autor: Muckátko :o*
V doupěti
V jednom z těch lepších městských klubů, který se nacházel na strategickém místě, se ozývala hlasitá hudba jako každý večer, kdy noční život zaplavil potemnělé ulice a i ta nejposlednější špinavá putyka najednou ožila. Alkohol tekl proudem do sklenic všemožných tvarů a velikostí, aby posléze stekl do hrdel žíznivých návštěvníků. Cigaretový kouř a umělá mlha dotvářející atmosféru klubu naplňovala celé prostory a obalovala tančící těla uprostřed parketu. Vytvářela jeden hustý mrak, který čeřily pouze pohyby lidí vlnící své tělo do rytmu songu, který vibroval prostorem a rozechvíval vnitřnosti těch, kteří stáli až příliš blízko reprobeden.
Barmani očividně nadšení a spokojení se svojí prací se ochotně dávali do řeči s každým, kdo se naklonil přes bar, aby si objednal nějaký drink. Nutno dodat, že byli samozřejmě hovornější právě ve chvílích, kdy se přes vysoký stůl nahnuly spoře oděné mladé slečny, jejichž výstřih sahal téměř k pupíku. Jestli byl klub čas od času v mírné ztrátě, pak to bylo právě z toho důvodu, že byli barmani ochotni za krátký pohled do ženského výstřihu a svůdný úsměv rudých rtů sem tam odpustit slečnám placení se slovy, že to jde na účet podniku.
Klientela klubu byla však natolik věrná, že se do prostor pravidelně vracela a neváhala podnik doporučit dál, což majiteli pochopitelně dělalo velmi dobrou reklamu, za kterou nemusel utratit ani cent.
Možná to byla atmosféra, výběr hudby, tematicky zaměřené večery, nebo možnost si prostory pronajmout k soukromým účelům, co dělalo klub tak populárním, že tam každý večer bylo plno. Jednou z věcí, kterou návštěvníci jistě ocenili, byla nepřítomnost security mužů u vchodu. Na první pohled se zdálo, že je takto klub daleko přístupnější a bez pravidel. Majitel však sázel na rčení co oči nevidí, to srdce nebolí. Ochranka možná nestála u vchodu, ale to v žádném případě neznamenalo, že nebyla připravena v zázemí pro zaměstnance, kdyby došlo na nejhorší.
Kdo by čekal, že vysoký muž s tmavými krátkými vlasy jako správný majitel sedí doma v teple a jen čerpá z peněz a úsilí, které mu vydělávají zaměstnanci, tak by se šeredně mýlil. Klubové prostory byly daleko rozsáhlejší, než se na první pohled zdálo. Dokonce než se na druhý pohled zdálo.
Ze dveří, na kterých stálo upozornění ‚Pouze pro zaměstnance klubu‘ právě vyšel majitel, kterého až na podřízené nikdo osobně neznal a nevěděl, jakou úlohu v tomto podnikání zastává. V pracovně – jestli se tak prostory, ve kterých trávil čas, daly nazývat, došel veškerý alkohol a jelikož jeho poskoci měli daleko důležitější věci na práci, než obstarávat pití, došel si k baru pro pár lahví sám. Všude se to lidmi jen hemžilo, za což by měl být samozřejmě rád, protože každý z těch budižkničemů mu platil byt, drahé auto a provoz téhle směšné zástěrky pro opravdové podnikání, které skutečně vynášelo. Byl spokojený, když byl klub plný, avšak do té doby, než musel vylézt z doupěte a prodírat se tím davem.
Možná to byla náhoda, štěstí nebo osud, ale než se stihl natáhnout pro dvě flašky kvalitní skotské, zahlédl mladého muže, který se dost amatérsky pokoušel nenápadně otřít svojí dlaní o dlaň druhého muže, přičemž každý z nich ve své ruce držel jiný obsah. Kupující se vzdával peněz, prodávající zase drahocenného materiálu. Muž upustil láhve na bar, nedbaje o to, jestli se nárazem nerozbijí a zamířil rovnou k dvojici. Mladšímu z nich vyrval malý pytlíček s bílým práškem z ruky a sevřenou pěstí muži dobře mířenou ránou zkušeně zlomil nos. Zvedl poraněného návštěvníka na nohy po tom, co překvapením a bolestí upadl na podlahu, a za svršky ho dotáhl k východu, odkud ho chladně strčil a nechal dopadnout na studenou ulici.
