autor: Ainee
Testování území
Jestli měl být sám k sobě brutálně upřímný, Tom si musel přiznat, že se ještě nikdy dříve necítil tak nepatřičně. Jistě, s jeho stylem tady bylo celkem dost míst, kam opravdu nepasoval, ale nikdy mu to tolik nevadilo. Obvykle by se tomu jen vysmál a pronesl by nějaký bezva vtip o tom, jak je raději, když vyčnívá. No, v této chvíli si Tom nepřál nic jiného, než splynout s pozadím. Jo, vyčníval jako kus křemene mezi diamanty.
Setkali se s Billem v galerii, rozhodli se, že je to tak pro oba nejjednodušší. Pak je Bill odvezl na místo konání. Večírek byl oslava pro nějakého chlápka, Tom zaslechl někoho mluvit o představení a vydedukoval si, že by to mohl být nějaký vystupující umělec nebo herec. Ale na tom opravdu nezáleželo, byl vpuštěn dovnitř pod záminkou, že je Billův doprovod. Zvuk toho se mu líbil víc, než si byl ochoten přiznat.
Takže tam stál se šampaňským v ruce a přál si, aby na to zatracené místo nikdy nevkročil. Měl na sobě své nejlepší džíny, ty jediné, které nebyly pokryty barvou nebo roztrhané na kusy, a zbrusu nový pruhovaný svetr, o kterém ho Andreas přesvědčil, že v něm vypadá sexy, zřejmě pruhy byly jeho věc, pak černé tenisky a odpovídající černá čepice. Nikdy nevypadal lépe, a přesto měl pocit, že vypadá na hovno.
Obecné pravidlo oblékání se zdálo být „formální“, všechny ženy měly krásné šaty, vysoké podpatky a tuny šperků. Muži byli většinou v oblecích, nebo měli alespoň sako přes pěkné kalhoty, a měli lesklé boty a falešné úsměvy. Klobouky a čepice byly zřejmě zakázaná oblast. Samozřejmě, že pár lidí vyčnívalo, byli to ‚umělci“ (s tím hloupým francouzským přízvukem) a podle toho se také oblékli.
Bill byl jedním z nich, ale Tom ho už znal dost dobře na to, aby věděl, že to nedělá, aby přitahoval pozornost; byl prostě sám sebou a cítil se tak pohodlně. Dnes večer byl nepochybně ohromující ve svých těsných černých džínách, těžkých botách, černém tričku pod koženou bundou s krátkým rukávem, rukavicemi bez prstů a odpovídajícím řetězovým náhrdelníkem. Vlasy mu stály v divokém mohawku. Tom z něj těžko dokázal spustit pohled. Nedokázal pomoct tomu, jak byl jeho pohled přitahován k tomu muži, a tomu, jak byl k němu pohledem přilepený, zatímco jej pozoroval, jak se propracovává davem.
Nebylo to tak, že by Bill zanechal Toma někde v rohu, jen to prostě tak vyšlo. Byli tam lidé, kteří se dožadovali Billovy pozornosti, a to byl důvod, proč tam vlastně byl, potřeboval ukázat svou tvář. Bylo to přesně tak, jak toto odvětví fungovalo, ať se jim to líbilo, nebo ne.
Sklonil hlavu, když se Bill se setkal s jeho pohledem, ale nepřerušil oční kontakt; druhý muž se na Toma jemně usmál a omluvně pokrčil rameny.
Tom jen povytáhl obočí, jako by mu v duchu říkal nedělej si s tím starosti. S povzdechem si prohlédl dav a hledal známé tváře, pokud tam nějaké byly. Věděl, že Georg by tam někde měl být, a kdyby měl štěstí, mohl by s sebou brunet přitáhnout Gustava.
