plný spodní ret, protáhlý obličej. Bylo to zvláštní, ale svým způsobem uklidňující.
Bill polkl a zavrtěl hlavou, snažil se ty myšlenky dostat ze svého mozku. Nechtěl myslet na Casi. Nechtěl přemýšlet o tom, jak Tom mluví s Casi. Nechtěl přemýšlet o tom, o čem by mohl Tom možná s Casi mluvit. A tak tiše vklouzl do kuchyně, aby si našel něco k jídlu. Nejedl víc než dvacet čtyři hodin a jeho žaludek si stěžoval.
„Zbylo tam nějaké kuřecí Alfredo ze včerejška, pokud si to chceš ohřát k obědu,“ zavolal Tom a Bill se zastavil uprostřed kuchyně. Byl překvapený, že i když byl tak potichu, jak si myslel, že byl, tak Tom nějak věděl, kam jde a co dělá. Bill to připisoval k dvojčecí věci, vytáhl si jídlo z lednice a po celou dobu se pro sebe usmíval.
Když si vytahoval misku s ohřátým kuřecím masem z mikrovlnné trouby, přišel za ním do kuchyně Tom. I když ho Bill nemohl vidět, dokázal říct, v jaké náladě je a věděl, že si chce povídat. Bill uslyšel vrzání židle proti podlaze a tiché zapraskání, jak na ni Tom usadil svou váhu.
Bill se otočil se svým obědem a posadil se naproti svému bratrovi. „Jak šel tvůj rozhovor s mámou?“ Chtěl vědět Tom předtím, než si Bill strčil do úst první sousto.
Pokrčil rameny v odpověď. „Chtěla vědět, jestli jsme v pohodě.“
Tom se lehce usmál, jak si Bill dal první sousto večeře, kterou předchozí večer neměl. „Mě se ptala taky. Co jsi řekl?“
„Řekl jsem, že jo,“ řekl Bill s plnou pusou. „Cos řekl ty?“
„To samé,“ odpověděl Tom, nepřítomně si přitom pohrával s kroužkem ve rtu.
„A jsme?“
Tom zvedl oči k Billovi a přikývl. „Myslím, že jo.“
„Dobře,“ Bill přikývl a vložil si do úst další sousto. „Protože se opravdu omlouvám za ten včerejšek.“
„Aha,“ ušklíbl se Tom škádlivě, „takže to měla být omluva dnes ráno.“
Bill zazíral na svého bratra, ale usmál se na misku s jídlem před sebou. „Myslel jsem to tak,“ připustil Bill. „Opravdu ano.“
„Opravdu ano co?“ Zeptal se Tom stále škádlivě.
„Tomeeeeee,“ zakňučel Bill s našpulenými rty a Tom hravě obrátil oči v sloup.
„Fajn, fajn, chápu to,“ přikývl Tom s perfektním malým úšklebkem na tváři.
„Miluju tě,“ vyhrkl Bill, stále se snažil zvyknout si na pocit těch slov na svých rtech, na způsob, jakým vycházela z jeho úst. Neřekl je tak dlouho, nevěděl ani, že vůbec ví, jak je vyslovit. Věděl, jak zněly, věděl, jaký to byl pocit, když mu uvízly v hrdle, ale říkat je nahlas, to bylo pro něj poměrně nové. Znovu se to učil. „Jako svého bratra a… však víš… víc.“ Nervózně polkl. Tom na něj jen bezvýrazně zíral a on se cítil nepříjemně.
A konečně se Tomova tvář roztáhla do úsměvu a Bill se usmál nazpět. Seděli spolu mlčky, Billa jedl a Tom jej sledoval. Bill čekal, až uslyší pípnutí Tomova telefonu, ale to se nikdy neozvalo, a tak usoudil, že museli s Casi domluvit – nebo s kýmkoliv, s kým mluvil, ale s největší pravděpodobností to byla Casi. Byl skoro hotový se svou miskou těstovin, když Tom přerušil ticho. „Taky se omlouvám za to, co se včera stalo.“
Bill zvedl ke svému bratrovi zvědavý pohled. Neočekával omluvu. Koneckonců on byl ten, kdo to přehnal, ale nehodlal Toma zastavit, pokud to chtěl dělat.
