autor: elvisfan
@bill_trumper: nejhorší den ze všech!!!
Bill si rukama pomalu zajel do vlasů, zanechávaje je rozcuchané do všech stran, zatímco mu ze rtů uniklo frustrované zavrčení. Ještě jednou se podíval na internetovou stránku před sebou, doufaje, že se informace mezitím změnila. Nezměnila.
„Problém?“ zeptal se Gustav přes rameno, divoce pojídající své cereálie.
„Vločky k obědu, Gusi?“ zeptal se Bill. „To myslíš vážně?“
„Netvař se, že se nic nestalo. Takže co je?“
„C, které jsem dostal z posledního testu, snížilo celý můj průměr na C!“ Bill poklepal prstem na obrazovku svého počítače. „Podívej se na to. Vždycky jsem měl jen A-čka a B-čka, nikdy ne C-čka.“
„C opravdu neznamená konec světa, Bille.“
„Podle mě ano.“ Bill otevřel novou záložku, zadal svůj mailový účet, kde objevil snad tucet zpráv od svého přítele Andyho. „Bože, teď už konečně vím, jak se Andy cítí.“
„V žádném případě si nevedeš až tak špatně.“
Bill do svých kontaktů zadal Tomovo jméno, doufaje, že jeho miláčkovi nebude překážet Billova sebelítost, když se v jeho zorném poli najednou objevilo chatové okýnko.
„Svatá dobroto!“ Bill skočil zpátky na židli. „To je Tom!“
„Hmm, pouští se do nové formy komunikace,“ poznamenal Gustav. „Zajímavé.“
„Oh, raději se věnuj jídlu.“
Tom:
mám teď 45 minut volno. napadlo mě, že zkusím, jestli náhodou nejsi online.
Bill: skvělé načasování
Tom: takže co se děje? nejhorší den ze všech, to zní celkem vážně
Bill: jen škola.zrovna projíždím městečkem lítosti, populace – jeden člověk.
Tom: možná bych tě mohl povzbudit. Abych to však mohl udělat, potřebuju jednu věc.
Bill: a to???
Tom: tvé telefonní číslo
Bill zíral na obrazovku. Pomalu zamrkal, ale Tomova zpráva byla pořád tady.
„Jen nepředstírej, že o tom musíš přemýšlet,“ ozval se Gustavův hlas za jeho ramenem.
„Ježíši, Gustave!“ Bill udeřil svého přítele do ramene. „Příště mě laskavě takhle neděs! Jez si své cereálie kdekoli, ale ne za mými zády!“
„No sakra,“ Gustav pokrčil rameny a vytratil se do kuchyně. „Máš opravdu divnou náladu.“
Tom:
pokud ovšem není státním tajemstvím a vlastnění tvého čísla nepovede k mé předčasné smrti pod rukama chlápků v tmavých oblecích a slunečních brýlích.
Bill se zasmál a vyťukal své číslo. Jeho telefon se rozezněl ani ne o minutu později.
„Snažil jsem se hrát na drsňáka a počkat alespoň několik minut,“ ozval se Tom, jakmile Bill přijal hovor. „Ale kašlu na to. Opravdu jsem s tebou chtěl mluvit.“
„Ahoj.“
Bill se plácl do čela a protočil očima nad svou reakcí. Mohl ze sebe udělat ještě většího pitomce?
„Ahoj i tobě,“ odpověděl Tom. „Je hezké slyšet tvůj hlas.“
„I tvůj,“ usmál se Bill. „Myslím tím… dobře, slyšel jsem tvůj hlas i předtím, ale nikdy ne v mém telefonu.“
Bill nad sebou obrátil oči v sloup, uvědomuje si, že začíná kecat hlouposti.
