autor: Misa Sugar
Svátek a rozhřešení
Když Bill ten večer otevřel dveře, Tom si nemohl pomoct, aby překvapeně nezvedl obočí.
„Ty do toho opravdu jdeš dramaticky, co? Kde jsi tohle vzal?“ Zeptal se Tom, poukazuje tak na Billovo oblečení, které i přes to, jak málo toho Tom věděl o japonské módě, vypadalo jako kimono z černého hedvábí s vyšívanými červenými květy.
„Dárek od Yoko.“ Bill se usmál a láskyplně látku pohladil.
„Vypadá to, jako že to bylo zatraceně drahé.“
„Jsem si jistý, že bylo.“ Bill se otočil a vydal se po schodech nahoru. „Pravděpodobně za několik tisíc dolarů, přinejmenším.“
Tom se zakuckal. „Doufám, že si uvědomuješ, že já si nemůžu dovolit kupovat ti dárky, které stojí tisíce dolarů.“
„Já to od tebe neočekávám. To by bylo směšné.“ Bill zmáčkl kliku a vešel do své ložnice.
„Ach, protože zbytek tohohle všeho vůbec není směšný,“ ušklíbl se Tom a následoval Billa dovnitř. Bill zavřel dveře, pak se otočil a objal Toma kolem krku, takže stáli tváří v tvář.
„Je to opravdu tak směšné?“ Zeptal se Bill s úsměvem.
Rozhodnutý udržet zdání kontroly, Tom objal Billa kolem pasu a přitáhl si jeho tělo blíž k sobě. „Je to skutečná otázka, nebo mě prostě chceš rozptýlit, zatímco se mi snažíš dostat do kalhot?“
„Vůbec ne. Takhle ten systém nefunguje, jak brzy uvidíš.“ Bill se odtáhl a ladně dosedl na židli, která stála před jeho toaletním stolkem. „Můžeš se teď převléknout do spacího. Pokud tedy nespíš nahý.“
„Ty chceš, abych se převlíknul tady?“
Bill se na Toma podíval s mírně pobaveným výrazem. „No, mohl by ses převléknout v koupelně, ale zdá se mi to poněkud zbytečné.“ Počkal, dokud se Tom nezačal svlékat, než se obrátil k zrcadlu a začal si odstraňovat make-up.
Tom se na něj na okamžik podíval a zarazil se. „Bille? Jsi v pořádku?“
„Cože?“ Bill k němu vzhlédl, pak sebou cuknul a rychle si pod očima začal roztírat korektor. „Ehm, je mi fajn.“
Nebyl dostatečně rychlý. Tom viděl těžké, tmavé kruhy pod jeho očima, o kterých věděl, že to nejsou pozůstatky make-upu. „Bille…“ zeptal se tiše, „… ty se moc nevyspíš, že?“
Bill se zastavil a zíral do zrcadla. „Ne, Tome.“ Odpověděl tichým hlasem. „Nevyspím. Abych byl upřímný, já prostě nemám čas na odpočinek. Nebo bych možná měl říct, že nemám tu možnost. Ale jak se říká, čert nikdy nespí, je to tak? Nebo jak to podala Marietta… ztělesněný ďábel?“ Usmál se sladce na Tomův odraz v zrcadle. „Ďábel si nebere žádné svátky, Tome.“
Tom na Billa zíral a cítil, jak mu duší prolétl vír emocí. Připadalo mu to jako mix lítosti a nevolnosti, zhluboka se nadechl a snažil se tím nezadusit. Udělal několik pomalých kroků vpřed, dokud nestál za Billovou židlí a jejich pohledy se setkaly v zrcadle. Chvíli bylo ticho.
„Myslím si, že musíš být ten nejsmutnější člověk, jakého jsem kdy viděl,“ řekl Tom tiše.
„Smutný jako v depresi, nebo smutný jako ubohý?“ Billův hlas byl na pokraji apatie, jako by mu bylo úplně jedno, jaká bude odpověď na jeho otázku.
„Smutný jako tragický. Ty musíš být taková nešťastná existence,“ odpověděl Tom. Bill sklopil oči.
„Nelituj mě, Tome. Moje hrdost mi to nedovoluje.“ Vstal s půvabem a důstojností, ale teď, když Tom věděl, že to tam je, mohl vidět to duševní i fyzické vyčerpání, které bylo vryto do toho křehkého těla. Bylo zřejmé, že to bylo neznatelné, přinejmenším pro neznalé oko. Nutilo jej to přemýšlet, proč to Bill dělal, cokoliv z tohohle, když si to na něm vybíralo takovou daň.
