„Zdá se, že tady máme v rukou nepříjemnou situaci, Yoko.“ Bill se na ni usmál během oběda.
Podívala se na něj zmateně. „Cože?“
„Myslím, že tvá kamarádka Lisa právě udělala osudné faux pas.“
Andreas okamžitě vzhlédl a přimhouřil oči. „Co udělala, Bille?“
„Vyslovila nahlas mé křestní jméno.“ Bill stále pozoroval Yoko. „Copak tví přátelé neznají pravidla, Yoko? Nebo se nad nimi jednoduše povznášejí?“
Její ústa se otevřela. „Já – já se omlouvám, Bille, nikdy jsem jim neřekla, že můžou-„
„Já tě neobviňuji, Yoko. Není to tvá chyba. Což je důvod, proč ti dávám možnost to odčinit,“ usmál se na ni sladce.
Yoko vytřeštila oči hrůzou. „Ne, Bille, prosím… Já nemůžu…“
„Andreasi, věřím, že Yoko potřebuje pár instrukcí, co potřebuji, aby udělala.“
Andreasovy rty se zkroutily do sadistického úšklebku a naklonil se, aby jí něco zašeptal do ucha. Yoko zmizela z obličeje veškerá barva.
„Já tohle nemůžu udělat…!“
„Můžeš…“ Andreas vytáhl třpytivý nůž a vtiskl jí ho do dlaně. „A uděláš, jinak budeš čelit… následkům. Nenuť mě dělat tvou práci za tebe.“
Yoko zírala na čepel ve své ruce, třásla se, zhluboka se nadechla a vstala. Pomalými kroky přecházela přes jídelnu, jako by šla na popraviště. Bezstarostné konverzace utichaly, když procházela kolem, pak se přeměnily do šepotu a úlevných vzdechů, jako by nad nimi proplul stín smrti a zanechal je nezraněné.
Na rozdíl od nešťastné Lisy. Chvíli bylo ticho, jak před ní Yoko stála, jako kdyby ztratila nervy.
„Ona to neudělá,“ zamumlal Andreas.
Bill se sebevědomě usmál. „Udělá.“
„To bylo krásné, Yoko,“ zapředl Bill, jakmile se vrátila a odhodila nůž dolů před Andrease. „Dobrá práce.“ Natáhl se, aby ji vzal za ruku a ona ucukla. Bill zvedl obočí, ale nic neřekl, jen se usmál.
„Nenávidím to.“ Zhroutila se na svou židli. „Je to jen jméno, Bille, proč je třeba z toho dělat vědu?“
„Pokud se ti nelíbí, jak věci řídím, vždy můžeš odejít,“ odpověděl Bill lehce nebezpečně.
„Ale samozřejmě,“ dodal Andreas. „Jsou tady důsledky pro ty, kteří odejdou.“ Podíval se při tom na Billa.
Bill se naježil. „A důsledky pro ty, kteří zapomenou své místo,“ zasyčel.
„Samozřejmě,“ ušklíbl se Andreas, zvedl si zkrvavený nůž k ústům a pomalu po něm přejel jazykem a ani na okamžik při tom z Billa nespustil vyzývavý pohled. „Na to se napiju.“
* * * * *
„Já nechci, aby to znělo… nevděčně,“ zamumlal Bill opět zabalený v Tomově náruči. „Ale je tohle opravdu vše, co máš v úmyslu dělat?“
„Ty chceš dělat něco jiného?“
„Říkal jsem ti, že takhle to nefunguje.“
„Pak hádám, že tohle je všechno, co budeme dělat.“
Bill se neklidně zavrtěl. Nebyl zvyklý na takové zacházení. Jeho sebevědomí bylo otřeseno.
„Tome…“ začal nervózně. Nebyl zvyklý ptát se na tento typ věcí. „Ty…“
„Co?“
Bill cítil, že se červená a byl za to sám sebou znechucen. „Já ti nepřipadám… atraktivní?“ Ach bože, bylo to tam. Opravdu to řekl, a už toho litoval.
