autor: Ainee
Interakce
Po rozsvícení světla si Bill povzdychl, když mu pohled padl na nepořádek v jeho kanceláři. Odešel dříve toho dne v takovém spěchu, že všechny jeho dokumenty byly stále nahodile roztroušeny po stole. Nyní bylo dávno po půlnoci a on byl tady znovu. Ke svému velkému zděšení zde zapomněl nějaké papíry a bylo zásadní, aby si je přečetl ještě před zítřejším ranním zasedáním.
Nahlas si povzdechl, zatímco listoval papíry a hledal ty pravé a letmo se podivil, jak se jeho život proměnil v tohle. Vždy ve své kanceláři na přelomu noci a svítání, ještě dřív než kdokoliv jiný, neúnavně pracující po celý den, jen aby si nakonec odnášel práci domů a četl si ji v posteli. Známky workoholika, že?
I když, Bill miloval svou práci a za nic by ji nevyměnil. Vyrůstal v tom, a to doslova. Jörg, jeho otec, jej vždy bral s sebou do práce, když byl Bill malý, aby mu ukázal, jak to chodí a aby poznával podnik i zevnitř již ve velmi raném věku. Doprovázel svého otce na obchodní jednání s potenciálními kupci i prodejci, jezdil s ním na dražby, zkoumal potenciální zboží, nebo jej sami nabízeli. Byl na nespočtu vernisáží, exhibicí a uměleckých přehlídek a průběžně tak ´trénoval oko´, jak to jeho otec nazval.
Jeho matka mu ukázala vnitřek umělecké sféry. Nechala jej poflakovat se kolem, zatímco pracovala, aby tak poznal tvůrčí proces mistrovského díla, výrobu jedinečného kousku umění.
Bill se učil dobře, navštěvoval ty nejlepší školy a to nejen v Německu, ale i v zahraničí. V pouhém věku dvaadvaceti let mu dal otec na starost jednu ze svých galerií. Tvrdá práce jej dovedla na místo, kde byl teď, obětoval vše, u čeho měl pocit, že mu stojí v cestě. Nyní byl hrdým majitelem své vlastní galerie, jednoho z nových a elegantních nejnavštěvovanějších míst Berlína. Byl známý v celé oblasti německého uměleckého průmyslu, stejně jako po celé Evropě. William Kaulitz si vedl dobře. Možná, že až příliš dobře, pomyslel si Bill ironicky. Ve věku sedmadvaceti let byl na vrcholu své kariéry a stále zde nebyl žádný limit toho, kam až by mohl zajít. Bill si byl velmi dobře vědom svého vlastního potenciálu a skutečnosti, že pravděpodobně zajde ještě dál než jeho vlastní otec.
Jörg Kaulitz bylo dobře zavedené jméno jako majitel několika známých galerií po celé Evropě, a Simone Kaulitzová byla docela známá malířka i mimo hranice Německa. Netřeba dodávat, že Bill měl privilegovanou výchovu a byl již narozen s jednou nohou ve společnosti výtvarného umění a vysoké třídy. Byl to fakt, za který byl hluboce vděčný a nikdy to nebral jako samozřejmost.
To byl důvod, proč obětoval vše, aby si udržel své postavení a aby jeho jméno vyvolávalo úctu a respekt. Blízká přátelství nikdy nebývala jeho prioritou, jeho společenský život se skládal pouze ze schůzek, přehlídek a večírků, které souvisely s prací. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy pro něj bylo něco důležitějšího než práce.
Práce byla jeho život, ve vše-zastiňujícím doslovném smyslu.
Po uzamknutí dveří se Bill vydal ke svému autu zaparkovanému přímo před hlavním vchodem galerie. Došel k němu a natáhl se ke klice, když zaslechl nějaký zvuk. S rozhlédnutím se ze strany na stranu uvažoval, zda jej ven následoval strážný. Byl si naprosto jistý, že na něj kývnul na vrátnici, když prošel kolem před několika minutami. Ten zvuk byl slabý a opravdu se musel soustředit, aby se ujistil, že se mu to jen nezdálo.
Pomalu se vydal po straně budovy a zamířil k oplocenému parkovišti vzadu. Tiše odemkl branku a prošel, než ji za sebou zavřel. Ani na chvíli jej nenapadlo, že by měl být nejspíš opatrný a nejlépe si s sebou vzít strážného, jelikož město bylo plné lidí, od kterých bylo moudré držet se dál, a noc byla chvíle, kdy se objevovali.