„Ostatní… oni nevědí, co to s tebou dělá?“
Bill vypadal opravdu překvapeně. „Nechápu, co tím myslíš. Proč by v tom měl být pro ně nějaký rozdíl?“ Upřímný zmatek v tónu otázky Tomovi způsobil husí kůži.
„Jim na tobě nezáleží?“
A pak poprvé Tom uslyšel Billův smích. Byl to drsný, bolestný, hořký smích lemovaný hysterií, která označila realizaci něčeho skutečně absurdního, vzhledem k její nemožnosti, ale ironicky to dělala ještě směšnější, protože ten, kdo se smál, měl k ní tak silnou touhu.
„Ach, Tome. Elita není o starostlivosti. Je o moci, privilegiích, manipulaci, ničení, soutěživosti a tělesnosti. Někteří z nich si možná rádi myslí, že jim na mně záleží, ale vše, co je pro ně skutečně důležité, je být tady, kde jsi nyní ty, aby mě v určitém bodě jeden z nich zbavil panictví, které, jak jsem si dobře vědom, visí na vlásku formality. Jim na tom nezáleží, status je status, potěšení je potěšení, a když to jde spolu ruku v ruce, jaká smrtelná duše by mohla odolat ve prospěch empatie?“ Jeho rty se zkroutily znechucením. „Jako by se snad mohli starat…“ Odmlčel se. „Omlouvám se. To bylo mimo kontrolu. Prosím, zapomeň, že jsem to řekl.“ Povzdechl si, sundal si kimono a přehodil ho jemně přes židli, čímž odhalil sám sebe bez košile. „Pojď.“ Otočil se pryč. „Dovol mi, abych ochutnal tvou tělesnou stránku.“
Ale Tom nebyl ochoten se toho tématu vzdát. „Bille… Ty máš v lidi tak malou důvěru? Nikomu nevěříš?“
Bill se na chvíli zastavil. „Jaký důvod bych měl mít pro to, abych důvěřoval lidem?“
„Možná by to stálo za to.“
„Tome, viděl jsem dost velkou část lidstva, abych vědět tohle: Lidé tě vždy budou využívat, pokud budou moct. Naučíš se to očekávat, a je to fajn, pokud si toho jsi vědom, ve skutečnosti to může být i prospěšné. Očekávám, že mě lidé využijí a já na oplátku využiju je. Bez ohledu na to, jakými romantickými iluzemi si to vymalujeme, život není nic jiného než jen řada nepoctivých obchodních dohod. Chceš-li věřit, sám budeš nevědoucí. Vypíchnul by sis své vlastní oči, abys neviděl krutost světa? Ať tak či onak, svět bude stále krutý. Oslepnutím se nic nezmění. Důvěrou v ostatní se nic nezmění.“ Bill se ohlédl přes rameno na Toma. „Nikdy ti nebudu lhát, Tome. Ale to neznamená, že tě nebudu klamat.“
„Vždycky jsi k lidem tak přímočarý?“
„Kdo říká, že jsem přímočarý? Jen se chovám tak, jak cítím, že chceš, abych se choval.“
„Proč bych měl chtít, aby ses choval takhle?“
„To není moje starost. Mým zájmem je jen být tím, kým lidé chtějí, abych byl, v době, kdy chtějí, abych takový byl.“
„Víš vůbec, jaký je skutečný Bill?“
„Nikdy jsem neměl možnost se s ním setkat. Nikdy jsem to nepotřeboval.“
V tomto bodě se Tom začal sám sebe ptát, kolik z jeho soucitu byla skutečnost, a kolik z toho byla past, do které jej Bill zachytil. Bylo dost těžké už jen být v pubertě, aniž by někdo manipuloval s vašimi emocemi. Nebo to byla snad část podstaty Billova tvrzení, že jste neměli ani kontrolu nad způsobem, jak byste se měli cítit? Bylo to příliš matoucí. Měl toho nad hlavu. Možná by bylo lepší, aby se řídil Billovou radou: Vezmi si, co chceš, a nikomu nevěř.
Vykročil vpřed, paže omotal kolem Billa, a stáhl je společně dolů na postel. Leželi tam, jeden druhému zírali do očí, a oba dva čekali, až ten druhý udělá další krok.
„Co budeme dělat teď?“ Zeptal se Tom nakonec. Zdálo se, že je to hloupá otázka, ale jinak by se nic nestalo.