„Opravdu jsem nevěděl, že sem jede; nic neřekla,“ vysvětlil Tom a Bill přikývl. Tohle mu věřil. „A neměli jsme jít do domku na stromě. Chtěl jsem jen trochu soukromí, protože jsem chtěl mluvit o věcech, které jsem nechtěl, aby slyšela máma.“
Bill zvedl obočí. „O jakých věcech?“
„Ehm,“ Tom pokrčil rameny, pohrával si s prostíráním a odvrátil oči od svého bratra. „Většinou o tobě.“
„Aha.“
„Většinou dobré věci,“ dodal Tom, když zaslechl tón bratrova hlasu. „Většinou.“
Bill si odfrkl, a pak se na Toma smutně podíval. Bylo to na hovno. Nechtěl nikoho v jejich domečku na stromě, ale na to už bylo trochu pozdě. Už se stalo a nemělo cenu brečet nad rozlitým mlékem. „Chystal ses ji políbit,“ zamračil se Bill na svého bratra. Nebyl si jistý, proč to řekl, ale ten obraz se stále přehrával znovu a znovu v jeho mysli, a pokaždé mu při tom žaludek udělal několik kotrmelců.
„Já vím,“ přiznal Tom jednoduše a Bill nemohl říct, jestli se cítil provinile, nebo ne.
„Nechci, abys ji ještě někdy líbal,“ odpověděl a doufal, že Tom pochopí. Po chvíli se Tom pokřiveně usmál a Bill tak trochu usoudil, že možná ano.
„Ne?“
„Ne,“ odpověděl Bill vážně, a pak se zamračil na tu trochu zbývajícího jídla. Opravdu už neměl hlad, a tak to hodil do zbytků a položil misku do dřezu.
„Pojď si se mnou zakouřit,“ přikázal Tom, jakmile vstal, a Bill zjistil, že svého bratra následuje bez rozmýšlení nebo jakéhokoliv váhání.
Usadili se naproti sobě na střeše za oknem Billovy ložnice. Billovi připadalo, že pokaždé, když byli venku, bylo tam napětí. Bill něco tajil, něčemu se vyhýbal nebo byl naštvaný. Ale tentokrát to bylo normální. Bylo to stejné, jako to bývalo předtím, když to byl jejich pokoj, a jediné, co tajili, bylo před mámou – skutečnost, že kouřili.
Bill si vzpomněl na dopisy v krabici na své horní polici. Poprvé se o nich dozvěděl, když on a Tom byli venku na střeše, podobně jako právě teď, kouřili a povídali si, jak se spolu znovu seznamovali. Chtěl tak strašně moc vědět, co v nich bylo, ale jakmile se ocitly v jeho vlastnictví, nebyl si úplně jistý, jestli je na to připravený. Ale s Tomem sedícím s ním v pohodlném tichu věděl, že připraven je. Rychle vstal a Tom k němu tázavě vzhlédl.
„Kam jdeš?“ Zeptal se, když Bill prolézal oknem do pokoje, zapálil si při tom cigaretu visící z jeho úst.