Zdálo se, že ti dva spolu mají ten nejpodivnější druh vztahu, pomyslel si Tom a sám pro sebe se zasmál. Otravný brunet, o kterém jen bůh věděl, kde ten člověk měl občas hlavu, v tom byl zřejmě až po uši, co se týkalo tichého a přísného strážného, ale zároveň využil každé příležitosti, aby mu šel co nejvíce na nervy.
Gustav, na druhé straně, dával najevo, že je mu ten starší muž zcela lhostejný, ale zároveň byl ke Georgovi až příliš shovívavý při všech možných příležitostech, jako byly třeba obědové schůzky… a Tom se široce usmál, když spatřil blonďatého muže na druhé straně místnosti, vypadajícího naprosto nepohodlně.
Rychle přešel místnost a ignoroval popuzené obličeje, které během cesty způsoboval, než přistoupil až k menšímu blonďákovi. „Nemáš ani ponětí, jak jsem rád, že tě vidím!“ řekl vzrušeně a poplácal druhého muže přátelsky po rameni.
Gustav mu na oplátku věnoval polovičatý úsměv, ale svou odpověď řekl téměř posměšně. „Vysvětli mi, proč jsem sakra souhlasil, že přijdu?“
Tom pokrčil rameny a vyhrkl bez přemýšlení: „Protože tě o to Georg požádal, a ty mu nemůžeš nic odepřít, jelikož jsi do něj beznadějně zamilovaný.“
Ani neměl tušení, jak byl naprosto přesný! Gustav okamžitě bláznivě zčervenal a oči měl doširoka rozevřené hrůzou. „Já… Já nejsem!“ zařval trochu příliš nahlas, nijak zvlášť přesvědčivě.
Tom byl ještě trochu v šoku sám ze sebe, že dokonce něco takového řekl, a jen stěží dával dohromady odpověď na Gustavovo patetické popření.
„Ahoj kluci, jak se vy dva držíte?“ pronikl sladký hlas do Tomova ucha, a on se bezděčně usmál; věděl moc dobře, komu ten hlas patří.
Všechny myšlenky na Gustavovy rozpaky byly dávno pryč a on se s úsměvem otočil k Billovi. „Fajn, fajn. Je to lepší, když jsi teď tady.“ Ta fráze byla tak úlisná, až se Tomovi udělalo trochu nevolno, ale Bill se jen usmál a na tváře se mu vplížil lehký ruměnec.
Chvíli na sebe zírali, než se Billovy oči přesunuly na Gustava. Mužova tvář měla stále hluboký odstín červené, a to Billa sakra zmátlo. Ještě nikdy, nikdy, neviděl toho vážného muže se červenat.
S otočením k Tomovi, než aby se zeptal samotného Gustava, Bill povytáhl obočí. „Proč se červená?“
„Protože je zamilovaný do Georga, ale odmítá to přiznat.“ Vážně, někdy Tom sám sebe nenáviděl za to, že je tak kamenně přímočarý. Jednoznačně to nebyla odpověď, jakou Bill čekal, a čelist mu poklesla, jak byl důkladně šokován a zcela ohromen.
„Ty vole, já jsem přímo tady!“ Vykřikl Gustav, když o něm oba muži mluvili, jako by tam nebyl. „A já nejsem, přísahám Bohu.“
Tom se k němu otočil a prostě na něj zíral.
„Kurva,“ pokračoval Gustav, protože zjevně nikoho nepřesvědčil. „Prostě… Seru na to!“ Zuřivě odešel a nechal za sebou oba dva zcela ohromené a pobavené. Sakra, ten chlap si to vážně odmítal připustit!
„Wow, to bylo… Wow.“ Zdálo se, že to bylo všechno, co Bill v tom okamžiku dokázal říct, zatímco se podíval zvědavě na Toma. Jak se mu, proboha, podařilo dostat z blonďáka takovou reakci, bylo mimo jeho chápání, a samotný fakt, že Gustav je zamilovaný do Georga, jej naprosto ohromil.