Ale Tom se jen usmál. „Ale ano. Velmi atraktivní.“
„Ale ne sexuálně.“
„Samozřejmě, že sexuálně. Jen proto, že ti neříkám, abys mě vykouřil, neznamená, že tě nepovažuju za sexuálně atraktivního.“
Bill se opět zavrtěl. Náhle se cítil velmi nepříjemně jak se situací, tak i konverzací. „Pojďme změnit téma.“
„Jistě. Řekni mi, proč jsi ještě panic.“
Bill zasténal a zakryl si obličej rukama. „Ach, bože, prosím, tohle ne.“
„Proč? Ty se za to stydíš? „
„Ne. Cítím se kvůli tomu provinile.“
„Provinile? Co, ty nejsi opravdu panic?“ „
„Tohle ne. Ale… někdo si kvůli tomu prošel spoustou bolesti. Kvůli mně.“
„Bille… Co se opravdu stalo mezi tebou a Mariettou?“
Bill si povzdechl a otočil se, aby se na Toma nemusel dívat. Tom se k němu přitulil, přitiskl se hrudí na Billova záda a objal jej pevněji.
„Kdyby věci šly jinak…“ začal Bill tiše, „… možná bych se do Marietty zamiloval,“ povzdechl si. „Ale zřejmě se to nemělo stát.“
„Co se stalo?“
„Musel jsi už slyšet o mé strategii zůstat panic, dokud se nezamiluju?“
„Ano.“
„Je to, pokud omluvíš ten výraz, kravina.“
„Myslel jsem si to. Neodpovídá to tvé osobnosti.“
„Jsi vnímavý, že? Ty a James jste jediní dva, kteří si to uvědomují, a James se o to nestará. I když, James se opravdu nestará o nic. Ale jak jsem říkal, ta strategie tady byla, jen aby povzbudila loajalitu mezi ostatními. Už jsem ti to říkal předtím, to je vše, co je zajímá, být lepší než všichni ostatní, a během toho procesu mě ojet. Celkem jackpot, nemyslíš?“
„Takže ty ve skutečnosti nečekáš na lásku?“
„Nečekal jsem. Ačkoliv, dalo by se říct, že teď ano.“
„Proč ta změna?“
„Je to moje omluva.“
„Pro?“
„Mariettu,“ povzdechl si Bill. „Já nevím, jaká je teď, nemluvil jsem s ní ode dne, kdy odešla, ale když jsem ji znal, byla nebojácná, vzpurná a hádavá. Po celou dobu jsme se dohadovali o ty nejhloupější věci.“ Usmál se při té vzpomínce. „Ona byla jediná, kdo se k tomu odvážil, a já v tom našel úlevu od nudy každodenního života. Byla v tomto ohledu hodně jako ty. Kéž by to tak mohlo být i nadále, ale pak udělala příšernou chybu.“
„A co to bylo?“
„Řekla mi, že mě miluje.“
Tom se odmlčel a pak se tiše zeptal: „Beru to tak, že tys ji nemiloval?“
„Já nevím. Možná, že ano. Ale co jsem mohl dělat, Tome? Dokonce i kdybych ji miloval, nemohl jsem jí to říct. Ne poté, co jsem sám sebe slíbil tomu, do koho se zamiluju.“
„Tys nechtěl, aby tvé poprvé bylo s ní?“
„Přivádělo mě to do nebezpečí. Dostal jsem strach. Řekl jsem jí, že ji nemiluju a že nikdy nebudu.“ Trochu se třásl, jeho dech byl nejistý, ale jeho oči zůstaly suché. „A to v ní něco zabilo. Nechtěla mluvit nebo se smát, nebo se jen usmívat, jak byla zvyklá. A jednoho dne, hádám, se rozhodla, že už je to příliš. Chtěla ven, a tak kvůli tomu porušila pravidla. Kdybych tomu v té době rozuměl, nechal bych ji jít bez kladení otázek. Ale já nerozuměl její motivaci, jen jsem cítil, že nás zradila, a tak jsem zavolal zbytek, aby prohledali školu. Andreas, James a já jsme ji našli v jedné z chemických laboratoří…“
„Marietto.“
Blonďatá dívka se k němu otočila. „Bille.“ V jejím hlase nebyl žádný strach, místo toho byl mírně vzdorovitý.
