autor: Ainee
Přiznání
Tom těžce klesl na zchátralý gauč a hlasitě vydechl. Právě se vrátil z Mitte, kde strávil většinu odpoledne a podvečera malováním. Bill se k němu v jednom okamžiku připojil, přinesl mu kávu jako výmluvu, aby tam mohl přijít, a nakonec se tam zdržel. Tom miloval, když ho Bill tak upřeně pozoroval, jako by si vrýval do paměti každý jeho pohyb. Rozhovor byl lehký a nenucený a pokaždé, když se Bill rozesmál, Tomovi poskočilo srdce v hrudi a to jej přimělo se červenat. Obviňoval z toho chladný vítr.
Nebyl už žádný způsob, jak by to Tom mohl popřít; zamilovával se do Billa, hodně se zamilovával. Bylo tam prostě něco na způsobu, jakým se na něj Bill díval, se spalující intenzitou a skutečným obdivem, který ho hřál zevnitř. Poté se Bill usmál, rozjasnil svou tvář a jeho zlaté oči se zaleskly, a Tom se utápěl v těch jezírkách tekutého zlata, aniž by se staral, jestli se někdy znovu vynoří.
Ano, Tom byl definitivně poblázněný, ale nevěděl, jestli by se to odvážil říct nahlas, se strachem, že by to zničil. Neřekl by to Billovi, to ani náhodou, ale zvažoval, že by to řekl Andymu. Byl dobrý na tento druh věcí a mohl by mít nějaký hluboký vhled do této záležitosti.
Byl si jistý, že jeho přítel nejprve dostane hysterický záchvat, že Toma přitahuje jiný muž, ale neviděl žádný způsob, jak to obejít. Potřeboval někoho zasvětit do svého tajemství a Andreas byl jeho nejlepší přítel.
Ale bude to muset počkat, pomyslel si Tom, když poslouchal mlčení jejich bytu. Ti nad nimi v patře byli hlasití jako obvykle, a byli tam i nějací lidé poflakující se venku na dvorku, jako vždy, ale jeho a Andyho byt byl tichý jako hrob.
Andreas byl, zdá se, v práci a v Tomově žaludku se usadil známý těžký pocit. Protože se tím nechtěl zaobírat, řekl si, že by mohl trochu uklidit a pak se možná připojit k ostatním na dvoře na pivo či cigaretu.
Chodil po jejich malém bytě, zvedal různé náhodně pohozené objekty a usmíval se. Nebylo to moc, opravdu, ale byl to domov. Dva malé pokoje byly oba chudě zařízené, matrace na podlaze sloužící jako postel, a nějaké úložné prostory na oblečení. Ve skutečnosti měl Andy starý prádelník, který našel na ulici, ale Tomova skříň byla provizorní stavba, kterou mu jeden z ostatních obyvatel pomohl dát dohromady. Kromě tohohle toho ani jeden z nich moc neměl.
Kromě pokojů tam byla malá koupelna, jíž se snažili udělat použitelnou, přestože voda netekla, úzká, tmavá chodba a obývací pokoj s kuchyní v jednom. Gauč byl další klenot, který našli na ulici a byl důkladně opotřebovaný, ale stále pohodlný. Jedno křeslo a malý konferenční stolek dostali od jiného obyvatele, který se před pár měsíci odstěhoval a kuchyňský stůl a židle tam byly zanechány po předchozích obyvatelích. Ačkoliv, kuchyň nebyla nikdy použita, jelikož neměli žádnou elektřinu. Fungovali s propanovým vařičem.
Nebylo to nic zvláštního, ale ve srovnání s některými z ostatních bytů v domě to bylo docela pěkné a alespoň to bylo čisté. Tom měl ve zvyku být trochu posedlý uklízením, obvykle vždy, když Andy odešel do práce, byl to jeho způsob, jak udržet svou mysl zaneprázdněnou.