„Ještě jednou se tady ukážeš a bude to tvůj vaz, co zlomím,“ zavrčel a spěšným krokem se vracel k nákupčímu, který se také prohřešil. Chytil muže pod krkem a sebral mu peníze.
„První a poslední varování. Ještě jednou a skončíš jako on!“ silně sevřel hrdlo muže a z klubu ho vyprovodil stejně jako toho malého šmejda předtím.
Mohl celou situaci považovat za uzavřenou, ale skutečnost, že kdyby se tu neukázal, tak by obchodu nikdo jiný nezabránil, ho patřičně naštvala. Vyhazovač, který se statusem inkognito, měl právě tyhle situace vyhledávat a náležitě řešit, seděl u baru nad skleničkou zlatavého moku a bavil se ostatními lidmi, kteří do klubu přišli za zábavou. Muž se postavil za záda jednoho ze svých zaměstnanců a v průběhu vteřiny přiložil dlaň na holohlavý zátylek druhého muže a silou poslal jeho čelo přímo proti desce baru. Hlouček, který se s mužem doteď bavil, vykřikl a v mžiku se ztratil ze scény.
„Bavíš se dobře?“ zeptal se muž a sledoval, jak se jeho podřízený sbírá z desky stolu s očividným krvácením pravého obočí a dost ošklivě naraženou lebkou, kde se později jistě vybarví jedna výstavní modřina. Neudeřil ho tak moc, aby mu způsobil otřes mozku nebo dokonce bezvědomí, ale ani tak málo, aby si to muž před ním dobře nezapamatoval.
„Co je, kurva, tvůj problém, Shane [Šejne]?“ rozčílil se muž a přiložil si dlaň na krvácející místo.
„Co je, kurva, můj problém? Vidíš tohle? Vypadá to snad jako cukřík, kterej dostaneš k posraný kávě v nějaký restauraci?“ přidržel pytlík s drogou muži před obličejem. „Máš se do prdele postarat, aby mi tohle nikdo nepřenesl přes práh, a nejen že to sem někdo dostal, ještě jsem to musel být já, kdo tenhle kšeft překazil!“ třískl dlaní o bar a švihem smetl mužovu skleničku. „A ty si tady vysedáváš a nasáváš!“
„Klídek, okay? Byla to jen jedna sklenička a tamto byla jen náhoda, jinak dávám pozor,“ sypal si popel na hlavu. Měl dvakrát větší svaly než Shane, a přesto to byl on, kdo před ním klopil uši.
„Očividně nedáváš dostatečně velký pozor,“ prskl Shane.
„Co je tohle vůbec za komedii? Stal se z tebe moralista? Největší drogovej dealer v okolí a vyvádí jako malá holka kvůli pár gramům?“ pustil se muž na velmi tenký led. Shane jej okamžitě popadl za obličej a bolestivě stiskl.
„Jestli sem vrazí chlupatí a já kvůli tvý zkurvený neopatrnosti půjdu sedět, tak můžeš vzít jed na to, že si tě najdu, i kdyby mě uklidili na druhý konec světa. Zjistím si všechna jména lidí, na který ses za svůj život byť jen podíval a pošlu je pět metrů pod zem, i kdyby to měl bejt bezvýznamnej řidič autobusu, kterej denně vozil tvoji prdel do školy,“ zasyčel mu blízko obličeje a prudce jej pustil. „Hey!“ zavolal ostře na oba barmany, aby si získal jejich plnou pozornost. „Jestli mu nalejete ještě jednoho jedinýho panáka, nebo ho tu necháte jen tak vysedávat, zjistěte si, jestli je ještě místo ve vaší rodinné hrobce, vyjádřil jsem se jasně?“
„Bez problémů,“ přikývli oba barmani. Shane popadl přichystané láhve s alkoholem a z ohlušujícího prostoru zmizel.