Udělal k ní krok blíž a najednou si nebyl jistý, co na to říct. „Já… já nechápu, proč jsi to udělala, Mari… Ale pokud jsi ochotna se omluvit… Nebyl bych proti, to přehlédnout. Jen protentokrát.“ Cítil, jak Andreas za ním ztuhl, ale ignoroval to.
Její rty se zkroutily. „Neříkej mi tak. Už nejsem tvoje Mari. Nebudu se omlouvat, a nemám zájem zůstat ve tvém stupidním fanklubu.“
Odvrátil se od jejího pohledu a místo toho sledoval raději její nohy. „Takže ho tedy miluješ?“
Odfrkla si. „To tak. Sotva ho znám. Ne, ty víš, koho miluju, Kaulitzi. A zdá se, že máš pocit, že se tě to netýká.“
Couvl od ní, jako by udeřila. Vina projela jeho žilami jako jed. Cítil omluvu spěchající k jeho rtům a potlačil ji. „Takže… Přeješ si tedy odejít?“
„Ano.“
„Jsou tady za to následky, jak víš. Krása je výsadou elity,“ zanotoval krutý hlas. Zatímco spolu Bill a Marietta mluvili, Andreas proklouzl kolem a postavil se vedle ní. Nyní ji zvedl a hodil ji na jeden z laboratorních stolů a přitiskl ji k němu loktem, zatímco odšrouboval víčko z neoznačené lahve v jeho ruce. „Nekřič,“ ušklíbl se Andreas sadisticky. „Nechceš, aby se ti to dostalo do krku.“ Naklonil láhev nad jejím obličejem a ona vykřikla, jak to začalo pálit, a snažila se jej odstrčit, ale škoda už byla způsobena.
Bill kompletně zbělal. Potil se, a najednou měl pocit, jako by se chystal zvracet. Otočil se a rychle utekl z místnosti. Venku se opřel o zeď, zhluboka se nadechl a snažil se neztratit nervy.
Všechno šlo úplně špatně. A bylo to celé jeho vina.
„Nemůžeš se vinit za Andyho činy, Bille.“
„Nemůžu, Tome? Tisíce věcí jsem mohl udělat jinak, a nikdy by se to nestalo. Já jsem je postupně dovedl k tomu, aby se vzájemně nenáviděli, záviděli si a vzájemně si konkurovali. Mohl jsem udělat Andrease méně krutým, Mariettu méně vzpurnou, oba dva méně ambiciózními. Já jsem je k tomu přivedl.“
„Nemůžeš změnit to, jací lidé jsou, Bille.“
Bill si povzdechl. „Já ani nevím, kde Andreas tu láhev vzal. Nejsem si jistý, jestli byla někde v místnosti, nebo si ji přinesl s sebou. Ani nevím, co to bylo. Nedokázal jsem se přimět, abych se zeptal.“ Zavřel oči. „Je mi špatně, i když nad tím jen přemýšlím.“
Tom jemně odhrnul vlasy padající přes Billovo čelo. „Tak na to nemysli. Spi.“ Políbil jej na vrcholek hlavy. „Spi a sni o lepším zítřku.“
Bill se smutně usmál. „O zítřku, který nikdy nepřijde.“
autor: Misa Sugar
Bill je vážně blbec, kvůli jeho egu trpí nevinní lidé.. Ublížit někomu jen proto, že vyslovil jeho jméno. A někomu, kdo mu řekne, že ho miluje. Co teda chce? Doufám, že se Tomovi podaří o něm zjistil víc, už tak si jsou blízcí. Snad Tom Billa přemění k lepšímu a Bill bude tím, kým doopravdy je a ne tím zlým, na kterého si hraje. Děkuji za překlad a těším sena další díl.