Bill mu neodpověděl, jen popadl krabici z horní police, víko zastrčil pod ni a vylezl zpátky na střechu za Tomem. Tom sledoval, jak se uvelebil zpátky do sedu, krabici od bot si umístil nahodile do klína, a začal se v ní přehrabovat. Bill nevěděl, jestli byly ještě stále seřazené, nebo jaké by jejich pořadí mohlo být, a tak prostě jeden náhodně popadl, roztrhl ho a podal Tomovi. „Nechala si je,“ vydechl, když od něj Tom papír nesměle převzal. Vytáhl si cigaretu z úst a držel ji mezi dvěma prsty, zatímco pozoroval svého staršího bratra, jak se znovu seznamuje se svými starými slovy. „Přečti mi to.“
Tom se podíval na Billa s vykulenýma očima. „Cože? Bille,“ zasmál se a znovu zíral na psaní. „To je směšné.“
Bill našpulil rty a natáhl nohu, aby kopnul do Tomova kolena. „Chci, abys je přečetl. Jen… část, nemusíš to číst všechno.“
Tom se zhluboka nadechl a přeletěl očima přes napsaná slova na stránce. „Milý Bille,“ začal a pak se podíval na Billa a spatřil, jak se jeho bratr rozzářil. „Jsi hloupý a já tě nenávidím. S láskou, Tom.“
Bill mohl vidět, spolu s úšklebkem na tváři svého bratra, že to nebyl ve skutečnosti obsah dopisu. Navíc v tomhle byly přinejmenším dvě popsané stránky. Znovu kopl do Tomova kolena a zazíral na něj, čímž mu tiše naznačil, že by to raději měl přečíst správně. Tom si odkašlal a začal znovu, zatímco Bill sáhl do krabice pro další dopis. „Milý Bille, nepíšeš mi zpátky, takže myslím, že táta má pravdu a tys moje dopisy nedostal. Doufám, že to neznamená, že se máma chová jako mrcha,“ Tom se odmlčel, aby potáhl ze své cigarety, a Bill už otevíral další dopis, nedočkavý, až je otevře všechny. „Přál bych si, abys byl tady, nebo já byl tam. Nenávidím to tady. Nenávidím nebýt s tebou.“
Tom se znovu zastavil, když mu Bill strčil pod nos další nepřečtený dopis. Vzal nový a starý podal zpět Billovi. Musel se sám pro sebe usmát nad Billovým nadšením. Když už nic jiného, slyšet ty dopisy dělalo Billa šťastným, i když způsobovaly podivné věci Tomovu žaludku, a tak se rozhodl, že bude pokračovat ve čtení, dokud nedojdou, nebo dokud se Bill nezačne nudit. „Milý Bille,“ začal znovu. „Pamatuješ, jak jsme vždycky lidem říkali, že máme duševní pouto, ale nikdo nám nevěřil? Říkali nám, že jsme si jen blízcí, že tam není žádné pouto. Ale my jsme byli spojeni… Nebo ne? Myslím, že jsme byli, protože jsem mohl číst tvoje myšlenky. Kéž bychom to mohli dělat teď, pak bych nemusel psát tyhle pitomé dopisy.“
„Nejsou pitomé,“ přerušil ho Bill se zamračením a Tom se nahlas rozesmál.
„Tenkrát byly,“ tvrdil. „Prostě jsem chtěl s tebou mluvit a ne psát dopis, na který nikdy neodpovíš.“
„Bylo by to cool,“ přemítal Bill s kývnutím a už otevíral další dopis. Tom byl rád, že jej Bill nenutil přečíst celý dopis, protože by to trvalo věčně, a nakonec by se dostal do nepříjemného blábolení, které si pamatoval, když ho psal. „Mohli bychom komunikovat přes telepatii a přijít s plánem, jak spolu utéct.“
„To je pravda,“ souhlasil Tom s kývnutím a vzal od Billa další dopis, zatímco mu opět ten původní podal. Tom pobaveně sledoval, jak je Bill velmi opatrný, aby dal správný dopis zpět do příslušné obálky. „Milý Bille,“ začal další dopis, ztrácel přitom některé z obav, které cítil u toho prvního, „rozhodl jsem se, že odejdu ze školy. Je to hloupé. Vždycky to bylo hloupé, ale hlavně když tam nejsi ty. Tátovi to bude jedno, stejně tady nikdy není. A budu pracovat a až budu mít dost peněz, přijdu si pro tebe a postarám se o tebe. Je mi jedno, co říká máma.“
Tom vzhlédl, když zaslechl nějaký zvuk přicházející od jeho bratra. Bill na něj zíral s vytřeštěnýma očima, a Tom se nepohodlně zavrtěl, přičemž dlouze potáhnul ze své cigarety a nechat kouř pomalu vyjít ven.
„To je důvod, proč jsi odešel ze školy?“ Zeptal se Bill, protože jej napadlo, že Tom přestal chodit do školy už dávno, ale nikdy nevěděl proč.
Tom přikývl, cítil se trochu rozpačitě. „Takový byl plán.“
„Co se stalo?“
Tom pokrčil rameny. „Utratil jsem všechny peníze na cigarety a nájem.“
Bill svraštil nos a natáhl se pro další dopis. „To je na hovno.“
„Jo,“ souhlasil Tom a skládal dopis zpět, jak čekal, až mu Bill podá nový. Když to udělal, Tom zíral na papír před sebou. Tenhle číst nechtěl, ale Bill se na něj díval s očekáváním, a tak začal. „Milý Bille, mám ti psát, jako bych si psal zasraný deník nebo tak něco. Řekl jsem jí, že nemám co psát do deníku, a tak mi řekla, abych napsal tobě a řekl ti, co se děje.“ Tom polkl, ale Bill ho stále sledoval, a tak po odkašlání si pokračoval. „Před pár týdny jsem si našel novou kamarádku. Její jméno je Casi. Myslím, že by se ti líbila. Má rakovinu, ale opravdu to není poznat, až na to, že nemá vlasy kvůli léčbě. Chce utéct a vidět svět. Řekl jsem jí o nás a ona říkala, že by tě ráda poznala. Nenávidím to tady, Bille. Myslím, že jednou, pokud Casi najde způsob, jak odejít, přijdu si pro tebe a můžeme jít všichni společně.“
Tom přestal číst, sám od sebe, bez narážky od bratra, protože nechtěl pokračovat. Pohled na Billově tváři se změnil, a Tom si nebyl jistý, jestli přesně věděl, co to znamená.
„Tome…“ začal Bill, nejistý, co přesně říct. Stále Casi neměl rád, nechtěl utéct a vidět svět spolu s Casi, ale mohl říct, že tam bylo něco, co Toma tím směrem táhlo. Něco na ní měl jeho bratr stále rád a Bill si pomyslel, že to nemůže být zcela nefér, protože on stále cítil stejné táhnutí, když si vzpomněl na Andrease.
„Rozešel jsem se s ní dnes ráno,“ přiznal Tom.
„Jo?“ Vydechl Bill a motýli v jeho břiše se probudili k životu.
„Jo,“ přikývl Tom. „Oficiálně, nadobro. Myslím si, že čekala, že to přijde.“
„Je mi to líto,“ řekl Bill, protože měl pocit, jako by možná měl. To je to, co děláte, když někdo přizná, že se právě dostal z dlouhodobého vztahu, ne? Nabídnete soustrast.
„To nemusí,“ řekl Tom jednoduše. „Oba jsme věděli, že jsem jen čekal na tebe.“ Tom potáhl z konce své cigarety, zatímco Bill vstřebával bratrova slova. Celá situace byla jak náročná, tak i uvolněná. „A pletl jsem se, včera, když jsem řekl, že na tebe nebudu čekat věčně. Protože budu – jakkoliv dlouho ti to bude trvat, než budeš v pohodě, aby ses s Andym rozešel, pořád budu čekat.“
„Oh,“ řekl Bill s vykulenýma očima.
„Oh?“
„Rozešel jsem se s Andym včera ráno,“ přiznal Bill a kousl se do spodního rtu.
„Oh,“ zopakoval Tom, než mu došel význam Billových slov. „Ach bože, omlouvám se,“ omlouval se rychle, když si uvědomil, že se Bill rozešel s Andreasem předtím, než přišel domů a potkal Casi.
„To nemusíš,“ ušklíbl se Bill a zopakoval bratrova slova. „Myslím, že čekal, že to přijde.“
„No, takže myslím, že…“ zakoktal se Tom a Bill se jen culil, přičemž vzal otevřený dopis z bratrových prstů a pečlivě ho umístil zpět do obálky. Cítil se uvnitř stejně. Nervózní a vzrušený a nejistý, co má dělat.
„O čem jsi mluvil s Casi?“ Chtěl vědět a rychle tím změnil téma. Tom se na něj tázavě podíval. „Včera, na stromě. Říkal jsi, žes nechtěl, aby to slyšela máma.“
„Aha, ehm,“ začal Tom a nervózně šťouchal jazykem do svého kroužku ve rtu. „Jen že, však víš, že jsem pořád chtěl být s tebou a podobné věci.“
„Věci?“ Zeptal se Bill se zvednutým obočím, a Tom se zavrtěl.
„Jo. Že jsem se bál, že bych to mohl cítit jinak, když se vrátím, ale nebylo to tak.“
„Pořád mě chceš?“ Škádlil ho Bill s úsměvem, a Tom ten úsměv opětoval, trochu neohrabaně, ale upřímně.
„Pořád.“
„Říkal jsi, že většina toho byla dobrá,“ pobídl ho Bill s pohledem zabodnutým do svého bratra. Věděl, co chtěl a věděl, jak to získat. Tom se zavrtěl pod novou váhou Billova pohledu, ale pak poraženě vzdychl, protože věděl, jaká bude další otázka a že podlehne. „Co byly ty špatné věci?“
„Byl jsem podrážděný, Bille,“ předcházel Tom své doznání tiše a Bill pokrčil rameny, aby pokračoval. „Jen jsem jí říkal o tom, jak dokážeš být frustrující, a o tobě a Andreasovi a jak moc ho nemám rád.“
„No,“ řekl Bill rychle, cítil, jak se stáhl do obranné pozice, „já Casi taky nemám rád.“
Tom se usmál, nedotčený poznámkou svého dvojčete. „Ale pravděpodobně se budeme muset naučit, jak se s tím vypořádat,“ začal Tom diplomaticky, „protože Casi mi hodně pomohla a pořád je pro mě tak trochu důležitá.“ Bill se zamračil, ale Tom pokračoval. „A já vím, že je to stejné pro tebe s Andreasem.“
„Není tak důležitý jako ty,“ Bill se zamračil, objal svou krabici s dopisy na hrudi a zvedl kolena, aby si přitáhl nohy blíž k tělu.
Tom se na něj usmál. „Samozřejmě, že ne. My jsme mnohem důležitější než oni.“
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Nemám slov…čím víc dílů přibývá, já nemám, co říct, protože mě to zcela oněmní. 🙂 Krásné. Snad to teď už bude jen dobré. 🙂 Díky za překlad.
Byl to první opravdu pozitivní díl z celé povídky 🙂 Konečně na to jdou kluci správně 🙂
Díky moc za překlad a už se moc moc moc těším na pokračování 🙂
Tohle vypadá až nebezpečně idylicky 😀 Jenom aby jim to vydrželo. U nich člověk nikdy neví 😀
Nádherná kapitola, až se mi tomu nechce věřit 😀 to je tak emotivní povídka fuuu 🙂 takže oba jsou "volní", oba to ví, ale stejně se stane milion věcí v dalším díle žejo 😀 🙂 díky za překlad
Páni. Už to skoro vypadá, že se to mezi nimi konečně dostává do starých kolejí. Jako by ty dopisy otevřely stavidla upřímnosti, na kterou jsme celou dobu čekali.
Díky, těším se na pokračování.
Tak že by se to konečně mezí nimi urovnalo.
Tak tenhle díl byl opravdu hezký! 🙂 Bill měl skvělý nápad, aby mu předčítal dopisy přímo Tom, mělo to jiný nádech. 🙂 Sice by mě slovo od slova zajímalo, co se v dopisech ukrývalo, ale myslím, že si vystačím alespoň s tímhle málem, co odkryly.
Po tomhle dílu to vypadá dost slibně a jelikož nás čekají už jen poslední díly, tak doufám, že se v takhle krásném duchu ponesou i ony a nakonec všechno dopadne dobře a tak, jak má. Moc to klukům přeju! 🙂
Díky Zuzu za překlad! 🙂
Konečne si povedali o rozchodoch a o tom že ich tá láska nikdy neprešla. Strašne ma mrzí, že Bill Tomovi nepísal. Tom mu písal pekné veci, celý čas plánoval odísť a prísť si pre brášku:) To bola nádherná kapitola:)
Konečne je to na dobrej ceste a vyzerá, že by to tak aj mohlo ostať 🙂
Obaja si povedali o rozchodoch a priznali, že Andy a Casi sú pre nich dôležití, ale sú si dôležitejší 🙂
A to čítanie tých listov bolo fakt pekné. Bill mal dobrý nápad, aby mu ich Tom prečítal 🙂
Ďakujem za preklad.