„Jo,“ dodal Tom k prohlášení, které Bill nedokončil, takže zůstali v pohodlném mlčení. To trvalo jen tři minuty.
„Lidi, neviděli jste někde Gustava? Myslím, že jsem ho ztratil.“ Georg se ustaraně rozhlížel, jako by mu někdo právě ukradl dítě. Ale zase, možná, že ano.
Oba muži mu odpověděli tím, že se málem skáceli v záchvatu smíchu, takže Georg se rozhořčeně zamračil. Byl celý vystrašený, že jeho miláček mohl úplně opustit večírek a nechat ho, aby se bavil sám, a ti dva bastardi se mu kurva smáli!
„Co je?“ zeptal se rozzlobeně.
Tom si osušil oči, a vzal si chvilku, aby obdivoval Billovu krásnou tvář zkroucenou smíchy, s očima zalitýma radostnými slzami. Byla to tak nádherná podívaná, která jej zahřála až k palcům u nohou, až málem zapomněl, že se chystal odpovědět jistému zuřivému brunetovi. „Opustil nás asi před dvěma minutami, pekelně naštvaný. Nemám tušení, kam šel.“
Vztek byl rychle zapomenut, když Georgův obličej opět zaplavila starost. „Proč byl naštvaný?“
Tom pokrčil rameny s rozhodnutím, že to není jeho úkol, aby Gustava prozradil. „Myslím, že se budeš muset zeptat jeho.“ Pak ukázal obecný směr blonďákova spěšného odchodu. „Myslím, že šel tudy. Vsadil bych na bar.“ Byl to legitimní návrh, každý by po něčem takovém potřeboval drink.
„Okay,“ řekl Georg zamyšleně a pak sebou náhle trhnul, jako by se vzpamatoval. „Což mi připomíná,“ řekl a předal jim dvě sklenice, které držel. „Užijte si to!“ Poté odběhl, s největší pravděpodobností najít svého miláčka.
Zmateni těmi změnami nálad a také drinky, které jim náhle byly strčeny do rukou, se na sebe oba muži nějakou chvíli jen dívali, než pokrčili rameny a upili ze svých nově získaných nápojů.
Bill byl první, kdo se rozkašlal a téměř vyplivl tu silnou tekutinu nazpět. Tom, který byl trochu více zvyklý na tvrdý alkohol, následoval krátce poté.
„Sakra,“ řekl a zíral nevěřícně na sklenici. „Co v tom, kurva, je?“
Aniž by si všiml Tomova slovníku, který evidentně nebyl vhodný v těchto kruzích, Bill zavrtěl hlavou, zatímco si rukou otřel ústa. „Nemám ponětí.“
Oba si vyměnili pohledy a trochu se zasmáli, než Tom opět udeřil hřebík na hlavičku. „Myslím, že se nás Georg snaží opít.“
Bill naklonil hlavu a přemýšlel, proč by to jeho přítel chtěl udělat, aniž by vůbec uvažoval nad tím, zda má Tom pravdu, byl by to prostě typický Georg. „A pravděpodobně uspěje, pokud nám bude dál nosit tuhle sračku,“ řekl prostě a zamračil se na ten problematický nápoj, než si opět usrkl, tentokrát lépe připravený na pálení v krku.
„Počkej, ty to vážně piješ?“ Užasl Tom.
Bill pokrčil rameny a zamyšleně hleděl do sklenice, jak stále uvažoval nad Georgovými pohnutkami. „Proč to promrhat?“
Byla to zvláštní odpověď, pomyslel si Tom, ale dál nenaléhal. Možná Bill měl své důvody. On je neznal a neodvážil se na ně zeptat. „Myslím, že máš pravdu.“
Zatímco tiše popíjeli, Bill s údivem sledoval Tomův zúčastněný pohled. Proč se na něj takhle díval? Pálení v jeho hrdle s každým dalším douškem pomalu otupělo, alkohol protékal jeho tělem a uvolňoval jeho napjaté svaly. Nebyl silný pijan a obvykle nepil vůbec, ale Tomova přítomnost jej udržovala ve střehu, a tak si říkal, že by mohl využít trochu pomoci.
