Live my life 35.

(Tom)

Nevěděl jsem, jestli rodiče nějak víc přemýšleli o našem přednostním odchodu, ale bylo mi to nějak jedno. I kdyby jim to bylo jasné, stejně měli pravdu. Nebylo se přece za co stydět. Toužil jsem po Billovi a nechtěl jsem si nechat ujít příležitost. A nutno říct, že tahle rozhodně nebyla promarněná. Když byl prázdný dům, bylo to přece jenom jiné. Mohli jsme se oba víc odvázat, bez obav, že by nás kdokoli slyšel. Užíval jsem si jeho hlasité projevování, protože mě to vždycky neskutečně vydráždilo. Zkrátka pokud si to užíval on, byl jsem už z poloviny spokojený já. Vždycky jsem si přišel dost ohleduplný vůči holkám, se kterými jsem spal. Chtěl jsem, aby se jim to samozřejmě taky líbilo, ale bylo těžké na nich poznat, jestli je to tak doopravdy, nebo mi chtěly jen udělat radost tím, že to trochu zahrály, abych neměl pokleslé sebevědomí a šel do toho s nimi i příště.

U Billa to bylo jiné. Věděl jsem, že je to skutečné a o to víc jsem se do toho dokázal položit a prožívat to naplno. Vnímal jsem, jak se jemně chvěje jeho hlas a jak sebou cukne, když přejedu přes citlivé místečko na jeho těle. Bylo to jako jízda na koni, každá figura měla skrytou pomůcku, kterou znali jen ti dva partneři. Když šlo všechno jako po másle, vyšla z toho nádherná drezurní úloha, ladná a elegantní, plná empatických okamžiků. Přesně to jsem chtěl zažívat. Teď, zítra, do nekonečna.

(Bill)

Naše pokračování večera ve dvou proběhlo úplně dle mých představ. Možná ještě líp. Na Toma pak padla únava a tak si položil hlavu na můj hrudník a po chvíli už pravidelně oddychoval. Hladil jsem ho a vzpomínal na naše první společné okamžiky. Jak vystoupil z auta, na procházku po pláži, i na moje obavy spojené s jeho orientací a budoucností našeho vztahu. Jak jsem ho odmítal, a přitom všechno ve mně křičelo, že je to on. Ale vyplatilo se to. Teď jsem si byl absolutně jistý, že jsem udělal správně, když jsem si ho vybral a nechal ho, aby mi potvrdil, že i on to myslí vážně.

Přišlo mi, že se známe krátce, a přitom jsme toho stihli spolu zažít tolik. V tenhle konkrétní okamžik mi přišlo, že by to nikdy nemělo skončit. A možná jsem v to i trochu naivně doufal. Ale na druhou stranu… náš vztah byl výjimečný. Celá naše situace byla výjimečná, tak proč bychom spolu nemohli být i neobvykle dlouho? Nikdo neříkal, že je to nemožné. A naděje přece vždycky umírala poslední. Nic nenasvědčovalo tomu, že by to tak být nemělo. Jistě, zatím jsme oba neměli tolik starostí, chodili jsme jen do školy, bydleli jsme spolu a tak… Ale nehádali jsme se, i když jsme měli rozdílné zájmy, dokázali jsme to tolerovat a zabavit se, ale i podpořit toho druhého.

Nechtěl jsem nikoho jiného. On byl moje zlato, na které jsem se těšil každý den po škole, koho jsem toužil líbat, objímat a hýčkat. Jak mi tak klidně oddychoval na prsou, zachvátil mě úplně maximální pocit štěstí a naplnění. Kouknul jsem z okna, kde byl vidět kousek měsíce, jak nás pečlivě střeží. Svítil jasně a silně. Vždycky jsem miloval ho pozorovat. Bylo v něm něco fascinujícího. Kdykoli byl úplněk, nemohl jsem zamhouřit oka. Doufal jsem, že v budoucnu zažijeme spoustu nocí, kdy to budeme dělat ve dvou.

(Tom)

V posledních okamžicích před usnutím jsem vnímal jen Billovu vůni a doteky jeho prstů na pokožce mojí hlavy. Byla to taková uklidňující masáž na dobrou noc. V noci jsme se nějak skulili na bok, ale objímal jsem ho pořád, i když jsem se vzbudil. Když jsem byl malý, nikdy jsem nechápal, proč jsou všichni tak „na větvi“ z toho, že spí vedle sebe. Dokonce moc ani v rané pubertě před pár lety. Ale teď, když jsem měl možnost si to na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je… Jak nádherný je to pocit, najednou jsem netoužil po ničem jiném, než aby to tak zůstalo už navěky.

Trošku jsem se od něj odtáhl, abych mu viděl do obličeje. Měl povolený spodní ret a ústa byla trochu pootevřená. Nechrápal, ale zato roztomile funěl. Bylo zvláštní, jak mu na jindy přepečlivě oholené tváři teď rašily kraťoulinké vousky. Přemýšlel jsem, jak by vypadal, kdyby si je nechal narůst trošku delší a dospěl jsem k názoru, že třeba tak ve 30 by to pak mohlo bejt dost sexy.