„Takže jsem ti zlepšil náladu?“ usmál se Tom. „Nebo se mám snažit víc?“
„Možná jen o trošku víc.“
„Dobře, řekni Tomovi všechno o tom, co tě trápí.“
„Jen si přeju, abych si nevybral psychologii jako volitelný předmět.“ Bill zaklapl laptop a odložil jej na stůl, poté se znovu posadil, vykládaje si nohy na gauč. „Je to zjevně ten nejtěžší předmět, jaký jsem si kdy vybral.“
„No, máš za sebou jen měsíc a půl prvního semestru,“ připomněl mu Tom. „Pořád to ještě můžeš napravit.“
„A to jsem přemýšlel, že s ní Andymu pomůžu. Asi bych mu měl říct, aby si našel nového učitele.“
„Andy je tvůj spolubydlící, správně?“
„Ne, Gustav je můj spolubydlící. Andy je kámoš ze školy. Seznámil jsem se s ním v prvním ročníku a tak nějak jsme každý semestr skončili na stejných předmětech i přesto, že studujeme rozdílné odbory.“
„Chápu.“
Tom byl vděčný za to, že v tu chvíli nemohl nikdo vidět velikost úsměvu na jeho tváři.
„Vidíš, teď mám pocit, že to přeháním,“ Bill si opřel hlavu o opěradlo gauče. „Andy dostal z předmětu D, takže si pořád nevedu tak špatně jako on. Možná bych jen měl sklapnout a nemluvit o svých zbytečných problémech.“
„Pokud je pro tebe něco důležité, není to zbytečné,“ odpověděl Tom. „Pokud jsi byl vždy studentem s průměrem A/B, pak chápu, že je pro tebe C velká věc. A podívej se na všechny ty předměty, ve kterých sis vedl skvěle. Myslím, že se v počítačích nevyznám ani z poloviny tak jako ty.“
„Možná. A sakra, je to teprve můj druhý rok na vysoké. Bylo jasné, že to tady bude těžší než na střední.“
„No vidíš.“
„Dobře, trochu jsi mě rozveselil,“ usmál se Bill. „Děkuji.“
„Jsem rád, že jsem pomohl.“
„Takže kde zrovna jsi?“
„Zrovna jsem ti chtěl poslat náš program pro příští rok,“ zasmál se Tom. „V současné době jsme ve Francii, ve městě, jehož název se ani nebudu pokoušet vyslovit, a za dva dny budu zpátky ve Státech.“
„Myslíš, že se teď někdy dostaneš domů?“
„No, technicky vzato jsem bezdomovec. Ale pokud zrovna necestuju, bydlím v mámině domě.“
„Ok, jaké to je být bezdomovcem?“
„Nemám svůj vlastní byt,“ vysvětlil Tom. „Vždycky se někde najde sníh a to je obvykle místo, kde se zrovna nacházím. Vlastně jsem asi před třemi měsíci vlastnil opravdu hezký byt v Aspenu. Ale strávil jsem tam nanejvýš třináct dní a pak jsem ho prodal. Svůj domov si nosím v kufrech.“
„To… zní celkem smutně,“ zamračil se Bill.
„Dokud mám k nohám připoutaný snowboard, jsem v pohodě.“
„Opravdu miluješ, co děláš, že jo?“
„Žiju tím,“ uvedl Tom důrazně. „Je to to, co jsem chtěl vždycky dělat. Hej, mohl bys chvilku vydržet?“
„Jasně.“
Bill vyplázl jazyk na Gustava, který v odpověď protočil očima. Zaslechl smích na druhém konci telefonu a pak byl Tom zpátky. Povídali si celých třicet sedm minut, o Billově nenávisti k jeho nevlastnímu bratrovi, od kterého se nějakým způsobem dostali k Tomovu bizarnímu strachu z králíků, kterým trpěl ještě jako dítě, a pak následovalo ještě několik dalších náhodných témat. Zrovna když objevili společnou lásku k fondánové zmrzlině, Bill zaslechl povzdech.
„Naneštěstí se budu muset rozloučit,“ řekl Tom, zněl trochu zklamaně.
„No, stejně ti děkuju za povzbuzení,“ Bill našpulil rty.
„Měl bys něco… proti dalšímu telefonátu tenhle víkend?“
„Ne!“ Bill byl šokován skřípáním ve svém hlase. „Myslím tím, můžeš zavolat kdykoliv.“
„Skvělé. Brzy si zas promluvíme. A příště až budeš mít psychologii, mysli pozitivně.“
„Zkusím to, jen kvůli tobě.“
@bill_trumper:
všechno nejlepší k narozeninám… ty víš komu
„Dostals to?“ ptal se Bill vzrušeně, natřásajíc polštář za svými zády.