Jakmile byla první sklenice vyprázdněna, Bill se rychle vydal k baru, aby si pořídil druhou.
Tom neřekl nic, pouze jej se zájmem sledoval. Bill byl na hraně, to bylo jisté, jen prostě nemohl přijít na to, proč.
Intenzita Tomova pohledu způsobovala, že Billův žaludek dělal salta a on si nervózně usrkl z nového nápoje. Cítil se tak mimo mísu ve svém vlastním světě a z té situace upřímně trochu panikařil. Čím to, že vždy, když byl Tom poblíž, zdálo se, jako by ztrácel veškerou sebedůvěru a schopnost říkat cokoliv smysluplného, s pocitem, jako by byl opět hloupý, malý kluk? Cítil se tak malý, a zároveň se cítil tak dobře, dokonce euforicky, když každý jeho pohyb byl pečlivě zkoumán těmato tmavě hnědýma očima, o to ho děsilo. Mohl si pomoct trochou tekuté odvahy.
***
O šest drinků a dvě hodiny později byl Bill vyřízený. Začal mít zamlžený pohled už po čtvrtém a Tom se snažil, se zjevným neúspěchem, zastavit jeho pití. I když rychle zjistil, že Georgovo objevení se s novým drinkem vždy, když tmavovlasý muž dopil svůj předchozí, bylo vážně kontraproduktivní.
Sám mírně opilý, jako další oběť Georgova mistrovského plánu hromadného ničení, se Tom rozhodl, že je čas, aby Bill večírek opustil. Tom sám už by předmětem nežádoucí pozornosti, ale spolu se stále hlasitějším a opilým Billem byli nyní souzeni jako nanejvýš nežádoucí pár.
Poslední kousek rozumu převzal kontrolu nad jeho mozkem, zatímco vytrvale vedl Billa k východu. Vzpomněl si, že je tam oba Bill přivezl, a sám pro sebe zaklel. Bude jim muset sehnat taxi, pokud se dnes večer chtějí někam dostat.
„Vy už odcházíte?“ Pochechtával se za ním Georg, a Tom měl náhlé nutkání mu ten úšklebek z tváře vymlátit.
„On odchází, je až moc ožralý na to, aby tady ještě zůstal, díky tobě.“ Zazíral na bruneta, který nasadil výraz čisté neviny.
„Mně? Ale, co jsem já kdy udělal…“
Byl přerušen, jak Bill nezřetelně zamumlal: „Já nejdu domů, tenhle večírek je skvělý.“
Tom obrátil oči v sloup a přemýšlel, jestli se Bill běžně takhle opíjel, nebo jestli to bylo něco úplně jiného, co jej zrovna dnes večer přivedlo takhle daleko. Možná, že to byl on?
„Ano, jdeš,“ řekl tvrdě a starší muž trucovitě našpulil rty. Bylo to extrémně roztomilé, až Tom málem změnil názor, ale věděl, dokonce i ve svém alkoholovém stavu, že to bude to nejlepší.
Znovu se obrátil na Georga, ačkoliv opravdu nechtěl mluvit se zdrojem svého současného problému. „Můžeš mu zavolat taxi? Já bych nevěděl jak.“
Georg tázavě naklonil hlavu. „Jemu? To nemůžeš myslet vážně. V tomhle stavu nemůže jet domů sám, budeš muset jet s ním. Zavolám vám taxík.“ Pak odkráčel a zanechal tak za sebou lehce podrážděného Toma, který byl nucen se vypořádávat s tím, co Georg způsobil, a navíc byl více než trochu nervózní.
Měl by jít s Billem? K němu domů?