Třískal všemi dveřmi, kterými musel projít, jak byl vzteklý, dokud se neobjevil v té nejzasunutější místnosti budovy.
„Roky se mi daří držet si fízly od těla tím, že se snažím dělat téhle šaškárně dobrou tvář, aby mi tu nečmuchali, a ten zkurvysyn si klidně nechá za zády další dva vyměňovat sračky pěkně z ruky do ruky,“ rozohnil se a hodil peníze i drogy na stůl.
„O co jde?“ zeptal se jeden z jeho poskoků pohledem přilepený k laptopu.
„To je jedno! Ať už je to nějakej pouliční šmejd, nemá to tady co dělat! Kdyby dal někdo echo chlupatejm, jsou tady během pěti vteřin a jsme pěkně nahraný! Takhle platíme za ukázkový bezproblémový klub, který nám chrání prdel navenek, zatímco tady vzadu by nám všechno to svinstvo nádherně stačilo na šibenici.“
„Tak se ho prostě zbav. Stejně je k ničemu,“ zavrčel druhý muž.
„Už máš pro mě nějaký informace, že se mi pleteš do byznysu?“ setřel ho Shane bez mrknutí oka.
„Sorry, ale fakt ne. Dal jsi nám dost mizernej popis na to, abychom ho mohli najít,“ obvinil muž svého šéfa.
„Zavři hubu! Myslíš si, že jsem měl čas toho parchanta požádat o životopis?“
„Něco víc by se nám k sestavení podobizny hodilo,“ ucedil.
„Můžem dostat alespoň něco k pití?“ zeptal se ten první. Shane sáhl po sbírce nožů, která visela nad jeho hlavou. Z držadla vyprostil ten, který byl nejblíž a poslal ho mužovým směrem. Ostrý předmět prosvištěl kolem jeho hlavy, tak tak minul jeho pravé ucho a zabodl se do dřevěného obložení za mužovou hlavou.
„Nemluv se mnou, jako bych byl tvoje matka. Chceš pití? Fajn! Tak mi najdi toho šmejda. Do té doby se na tu flašku můžeš jen dívat a ještě jednou zapomeneš, kde je tvoje místo, tak se já postarám o to, aby ta whiska propláchla tvoje vnitřnosti během pár sekund,“ zúžil Shane oči a nalil si do nízké skleničky zlatavou tekutinu.
„Okay, asi 185 cm, volnější hadry, tmavý vlasy v culíku a vousy. Ještě něco?“
„Nevím zatraceně! Prostě to splácej dohromady a já ti pak řeknu,“ odsekl rozmrzele a hodil si nohy na stůl. Tohle čekání ho unavovalo. Nesnášel, když našel něco, co nemohl zaplatit penězi, aby to dostal hned a ti dva naproti něj vypadali naprosto neschopně. Piplali se s tím už druhej den a pořád žádnej výsledek.
„Buď v klidu. Jsou jen dvě možnosti, jak to mohlo dopadnout. Buď to má pořád u sebe, nebo se toho zbavil.“
„Co takhle varianta číslo tři, že už se v tom dávno hrabaj benga?“ zakoulel otráveně očima.
„O tom dost pochybuju. Kdyby se s tím jen tak někde objevil, dávno by seděl.“
„Něco mi na tom smrdí. Ten hajzl vypadal dost překvapeně. Prohlížel si ten batoh, jako by něco takovýho viděl poprvý v životě,“ zamyslel se Shane a začal skleničkou kroužit po mahagonovém stole, jak se ve vzpomínkách vracel do té uličky.
„Myslíš, že s tím nemá nic společnýho? Že se tam objevil jen náhodou a ten kretén mu ten batoh hodil, aby si zachránil krk?“
„Kdyby s ním byl domluvenej, těžko by zůstal stát na místě jen tak a čekal, jestli si pro něj náhodou nepřijdem.“
„V tom případě by teoreticky mohla odpadnout hrozba, že to měl ukrást pro nějakýho svýho šéfa, kterej by nám pak mohl začít šlapat na paty,“ zauvažoval.