Pohled, který se mu naskytl, vážně nebyl to, co očekával, ačkoliv když se nad tím zamyslel, ve skutečnosti neočekával vůbec nic. Stál tam kluk, v každé ruce měl sprej a byl naprosto zabraný do své práce, jmenovitě do vandalizování Billova soukromého vlastnictví.
S protočením očí nad stupiditou mládí kompletně obešel roh budovy a postavil se přímo za něj, lehce ze strany. Založil si ruce na prsou a povystrčil jeden ze svých boků, jak čekal, až jeho přítomnost bude zaznamenána. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že se to hned tak nestane, ten kluk byl až příliš ponořený do své práce, aby vzal na vědomí svět kolem sebe.
Bill si vzal nějaký čas, aby si kompletně prohlédl scénu před sebou. Mladík měl na sobě velkou, černou mikinu vypadající o několik čísel zbytečně větší, s kapucí dole, a černé pracovní kalhoty, částečně zastrčené do vysokých bot. Měl špinavě-blond dredy trčící z vrcholu šátku a čepice, kterou nosil přes něj, což byl pohled, jenž Billovi přišel legrační, ne-li komický. Většina z jeho tváře byla pokryta šátkem, zřejmě pro utajení identity a také pro ochranu před výpary. V důsledku toho jediná věc, kterou Bill mohl skutečně vidět z jeho tváře, byl pár velkých, tmavě hnědých očí, které byly soustředěně zaměřené na zeď před nimi.
Zvědavě přesunul pohled na zeď, která byla právě poznamenávána barvou, každou minutou více a více. Při bližším pohledu Bill nedokázal zastavit svůj úsměv, který se mu šířil přes obličej. Zvedl obočí a musel přiznat, že ten kluk má talent. Bylo to jednoznačně nedokončené, ale pro trénované oko, jako měl Bill, zde byl evidentní potenciál něčeho opravdu nádherného.
Tmavé barvy a odvážné světlé tóny zobrazovaly futuristickou a vizionářskou představu. Tohle bylo malování naprosto jasné mentální představy a Bill si byl jistý, že v mladíkově hlavě byl obraz již dokončený. Dál sledoval mladíka malovat, to, jak intenzivně pracoval pevnou rukou po povrchu, Bill byl okouzlen odhodláním a záměrem v každém jeho tahu.
S uvědoměním, že bude muset sám dát najevo svou přítomnost, Bill pomalu zavřel svá doširoka rozevřená ústa a polkl, než promluvil. „Myslím si, že bys to měl dokončit,“ promluvil nahlas hlasem ostrým jako sklo, čímž prořízl městský hluk a pochmurnou temnotu.
Tom překvapeně poskočil, otočil se na patě a klopýtal zády ke zdi. Jeho oči rychle těkaly ze strany na stranu a hledaly únikovou cestu, když usoudil, že druhý člověk bude tělem bránit ten nejjednodušší způsob, jak se dostat ven. Nebyl způsob, jak by se mohl dostat pryč, aniž by kolem něj prošel, a tak si vzal chvíli, aby nechal slova druhého muže dorazit do své mysli a zaregistroval je. „C-cože?“ Koktal, nejistý, jestli slyšel správně.
„Myslím, že bys to měl dokončit,“ opakoval Bill. „Myslím, že je v tom potenciál. Vypadá to opravdu dobře,“ zakončil s jemným úsměvem.
Tom přeskočil pohledem z nedokončeného kousku na zdi za sebou k vysokému, tmavovlasému muži před sebou. Počkat, takže nebyl v průseru? „Ehm, díky,“ řekl a nervózně nohou odkopl nějakou špínu. Nebyl si jistý, co by měl dělat, nebo dokonce co by měl říct, a tak se rozhodl pro nezávazný rozhovor. Jak to tak vypadalo, ten muž neměl v úmyslu zavolat policii, aby jej zabásla, nebo jej jakkoliv zastavit, takže si to mohl dovolit, ne?
„Pracujete tady, nebo tak něco?“ Jeho hlas byl o hodně stabilnější, než čekal, hluboký a měkký, s nádechem skryté zvědavosti.
Bill pomalu přikývl a mírně se na něj usmál.
Tom se trochu zamračil nad tím, jak mužův usměv nezasáhl jeho oči. Zdály se být unavené a téměř bez života. Ale přesto byly krásné, pomyslel si náhodně, přičemž si povšiml jejich zlatavé záře, téměř skryté pod tmavými řasami, ale jejich barva byla zároveň umocňována tmavým make-upem, který je obklopoval. Dechberoucí, pomyslel si Tom, to slovo se mu v hlavě zformovalo dříve, než to dokázal zastavit, což způsobilo, že se mu na tváře vplížil lehký červený odstín. Najednou byl docela rád, že mu většinu obličeje překrývá šátek, takže si toho druhý muž nemohl všimnout.