O několik minut později se Georg vrátil a oznámil mu, že auto čeká venku, poplácal ho po zádech a s prohnaným úšklebkem znovu odešel. Neponechán s jinou možností a s ospalým Billem visícím mu na rameni a vonícím až příliš dobře na to, aby to bylo zdravé pro libido jakéhokoliv muže, jej Tom odtáhl ven k čekajícímu taxíku.
***
To, že se skutečně dokázali dostat do Billova bytu, Toma udivovalo, protože Bill měl docela problém vzpomenout si na svou vlastní adresu. Ale nakonec to zvládli a v současné době Bill zápolil s klíči, které odmítl předat mnohem střízlivějšímu Tomovi.
Když se dveře otevřely, Tomovi poklesla čelist na podlahu. Ten byt byl obrovský jako blázen! Na co jeden člověk potřeboval tolik prostoru? Bylo to jedno z nejvyšších pater a výhled na město, který byl skrz velká okna v obývacím pokoji, byl úžasný.
Bill hodil klíče na stůl u dveří, bundu nahodile upustil na podlahu a doklopýtal do obývacího pokoje, kde očividně mířil ke gauči.
Tom za sebou zavřel dveře a následoval za ním, odhodlaný poslat druhého muže co nejdříve do postele.
„Tome,“ řekl Bill tichým hlasem a se zavřenýma očima, zatímco ležel na gauči.
„Ano?“ Tom vstoupil dál do místnosti, přičemž vstřebával draze vypadající nábytek, a ke svému překvapení, prázdné stěny. Žádné obrazy?
„Můžeš mi přinést sklenici vody? Není mi moc dobře.“
Tom neodpověděl, pouze přikývl a zamířil do kuchyně. Při prohledávání skříněk bez pocitu viny našel skleničky, jednu naplnil vodou z kohoutku a ujistil se, že je dostatečně studená, než ji přinesl zpátky Billovi.
„Děkuju ti,“ řekl Bill s pokorným úsměvem. „Za tohle se moc omlouvám,“ pokračoval a lokl si obrovského doušku vody.
„S tím si nedělej starosti.“ Tom klesl na gauč vedle něj, opřel si hlavu a zavřel oči. Byl už někdy dříve takhle unavený? Nedokázal si vzpomenout.
Bill vyprázdnil sklenici a pokukoval po muži vedle sebe. Bože, vypadal dnes večer tak dobře! Zčervenal nad vlastními myšlenkami a byl rád, že má Tom zavřené oči a nepřistihl jej při zírání. Zhluboka se nadechl, zachytil závan Tomovy kolínské a unaveně se usmál. Vonělo to tak dobře! Byla to vůbec kolínská, uvažoval, nebo to byl jen způsob, jakým Tom voněl? Billova mysl se znovu potulovala a nevšiml si, že Tom opět otevřel oči a zírá na něj.
„Měl bys jít do postele,“ řekl Tom, zvedl hlavu z opěrky a poplácal jej po koleni. To vyslalo mráz po Billově páteři a trochu se otřásl.
„Já nechci, já bych raději…“ začal, ale byl přerušen zívnutím, nad čímž se Tom zahihňal.
„Jasně. To nebyla otázka. Pojď!“ Tom vstal, natáhl ruku a čekal, až ji Bill přijme.
Bill se zachvěním chytil ruku mladšího muže a ten pocit teplé, zdrsnělé kůže proti jeho hladké, byl neznámý. Stále trochu nejistý na vlastních nohou se Bill k Tomovi naklonil víc, než bylo nutné, jak jej chtěl cítit blízko.
Způsob, jakým se jej Bill pevně držel, Toma přinutil se usmívat a pokaždé, když se kůže dotkla kůže, cítil skrz své tělo procházet malé elektrické impulzy.
Dál chodbou, na samém konci po průchodu kolem několika dveří, u kterých se Tom podivoval, co se za nimi skrývá, byla Billova obrovská ložnice. Tomovi bylo okamžitě zřejmé, že je asi stejně veliká jako celý jeho a Andreasův byt. Tohle bylo prostě směšné.
