autor: elvisfan
@bill_trumper: už nikdy nepiju! díky bohu, že je zírání na kluka hrajícího si se sněhem v televizi tím jediným, co mám na práci.
Bill seděl na straně postele s lokty opřenými o kolena a svěšenou hlavou. Cítil se opravdu mizerně. Nemyslel si, že toho včera v noci tolik vypil, ale zřejmě toho bylo hodně. Možná jim jen číšník míchal příliš silné drinky.
Poté co ze sebe smyl opilecký zápach baru, oblékl si červené pyžamové kalhoty a obyčejné bílé tričko. S mírně vlhkými vlasy tiše vykročil směrem ke kuchyni.
„Jsi vzhůru!“ usmál se Gustav hned, jakmile jej spatřil. „Ani jsem tě nemusel budit.“
„Potřeboval jsem jít na záchod a moje hlava na mě najednou začala křičet,“ odpověděl Bill, jakmile se usadil na svém obvyklém místě u stolu. „Pokračování ve spánku bylo nemožné. Udělals mi…“
„Pustil jsem se do toho hned, co jsem tě uslyšel v koupelně.“
Gustav postavil před natěšeného Billa talíř se slaninou, vajíčky a opečenými bramborami. Předtím, než si přisedl k němu, doplnil svůj výtvor o hrnek silné kávy a sklenici pomerančového džusu. Bill téměř omdlel, jakmile ochutnal první sousto.
„Jsi můj hrdina, Gusi,“ rozplýval se.
„Prosím, měj to na paměti hlavně v období Vánoc.“
Bill si zkontroloval telefon a spatřil zprávu od Andyho, na kterou rychle odpověděl a téměř okamžitě potom přišel tweet od Toma.
@tkaulitz92: @bill_trumper: jsem rád, že jsi prožil noc. jak ti je?
„Aaww, ptá se, jak se cítím!“ Bill se nad vší tou sladkostí kousl do rtu. „Zjevně si ale jen všimnul mého tweetu o tom, že už nikdy nepiju…“
„Kolikrát jsem to už slyšel,“ poznamenal suše Gustav.
„Nevadí. Stejně je od něho sladké, že se ptá.“
@bill_trumper: @tkaulitz92
už trochu líp. sprcha a skvělá snídaně ohromně pomohly. jak se máš ty?
Bill položil telefon vedle jídla a během několika vteřin spořádal polovinu své porce. S Gustavem během jídla vedli línou konverzaci a Bill se pomalu začínal cítit jako své staré já. Pak jeho mobil najednou zazvonil a on ucítil motýlky v břiše.
„Zatraceně, poslal mi DM*!“ vykřikl.
„Wow.“ Gustav se ani neobtěžoval zvednout pohled od svého talíře. „To rozhodně znamená, že tě má rád.“
„Oh, buď zticha.“
Abych byl upřímný, jsem z dneška totálně nervózní.
„Říká, že je z dnešního závodu nervózní,“ vysvětloval Bill. „Něco visí ve vzduchu.“
Zabijácký závod několika nových týmů a Geovo koleno znovu zlobí.
Bill se na vteřinku zamyslel, vzpomínaje, jak kdesi četl o Georgovi, který byl v Tomově týmu, a hádal, že se jedná o toho samého Gea, o němž se Tom před chvílí zmiňoval. Tomova další zpráva přišla ještě dřív, než vůbec stihl odpovědět.
Sakra a zbývá mi už jen hodina na to, abych se toho pocitu zbavil. Ani kouření jedné cigarety za druhou tentokrát nepomáhá.
„Oh, chci ho obejmout,“ mračil se Bill. „Je tam několik nových týmů, které jsou prý opravdu dobré, a jeden z kluků v jeho týmu má potíže s kolenem.“
„To už není v jeho moci,“ pokrčil rameny Gustav, přežvykuje snídani. „Víš?“
„Hm.“
Snaž se, co nejvíc to půjde, to ostatní už není ve tvé moci. A já budu tady a budu ti držet palce.“
Díky. Opravdu nemám pocit, že bych měl tohle všechno zveřejňovat na Twitteru, víš? Právě proto jsem ti poslal DM.
Žádnej problém. Jsem tady pro tebe, kdykoliv budeš potřebovat povzbudit.
„Můj bože!“ Bill vytáhl nohy na gauč a objal si kolena. „To je tak stresující!“
„Tak se nedívej,“ řekl mu Gustav.