Do mysli se mi vloudila myšlenka vlastního bydlení, jako už mnohokrát. Tentokrát jsem si ale představil Billa, jak je v naší malé skromné domácí posilovně a pěkně tam maká na vytvarování zadečku, z čela mu stéká pár kapek potu, má kratší a víc rebelský sestřih než teď a já ho tajně šmíruju a sbíhají se mi na něj sliny. On si toho po chvíli všimne, ale nic neříká, jen se o to víc snaží a provokuje mě občasným pohledem a abnormálním vystrkováním pozadí při předklonech.

Chvílemi jsem až lapal po dechu a už jsem uvažoval, že ho půjdu ztrestat, ale to, že jsem si držel odstup, bylo svým způsobem dost provokativní na to, abych prostě zajel svou rukou do rozkroku a nestydatě si nad ním vyhonil. Viděl jsem jeho úšklebek. Věděl, že vyhrál. Měl větší vůli na sebeovládání, zvlášť co se týkalo provokace a různých erotických hrátek. Nevadilo mi to, s chutí jsem si užil a nechal ho mít potěšení z výhry. Byl pak koneckonců v posteli mnohem aktivnější, a abych pravdu řekl, taky zdravě dominantní. Postupem let totiž cíleně nabyl na váze a stal se mi tělesně téměř rovnocenným, tudíž získat ho pod sebe nebyla taková procházka růžovým sadem jako dřív. Neskutečně mě to ovšem bavilo a on to věděl.

Užíval jsem si, že se s ním můžu téměř prát a nemusel jsem se bát, že ho zlomím vejpůl. Náš sex se stal divočejším a animálnějším, i když na něžnosti jsem si taky samozřejmě našel čas. Věděl jsem, že je miluje, a tak jsem mu je dopřával celkem pravidelně, aby o ně neměl nouzi a nezačal si stěžovat. Vlastně jsem ho rozmazloval moc rád, ale tak nějak jsem měl pocit, že by měl získat dojem, že je to zkrátka za odměnu. Netušil jsem, jestli mi na to skočil, ale líbilo se mi, jak byl vždycky vděčný, když jsem mu přinesl nějaký dáreček, napustil nám vanu, koupil šampus, čokoládu, nebo třeba jen kytku.

Prostě ani po tolika letech jsme se spolu nenudili a oba jsme vroucně doufali, že tomu tak bude i nadále.

Pak se Bill pohnul a já se vrátil ze snění zpátky do reality. Setkal jsem se s jeho čokoládovýma očkama plnýma zvědavosti a věděl jsem, že jsem posledních pár minut asi čučel do prázdna, zatímco on se probudil. Pousmál jsem se, a aniž by se zeptal, dal jsem mu odpověď.

„Trochu mě převládla představivost.“

„Mhmm… opravdu? Ohledně čeho přesně?“

„Budoucnosti.“

„Ach taaak, doufám, že naší společné?“

„Jak jinak, když tu na tebe mám tak krásnej výhled.“

„To je pravda. I když při tom, jak asi vypadám po napůl probdělé noci, ani nevím, jestli si chci tu budoucnost představovat.“ Zasmál se a pohlédl na mě zkoumavě.

„Neboj, můžu tě ujistit, že tvůj půvab byl dostatečný na to, abych si ji představoval víc než růžovou.“

„Tak víc než růžovou, jo? Co je lepší než růžová budoucnost?“

„Podle toho, jakou barvu máš rád na povlečení.“

Oba jsme se rozesmáli a dali si pusu na dobré ráno.

Zakručelo mi v žaludku, což byl jasný signál, že je nejvyšší čas dojít si na snídani. Pozdravili jsme čtyřčlenné osazenstvo, které se po chvíli také přišouralo dolů a evidentně to včera trochu protáhlo a možná i maličko přehnalo s alkoholem, ale ušetřili jsme je uštěpačných poznámek. Koneckonců jejich absence se večer nadmíru hodila, a tak bylo záhodno je v tom spíše zdravě podporovat. Jako kdybychom si četli myšlenky. Automaticky jsem začal dělat kafe a Bill vyštrachal v lékárničce šumák a prášky na hlavu.

Obdarovali jsme tím naše drahé rodiče, kteří vypadali, že se na pláž dohrabou nejdřív na večeři, a řekli si, že je necháme pořádně odpočinout a půjdeme se trošku projít po městečku. Vzali jsme si foťák, oblíkli se, a co nevidět už jsme bloudili malebnými uličkami. Bylo tu vážně nádherně.

Možná se mi to jen zdálo, možná to byla pravda, ale dělali jsme neskutečné množství fotek. Ještě, že jsme s sebou měli i počítač, na který se postupně daly přehazovat fotky a uvolňovat tak paměť na další várku. Na druhou stranu, byla to naše první společná dovolená, a to bylo nutné pořádně zdokumentovat, protože jsem na to hodlal vzpomínat celý život, ne-li déle.

Pozoroval jsem Billa, jak září daleko víc než to slunce na jasné obloze. S uhrančivýma očima a kouzelným úsměvem. Byl jsem najednou tak pyšnej, že je můj. Že jsem si ho vybojoval a dokázal mu, že jsem hoden jeho přízně a lásky. Věděl jsem, že mi teď spousta lidí může kurva závidět.

Popadl jsem ho a zcela nečekaně opřel o zídku jednoho z domů a vášnivě políbil.

autor: Neilinka