Tom vstoupil do místnosti hned po starším muži a zastavil se ve dveřích, než pustil Billovu ruku.
Bill se otočil a přemýšlel, co se děje. Mělo se teď něco stát? Počkat, proč byl vůbec Tom v jeho ložnici? Bill se na místě ošil a nervózně se kousl do rtu. Tohle nebylo tak, jak plánoval, že celá noc skončí. Ne, že by vlastně měl nějaký plán, když o tom teď tak přemýšlel. Prostě předpokládal, že Toma vysadí, popřeje mu dobrou noc a vrátí se domů sám, jako vždy.
Ale přesto tady byl, namol opilý a vůbec ne ve správném stavu mysli, aby se vypořádával s tím, že Tom, ten nádherný muž, kterým byl posledních pár týdnů posedlý, stojí v jeho ložnici a vypadá žhavěji než kdy jindy.
Udělal nejistý krok směrem ke druhému muži, neznalý toho, co to vlastně dělá. Nedokázal to vysvětlit, bylo to jako gravitace přitahující ho směrem k Tomovi. Nebylo to jako nic, co Bill kdy předtím zažil a trápilo jej, že nedokáže pojmenovat pocity, které jím právě procházely, nebo co to bylo, co způsobilo, že se mu zamlžila mysl a blokovala všechny racionální myšlenky, které mu říkaly, že by tohle dělat neměl.
Udělal další krok a Tom na místě ztuhl, zvědavý na Billův další pohyb.
V Billově hlavě se spouštěl každý možný alarm a varovný signál, ale byl tak omámený alkoholem a chtíčem, že neprorazily. Tohle vůbec nebyl Bill, tak smělý, jeho tělo se pohybovalo samo od sebe. Skutečnost, že Tom je také muž, jej ani v nejmenším neobtěžovala, a že toho muže sotva znal, že byl prakticky cizí, se náhle zdálo být nedůležité.
Kdyby byl Bill střízlivější, zarazil by se dřív, než by došel ke druhému muži, který se stále nehýbal ani nevykazoval žádné jiné pocity než čistou zvědavost.
Zastavil se, jakmile došel k Tomovi, plánoval svůj další tah. Počkat, skutečně plánoval něco udělat? Jako co? Kritické otázky běžící jeho myslí neměly očekávaný dopad, a tak je odsunul stranou.
Proč by taky neměl mít dovoleno prožít svůj okamžik slabosti? Zdálo se, jako by je každý jednou za čas měl, ale on sám to nikdy nezažil. Bill měl sám sebe vždy pod kontrolou, u všeho posuzoval pro a proti, než vůbec cokoliv udělal, vždy jako první zvažoval nápady za nevhodné k dalšímu projednávání. Ale v té chvíli nechal Bill všechny své starosti jít, jeho poslední hlas rozumu se vypnul, jak bušení v jeho hrudi každou vteřinou sílilo. Mohl to Tom slyšet, ten účinek, který na něj měl?
Tom na muže před sebou jednoduše zíral, byl tak blízko, že mohl cítit jeho horký dech na tváři. Ta blízkost nebyla nepříjemná, ale zrychlovalo mu to puls a srdce se mu v hrudi zoufale rozbušilo. Co teď?
Jeho oči zabloudily od Billových tmavých očí, zářících tmavou směsí zlata a lískových oříšků ve spoře osvětlené místnosti, k jeho rtům, lehce pootevřeným a navlhčeným jeho vlastním dechem. Vypadaly tak měkce, že měl náhlé nutkání se jich dotknout, cítit je proti své kůži.
Bez přemýšlení zrušil tu krátkou vzdálenost a přitiskl své rty na Billovy.
Překvapen tím náhlým pohybem, Bill rozšířil oči, než se mu víčka sama zavřela a jeho mysl se plně soustředila na pocit Tomových rtů na jeho vlastních. Zůstali nehybní, pouze jejich rty se dotýkaly, měkce, ale pevně.
