autor: Starling011
Konec
V příštích několika týdnech se všechno ustálilo v pravidelném rytmu. Sarah a její maminka obnovily svůj vztah a Samovi se podařilo dokázat, aby mu Sarah nejen uvěřila, ale začala ho i znovu milovat. Navzdory jejímu těhotenství se zdálo, že Sam ji nechce vidět kdekoliv jinde než ve svém náručí. Bill se zvládl rozejít s Andreasem tak, aby zůstali přáteli, třebaže jeho společenský život se téměř vytratil, když jeho tzv. přátelé zjistili, co se ve skutečnosti stalo.
Bill se nakonec s Tomem vrátil do svého apartmá ve městě a zjistil, že mít Toma nablízku, usnadňuje překonávat jakékoliv přetrvávající problémy a obavy, které jim zůstaly z jejich zotročení.
*~*
„Jestli se budeš pořád mračit, zůstanou ti vrásky,“ řekl Tom, když přišel do jasného otevřeného obýváku, tak odlišného od pekelné díry, v níž spolu byli zavření. Tady měli jen velmi málo záchvatů paniky. Bill jich pár měl, když se vrátil zpátky do školy, kde měl pocit stejného prostředí a cítil stejné čisticí prostředky, jaké používali v domě, kde byli zavření.
„Používám noční krém, takže vrásky v blízké budoucnosti neočekávám,“ odvětil Bill a Tom mu předal šálek kávy předtím, než se mu naklonil přes rameno a podíval se na obrazovku počítače.
„Co to děláš? Vždyť ty nikdy nechodíš na internet,“ podivil se Tom. Byla to pravda, Bill si občas stáhnul a sledoval náhodná videa, ale Tom ho ještě nikdy neviděl, že by brouzdal po netu.
„Jen něco hledám,“ odpověděl Bill a Tom se zaměřil na obrazovku.
„Našel jsi zprávu o pohřešovaném Jörgovi,“ zkonstatoval Tom, když viděl fotku o hodně mladšího Jörga, než jak ho oba znali.
„A stejně tak článek v novinách o jeho milovaném Gustavovi. Byli si opravdu blízcí, vyrůstali spolu v malém městečku prakticky jako bratři,“ řekl Bill a překlikl na další stránku, kde mohl Tom vidět mladého Gustava a Jörga v maturitních talárech široce se šklebící do foťáku.
„Jednomu by bylo Gustava téměř líto, když ví, že byl unesený a zatažený do téhle věci stejně jako my ostatní,“ řekl Tom.
„Krom toho, že zešílel a stal se mučitelem namísto oběti,“ řekl Bill.
„Našel jsi cokoli o někom jiném?“ zeptal se Tom.
„O Georgovi,“ odpověděl Bill a otevřel další stránku. Byla tam další zpráva o pohřešované osobě, kterou naléhavě hledali. Jeho rodiče utratili spoustu peněz, aby našli svého syna, ale nebylo to nic platné. „Jeho maminka zemřela několik měsíců poté, co policie zastavila pátrání. Oficiální důvod bylo slabé srdce, ale všechny noviny psaly, že zemřela žalem. Byl jejich jediný syn.“
„To vypadá, jako by všichni otrokáři byli normální dobří lidé, než je zkazili,“ řekl Tom.
„To místo mohlo změnit jeptišku na ďábla,“ řekl Bill tiše.
„Tebe ne,“ odvětil Tom.
„Ano, ale musel jsem s tím bojovat,“ odpověděl Bill a opřel se o Tomovo teplé tělo. „Ale někdo ten příběh drží v tajnosti, nejsem schopný najít nic o policejním zátahu, o uzavření areálu, nebo o lidech, kteří byli zachráněni. Jak chtějí najít rodiny těchto lidí?“
„Stejně jako ty, v databázi pohřešovaných osob,“ odpověděl Tom.
„A co rodiny jako ta moje, které nenahlásily zmizení?“ Bill se ptal.
„Tuhle starost už nech policii. Oba už jsme svědčili proti Georgovi a Gustavovi, takže nás nebudou v nejbližší době obtěžovat, dostali jsme Sarah zpět k rodině a máme se dobře,“ řekl Tom a zabalil ruce kolem štíhlého těla v příliš velkém svetru. Tom lehce kousl do Billova ucha a cítil, jak se jeho ztuhlé tělo proti němu uvolnilo.
„Ale ztratili jsme Jörga,“ řekl Bill.
„To nebyla naše chyba. Fakt, že mohl Gustav zabít svého nejlepšího přítele, je důkaz, jak daleko to všechno došlo. Jörg obětoval sám sebe, abychom my mohli zachránit všechny ostatní, což jsme udělali, tak teď musíme žít dál naše životy.
„Mám pocit, že už se k tomu blížíme,“ řekl Bill, vypnul notebook, odložil ho na podlahu a stulil se k Tomovi do náruče. Oni už najdou společnou cestu, jak se ze své temné minulosti dostanou.