Bill si povšiml, že se před ním mladík cítí nepříjemně a rozhodl se, že by měl odejít, zejména proto, že už před několika hodinami měl být doma v posteli. „Okay,“ řekl a nebyl si jistý, jak to ukončit. „Měl bych jít.“ Mávl rukou někam směrem ke svému autu, což byl pro toho kluka neznámý fakt, a začal couvat. Tom pomalu přikývl a naklonil hlavu. Stále měl nezodpovězené otázky, ale neodvážil se je vyslovit. Zatímco tmavovlasý muž odcházel, Tom jej sledoval, jak se pohybuje s elegancí, kterou nikdy dříve neviděl u nikoho, kdo nebyl žena, a dokonce ani ony se mu nemohly rovnat. Byl jako omámený a dál zíral, když se muž náhle zastavil a znovu se k němu otočil, jako by si právě na něco vzpomněl.
„Pokud se někdo bude ptát, prostě jim řekni, že jsem řekl, že je to okay,“ pověděl mladšímu muži s úsměvem a znovu se otočil k odchodu.
Tom přikývl, i když jej muž nemohl vidět, a nemohl si pomoct, aby se neusmíval. Vážně právě dostal svolení dělat grafitti na něčím majetku? Udeřila jej myšlenka a on se rychle vydal za roh budovy, kde za sebou druhý muž právě zavřel branku. „Hej, počkej,“ vykřikl, čímž způsobil, že se druhý muž zarazil a věnoval mu tázavý pohled. „Jak se jmenuješ?“ Zeptal se Tom, když doběhl k bráně a omotal dlaň kolem jedné z tyčí. Druhý muž naklonil hlavu a věnoval mu divný pohled a Tom na chvilku přemýšlel, jestli by toho chlápka měl znát, protože on zřejmě předpokládal, že Tom jeho jméno už ví.
„Bill Kaulitz,“ prohlásil, pokrčil lehce rameny a odešel.
Tom ještě několik minut zůstal přilepený k bráně a pozoroval, jak muž nastoupil do auta, do drahého auta, a odjížděl. Mentální představa mužova obličeje se vypálila do jeho mysli a Tom si k ní přiřadil i jméno, jak si ho znovu a znovu opakoval. Něco mu to říkalo, ale nedokázal si vybavit, co to bylo. Byl ten chlápek slavný nebo tak něco? Ale Tom si nemohl vzpomenout, že by jeho tvář někdy předtím viděl a byl si jistý, že tenhle obličej by si pamatoval, takže nemohl být až tak slavný.
S rozhodnutím, že by měl odejít od branky dříve, než někdo projde kolem a uvidí ho, se znovu vrátil k zadní stěně a kriticky zkoumal svou práci. Začínalo to vypadat hezky a skutečnost, že ten muž prohlásil, že to mělo potenciál, mu na tvář přinesla úsměv. Ano, byl si jistý, že tohle bude jeho zatím nejlepší dílo, jakmile bude hotovo.
S vědomím, že už má jen několik hodin, než bude příliš vyčerpaný, aby maloval, zvedl spreje a dostal se zpátky do práce se znovu rozdmýchaným žárem. Udělá to perfektní, bude to něco, co stojí za to vidět. Ujistí se, že nezklame toho muže, který mu tak laskavě dal svolení pokračovat.
Myšlenka, že ten člověk vůbec nemusel mít pravomoc mu tento druh povolení dát, mu vůbec nepřišla na mysl a Tom bez obav dál pokračoval ve své práci.
S těžkým dopadem na postel Bill hlasitě vydechl, jak si vyrazil dech. S tváří zabořenou do přikrývky si přál, aby se už nemusel pohnout. Opravdu mohlo být tak těžké vstát jen proto, aby zamířil do koupelny? A bylo opravdu tak důležité přečíst si ty zatracené papíry dřív, než bude ráno? Chvíli přemýšlel, ale nakonec potřeboval vzduch a řekl si, že když už se zvednul…
Smířený se svým osudem se zvedl z postele a odklusal do koupelny. Vyčistil si zuby a při tom zíral v zrcadle na svou tvář, jeho oči se setkaly s druhým párem unavených očí bez života v jeho vlastním odraze. Okay, tak možná měl Gustav pravdu. Možná, že pracoval příliš tvrdě a měl by si vzít přestávku nebo tak něco. Zamračil se na svůj vlastní odraz a znovu přemýšlel o Georgově hloupém prohlášení, které se snažil odbýt přesně takhle, jen jako hloupé prohlášení.