„Uděláme to, co budeš chtít.“
„A potom uděláme to, co budeš chtít ty?“
„Ne. Vždy děláme to, co chceš ty. Takhle to funguje.“
Tom se odtáhl a pohlédl do Billova obličeje. „To nedává smysl. Tvá osobnost je příliš kontrolující. Proč bys byl v posteli ten submisivní?“
Bill se usmál. „Já nevím. Proč bych to dělal, Tome?“
„Nemám ponětí.“
„Už jsi to řekl. Přece nemůže být tak těžké na to přijít.“
Tom se na chvíli zamyslel. „Je to proto, že se ti ve skutečnosti líbí být submisivní?“
Bill zavrtěl hlavou, stále s úsměvem. „Ne, že by se mi nelíbilo být submisivní, ale moje důvody, proč to tak dělám, jsou pravý opak.“
Opak? „Děláš to proto, že máš rád vše pod kontrolou?“
„Jsi blízko.“
Tom se znovu zamyslel a na mysl mu opět přišlo něco z toho, co mu řekla Marietta.
Nemůžu uvěřit, že jsem tyhle sračky dělala taky… Pro zasranou pusu. Je to tak nechutné.
A pak mu to došlo.
„Ty se prodáváš,“ řekl Tom tiše.
„Bingo,“ zašeptal Bill a klepnul na špičku Tomova nosu. „Zavrženíhodné, že? Zvrácené. Záludné. Sexuální služby výměnou za moc, dokážeš vymyslet něco více odporného?“ Zadíval se do Tomových očí a Tom mohl vidět výzvu, která skrývala tichou prosbu. „Už jsem tě naprosto zbavil iluzí? Můžeš upřímně říct, že jsem něco jiného než nechutný? „
„To je test?“
„To záleží na tom, zda projdeš.“
Tom mu dál vracel pohled, sledoval vzdor prolínající se do naděje, strachu, a prosbu o přijetí.
„Proč je to tak, že někdo, jako jsi ty,“ zamumlal Tom a jemně pohladil Billovy vlasy, „kdo má celý svět ve svých rukou, potřebuje slyšet rozhřešení od někoho, jako jsem já?“
V mžiku byla vzdorovitá bariéra opět postavena. „Nesnaž se mě číst, Tome. Nelíbí se mi to.“
„Proč? Děsí tě to?“
„Mě nic neděsí.“
„To je lež.“
„Já nelžu.“
„Pak je to klam. Co tím opravdu myslíš?“
Bill na Toma zazíral, byla to možná jedna z prvních opravdových emocí, které ukázal. „Nic mě neděsí. Ale to neznamená, že tady není nic, čeho se bojím.“
„Čeho se bojíš?“
„Nemáš žádné právo se mě na to ptát.“
„Mám plné právo. Nikdo neříkal, že musíš odpovědět.“
„Pak odmítám odpovědět.“
„Fajn.“ Tom viděl, že Bill byl otřesen touto linií výslechu, a na okamžik přemýšlel proč. Pak to pochopil: Bill se spoléhal, že lidé následují předvídatelné vzory. Nikdo se neodvážil pokládat mu otázky, jako byly tyto, a to zkazilo jeho manipulace. Tom se usmál. Vše, co musel udělat, bylo dělat věci, které Bill nečekal…
„Tak co?“ Vyštěkl Bill podrážděně. „Co chceš, abych udělal?“
Tom si jej přitáhl blíž a zabořil mu tvář do vlasů. „Nic,“ řekl tiše. „Jen tohle.“
„Jen… tohle?“ Bill se překvapeně odmlčel.
„Mmhm. A teď spát.“ Tom se natáhl, aby zhasnul světlo, a pak zavřel oči.
O chvíli později ucítil váhavou ruku, jak mu vklouzla kolem pasu, a drobné tělo, které se k němu přitulilo co nejblíže. Tom se do tmy usmál.
Po neznámém množství času, zrovna když Tom začínal usínat, měl pocit, že zaslechl Billa promluvit, jeho hlas byl tichý a upřímný, těsně na hranici šepotu.
„Děkuju.“
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
So sweeeeet 😀 to byl tak moc pěkný díl :3 .. děkuju za něj 🙂
Konečně se Tom začíná o Billovi něco dozvídat. Ten konec byl sladký. Nechápu, jak se někdo tak krásný jako Bill může lacinně prodávat.
Děkuji za překlad.
Úžasný díl!