Mocenské hry dokážou sešrotovat každého. Bill evidentně rozehrál partii, která mu přerostla přes hlavu. Nevím, jestli ty pravidla vymyslel jen on sám, ale každopádně se mu to vymklo z ruky. Andreas se už teď zdá nezvladatelný, navíc bych se nedivila, kdyby trpěl nějakou duševní poruchou.
Snad právě Tom bude ta cesta ven ze začarovaného kruhu.
Díky, těším se na pokračování.
Takže Bill (pokud to byl vůbec on) rozjel hru, která se mu vymkla z kontroly a přerostla mu přes hlavu takovým způsobem, že už z toho má sám strach a tak radši, než aby dojel na vlastní blbé pravidla, hraje dál a obětuje kohokoli, hlavně když to není on sám…
Normálně bych se divila, proč Yoko Billa nepošle do haje, když ji nařídí zmrzačit její kamarádku, ale po dnešku už je mi to jasný. Kdyby neposlechla, odnesla by si to za ni, takže se rozhodla docela pochopitelně. I to Jamesovo varování už začíná dávat smysl…
Akorát teda nesouhlasím s Tomem, že to, co se stalo třeba Mariettě není Billova chyba. Samozřejmě že je za to zodpovědný, protože on dal Andreasovi moc, aby si dělal co chce a nedokáže ho kontrolovat. Andreas je ten skutečný problém a jestli se někdy chtějí dostat z toho začarovaného kruhu, tak se ho musí zbavit. I kdyby na něj měli narafičit porušení pravidel a pak ho v souladu s těmi samými pravidly pořádně zrasovat a vyhodit z elity. Pak už by nebyl chráněný a nemohl by si dělat, co se mu zlíbí. A oni by si to s ním už spolužáci srovnali sami…
Díky za překlad
Ráda bych věděla, co bylo před tím než se Bill dostal do tohoto stádia…přijde mi, že to takhle ani nechce, ale nezbejvá mu nic jiného než ve hře pokračovat…nechám se překvapit, jak to půjde dál. Díky za překlad.
To je strašné ale Andreas nemůže byt normální.
Tak dnes to bolo vážne kruté. Síce som nečakala, že Bill bude hneď lepší, ale to, čo dnes prikázal urobiť Yoko… no musela som to rozdýchať.
A ten prípad s Mariettou – uvedením reality je jasné, že to nie je úplne Billova vina, ale len v tom zmysle, že to neurobil on. A predpokladám, že niečo také ani urobiť nechcel, ale bohužiaľ do toho zasiahol Andreas. A za jeho správanie v podstate už Bill zodpovedný je – to on mu dal všetku tú moc a kontrolu. Očividne sa Andreas Billovi už pekne vymkol z kontroly. Práve on bude najväčší problém.
Ďakujem za preklad a dúfam, že sa Tomovi postupom času podarí Andreasa zbaviť (a hlavne nejakým fajným spôsobom :D).
Toto je na mňa zase príliš silná a krutá kapitola. Dúfam, že tá ďalšia bude zase jemnejšia:)
Já doufala, že to už bude jen lepší a lepší, ale opět jsem se mýlila! Jsem neuvěřitelně zdešená z toho, co Bill přikázal Yoko udělat. Já jsem myslela, že ty sadistické tresty má pod palcem jen Andreas a Bill spíš přicmrndává a raději se do toho neplete..ale tohle všechno jen kvůli tomu, že řekla Billovo jméno? Jako vážně?!
Jak jsem začala Billa trochu litovat, tak to díky téhle příhodě zase polevilo.
Moc bych si přála, aby tam Tom udělal nějaký pořádný převrat, protože takhle o dál už nejde.
Moc děkuji za překlad, Zuzu. 🙂