„Jak bych se mohl nedívat, Gusi?“ kvílel Bill. „Bože, teď jsem nervózní i za ně.“
„Myslíš za něj.“
„Snažím se být diplomatický!“
Kluk, o kterém Bill věděl, že je to Georg, před chvílí odstartoval svůj druhý závod a Bill odolával nutkání zakrýt si oči.
Georg si během svého prvního závodu vedl dobře, pokud to tak Bill mohl nazvat, pak na něj ale kamery daly záběr, jak vypadá nešťastně při pohledu na své skóre. Nyní se ve vzduchu otáčel jako vývrtka a Bill v sobě i nadále choval naději, až dokud Georg nedopadl zpět na zem. Bill mohl říct, že se při přistání trochu zakymácel a podle hlasatele právě tohle způsobilo ztrátu jeho rychlosti až do bodu, kdy již nebyl schopen pokusit se o další trik. Bill tentokrát nepotřeboval vidět výraz jeho obličeje, aby věděl, že jeho skóre bylo příšerné.
Tom byl připraven na svůj druhý závod jako další a Bill se přistihl, že křičí na televizi, přikazuje Tomovi, aby se udržel při přistání. Bill vypustil z úst drobný jásot, když Tom přistál, pak ale spatřil Tomovo skóre v dolní části obrazovky.
„Dva body?“ zaječel. „Ten hajzl porazil Toma o dva body?“
„Bille, vážně mě začínáš děsit,“ řekl Gustav svému příteli.
„Debilní Kanaďan,“ zamumlal Bill, házeje po televizi popcorn.
„A teď ještě ke všemu plýtváš jídlem.“
Když bylo po všem, Tom se umístil na třetím místě a nikdo další z jeho týmu neobsadil místo v první pětce. Jeden z reportérů měl dostatek odvahy na to, aby vrazil Tomovi před obličej mikrofon a zeptal se, jak se cítí. Podle Billa bylo skutečně obdivuhodné, že se udržel a neudeřil toho chlápka po krku.
„Víte, je to zklamání,“ řekl Tom. „Všichni jsme ze sebe dostali to nejlepší, pro dnešek to však bohužel nestačilo.“
„S jakými pocity míříte příští týden do Catskills?“ ptal se reportér.
„Vyhrát, ty blbče!“ křičel Bill.
„Projdeme si všechno, co se odehrálo dnes, možná přijdeme na něco, co bychom mohli udělat jinak,“ odpověděl Tom. „Doufám, že dosáhneme lepších výsledků.“
„Tohle je diplomatické,“ řekl Gustav, jakmile Tom odkráčel pryč. Podíval se na Billa a okamžitě mu z rukou vytrhl mobil, sotva jej zvednul. „Jsem si jistý, že teď nemá náladu na Twitter, Bille.“
„Bože, chtěl jsem toho hajzla praštit do ksichtu!“ Tom rozrazil dveře, odhodil tašku a zády spadl na postel. „Jak jsem se asi ksakru cítil?“ odfrkl si. „Co si zatraceně myslel?“
„Je to jeho práce, chlape,“ připomněl mu Georg. „Osobně si myslím, že si to užívali mnohem víc.“
„Co koleno?“ zeptal se Tom, zíraje do stropu.
„Tentokrát to nebylo tak strašné,“ pokrčil rameny Georg, dopadaje na postel. „Nebo až moc špatné, v závislosti na tom, jak se na to díváš. Alespoň jsem nekulhal.“
„Alespoň něco.“
Oba muži byli zticha, naslouchajíce zvukům na chodbě a v duchu si přemítali všechno, co se v ten den událo špatně.
„Je nějaká šance, že bychom mohli vypadnout z města brzy ráno?“ položil Georg spíše řečnickou otázku.
„Není,“ odpověděl Tom. „Ještě se musíme chovat během zítřejší snídaně hodně mile k vítězům.“
„Sráči. Dva body, chlape! To bolí!“
„Život je někdy mrcha.“
Tom se posadil a z batohu vytáhl cigarety. Vyšel na jejich malý úzký balkon, nechávaje dveře otevřené, takže mohl pořád dobře slyšet Georgovo mumlání.
„Příště totálně nakopeš jejich zadky, chlape,“ ujišťoval ho Georg.