„Což je dobrá zpráva, ne?“ Muž za laptopem se snažil Shana uchlácholit, aby byl v pohodě, ale to se velmi přepočítal, když se mu zpátky vrátil ohnivý pohled.
„Dobrá zpráva bude, až budu v jedné ruce držet ten posranej batoh s kompletním obsahem a hlavu toho bastarda v druhé, tak tady přestaň vymejšlet pohádky a dělej něco!“ okřikl muže zlostně. Shodil nohy ze stolu, prudce chytil hrdlo lahve a napil se rovnou z ní, kašlaje na skleničku.
„Hele, možná by bylo lepší, kdyby to s tebou dal dohromady profesionál. Přes ten program, co používají policajti? Rozhodně by to věci urychlilo,“ navrhl jeden z mužů. Shane se napil a zpomaleně se na něj podíval.
„Tak proč už, kurva, nevisíš na drátě a nevoláš, kam je potřeba?! Vypadám snad, že mě tohle čekání baví?“ Muž vydechl a sáhl po mobilu, aby zařídil potřebné věci. „Do hajzlu s váma!“ zasyčel Shane a hltavě se napil silného alkoholu. S jeho tréninkem a alkoholovou tolerancí mu nejspíš nebude nic, ani když stáhne celou flašku.
„Derek tady může být nejdřív za tři dny,“ oznámil muž, který právě ukončil hovor.
„Jasně,“ uchechtl se Shane ironicky. „Zkus to ještě jednou,“ dal mu novou možnost změnit svoji výpověď. „Chci ho tady, kurva, do pěti minut!“
„To půjde asi těžko, když je ještě v Americe.“
„Ať sedne na první letadlo, nebo se vážně neznám. A vypadněte odsud! Jděte mi pro něco k jídlu! Alespoň jednou v životě buďte užiteční,“ zavrčel a vykázal z místnosti oba muže, jejichž přítomnost podobající se vysedávání na pláži v rámci dovolené Shanovi pila krev. Zapálil si cigaretu a uvolněně vydechl. Nikotin a alkohol ho ještě stále po takových letech dokázaly alespoň trochu uklidnit. Kdyby k tomu ještě dostal nějakou roštěnku, na které by se do sytosti vyřádil a dosáhl blaženého orgasmu, byl by schopný slíbit komukoli cokoli, ale tolik uvolnění si v tuhle chvíli vážně nemohl dovolit, jinak by mu to tu všechno přerostlo přes hlavu a jeho podřízení by si dělali, co by se jim zachtělo.
Ale k něčemu tahle myšlenka přece jen byla. Obchodoval s drogami, zbraněmi, byl zapletený do praní peněz i daňových úniků. Do přehledu jeho trestné činnosti by mohl ještě přibýt zářez v podobě pasáctví a obchodování s bílým masem. A možná až chytí toho kluka, tak ho před zastřelením ještě nechá vydělat nějakou malou sumičku peněz. Mohl by být prvním kolouškem v jeho harému a až by se jeho pusinky a prdelky nabažilo co největší množství vážených zákazníků, teprve pak by mu dopřál vysvobození z jeho nepotřebné a bezvýznamné existence.
**
Příště: „Tiché sbohem“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Tvl… musím říct, že i když jsem byla trochu na pochybách, co se týče práce policie v téhle povídce, tak teď jsem opravdu ráda, že dávají na Toma pozor, i když to pro něj samozřejmě není nic příjemnýho. Tenhleten Shane je grázl nejtěžšího kalibru a kdyby se mu Tom dostal do ruky… Fuj. No, snad se nic takového nestane. Doufám, že ho benga nakonec chytí a všechno mu to spočítají i s úrokama a on skončí na zbytek života v nějaký hnusný tmavý cele…
Díky za díl
Shane je teda pěkný drsňák, opravdu z něho jde hrůza. Je vidět, že po Tomovi úporně pase a rozjíždí pátrání na všechny strany. A přitom by paradoxně stačilo, kdyby si koupil nějaký časák, kde se zabývají módou a bude mít Toma jako na podnose. Možná k tomu i dojde, uvidíme. Očividně z Toma viděl dost na to, aby ho napadla ta myšlenka s pasáctvím.