Odstranil si z tváře zbytky make-upu a opláchl si ji. Po osušení opět zachytil odraz svých vlastních očí a povzdechl si. „Já nepotřebuju sex.“ Jestli se snažil přesvědčit svět, odraz, nebo sám sebe, to nevěděl, ale byl si jistý, že mu to stejně jde příšerně. Gustav měl opět pravdu, byl pouze ubohá výmluva pro herce.
Bill neměl žádné zábrany si přiznat, že je velmi atraktivní. Když je vám to řečeno tak často, začnete to sami uznávat jako fakt a nejen jako prázdnou lichotku, nakonec s tím začnete souhlasit, než abyste se dohadovali o pravdivosti těch slov.
Prohlédl se v zrcadle, dlaněmi si přejel přes svůj štíhlý trup až na ploché břicho a dolů na stehna. Tato stehna byla jen začátek, pomyslel si a pohlédl dolů na své dlouhé končetiny, na své nohy, které pokračovaly do nekonečna. Pomalu se otočil a prohlížel se ze všech možných úhlů, spokojen se svým pevným zadkem, dlouhými pažemi, elegantními a jemnými dlaněmi a dokonalými nehty.
Jeho klíční kosti byly viditelné, trčící z hlubokého véčkového výstřihu, a jeho dlouhý, štíhlý krk vyrůstal mezi ostře řezanými rameny. Měl docela mužsky hranatou čelist, pěkně kontrastující s vysokými lícními kostmi a ženskými rysy. Plné rty, jak si byl jistý, přímo křičely pro polibek, a velké tmavě hnědé oči, ve kterých si lidé nemohli pomoct, aby se v nich netopili. Hedvábné černé vlasy dokonale kontrastovaly s jeho porcelánovou pletí a byly vždy pečlivě upraveny, a to buď sčesány dozadu, nebo vyčesány do vysokého mohawku.
Ano, Bill věděl, že vypadá dobře. Osobně si myslel, že vypadá zatraceně dobře, a to i bez make-upu, ale věděl přesně, jak to zvýrazňovalo jeho rysy a příliš dobře věděl, jaký to mělo vliv na ostatní lidi, takže nikdy ani neuvažoval, že by ho nenosil. Bylo to součástí jeho image, perfektně šité image, kterou si pilně udržoval.
Ženy z něj padaly do mdlob, kamkoliv šel, a v jeho oboru podnikání nebylo žádným překvapením, že muži také. Přesto pověst Billa Kaulitze byla bez poskvrny a on měl v úmyslu to tak udržet. V žádném případě by si ji neposkvrnil zvěstmi o milostných aférkách a jednonočních známostech nebo čímkoliv takovým. Možná, že jednoho dne potká někoho speciálního a usadí se, ale v současné době na to v jeho životě prostě nebylo místo. Udržoval sám sebe o samotě z těch nejlepších důvodů, usoudil.
Rychle se převlékl do pyžama skládajícího se černých, nízko položených tepláků a téměř průhledného bílého tílka, opustil koupelnu a zalezl do postele. Uvelebil se pod přikrývkou a pohlédl na hodiny. 2:14. Stále byl vzhůru a stále tady byla práce, která potřebovala být udělána. S povzdechem zvedl papíry a začal číst.
Po dvaceti minutách to vzdal. Prolistoval je a měl obecnou představu o obsahu, ale prostě se nedokázal soustředit, aby to přečetl slovo od slova a zapisoval si poznámky, jako to obvykle dělával. Georgova slova jej stále pronásledovala, dokonce se mu vysmívala, a nyní si pohrávala s jeho hlavou. Odložil papíry stranou, zhasnul světlo a položil si hlavu na polštář. Ani v nejmenším unavený, navzdory pozdní hodině, zíral na strop a poslouchal slabé zvuky města venku. Přejížděl si rukou po břiše, až se zastavil nad svým rozkrokem. Jak už to bylo dlouho od chvíle, kdy měl naposledy sex? Jemně zatahal za okraj kalhot a vklouzl rukou dovnitř, zatímco se snažil pátrat ve své mysli. Byly to roky. Tenká tkanina spodního prádla byla jemná proti jeho dlani, jak se přes látku jemně pohladil a silou vůle se snažil přivodit si nějakou představu, která by mu pomohla. Přemýšlel o poslední dívce, kterou si přivedl domů, ale nedokázal si vzpomenout na její tvář. Jediná věc, na kterou si pamatoval, byla, že celý ten zážitek byl nepříjemný a rozpačitý, a tak jej z mysli rychle odtlačil.