Kdo udělal další krok, nevěděl ani jeden z nich, jak horkost polibku projela jejich těly a zoufalé ruce se natáhly, aby uchopily cokoliv, co se dalo. Přistoupili k sobě blíž a jejich rty se pohybovaly v synchronizaci, oždibávaly rty toho druhého, jazyky zvědavě mapovaly území a ruce se potulovaly po těle druhého muže.
Bill zabořil ruce do Tomových dredů, zatímco pootevřel rty a jeho jazyk se setkal s Tomovým, aby se jejich polibek prohloubil. Jejich jazyky začaly bojovat o dominanci a Tom pevně sevřel Billovy boky a přitáhl si jej blíž, pouhý pocit Billova těla proti jeho vlastnímu jej přiváděl k šílenství. Oči se mu zachvěly, když si všiml kovu proti svému jazyku a otázka, proč si dříve nevšiml, že Billa má piercing v jazyku, se objevila v jeho mozku, jen aby byla stejně rychle zase zapomenuta.
Z nedostatku kyslíku se Tom neochotně odtáhl a lapal po dechu, Bill udělal totéž. Stále byli u sebe velmi blízko, ale necouvli, zatímco zírali jeden druhému do očí.
Při přemýšlení co říct, a jestli vůbec něco říkat, aby nepokazil ten okamžik, byl Tom zaskočený, když se Bill naklonil a znovu polapil jeho ústa, tentokrát dravěji než předtím.
Jakmile Billův jazyk požádal o vstup, Tom jej uvítal a zasténal do polibku, jejich jazyky se znovu setkaly s hmatatelným zoufalstvím.
Bill se svíjel pod Tomovou péčí a nechal své ruce putovat po těle mladšího muže, než našel konec jeho svetru a vplížil se pod něj, horkost kůže na spodní části Tomových zad mu téměř popálila prsty. Posunul ruce výš, aby se přitáhl k Tomovi co nejblíže, a jejich rostoucí erekce do sebe narazily.
Až do té chvíle nevědomý si své vlastní, s důkladně zahalenou myslí a lehce překvapený ze svého vlivu na druhého muže, Bill do polibku zalapal po dechu a Tom udělal to samé.
To byl budíček, který Tom potřeboval. Odtáhl se od Billa a udělal nejistý krok zpět, hruď se mu vzdouvala a srdce mu bilo v bláznivém tempu. Tohle nemohl. Ne teď, když je Bill v tomhle stavu. Najednou rychle vystřízlivěl a neochotně pustil Billovy boky, čímž zanechal druhého muže zcela zmateného, jak byl stále omámený ze žhavého polibku. Udělal něco špatně?
„Bille,“ začal Tom, nejistý, co vlastně říct. „Neměli bychom…“ Odkašlal si, Billovy široké oči se na něj dívaly se směsicí úžasu a smutku, z čehož byl zmatený. „Chci říct, ty jsi…“
Jeho slova selhávala. Jak tohle mohl říct bez toho, aby to znělo, jako by ho odmítal? Protože bůh věděl, jak moc Tom Billa chtěl, to se nedalo popřít; s ohledem na všechny způsoby, jakými na něj tmavovlasý muž působil.
„Nemyslím si, že je dobrý nápad, abychom tohle dělali teď.“
Bill otevíral a zavíral ústa, jak bojoval s odpovědí. Nakonec sklopil hlavu se slovy: „Okay,“ a jeho hlas byl sotva na hranici šepotu.
Proč ho Tom nechce? Šel na to moc rychle? Bylo to proto, že je muž? Že by kompletně nepochopil celou situaci? Ale Tom se zdál být do toho ponořený stejně jako on sám. Bill tomu prostě nerozuměl a nechtěl být neznalý. Vždycky chtěl být ten se všemi odpověďmi, ale v tuto chvíli je měl všechny Tom a Bill se cítil stejně tak hloupě, jak byl přesvědčený, že i vypadá.