Tento díl byl tak psychický 😂 ale moc super tahle povídka se mi fakt zalíbila a líbí se mi Bill a jeho role je to tak jiný a prostě úžasný! Moc děkuji za překlad a těším se na další dílek
Mám z téhle povídky od začátku dost rozporuplné pocity, ale tenhle díl se mi moc líbil, protože konečně vnesl trochu světla do toho, jak Bill vlastně ovládá elitu i zbytek školy. A najedťnou je mi toho všemi obdivovaného Kaulitze líto…
Tom ho označil za tragického a myslím, že výstižnější výraz skutečně neexistuje. Protože on svojí skupině nevládne, on si kupuje poslušnost jejích členů výměnou za sexuální služby. Obklopuje se lidmi o nichž ví, že jim na něm nezáleží, že jsou s ním jenom proto, že jim to přináší prospěch, žije skrytý za nějakou maskou dokonalosti a už ani neví, kdo opravdu je… a raději je tím, kdo má moc, drží všechny na uzdě nesmyslnými pravidly a tvrdě trestá, než aby byl slabý, osamělý a vydaný napospas ostatním. Ne že by to snad ty znetvořené obličeje, rozbité nosy a ruce probodnuté tužkama nějak omlouvalo, ale ledacos se tím vysvětluje. Bill ma zatracené štěstí, že se Tom ve škole objevil, mám pocit že zoufale potřebuje skutečného přítele, který mu ukáže, že ne každý ho chce oklamat a využít. Pak možná přijde na to, že se bez té bandy neupřímných placených poskoků klidně obejde…
Díky za překlad, už se moc těším na pokračování
Ať už jsem čekala cokoli, nebylo to tohle! Možnost, že by se Bill na okamžik otevřel a Tom mu tak nenápadně pomohl ke spánku, jsem ani nezvažovala. Nejspíš to bude podle známého vzorce, přijde někdo nový, který to celé změní. Nicméně děkuju moc za překlad, těším se na další pokračování.:D
Páni, zdá se, že povídečka nám pokročila a zřejmě to bude hodně zajímavè. Dnešním dílem už vím, že povídka je úžasná a stojí za to si ji přečíst. A dnešní díl je zatím nejlepší, co jsem četla. 🙂 Sice trochu na pozornost, aby se v tom člověk neztratil, ale jinak skvělé, skvělé…díky za překlad.
Myslím, že teď jsme poodhalili kousek Billa. Je otázka, jestli to Tomovi do budoucna bude něco platné. Ale pokud si zachová odstup a zdrženlivost, možná Bill ze své ulity vyklouzne ještě trochu víc. Uvidíme, co bude druhý den.
Díky, těším se na pokračování.
Tak toto bolo celkom prekvapujúca časť.
Poodhalili sme kúsok tej časti Billa, ktorú nikomu neukazuje. I keď som zvedavá, do akej časti by mohla byť aj to pretvárka, lebo sa mi nejako nezdá, že by Tom podstatu jeho správania odhalil tak skoro. Ale budem dúfať, že sú to len moje podozrievavé myšlienky 😀
A tiež ma zaujíma, ako sa to bude vyvíjať ďalej. Vyzerá to tak, že Tom by mohol mať na Billa pekný vplyv, ak sa naďalej bude správať tak, ako to Bill nečaká.. takže uvidíme 🙂
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
Takto sa mi Bill celkom páčil. Alebo ho len ľutujem? Uvidím. V každom prípade ten koniec bol nádherný. Ukázal Bill Tomovi len to čo Tom chcel, alebo mohol byť tak skvelý manipulátor ako je Bill len dobrý herec a Tomovi to poďakovanie zahral aby si ho omotal okolo prsta?
Táto kapitola sa mi páčila:) Ďakujem za preklad.
Wow, tak teď jsem vážně překvapená! 🙂 Mé prosby byly vyslešeny a nedělo se nic sexuálního, ale oni jen mluvili! A konečně se pomaloučku začínáme dostávat pod Billovu kůži. Nebo spíše Tom. Hlavně si myslím, že zvolil dobrou strategii. Jsem neuvěřitelně ráda, že není jako ostatní a nejde mu jen o Billovo tělo a svoje potěšení. To, že si chtěl jen povídat a i když se na na některé otázky nedozvěděl odpovědi, a stále byl tak strašně fajn a pak chtěl prostě jen spát…no nemám slov! Měla jsem maličko strach, že Tom tomu všemu podlehne a stane se stejným jako jsou všichni ostatní, ale zatím se drží a já u držím palce. Jen tak dál! A nejlepší na tom je, že i samotného Billa překvapil a myslím, že pomalu začíná našlapovat na to, aby se stal Billovým nejoblíbenějším člověkem v tom jejich spolku. 😛
Jsem ještě hodně zvědavá, co dalšího se o Billovi dozvíme, protože toho je určitě ještě spousta.
Moooc se těším na pokračování a děkuji tisíckrát, Zuzu! 🙂
Asi se už budu opakovat, ale je to díl od dílu lepší. Tenhle je úplně pecka. Velká poklona paní překladatelce, protože tohle přeložit určitě nebyla žádná sranda.
Parádní díl.