Jakmile byt vypadal dostatečně okay pro Tomovy standardy, strávil několik hodin brnkáním na svou starou, odrbanou kytaru, po většinu času skrytou v zadní části jeho provizorního šatníku. Byl to relaxační a rozptylující koníček, ale mělo své meze, jak dlouho to mohlo udržet jeho mysl zaměstnanou. Nakonec se připojil venku k ostatním, schouleným kolem barelu od oleje, nahrazujícím ohniště, kteří pili pivo a sdíleli jointy.
Podivná přátelství, která se zde vytvořila, byla Tomova oblíbená část na tom být squatterem. Všichni se dělili o své omezené zásoby a v případě potřeby na sebe dávali pozor. Bylo to, jako by byli všichni součástí velké početné rodiny, aniž by se vůbec navzájem skutečně znali.
Tom si nemohl pomoct, házel sebou a přetáčel se na matraci a prostě měl pocit, že něco není v pořádku. Jeho spánek byl narušen neznámým faktorem a ve stavu někde mezi spánkem a bděním mu jeho intuice dala najevo, že se něco děje. Prudce se probudil se zalapáním po dechu uvíznutém v krku a silně se zachvěl. Potil se a zároveň mrznul, ale nedokázal si vysvětlit proč. Měl snad noční můru?
Slunce už vykukovalo zpoza horizontu a Tom věděl, že nebude schopný jít znovu spát s mrazivým strachem pronikajícím do každé buňky jeho těla, a sluncem jemně prosvítajícím přes jeho okno. Vstal a loudal se do kuchyně, kde si nalil sklenici vody z nádoby na vodu, kterou nechávali pod pultem. Po vypití celé sklenice na jeden náraz si nalil další a pomalu z ní upíjel, zatímco poslouchal probouzející se ptáky. Vydal se na cestu k oknu a zahleděl se ven na dvorek přes špinavé okno. Bylo mlhavo, ale viděl, že oheň z předchozího večera vyhasl. Někteří z ostatních obyvatel se nevrátili dovnitř a nyní leželi rozptýleni na trávě, spící. Stále stejné, pomyslel si a koutek úst se mu zkroutil do úsměvu.
Neklidný probuzením, které právě prožil, se rozhodl jít zkontrolovat Andrease. Vplížil se dovnitř někdy během brzkých ranních hodin jako obvykle, a Tom potřeboval vidět, že je v pořádku.
V pokoji byla tma, protože okna byla pokrytá starými novinami, aby lidé z venku nenakukovali dovnitř. Byla to nevýhoda bydlení v prvním patře a Andyho pokoj měl okna směrem ven na ulici, takže si je zakryl úplně. Přesto tlumené světlo Tomovi nezabránilo si okamžitě všimnout, že matrace je prázdná a nedotčená od předchozího dne.
Tomovi poklesl žaludek. Andreas se nevrátil.
Mírně v panice uháněl do svého pokoje, vyhrabal svůj mizerný mobilní telefon, který nikdy nepoužíval, a rychle vytočil Andreasovo číslo. V okamžiku, kdy došlo ke spojení, se ozval tichý zvuk z vedlejší místnosti, takže Tom hlasitě vykřikl, jak se jeho tělem prohnal čistý strach a zoufalství.
Andreas se nevrátil domů a zapomněl si svůj telefon.
Tom byl celý den nepoužitelný, bezcílně přecházel po bytě a tiše vyšiloval. Byl napůl ze dveří, když si uvědomil, že nemá tušení, kam jít. Andreasovo pracovní místo otevíralo až pozdě odpoledne a on neznal žádného z jeho kolegů. Poté, co sám sobě přiznal, jak málo toho ví o Andreasově životě, a uznal, že pobíhání po ulicích při jeho hledání by bylo zbytečné, zůstal doma.
Hodiny se táhly a úzkost se pomalu stupňovala. Poskočil nad každým zvukem s nadějí, že se Andy vrací, ale pokaždé byl zklamaný. Nakonec se zhroutil na gauč ze samého vyčerpání ze všech těch obav.
Napůl v komatu neslyšel dveře, jak se otevřely, a hluk šourajících se nohou přes malou předsíň ve své unavené mysli nezaregistroval. Až jakmile se nad ním někdo nakláněl, si konečně připustil, že je v místnosti někdo s ním. Několikrát zamrkal, aby zaostřil, a s hlubokým zamračením vzhlédl, aby se setkal s Andreasovýma jemnýma, šedýma očima a jeho hřejivým úsměvem. Potřeboval okamžik na to, aby pochopil, že Andreas tam skutečně je a není jen výplodem jeho fantazie, a tak zíral nazpět. Jakmile se vzpamatoval, doslova vyskočil a přitáhl si Andrease do pevného objetí, aniž by se staral, že ho drží až příliš pevně a že mu vlastně ubližuje. To vše až dokud jej Andy jemně neodstrčil a nesetkal se s jeho širokýma očima, ve kterých se mu leskly slzy.
„Ahoj i tobě,“ řekl blonďák, evidentně se snažící skrýt pobavení ve svém hlase. Opravdu nebylo pěkné se smát příteli, který byl na pokraji slz, a tak se velmi snažil to potlačit. Když ale Tomovi poklesla brada a zjevně nebyl schopný ze sebe vydat jediný zvuk, nemohl si pomoct, aby se lehce nezasmál. „Taky jsi mi chyběl?“ snažil se a doufal, že tím zlehčí náladu. Moc dobře věděl, jak úzkostlivý Tom byl, kdykoliv sám vyrazil do ulic a opravdu se cítil špatně, že se domů nevrátil dřív, nebo alespoň nezavolal. Ale nechal svůj telefon doma a byl tak špatný s čísly, že jakmile jednou ta myšlenka zkřížila jeho mysl, hned ji odtlačil pryč s vědomím, že by si Tomovo číslo stejně nikdy nezapamatoval.
Kdyby byl sám k sobě zcela upřímný, Andy si moc dobře uvědomoval, že tohle nebyl hlavní důvod, proč Toma nekontaktoval, vůbec ne. Prostě měl příliš mnoho zábavy a hodiny utíkaly, aniž by si toho všiml. A v době, kdy si to uvědomil, už bylo příliš pozdě, a tak si řekl, že by bylo dobré raději zamířit domů.
„Kde jsi, kurva, byl?“ Tom opět získal svou schopnost mluvit a teď řval z plných plic. „Máš vůbec představu, jaký jsem měl strach? A ani sis nevzal svůj zasraný telefon! Už mě nikdy znovu takhle, kurva, neděs, slyšíš mě?!“
Šokovaný tím náhlým výbuchem a s více než jen trochu provinilým pocitem Andreas sklopil oči, protože se na Toma nechtěl podívat. Ano, přesně věděl, jak se Tom cítil. S přikývnutím a kousnutím se do rtu z čistého studu se na svého přítele podíval.
Tom těžce oddechoval, snažil se ovládnout potlačovaný hněv, který byl výsledkem jeho znepokojení, a podél boků měl zaťaté pěsti. Nikdy by Andyho neuhodil, oba to věděli, ale na zlomek vteřiny měl Andy strach, že to udělá. Nebylo by to poprvé, kdy by to někdo, komu věřil, udělal.
„Moc se omlouvám, už se to znovu nestane.“ Myslel to vážně, upřímně ano.
Tom hlasitě vydechl a nechal svůj hněv odejít spolu s tím výdechem, než uvolnil ramena. Najednou opět extrémně unavený dopadl zpět na pohovku.
Andreas zůstal stát, ale brzy se k němu připojil a obezřetně si opřel hlavu o Tomovo rameno.
Tom omotal ruku kolem blonďákových ramen a okamžitě se uvolnil. Andy tam byl a byl zdánlivě nezraněný, a to bylo vše, o co mohl žádat.
„Takže, kde jsi to vlastně byl?“ Zeptal se po chvíli s napůl přivřenýma očima, tudíž si nevšiml úsměvu, který se rozšířil na Andyho tváři.
„S někým novým jsem se spřátelil.“
Skončil v práci brzy, ale ještě chvíli se kolem zdržel a snažil se získat nějaké klienty přímo v baru. Dával tomu přednost před procházením se po ulici a čekáním na lidi, kteří by k němu sami přišli. Tenhle chlápek jej vyloženě balil a Andreasovi to přišlo jako hotová věc. Ale byl neopatrný a přijal od toho muže drink. V tu chvíli začaly jít věci z kopce.
Andreasovi nějakou chvíli trvalo, než si všiml drog a už s tím bastardem z baru odešel. Obešli jen jeden blok a jeho vidění začalo být rozmazané a tělo znecitlivující. Byl hrubě zatlačen do uličky a druhý muž byl všude na něm, ačkoliv se Andreas zoufale snažil bránit. Ano, vydělával si na živobytí prodejem svého těla, ale to neznamenalo, že bylo přijatelné jej zdrogovat a využít!
Snažil se křičet, ale byl rychle umlčen nejprve fackou a poté rukou překrývající jeho ústa. Jeho končetiny sotva fungovaly správně a odmítaly uposlechnout jeho příkaz, aby zahnaly toho odporného člověka, veškeré jeho úsilí bylo marné a jen mu přinášelo další údery, jako bolestivou metodu přinutit jej zůstat v klidu.
Andreas pověděl Tomovi, jak už se téměř vzdal a neochotně se podvolil mužovu násilí, když v tom byl zachráněn.
Tom o pár vteřin dříve přestal dýchat, vztek se přes něj přenesl s takovou intenzitou, že ho sotva dokázal potlačit. Bože, chtěl toho chlapa zabít! Evidentně nebude muset.
Zničehonic přišel obrovský muž a snadno toho oplzlého chlapa z Andrease sundal, aby ho následně rozmlátil na kaši. V tomto bodě už byl blonďák tak mimo, že sotva dokázal na něco zaostřit, a když se ho ten muž zeptal, jestli je v pořádku, nedokázal dokonce ani přikývnout. Poté už bylo vše rozmazané.
Probudil se uprostřed noci na neznámém místě v neznámé posteli a jeho zachránce podřimoval v křesle vedle něj. Pár okamžiků si toho muže prohlížel, byl si jistý, že už ho někdy dříve viděl, ale rychle to vzdal. Muž se ve spánku zavrtěl, zamrkal a probudil se, jen aby spatřil sedícího Andrease, jak na něj se zájmem zírá.
„Hej, jsi vzhůru,“ řekl se smutným úsměvem. Andreas naklonil hlavu a jen jednoduše přikývl.
„Omlouvám se, nevěděl jsem, kde bydlíš a byl jsi tak mimo, že jsem se tě nemohl zeptat. Neviděl jsem žádnou jinou možnost, než tě vzít k sobě.“
Andreas znovu přikývl, v zadní části hlavy se mu tvořila tupá bolest.
„Jak se cítíš?“ zeptal se muž s ustaranou vráskou na čele.
„Dobře,“ zachraptěl odpověď. Muž se natáhl pro sklenici vody umístěnou na nočním stolku, a podal ji Andreasovi, který ji vděčně přijal.
Ukázalo se, že ten muž pracoval jako vyhazovač v baru nedaleko od Andreasova pracoviště a občas blonďáka v okolí vídával. Už dříve uhádl, proč se mladší muž potloukal po ulicích, ale samotné přiznání Andreasovi stále způsobovalo hanebné červenání. Opravdu neměl rád, když to lidé věděli, nebylo to něco, na co byl obzvlášť hrdý.
Naštěstí od staršího muže nedostal přednášku, jen mu bylo řečeno, že je to nebezpečné a že by měl být opatrnější. Andreas mohl jen přikývnout, protože věděl, že ten člověk má pravdu a cítil se více než v rozpacích za situaci, ze které ho zachránil. Mohl si za to sám, že byl hloupý a lehkovážný. Ale to, že ten člověk měl opravdu obavy, snad byl dokonce i trochu ve stresu z toho, že Andreas sám sebe prodával, jej vevnitř hřálo. Krátce poté Andreas usnul, jak drogy stále kolovaly jeho systémem.
Vzbudil se později za vůně snídaně a broukajícího si hlasu v kuchyni.
Andreasovi se rozzářily oči, když vyprávěl, jak laskavý a sladký ten muž byl a jak se mu nechtělo odejít, a tak to neudělal. Strávil většinu dne jen poflakováním se kolem, zatímco muž uklízel svůj byt, přičemž si tu a tam udělal přestávku, aby si s blonďákem dal šálek kávy, nebo se jen schoulil na gauči a vesele s ním klábosil.
S hvězdami v očích Andreas Tomovi vyprávěl, jak milý byl, a Tom musel potlačit smích nad tím, jak byl jeho přítel už očividně poblázněný.
Znovu a znovu se omlouval a řekl Tomovi, že by mu zavolal, jen kdyby si vzpomněl, ale měl tak dobré chvíle, zatímco byl u Michaela, že totálně zapomněl.
Tom mu s úsměvem řekl, aby si s tím nedělal starosti. Opravdu byl za něj šťastný. Nestávalo se často, že by potkal někoho, koho by měl rád, a jakýkoliv chlap, který se jeho kamaráda zastal, který by kvůli němu někoho zmlátil, byl pro Toma dobrý. Nemluvě o úsměvu, který na Andreasově tváři vyvolávala pouhá zmínka mužova jména. To bylo na tom všem to nejuspokojivější; jak Andyho šedé oči získaly ten vzdálený pohled a staly se zasněnými. Jasně, blonďák byl totálně oslněný.
Mysl mu pomalu upadala do jeho vlastní malé posedlosti a on se musel usmát. No nechovali se oba jako hloupě pobláznění puberťáci? Rozesmál se nad tou představou a rozhodl se, že tohle je stejně dobrá chvíle jako kterákoliv jiná, aby zasvětil Andrease do svého malého tajemství.
„Takže, ehm,“ začal a znovu tím získal Andyho pozornost poté, co chvíli nemluvili, oba zcela omámení. „Někoho jsem potkal.“
Andreas se zahihňáním odpověděl pouze „Já vím,“ a Toma to kompletně rozhodilo.
„Cože? Tys to věděl?!“ vykřikl a zíral na svého přítele. To byl opravdu tak průhledný?
„No, už nějakou dobu se občas zasníš, počítal jsem s tím, že za tím musí být nějaká holka.“
Samozřejmě, že Andreas předpokládal, že je to dívka. Tom těžce polknul a uvedl vše na pravou míru. „Není to holka.“
Andreas se zamračil a chtěl se zeptat, co tím myslel, než mu to došlo a jeho oči se rozšířily překvapením. Tohle vůbec nebylo to, co očekával! „Je to muž,“ prohlásil věcně a Tom přikývl a rozpačitě sklopil zrak, jak očekával, že Andreas začne hysterčit.
Ale nestalo se to. „Wow, to bych si nikdy nepomyslel,“ řekl namísto toho se zřejmým úžasem.
„Ani já ne,“ odpověděl Tom a pokrčil rameny. Koneckonců to byla pravda.
„Takže,“ pokračoval Andy a protáhl to slovo. „Kdo to je?“
„Pamatuješ si, jak jsem ti řekl, že mě při malování v centru někdo přistihl?“
Andreas ta slova vstřebal a rozsvítily se mu oči. „To byl on?“ Najednou byl jako v extázi. „Věděl jsem, že na tom něco nesedělo, když jsi mi o tom říkal. Sakra, teď to všechno dává smysl!“
Tom mu se smíchem musel přiznat, že byl schválně vyhýbavý a že opravdu nečekal, že toho muže znovu uvidí. Pak mu řekl o jejich dalších setkáních a jak, aniž by si to uvědomil, tomu muži propadl.
„A to ho sotva znám!“ vykřikl a beznadějně hodil rukama do vzduchu.
To způsobilo, že se Andreas rozhihňal a řekl mu, že na tom skutečně nezáleží a že to přijde, jen musí vydržet a počkat.
Vyventilování se Andreasovi byl dobrý pocit a to, že přijal Tomovu nově objevenou bisexualitu tak hezky, bylo uvolňující. A tak mu řekl vše o té černovlasé kráse a zakončil to slovy o tom, že byl následující pátek pozván na večírek.
