autor: Neilinka
(Tom)
Atmosféra na pláži se snad ani nedala popsat. Rázem jsem zapomněl na všechny starosti a oddával se létu, vodě, sluníčku a Billovi. Zbytek rodinky se zatím usadil do dvou místních odpočívadel, která ještě podtrhovala dojem naprostého luxusu a pohodlí. Jestli bych měl popsat, jak vypadá dovolenková idylka, tohle bylo ono.
„Někde by tu mohli půjčovat vodní skútry nebo nabízet nějaký atrakce, ne? Třeba jízdu na banánu.“
Bill se úsměvně zašklebil, naznačuje, že té si užije až až. Pousmál jsem se na něj, ale nenechal jsem se odbýt.
„Klídek, něco podobného tu určitě bude, ty divochu. Pak zkusíme zapátrat. Teď jsme tu první den, snad to bez toho chvíli přežiješ.“ Zasmála se mamka a podala mi opalovací krém. Trochu otráveně jsem zafuněl. Nesnášel jsem se mazat, ale Bill mi vzal lahvičku z ruky a posadil si mě před sebe. Tak to je jiná. Přivřel jsem oči a vnímal jen jeho ruce, jak mi jezdí po pokožce. Najednou to nebylo tak hrozný a v klídku jsem ho nechal, ať si mě pěkně namaže celého. Rodiče se mezitím odebrali na střídačku do vody a zbyli jsme tu sami s Baronem a Pumbou.
„Teď já. Aby ses mi taky nespálil. To bych vážně nerad, protože by to mohlo ovlivnit tvoje mazlící nálady.“
Uchichtnul se a s přikývnutím si svázal vlasy do drdolu. Měl tak ladnou šíji. Jak jsem ho natíral, úplně jsem se myšlenkami vzdálil a zanedlouho se mi pod plavkami udělala boule.
„No nazdar, to se mi tady zrovna nehodí.“
„Hm? Co jako?“ Ohlédl se a pak pochopil. „Ty nezbedo.“ Uculil se. „Tak ty takhle?“
„To víš… mazat tě není jen tak. Je to challenge. A upřímně jsem moc neobstál.“
„Já myslím, že stojíš až až.“
„Vtipný, zlato. Co s tím?“
„Zbavíme tě toho.“
„Cože? Tady? A-ale, dyť je tu kopa lidí a rodiče v moři a…“
„Ty se bojíš?“
„No dovol.“
„Promiň, jen to tak vypadalo.“ Ušklíbl se. Potvora jedna! Nejradši bych ho obtáhl hned teď, ale copak to šlo na veřejné pláži? Nechtěl jsem zrovna strávit dovolenou sezením na záchytce za pohoršování.
„Zkrátka… si to tady trošku zatáhneme… a budeme dělat, jako by nic. Lehneme si čelem k sobě… a moje ručka se už o všechno postará.“
Skoro jsem měl chuť zakňučet. Už jen ta představa byla mučící. To se nedalo… nemohl jsem odolat. Poslechl jsem a vykonal vše podle jeho idey. Ucítil jsem jeho prstíky pod mými plavkami, jak mi ho hezky vytáhl na světlo. Zručně mi ho zpracovával jako zkušená kuchtička těsto na koláč a já se zmohl jen na vzdychání a občasné ohlédnutí, jestli se náhodou nevrací někdo z našich. Byl to úžasný adrenalin. Moc mě netrápil, protože věděl, že máme málo času. Zaměřil se na to podstatné a mě až překvapilo, jak rázný a odhodlaný dokáže být. Šíleně mě tím rozradoval, jak mi ho v klídečku honil a ještě si užíval ten výhled.
Měl jsem pocit, že dva kluci z odpočívadla kousek dál nás sledují, ale měli na sobě sluneční brýle, takže těžko říct, kam se vůbec dívali. Tak či tak, stejně bych nebyl schopný Billa zastavit. Musel jsem si dát pak před pusu jeden z polštářů, abych zamaskoval výrazné hlasové projevy. Sundal jsem ho, až když bylo po všem, abych to mohl rozdýchat. Billi mi opatrně setřel sperma kapesníčkem a dal ho do pytlíku, co byl vyhrazený na odpadky. Políbili jsme se a já ještě celý rudý si ho zastrčil zpátky a usoudil, že se co nejdřív budu muset zchladit. Asi čtvrt hodiny poté přišli naši, vycachtaní a vysmátí. Pousmáli jsme se na sebe.
„Ještě se tu nenudíte, kluci?“ Optala se Elsa.
„Vůbec ne. Pěkně jsme se vyhřáli a teď vás samozřejmě zase vystřídáme.“
„Je nám to jasné, tak upalujte.“
Nadšeně jsme se zvedli a dali si závod až k vodě. Přece jen díky basketu jsem měl lepší fyzičku, tak jsem tam byl o něco dřív, ale můj společník se netvářil dotčeně. Hodil jsem si ho přes rameno a za mohutného pištění ho hodil rovnou do moře. Vynořil se, zaprskal a stáhnul mě k sobě.
„Najednou svůj poklad zahazuješ, hm? To je jak remake Titanicu.“
„E-e… ona přece žádnej poklad nezahodila.“
„Ne? Diamant je ti málo?“
„Její poklad byl přece na dně už několik desítek let.“
„Hele, ty mě snad chceš dneska rozbrečet. A vůbec, odkdy se baskeťáci dívají na Titanic?“
„Ale no tak. Nejsem necita, no ne? Je to už pár let, ale viděl jsem ho. Celej.“
„Mmmm… máš můj obdiv.“
Přitáhl jsem si ho k sobě a dal mu pusu. Bylo mi jedno, kolik lidí se dívá. Prostě se mi chtělo.
Zkrátka jsem miloval to jemné šimrání v nose, jak se mi tam dostával vlhký slaný vzduch. Krásně se mi dýchalo a to nejen díky ovzduší. Celkově mi bylo úžasně. Vládla naprostá pohoda a Tom se obzvlášť činil, aby mě dostával do rozpaků. Ale zanedlouho jsem měl možnost mu to oplatit, když se starší členové našeho zájezdu šli smočit. Nejdřív vypadal, že se skoro bojí, ale zanedlouho se tomu pěkně poddal a užíval si tuhle zvláštní plážovou péči.
Ne, že by mi to zrovna hezky oplatil, když mě fláknul do vody jako placatý kamínek, ale bral jsem to s rezervou, i když jsem se neopomněl vyjádřit. Jeho úvahy a argumenty mě však zcela uzemnily, a tak jsem mu musel tentokrát připsat jasné vítězství. Nevadilo mi to. Byl jsem rád, že má tenhle způsob uvažování. Blbli jsme a užívali si krásného slunečného dne. Zkoušeli jsme si zahrabat nohy do písku.
„Myslím, že zrníčka písku mám úplně všude. A to doslova.“
„Mhm… tak já ti to pak zkontroluju, jestli vážně všude.“ Špitl nemravně Tom a já se úplně začervenal. Začínal jsem se neskutečně těšit na večer. U stánku jsme si koupili osvěžující mojito bez alkoholu, a dokonce stavěli hrad z mokrého písku. Tedy byla to spíš zřícenina, ale bavilo nás to.
Hodiny ubíhaly jako minuty a pomalu jsme se začali zvedat, abychom dojeli do domku, upravit se a na nějakou dobrou večeři. Vlezli jsme si do sprchy společně a omývali se. Tom už vypadal, že půjde dodržet svůj slib o prozkoumání každého mého záhybu, vlastně i jiných částí, ale včas jsem ho zbrzdil, protože jsem byl vážně hladový, a navíc bychom na to neměli klid a dost času. Slíbil jsem mu ale, že jakmile přijedeme z dlabance, budu jen jeho.
Nakonec se nám podařilo v nějakém rozumném času vypravit a dojet k místní restauraci. Potřeboval jsem něco rychle, ani jsem moc nepřemýšlel, co to bude, hlavně aby to bylo dobré a to mi rozhodně splňovala pizza. Pro dnešek jsme se ji rozhodli ochutnat prakticky všichni. Mohl jsem se jí užrat a zcela upřímně jsem uvažoval, že ještě čmajznu Tomovi jeden kousek. Nakonec jsem se ale přecenil a ta moje mi bohatě stačila. Spokojeně jsem funěl a nechával si slehnout. Po asi půlhodince, co jsme tam ještě posedávali a naši vypili nějaké to pivečko, samozřejmě kromě řidiče, už jsem viděl, jak si Tom začíná poposedávat. Uculil jsem se. Věděl jsem přesně, na co myslí.
Restaurace prakticky nebyla daleko, ale měli jsme takový hlad, že jsme to brali vozítkem, abychom se neunavovali ještě chůzí. Naproti tomu teď s plným žaludkem mi vůbec nevadilo vzít to menší procházkou z lehkého kopečka dolů k baráku. Tom z mých kývnutí hlavou a různých posunků pochopil můj záměr. Lehce přikývl. Naoko zívl a počkal si, až se toho jeden z dospěláků chytí.
„Unavený?“ Optal se Gordon.
„Mhm… zalehl bych… po tom jídle to na mě padlo… celý den na sluníčku.“
„Škoda, hezky se tu sedí.“
„No… nemusíte chodit… můžete nám dát klíče a my si ten kousek s Billem dojdem.“
„Vážně?“
„Jasně, bez problému.“
„No tak jo. Tu máte.“
„Díky. Tak si to užijte a dobrou.“
„Dobrou.“ Pronesli všichni čtyři dohromady.
„Ty jsi geniální.“ Usmál se na mě.
„Byla to spolupráce, ne?“
„Jasně, kotě.“
Vzal mě lehce za ruku a šli jsme nejkratší cestou domů. I přímo po večeři mu to šlo velice rychle. Kochali jsme se i krásnými uličkami, to ne, že ne. Ale pnutí v kalhotách je holt pnutí.
Jakmile jsme zapadli do naší ložnice, byl náš osud zpečetěn. Začali jsme se líbat a oblečení létalo všemi směry. Líbilo se mi, jak umí být vášnivý a přitom pak zvolnit u přípravy, aby to bylo příjemné pro obě strany. Miloval jsem ho za jeho ohleduplnost.
Miloval jsem ho celého.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Když si představím, kdo všechno je na té pláži mohl šmírovat, musím se smát. 🙂
Díky za kapitolu, těším se na pokračování.
Krásna kapitolka moc se těším na další díl.
Tohle je pořád tak podezřele pohodové a úžasné, že s každým dalším dílem podvědomě hledám, co by se mohlo pokazit… Dneska mi hned třeba připadali podezřelí ti dva kluci, co je tam nenápadně sledovali. Tak snad se nebudou chtít mezi ty naše kluky nějak vetřít! 🙂
Mali perfektný deň a krásny večer. Páči sa mi ako pekne si užívajú spoločné chvíle:)
Já jsem na tom stejně jako Zuzu, protože mám trošku strach, že by se mohlo něco pokazit. Zatím je tahle povídka strašně krásná a pohodová a já bych si přála, aby taková byla i nadéle, tak snad mám naprosto zbytečné obavy! 😉
Děkuji za další díl! 🙂
No pozrime sa na na nich, akí odvážlivci. Takto na pláži a v podstate každému na očiach, ts 😀
Ale inak sa priznám, že som tam rovnako ako Zuzu a Mischulka a rozmýšľam, čo by sa mohlo pokaziť. Dúfam však, že sa nepokazí nič a oni si naďalej budú užívať tú idylku.
Ďakujem za časť.
Můžu mít jedno přání? Co kdyby tahle povídka nikdy neskončila, a kluci by spolu byli šťastní? Vážně, mohla bych to číst pořád. 🙂
Mám trochu problém s písaním komentov, pretože poviedky si väčšinu stiahnem do mobilu na wiffine a čítam ich tam, kde nie je… a tak napísať komentár nie je hneď možné. A dopísať ho neskôr z domu to už nie je ono, lebo často prečítam viac príbehov a už nemám tie čerstvé pocity. Pred časom si sa však pýtala, čo si myslíme o tvojej poviedke a ja sa odvtedy chystám, že ti to napíšem. Možno to teraz už tak nevyznie, no predsa. Pretože… príbeh je napísaný jednoducho a zrozumiteľne, číta sa príjemne a ľahko a hoci sa objavilo pár scén, ktoré ma znepokojili, dopadlo to všetko dobre. Chlapci sú štandardne zlatý a moc im to spolu pristane. Ale to je asi tak všetko. Môj problém s týmto príbehom je totiž v tom, že na začiatku som mala veľké očakávania, no tie sa nenaplnili a z niečoho, čo mohlo byť nové a úplne iné sa stal len – hoci príjemný – no predsa len ničím výnimočný príbeh. Aby som to konkretizovala – na začiatku išlo o zámenu dvoch detí, ktoré sa stretnú, zoznámia sa so svojimi biologickými rodičmi a mali by sa vyrovnať s novou skutočnosťou. No scénok, v ktorých by sa daná skutočnosť prejavila bolo málo, tak málo, že nestoja ani za zmienku. Vlastne si tento fakt len využila na to, aby si vysvetlila, prečo spávajú spolu v jednom dome, prečo sa rodičia jedného tak pekne správajú k tomu druhému a prečo idú všetci pekne spolu na dovolenku. A pritom sa tá téma dala využiť takým skvelým spôsobom! Ak by toto bola školská práca na zadanú tému, povedala by som, že si to odflákla. Mám rada tvoje podanie Toma, Billa a ich vzťahu, ale ako to začínalo ako úplne originálny príbeh, tak teraz je to len lepší priemer. A to je obrovská škoda. Rada si prečítam každú ďalšiu časť, ale nevyskakujem od nadšenia, keď sa tu objaví, ako som to robila na začiatku. Tak asi tak.