Jak stále sám sebe hladil se zavřenýma očima, hledal ve své mysli obraz té sexy herečky ve svém oblíbeném filmu. Když to vyprovokovalo nějakou reakci, přesunul ruku pod boxerky, aby pořádně uchopil své tvrdnoucí mužství. Představoval si její krásně tvarovaný pas a to, jak úžasně vypadala na podpatcích, a lahodně se zachvěl, když se mu v rozkroku nahromadilo více krve. Palcem si přejel přes vrcholek a lehce zvedl pánev, aby zmírnil teplo hromadící se příjemně v jeho podbřišku. Zrovna když se rozkoš začala blížit ke svému vrcholu, Billova mysl se zatoulala a jeho představy byly nahrazeny myšlenkami číhajícími na přední straně jeho mysli. Mladý muž malující severní zeď vklouzl nepozván před jeho vnitřní zrak. Neschopen ovládat svou chtíčem-zahalenou mysl, dojmy ze setkání nečekaně zesílily vášnivé pocity a mladíkovy jediné viditelné rysy, jeho oči, byly konečným popostrčením, které Billa přivedlo přes okraj. Palce jej zabrněly a dech se mu zasekl v hrdle, jak rozkoš až bolestně sevřela každý sval v jeho těle, než se každý z nich proměnil do uvolněného želé.
Uvolněný stav jeho těla uklidnil jeho myšlenky a ukolébal jej ke spánku. Billova mysl byla stále zachycena v oparu doznívání orgasmu, a když usnul, nepodařilo se mu zaregistrovat, že poslední jasný obraz na vnitřní straně jeho víček byl jistý pár velkých, tmavě hnědých očí.
autor: Ainee
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Setkání bylo krátké, ale nesporně zajímavé. A v Billovi zanechalo mnohem větší dojem, než si uvědomil.
Musela jsem se smát, když jsem si představila tu scénu, kdy se tam Bill efektně postavil v očekávání, že na něho Tom okamžitě zareaguje. No, a ono nic. 😀
Co bude dál? Bude Bill chodit kontrolovat, jak to dílko pokračuje?
Dík za překlad, moc se těším na pokračování.
Tak se potkali byla to jen chvilka ale doufám že ne poslední.
Tušila som, že sa také niečo stane! Aj keď som skôr myslela, že najskôr Bill uvidí to dielo a na Toma si počká.
Takto to bolo trošku inak, ale aj tak to bolo super stretnutie. Hlavne, ako tam Bill stál a čakal, kým si ho Tom všimne – a Tom to mal úplne na háku, bol stratený vo vlastnom svete 😀
Ale som rada, že sa dielo Billovi páči a dovolil ho Tomovi dokončiť.
A k tomu koncu sa ani nevyjadrujem, hold Tom zanechal v Billovi pekne silný dojem, keď si ho ten predstavuje v takej chvíli 😀
Ďakujem za preklad.
Dobře, tak rozhodně nejsem workoholik jako Bill, jak se mi v minulém díle zdálo! 😀 Každopádně k němu mám sakra blízko..a hned je mi Bill o něco bližší! 🙂 Ale jak už tady určitě bylo řečeno..Bill by se měl naučit dělat i něco jiného než jen práci a práci. je to vyčerpávající, i když jej to baví. Snad to Tomova přítomnost po čase trošku změní! 😉 Každopádně mě těší, že Bill vypadána strašně fajn klučinu. Je mi moooc sympatický! 🙂
A měla jsem stejnou teorii jako Kirsten. Také jsem si myslela, že Tom dílo napřed dokončí a až pak si na něj Bill nějak počíhá a ono je to takhle! Každopádně to byla strašně vtipná a zároveň roztomilá scéna! 🙂 Jsem ráda, že se kluci tak brzy poznali a věřím, že tímhle to rozhodně nekončí!
Neuvěřitelně MOC se těším na další pokračování!
Děkuji, Zuzu!!!!
Bill samozrejme videl v Tomovi umelca a ich stretnutie bolo strašne milé:) Som zvedavá ako sa bude tváriť Tom keď zistí, kto ten dychberúci Kaulitz je:)Strašne sa mi páčilo ako si Bill Toma obzeral a ten si ho vôbec nevšimol. Mal šťastie, že ho tam neprichytil ten strážnik.
Billova osamelá chvíľka ma pobavila, bolo pekné ako sa v jeho najlepšom momente vynoril Tom:D Veľmi sa teším na pokračovanie, toto bude dielko, ktoré sa dostane medzi tie ktoré čítam aj viac krát:) Ďakujem Zuzu, že si sa pustila do prekladu. Je to vážne krásne a ešte sme len pri tretej kapitole. ♥♥♥