„Proč vždycky já?“ žertoval Tom. „Naposled, co jsem se díval, bylo v tomhle týmu ještě dalších pět členů.“
„Čtyři a půl, když moje koleno zrovna zlobí.“
„Člověče, máte štěstí, že jsem ochoten podržet vaše líné zadky.“
Tom se usmál při zvuku Georgova smíchu.
„Myslím tím, haló! Jen jeden v top pětce? Opravdu?“
„Poklekl bych před vaší velkolepostí, kdybych si mohl být jistý tím, že zase vstanu,“ zamumlal Georg.
Oba muži se smáli, konečně byli schopni najít něco vtipného na celé téhle situaci.
„Myslím, že kluci udělají později útok na bar,“ řekl Georg. „Připojíme se k nim?“
„Nejsou bary součástí pokoje?“ zeptal se Tom, jakmile opět vstoupil dovnitř. „Protože nemám zrovna příliš společenskou náladu.“
„Já myslím, že jo.“
„To zní jako plán.“
Mini bar byl skutečně součástí pokoje a Georg doběhl pro lahev bourbonu, kterým by mohli spláchnout večeři. O 10. byla lahev téměř prázdná. Uvědomuje si, že nezkontroloval email ani Twitter před soutěží, vytáhl Tom mobil jako obvykle z vnější strany svého batohu. 6 emailů bylo plných soucitu s nepovedeným dnem a různí Twitter následovníci trvali na tom, že to nebylo fér.
Nicméně jeden následovník výjimečně chyběl.
@tkaulitz92:
zítra je další den. příští zastávka: catskills. věřím v lepší výsledek.
Dopili bourbon a Tom se rozhodl převléknout, zatímco se Georg sprchoval. Natáhl si své obvyklé pyžamo, kterým byly jen pohodlné staré pyžamové kalhoty, a hned se cítil líp. Podíval se na stěnu a začal se pro sebe smát, jakmile k němu z druhé strany dolehl Georgův zpěv. Špatný. Telefon se rozsvítil a on ho okamžitě zvedl.
@bill_trumper: @tkaulitz92
pořád si myslím, že jsi skvělý
Tom se při psaní odpovědi usmál.
@tkaulitz92: @bill_trumper: děkuju a dobrou noc
@tkaulitz92:
hádej, kdo dnes podepsal dvouletou smlouvu s Guccim
@bill_trumper: @tkaulitz92 takže budu hádat… ty?
@tkaulitz92: @bill_trumper: správně! Očividně si myslí, že na mě jejich tenisky budou vypadat dokonale a že budu inspirací pro druhé, aby je koupili.
@bill_trumper: @tkaulitz92 to teď uvidím tvůj usmívající se obličej v časopisech mnohem častěji? mám ale štěstí!
*
DM – soukromá zpráva
autor: elvisfan
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Tahle povídka mě hrozně těší. Je to zase něco úplně jiného a já se při tom vždycky přistihnu, jak se culím jako debílek. 😀
Moc děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Úplně v tom vidím sebe, kdyby jsem si mohla psát se svým idolem. 😀 Usmívám se u toho, jak debílek. 🙂 Díky za překlad.
Krásna povídka moc dík za překlad.
Vzájemná konverzace začíná být osobnější, než jen jako mezi náhodným fanouškem a hvězdou… Jen tak dál, kluci! 🙂
Já tuhle povídku jednoduše miluju!!!! neuvěřitelně moc mě baví! Krásně plyne, konverzace mezi klukama nevázne, dokonce mi ani nevadí části, které jsou jen o Billovi nebo jen o Tomovi. Vtipé a s nápadem!
Díky B-Kay strašně moc! 🙂
Moc pěkné. Jen doufám že už brzy dojde i na nějaké to setkání.
Super poviedka. Páči sa mi jej ľahký tón a nenútené plynutie 🙂 Chalani začínajú pomaly prechádzať na osobnejšie rozhovory, takže len tak ďalej až kým sa nedopracujú aj k stretnutiu 🙂
Ďakujem za preklad.
Tiež som celý čas vyškerená keď túto skvelú vecičku čítam:) Teším sa na pokračovanie. Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Tohle je tak roztomila povidka :)))) Billovo nadseni, ze mu jeho idol pise soukromou zprávu, jeee uplne vidim, jak bych skakala po pokoji kdyby se mi to stalo 😀 jsem rada, ze komunikace plyne, jen tak dal 🙂
Moc dekuji za preklad ^^
Moc pěkné a roztomilé 🙂 Těším se na další čtení 🙂