Snad policajti dokážou Toma ochránit před nejhorším, i když mám trochu pochybnosti. O Shanovi určitě ještě hodně uslyšíme (přečteme si).
Díky, těším se na pokračování.
Doufám že se Tom s Shanem nikdy nesetká.
Shane je teda iná trieda. Fakt drsňák, až človeku behajú zimomriavky po chrbte. Aj keď som doteraz o postupoch polície trošku pochybovala, tak teraz som rada, že Toma tak chránia.
A aj keď by som si priala, aby sa Shane k Tomovi nikdy nedostal, tak to bohužiaľ asi nebude možné. Takže sa skôr teším na to, že tam v takých chvíľach nebojácne nabehne Bill a všetko zachráni 🙂
Ďakujem za časť.
Takže o Tomovi ještě neví, jo? To jsem si oddechla, já už myslela, že na něj v tom hotelu každou chvíli vyskočí z poza nějakého rohu a bude po něm…no dobře, po něm ne, to by pak nebyla žádná povídka 😀 Ale jsem prostě ráda, že ještě neví, kdo to je, alespoň má Tom trošku více času dokud se neobjeví ten Bill, aby jej ochránil! 😀
Abych pravdu řekl, to, že je sobota, vlastně už neděle jsem vyjímečně nezjistil podle twc blogu. 😀 Ale to vůbec nic neznamená. Stejně jsem se na další díl MB hrozně těšil a možn odpočítával dny, nebo snad minuty.
Jelikož po středeční operaci nemůžu používat hlavičku, ručičky ani nožičky, napíše komentář mými slovy, má máma… ne to snad ne 😀 ještě se hýbat můžu a mou matku by asi kleplo, kdyby zjistila, v čem to zase a pořád jedu. 😀 A drogy to opravdu nejsou, ani lehké ani tvrdé… jen prostě zku*vená závislost THC… teda TWC.
Dnešní díl byl oproti minulému prostě luxusním výbuchem. Vidět věci z druhé strany. Vidět, jak druha strana řeší situaci a jak uvažují a dávají si dohromady střípky nedávné minulosti, stejně tak, jako když novomanželé rozflákají talíř a musí ho zamést (kdy ho někdo s neopatrností zase rozkopne-většinou já zavadím o tu lopatku plnou střípků).
Nevím proč, ale negativní postava Shana, mě prostě nějak fascinuje. Vždycky jsem byl více na straně zlých než hodných. 😀 Asi jsem malý a zákeřný pygmej 😀 ještě dohnat tu malou výšku. Rozhodně je mi postava Shana příjemná, možná ho časem budu nenávidět a budu tě, Muckátko obviňovat za jeho vynalezení. 😀 Ale takový je prostě život. Život není jen samé milování… mmm milování. 😀
Po tomhle dílu mám chuť na koláč. 😀 Ale mám smůlu. Tak děkuju za luxusní a akční díl, kde jsme mohli situaci pozorovat z druhé strany.
Pac a pusu a hodně kouření…
Davidoff (Jemný, až váš uškrtí)
Tenhle díl se mi moc líbil, protože bylo zajímavé to všechno číst z jiné stránky. Stejně ale doufám, že Shana brzy chytí a Tom tak nebude muset mít pořád strach o svůj život. Shane je pěkná bestie, jen co je pravda. Počítám ale, že na to, kdo je ten hnědovlasý neznámý, brzy přijdou. Hlavně když má dorazit nějaký ten specialista, či kdo to je. Pak je jen otázka, jak dokáží Toma ochránit. Jsem na to zvědavá! 🙂
Děkuji za díl! 🙂
Tak a Tomov život je v ozajstnom nebezpečenstve a mám strach, že sa so Shanem aj stretne a Bill nastúpi až po tom, lebo polícia ako to obvykle chodí je pomalá a ľahostajná… česť výnimkám… uvidíme. Teším sa na pokračovanie a ďakujem za kapitolu.