*~*
Sarah se narodila zdravá holčička, měla její oči a vlasy, a tmavší pleť po Gustavovi, ale nezdálo se, že by jí to kazilo radost z dcery narozené do svobodného světa plného lásky a péče.
Bill změnil svůj studijní předmět na psychologii a nabídl se jako dobrovolník v podpůrných skupinách pro týrané nebo unesené lidi. Jako někdo, kdo to sám zažil, navazoval velmi dobré spojení s oběťmi. Stále také hodně kreslil. Hojivý proces byl dlouhý a bolestivý, ale s láskou a podporou své rodiny a Toma zjistil, že je dost silný na to, aby se dokázal vrátit do normálu.
Tomova cesta byla delší a tvrdší, ale také s láskou a podporou Billa a jeho rodiny, díky níž zjistil, že je schopen být nejen silnější, ale vrátila se mu i schopnost doufat. Myslel si, že byla zlomena, zabita a pohřbena v tom hrozném domě. Nezačal chodit zase do školy, ale udělal si závěrečné zkoušky a zjistil, že ho baví pracovat v místní rozhlasové stanici.
On a Bill zůstali silní a společně v apartmá ve městě pracovali na světlejší budoucnosti plné lásky a naděje, ne obav a bolesti. Zprávy o celém případu a lidech s ním spojených se objevily až o mnoho měsíců později. Bill a Tom zjistili, že policie držela vše pod pokličkou, aby mohla pochytat všechny patrony a vyslechnout je, zda si byli vědomi nelegálnosti otrockého domu. Dosud nebyla sdělena žádná jména, ani vydáno jakékoliv prohlášení.
Dům byl zavřený a mnoho lidí bylo usvědčeno, mnohem víc bylo ale umístěno na povinných terapiích. Lidé byli stále ještě rozdělováni na oběti nebo pachatele znásilnění, ale bez ohledu na výsledek se mohli vrátit ke svým rodinám. Krevní testy, databáze pohřešovaných osob a znalosti členů jejich vlastních rodin udělaly zotavení a návrat snadnější, než mnoho lidí věřilo, že by mohl být.
Policie dál pracovala na identifikaci všech nalezených lidských ostatků, což byl dlouhý a nudný proces, a teď když měla média k případu přístup, každý den přinášela v nových článcích jména mrtvých, ale nikdy žijících obětí, takže Bill, Tom a Sarah nebyli s případem spojováni, za což byli vděční.
KONEC
autor: Starling011
překlad: Janule
betaread: Zuzu
original
Díky, že jsi povídku dopřekládala až do vítězného konce. Byl to sice happyend, ale s lehce nahořklou příchutí. Ale věřím, že všechno bude už jenom lepší a lepší, protože jejich životní hodnoty jsou teď úplně někde jinde, než dřív. A pořád je mi líto Jörga.
Ještě jednou díky. 😀
Díky moc za přeložení!! Jsem ráda, že to dopadlo dobře. Je mi Jörga líto, ale kdyby to přežili všichni ve zdraví a bez újmy, byl by to konec jako od Disney 😉 Takhle to s menšími následky přežili hlavně ti dva a jsem ráda i za Sarah 🙂 Díky, díky 😉
Janulko, moc děkuji za dopřeklad povídky. Myslím, že by byla škoda, kdybych si nemohla přečíst ten hezký závěr. 😉 Sama bych se do téhle povídky nikdy nepostula, ještě teď jsem v šoku, že jsem ji kdy začala číst. Naprosto to není téma, které bych četla, ale je pravda, že mě povídka něčím uchvátila, i když jsem při ní tak trpěla.
Tyhle poslední díly naštěstí nebyly až tak bolestné, a já jsem ráda, že se kluci naučili se vrátit zpět do normálního života. Těžké to bylo a věřím, že ještě i bude, ale spolu kluci zvládnou skoro všechno. 😉 Z hezkého konce mám ohromnou radost, protože si myslím, že si to kluci skutečně zasloužili! 🙂
Takže děkuji MOC!
Dík že jsi povídku dokončila a že skončila dobře.
Trochu rychly konec, ale nevadí 🙂 moc hezká povídka, ackoliv plna násilí. Dekuji za preklad 🙂
Po nejakem tom case ( nebo teda spis stoleti) jsem opet mrkla sem:-)
Komentovat nebudu, pac povidku prectenou nemam, ale chci jen smeknout Janulko klobouk – dala ses na preklady, jo? Cumim jak puk:-)No mam radost, a jak jsme o tom kdysi spasovaly…..
Dokonce jsem musela hooodne patrat v pameti, abych si vubec vzpomnela na log-in do THF, kde jsem se chtela ujistit, jaky je ten origos a jestli me opravdu zrak nesali.
Je to super!
Preji krasne leto a prekladej dal:-)
🙂 nene, tohle bylo jen z nouze, nikdo jinej tu násilnou povídku přeložit nechtěl, tak jsem to zkusila… strávila jsem na tom půlku života a znova už to podstupovat nehodlám 😀