Tohle způsobilo, že Andreas začal hysterčit a Tom se musel smát jeho výbuchu.
„Proč jsi mi tohle neřekl jako první?! Ach, Tome, musíme jít nakupovat!“
„A za co?“ Tom si odfrkl. Nerad utrácel peníze za nepotřebné věci.
„Oh, já vím, že máš někde tajné zásoby,“ konstatoval Andreas a věnoval mu přísný pohled. „A musíš na svém rande vypadat hezky! Nemůžeš se tam ukázat a vypadat jako vandrák na takové nóbl párty.“
V jeho slovech byla jasná definitivnost, ale Tom stále tlačil. „Ale já jsem vandrák, nebo jsem tomu alespoň tak blízko, jak jen to jde.“
Očividně uražený Andreas na něj zazíral. Koneckonců, byli na jedné lodi. „To neznamená, že tak musíš i vypadat. Nenechám tě se ztrapnit tím, že se ukážeš v mikině a svých kalhotách pokrytých barvou.“
Nebylo to přesně to, co měl v plánu, ale pravda byla, že to k tomu nemělo daleko, bylo to všechno, co měl. „Fajn.“ Ustoupil. „Půjdeme nakupovat, ale žádné fajnové obchody a nebudu si kupovat celé nové oblečení. Už mám jedny pěkné džíny, takže další nepotřebuju. Okay?“
Andreas se zazubením souhlasil. „Domluveno!“
autor: Ainee
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 29
Bála jsem se že se Andreasovi něco stalo jsem zvědava jak to bude na večírku.
Tahle povídka se čte úplně sama. Vždycky to zhltnu jedním dechem a divím se že už je konec. Nicméně se mi víc líbí díly kde probíhá interakce mezi Tomem A Billem, tudíž pro mě dneska slabší co se děje týče. Ale napsáno bravurně, přeloženo úžasně. Velký obdiv Zuzu.
Nedivím se, že Tom šílel strachy. Andreas žije dost nebezpečným životem a v podstatě je v neustálém ohrožení, jako všechny děti ulice. Naštěstí to dobře dopadlo a je naděje, že tentokrát ho potkalo skutečné štěstí. Moc bych mu to přála. Tom mu aspoň mohl s klidem vyprávět o svém vlastním dobrodružství. Musela jsem se smát při představě, jak Andy začal vyvádět, že musí jít okamžitě nakupovat. 😀 Mimochodem, ví vůbec Andreas, o kom přesně to Tom vlastně mluvil?
Teď jsem moc zvědavá na ten večírek.
Díky, těším se na pokračování.
Musím se přiznat, že i já jsem měla o Andyho velký strach a bála jsem se, jak zřízený přijde domů, pokud teda vůbec dojde. A jaká byla úleva, že byl Andyho večer skvěle zachráněn a že měl pak i krásný den!
Každopádně mě neskutečně bavila závěrečná část, kdy Andy začal vyšilovat, že musí jít Tom nakupovat. 😀 To bylo opravdu báječné a hlavně strašně vtipné! 😀 😀 🙂
Už se těším na další setkání Toma s Billem!
Moc děkuji, Zuzu! 🙂
Tak veľmi som sa o Andyho bála… som strašne rada, že len stretol niekoho, kto ho zachránil a bude ho mať rád aj keď vie ako si zarábal…
A páči sa mi, že vezme Toma na nákupy:)
Těším se na večírek. 🙂
Tomovi sa nečudujem, že sa o Andyho tak bál. Ja som mala tiež strach, či sa mu niečo, pri tom jeho povolaní, nestalo. Našťastie však nie i keď to bolo len o chlp. Som zvedavá, či sa niekedy stretneme aj s Michaelom alebo budeme o ňom len počuť.
A Tom teda Billovi pekne prepadol a som si istá, že aj Bill Tomovi. A priznám ešte, že ma trochu prekvapili podmienky, v akých Tom s Andym žijú. Síce som vedela, že to nie je nič extra, ale až takýto stav ma prekvapil.
Ďakujem za preklad a idem na ďalšie časti.