„Mám v ruce obálku,“ odpověděl Tom. „Adresovanou až z Denveru v Coloradu.“
„Díky Bohu! Bál jsem se, že tě mine nebo tak něco.“
Bill slyšel trhání papíru a následně Tomův smích.
„Opravdu jsi pro mě vyrobil sněhovou vločku, Bille?“
„Vystřihl jsem ji svýma vlastníma rukama,“ řekl Bill pyšně. „Vím, že je to hloupé, ale nemohl jsem nechat tvé narození bez nějaké pozornosti.“
„Je to opravdu milé,“ ujistil jej Tom. „Vážně. Našel sis čas, abys pro mě udělal něco takového. A napsal na ni všechno nejlepší s… co to ksakru je?“
„Gelové pero,“ Bill sebou trhl, doufaje, že to Tomovi nepřišlo tak hloupé jako jemu.
„Je to skvělé,“ zasmál se Tom. „Můj takzvaný nejlepší přítel mi dal pohled ze zlevněného obchodu.“
„Řekl jsi, že se ti líbil!“ zaslechl Bill v pozadí.
„Předpokládám, že je to Geo?“ zasmál se.
„Jo, to bude on. Vydrž chvilku.“
Bill slyšel smích, tlumené hlasy a zavírání dveří.
„Tak jsem tu,“ povzdechl si Tom. „Je zatracené těžké mít kolem těchhle kluků nějaké soukromí.“
„O tom bych ti mohl vyprávět,“ odpověděl Bill. „Gus se tady pravděpodobně za chvíli objeví a bude se divit, proč jsem se ještě neukázal na snídani.“
„Potřebuješ už jít?“
„Myslím, že bych měl,“ Bill se podíval na hodinky na nočním stolku a pokrčil nos nad tím, jak pozdě už je. „Tvé narozeniny nejsou státním svátkem, takže mám pořád předměty, se kterými se musím vypořádat. Užij si večer.“
„Moje první legální kocovina by měla být vzrušující,“ zasmál se Tom. „Zavolám ti později, předtím, než vyrazím ven. Souhlas?“
„Určitě,“ Bill se usmál a toužil po tom, aby mohl ukrýt obličej do polštáře i přesto, že jej Tom nemohl vidět. „Všechno nejlepší!“
@bill_trumper:
už je 25. března? potřebuju pauzu!
„Rozhodně.“ Tom se usmál, zatímco držel telefon mezi uchem a ramenem. „Skončím tak, že mi pravděpodobně zbyde den a půl na to, abych ho strávil s tebou předtím, než budu muset odjet, ale… sakra, má to smysl. Rád bych s tebou strávil nějaký čas. A pak budeš moct pořád jít domů a strávit s rodinou zbytek týdne.“
Bill se kousl do rtu a silně stiskl víčka, věděl, že celý tenhle nápad je pravděpodobně šílenství, ale toužil po tom víc než po čemkoli jiném. V telefonu zaslechl Tomův povzdech.
„Ty opravdu chceš, abych to řekl, že?“
„Abys řekl co?“ zeptal se Bill nyní víc než jen trochu zmateně.
„Jak moc tě mám rád.“ Tom si za zády načechral polštář, zatímco očekával Billovu reakci. Nadechl se, pořád nic neslyšel. „Pokud rychle něco neřekneš, budu muset skočit ze skály.“
„Ne!“ vykřikl Bill a pak se rozesmál. „Ne že bych si opravdu myslel, že bys kvůli mně skočil ze skály, ale… ano.“ Bill přitáhl nohy k sobě a omotal paži kolem svých kolen. „Taky tě mám rád. A není to jen tím, že jsem tvůj fanoušek,“ dodal spěšně. „Myslím tím, jsem, ale… před dvěma měsíci jsem byl šťastný už jen za to, že si mě můj idol přidal na Twitter. A teď tě poznávám víc a… a tolik o tobě přemýšlím, až je to trapné!“ zasmál se. Jakmile z druhé strany zaslechl hluboký tichý smích, plácl se do čela. „A teď jsem ti k smíchu!“
„Směju se nám oběma,“ sliboval Tom. „I já na tebe často myslím.“
„Opravdu?“
„Ano, opravdu,“ Tom se usmál Billově plaché nedůvěře. „Copak nejsi zvyklý poslouchat od kluků hezké věci? Protože se zdá, že mi vůbec nevěříš.“
„Řekl jsem ti, je to už nějaká doba. A stejně nebyli vůbec takhle milí.“
„No, radši by sis na to měl zvyknout. Ve skutečnosti bych ti říkal hezké věci raději osobně, ale jelikož jsi ještě pořád nesouhlasil s…“
„Ano!“ Bill si přitiskl ruku na ústa, byl si vědom toho, že právě zaječel do Tomova ucha. „Omlouvám se.“
„Nadšení je dobré znamení,“ zasmál se Tom. „Takže se uvidíme za dva týdny?“
„Nemůžu se dočkat.“
Poté, co se rozloučili, se Tom vrátil do svého pokoje a nebyl ani trochu překvapen, když Georg okamžitě ztišil televizor a zíral na něj.
„Tak?“ zeptal se Georg, netrpělivě mávaje rukou.
Tom se ušklíbl a věděl, že jeho přítel je stejně tak nadšený jako on sám.
„Za dva týdny se uvidíme.“
„Konečně!“ Georg znovu zvýšil hlasitost televize. „Teď konečně pozná, co za patetického lůzra vlastně jsi a nebude s tebou chtít už nikdy promluvit a já už neuvidím žádné další praštěné úsměvy na tvém obličeji.“ Poté, co se nedočkal žádného vtipného komentáře, pohlédl Georg směrem k druhé posteli, kde spatřil další praštěný úsměv na tváři svého přítele. „A sakra.“
autor: elvisfan
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 38
Nemůžu se dočkat, až se uvidí! Je pěkné, že Tom Billa požádal o číslo a můžou si kromě psaní i volat. Líbí se mi, jak na sebe vzájemně myslí a víc se poznávají. Děkuji za překlad a moc se těším na další díl!
Boží povídka a moc děkuju za luxusní překlad 😉
Líbí se mi, jak se to postupně a přirozeně vyvíjí. Géčka tomu všemu perfektně sekundují, je vážně potěšení něco takového číst.
Moc děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Jééé, to je hezké. Miluju tuhle povídku.
Takhle povidka je tak skvela…kazdemu fanouskovi se ukazuje jake to je, kdyz se splni nas sen…o boze, setkat se se svym idolem!! 😀 Skvely preklad, diky za nej.
Jedna z další povídek, která mi vyráží dech. A to především tímhle dílem! ♥
Nemám slov, jen se tady přiblble usmívám a musela jsem si to přečíst dvakrát, jak jsem nevěřital tomu, jak perfektně se povídka vyvíjí.
Pomalu jsem skákala radostí, když Tom požádal Billa o telefonní číslo..a myslím, že nemusím zdůrazňovat, že mé nadšení z toho, že si ti dva řekli, jak se mají rádi, bylo nevyčíslitelné. ♥ Jsme na krásném obláčku ještě ted a nechci se z něj vrátit zpět na Zem. Pro jistotu si tenhle díl půjdu přečíst ještě párkrát. 😀
A jejich setkání se nemůžu dočkat. Teším se na to, jak se budou kluci tvářit, až se uvidí a jak to bude celkově probíhat.
Dokonalá povídka! Moc děkuji za perfektní výběr povídky a její překlad, B-Kay! Ty víš, co si vybrat! ♥♥♥
Kluci už jsou v tom oba až po uši 🙂 Jsem z toho naplánovaného setkání stejně nadšená, jako oni. Naprosto si dokážu představit, jak bych se cítila na Billově místě, to je prostě splněný sen! 🙂
Paráda už se moc těším až se potkají.
oni jsou tak roztomilí jak čtu že se u toho culí oba dva tak jsem se přistihla že se taky směju jak debílek:) super překlad
Zbožňujem "praštěné úsmevy" a mám ho na ksichte spolu s nimi. Veľmi pekne ďakujem za preklad:)
Jaj, toto je tak super poviedka na odreagovanie 😀 Človek sa musí usmievať spolu s ich praštenými úsmevmi 😀
Páči sa mi, že Tom sa podujal na telefonickú komunikáciu a teraz sa už dokonca aj stretnú! Dúfam, že im to stretnutie vyjde podľa očakávaní.
Ďakujem za preklad.