„Podívej, není to tak, že bych nechtěl… Chci říct, zatraceně! Jen si prostě myslím, že bych rád počkal, až budeš střízlivý, víš.“ Bože, Tom si pomyslel, že zní jako idiot a mentálně se plácl. „Pokud bys pořád chtěl,“ dokončil a sám sobě si slíbil, že pokud se to někdy stane znovu, bude se zřetelněji vyjadřovat.
Bill se zamračil, zatímco poslouchal, jak Tom bojuje se slovy. Nebylo to tak, že by ho nechtěl, ale jen, že ho nechtěl teď? V jeho zamlžené mysli mu to nedávalo smysl, ale alespoň Tom neříkal ne, že? Bylo to jen prozatím. Chtěl tohle dělat, až Bill bude střízlivý. Ta myšlenka způsobila, že Bill zčervenal. Měl to vůbec v sobě, aby něco takového udělal, až bude střízlivý?
„Chápu,“ odpověděl, když ticho začalo být příliš těžké.
„Měl bych jít,“ začal Tom, ale pak si vzpomněl, že je na druhé straně města a že cesta pěšky domů by mu trvala hodiny. Nemluvě o tom, že venku mrzlo, jak se podzim rychle měnil v zimu. Kurva!
Jako by věděl, na co myslí, Bill jej zastavil. „Nemusíš.“ Upřímně, nechtěl, aby Tom odešel. Bylo mu úplně jedno, jestli by něco dělali, nebo ne. Prostě jen chtěl, aby tam Tom byl, až se vzbudí a opravdu nechtěl trávit noc sám, opět, když tam byla jiná možnost. Stále tu byla jiná možnost, že? „Chci říct…“ Najednou byl zoufalý, když se nad tím zamyslel. „Prosím, zůstaň.“ Vyznělo to jako prosba a Tomovi se z toho lámalo srdce.
V žádném případě jej takhle nemohl nechat o samotě. „Okay.“
Vteřinu mlčky stáli, než se Tom otočil a zamířil do obývacího pokoje.
„Počkej! Kam jdeš?“ Zavolal za ním Bill, zaskočen Tomovým odchodem, když právě souhlasil, že zůstane.
Tom se zarazil uprostřed pohybu a ohlédl se přes rameno. „Na gauč.“ Byla to pro něj ta nejpřirozenější věc na světě a ani jej nenapadlo nad tím rozmýšlet.
Billa ano. „Proč?“
„Ehm…“ Neměl k tomu žádný důvod, prostě to tak předpokládal.
„Nechoď nikam, prosím, zůstaň se mnou.“
Billovy oči jej prosily a Tom se na ustaraného muže jemně usmál. Vypadal tak malý a křehký, jak tam stál a pohrával si s lemem svého trička.
„Okay.“ Tom se vrátil do pokoje. „Postel?“
Bill přikývl a Tom si následně začal sundávat oblečení. No, vlastně si jen sundal ponožky, čepici a svetr. Pak přešel k posteli a opatrně se posadil na okraj.
Bill stále stál uprostřed místnosti a sledoval každý Tomův pohyb. Pouze ve chvíli, kdy mladší muž znehybněl a ohlédl se na něj, Bill promluvil. „V tomhle nemůžeš spát.“
Bylo to od něj docela troufalé, věděl to, ale právě teď mu to bylo jedno. Jako by chtěl jít příkladem, rychle se svlékl do boxerek a příliš dobře vnímal, že Tomovy oči sledují každý jeho pohyb. Bylo to skoro jako placená show, pomyslel si a v duchu se rozesmál nad tou hloupou myšlenkou.
Zatímco se před ním Bill svlékal, Tom si nemohl pomoct, aby nezíral, a dech se mu zadrhl v hrdle. