autor: elvisfan
Překonat vzdálenost
2. Co kdyby a čekání
Předtočený smích sitcomu si našel cestu do Billovy mysli, jak se začal probouzet, a s ospalým povzdechem se přetočil, jen aby se usmál, když vedle sebe v posteli našel teplé tělo, ke kterému se přitulil.
„Na co se díváš?“ Zeptal se, aniž by otevřel oči, zatímco se posouval blíž k Tomovu boku.
„Momentálně to přepínám mezi Přáteli a Jak jsem poznal vaši matku a občas to přepnu i na Rychle a zběsile,“ odpověděl Tom a přejel rukou několikrát nahoru a dolů po paži svého ospalého přítele.
Bill se na chvíli zamyslel nad tím, co právě slyšel, pak s odfrknutím políbil Tomův bok a posadil se.
„Máš podivný vkus,“ prohlásil.
Bill se naklonil a řádně se kolem Toma omotal, než oba dva otočili hlavy k tomu nejlepšímu polibku, jaký jen mohli získat z toho nepohodlného úhlu.
„To je část mého šarmu,“ ušklíbl se Tom.
„Kolik je hodin?“
„Krátce po jedné. Byl jsi naprosto tuhý.“
„No, dva přelety přes celou zemi, bláznivé vysvětlování a rychlý sex na uvítanou, to s člověkem zamává.“
„Hádám, že máš pravdu.“
„Máš hlad? Mohli bychom si zajít na oběd.“
„Jídlo by právě teď bylo božské.“
„Dobře. Nech mě si skočit do sprchy.“
Než aby okamžitě zamířil do koupelny, Bill to vzal oklikou přes Tomův klín pro dlouhý, vlhký polibek.
„Už někdo volal?“ Zeptal se, když se od sebe odtáhli pro nedostatek kyslíku.
„Filmore je ne.“
„To je okay,“ odpověděl Bill s nakrčeným nosem. „Ta manažerská práce v DNA Lounge by stejně byla lepší.“
„Asistent manažera,“ opravil ho Tom a plácl svého přítele po zadku, zatímco se hrabal z postele. „V podstatě jen barman s titulem.“
„Ale pořád s platem asistenta manažera,“ zavolal Bill nazpět a zavřel za sebou dveře do koupelny.
—
Zrovna obsadili stůl v jejich oblíbeném občerstvení, když Tomovi znovu zazvonil telefon. Okamžitě to zvedl a Bill dokázal říct, že to jsou špatné zprávy.
„Royal Exchange je ne,“ řekl Tom, když ukončil hovor.
Bill přikývl a zakousl se do svého sendviče. „Takže… ještě dva další, že?“
„Jo.“
Bill znovu přikývl a dále jedli v tichosti. Pokaždé, když k němu Tom vzhlédl, Bill odvrátil pohled.
„Řekni to, Bille,“ řekl Tom a napil se své coly, než se na židli opřel.
„Řekni, co?“
„To, nad čím oba dva pravděpodobně přemýšlíme. Co když v San Franciscu nedokážu najít práci? Já vím, že nechceš opustit svou práci a odstěhovat se do Orlanda. Jsi jen jedno povýšení od vedoucí pozice. Sakra, tvůj šéf ti už začal dávat víc věcí na starosti.“
„A ty se staráš o většinu věcí, když David není poblíž.“
„Ale já můžu být barman kdekoliv, Bille. K čertu, ani nemusím být barman,“ rozhodl se Tom. „Prostě vezmu první…“
„Ne,“ zavrtěl Bill naléhavě hlavou. „Nedovolím ti se spokojit s prací, kterou nenávidíš, jen kvůli mně. Miluješ to, co děláš a jsi v tom dobrý.“ Bill žvýkal konec bramborové hranolky a přemýšlel o jejich situaci. „Není to, jako že budeš muset platit nájem. Můžeš bydlet se mnou a já platím svůj nájem bez problémů. A pak, až ty…“
„Neodstěhuju se sem bez práce.“ Tom se naklonil kupředu a překřížil si ruce na stole. „Takže… co budeme dělat, když žádnou nedostanu?“
„Hádám, že… nekonečné střídání v létání přes celou zemi není moc reálné, že?“
„Ne, to není.“
Bill se podíval z okna na pár přes ulici, jak se drží za ruce a prohlíží si různé výlohy. Pohlédl zpět na Toma a cítil, jak se mu trochu láme srdce.
„Nechci se tě muset vzdát,“ začal Bill. „Ale… je to tak těžké, sledovat tě, jak neustále odjíždíš, nebo když musím opustit já tebe.“
„Já vím,“ souhlasil Tom a propletl na stole jejich prsty. „Je to pocit, jako bychom se loučili už pět minut poté, co jsi mě na letišti málem umačkal.“ Oba se lehce usmáli, dokud Tom nespatřil, jak Bill mrkáním zahání slzy. „Věděl jsem od začátku, co to bude znamenat, když my dva budeme spolu, ale abych byl upřímný k tobě i k sobě… Bille, já nevím, jak dlouho takhle můžeme pokračovat.“
„To neznamená, že tě nemiluju, Tome.“ Bill polkl vzlyk, jak se nadále díval na muže naproti němu.
„Zlato, já vím. Taky tě miluju,“ odpověděl Tom a stiskl Billovu ruku v té své. „Ale… možná, že to nestačí.“ Sledoval, jak Bill odstrčil druhou polovinu svého jídla pryč. „Pojď, jdeme.“
Vyhodili odpadky a vyšli z občerstvení ruku v ruce. Tom odemkl Billovi dveře, vzal jej do náruče a políbil na čelo, než nastoupil do auta. Tomův telefon zazvonil na půli cesty zpátky do bytu a Bill nenáviděl, že musel pustit jeho ruku dokonce i jen na tak dlouho, aby mohl přijmout hovor a stále mít jednu ruku na volantu. Tom mu ani nemusel říkat, že odpověď je ne.
Bill se zhroutil v Tomově náruči v okamžiku, kdy vešli do bytu, a Tom nevěděl, co říct, zatímco jej držel, s vědomím, že mu druhý den možná bude muset říct navždy sbohem, až bude odcházet. A tak se spokojil s tím, že jej držel pevněji a do vlasů mu šeptal „miluju tě.“
—
Oběma se podařilo po zbytek odpoledne zůstat napůl optimističtí, shlédli několik filmů a zašli do obchodu nakoupit vše, co potřebovali na pizzu k večeři. Tom se spojil s Georgem a dal mu vědět, že stále ještě zbývá jeden hovor a Bill zavolal své asistence Sarah, aby se ujistil, že vše běží hladce na velké večeři k 50. výročí, na kterou byli najati na tento večer.
Více salámu skončilo v jejich ústech než ve skutečnosti na pizze, když Tomův telefon krátce před sedmou zazvonil. Pohlédli na sebe a Tom se rozešel do ložnice a zavřel za sebou dveře, než přijal hovor. Bill zůstal v kuchyni tak dlouho, jak jen to dokázal vydržet, dokončil pizzu a vložil ji do trouby. Postavil se přede dveře ložnice s rukou na klice a slyšel, jak se Tom s někým rozloučil. S nadějí v to nejlepší, zatímco se připravoval na to nejhorší, zatlačil do dveří.
Tom seděl na okraji postele a znovu a znovu v ruce přetáčel svůj mobilní telefon. Vzhlédl k Billovi a roztáhl paže, aniž by řekl jediné slovo. Bill už cítil tvořící se slzy, když došel k Tomovi, omotal kolem něj ruce a tvář mu zabořil do krku.
„Miluju tě,“ vzlykal.
„Taky tě miluju.“ Tom objal muže před sebou a přejížděl rukama nahoru a dolů po jeho zádech. Na vteřinu se cítil špatně, že Billa znepokojil, a poté ukryl úsměv do Billova ramene. „A opravdu mi bude chybět Geo.“
Bill do jeho krku popotáhl a poté vstřebal Tomova slova. Zvedl hlavu a spatřil, jak se na něj Tom usmívá.
„Počkej,“ zavrtěl hlavou zmateně. „Cože?“
„No, je to můj nejlepší přítel,“ vysvětloval Tom. „Bude to na hovno, být od něj 5000 kilometrů daleko.“
„Chceš říct, že jsi dostal práci?“
„Chci říct, že jsem dostal práci.“
„Tu manažerskou práci?“
„Tu manažerskou práci.“
„Ty blbče!“ Bill poodstoupil a se zahučením jej plácl do ramene. „Nechal jsi mě si myslet, že jsem o tebe přišel!“
„Zlato, já tady jen seděl.“ Tom omotal paže kolem Billova pasu a přitáhl si jej zpátky k sobě. „Ty jsi ten, kdo došel ke špatnému závěru.“
„Nenávidím tě,“ Bill našpulil rty a vylezl Tomovi na klín, než se oba položili na postel.
„Já vím.“ Tom natáhl dlaně k Billovu zadku a zvedl hlavu pro polibek. „Ale zároveň mě miluješ, takže mi to okamžitě odpustíš.“
„Budeš si to muset odpracovat,“ pokáral jej Bill a vyjekl, když je Tom přetočil.
„To můžu.“
„Myslel jsem to vážně, když jsem řekl, že bys mohl bydlet se mnou,“ řekl Bill mezi polibky.
„Ty prostě jen chceš mou sáňovou postel.“
„Mmm, sáňová postel,“ povzdechl si Bill, když se Tomova ústa přesunula k jeho uchu. Otočil hlavu stranou a zatahal Toma za copánky, aby jej přinutil se na něj podívat. „Opravdu zůstáváš?“
„No, pořád musím zítra odjet.“ Tom se usmál a políbil jej na bradu. „Ale vrátím se.“
„A zůstaneš?“
„Zůstanu.“
Bill vypískl radostí, dokud jej Tom neuklidnil spalujícím polibkem a Bill zasténal, jakmile ucítil dlaň, která mu vklouzla pod košili. Tom se brzy přestěhoval dolů, nahradil dlaň svými ústy a vtiskával polibky na Billovo břicho a hruď, zatímco si Bill košili ochotně stáhnul.
„Mmm, Tome.“
„Bille?“
Bill zakňučel na protest, když už na sobě necítil Tomova ústa a otevřel oči. Tom se na něj díval s nakrčeným čelem.
„Ty jsi dal pizzu do trouby?“
„Do prdele!“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Skvěle. Čekají nás nadějné vyhlídky na to, co nás čeká. Skvělý překlad. Díky.
Hrozně krásná povídka. Pěkně napsáno, skvěle přeloženo. Těším se na další díl.
Jupí tak zůstanou spolu.
To byly nervy. Už jsem se fakt bála, že to odpískají a půjdou od sebe. Ne že bych to nechápala, ale asi (určitě) bych to obulela.
Díky, těším se na pokračování.
Som rada, že nakoniec Tomovi tá práca predsa len vyšla – aj keď to už bolo fakt na mále.
Bolo mi ľúto, ako už mysleli na to, že čo ak to nevyjde a že ten vzťah na diaľku by proste nefungoval, ale našťastie všetko dobre dopadlo 🙂
Ďakujem za preklad.
Ufff, to se mi ulevilo! Pořád jsem sice doufala, že ta poslední práce Tomovi vyjde, ale upřímně jsem po těch telefonech předtím měla šílený strach a už mě asi i opouštěla naděje. Připravovala jsem se na potoky slz, až se dozvím, že se Tom vrací zpět. Natahovala jsem už jen tehdy, když kluci říkali, jak je to těžké a že by to takhle dlouho nevydrželi. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela jako malá. 😀 Takže jsem strašně ráda, že jsem byla nakonec ochuzena o jakékoli slzy, ale mohla jsem se místo toho řádně radovat s klukama! Tom má prááááci! Já jsem tak nadšená! Celý život se jim teď změní a moc jim to přeju. Jen doufám, že toho Tom nikdy nebude litovat!
Moc se těším na další díly! 🙂
Díííííky Zuzu za skvělý překlad! ♥
Tom ma poriadne vyplašil, teda vlastne on tam len sedel:D to Bill stresoval a ja s ním:)Toto je krásna poviedka. Obaja sú podarení. Ďakujem za skvelý preklad.
Keď sa tu dlho neobjavovalo pokračovanie, bála som sa, že sa pokračovanie príbehu nedočkám. A hoci to vyzerá, že koniec sa blíži, som rada, že si sa nechala ukecať a prekladáš pre nás tento príbeh. Je zaujímavý, príjemný a dá sa povedať, že zo života, hoci u nás sú tie vzdialenosti predsa len o niečo menšie. Ďakujem za príbeh a za preklad.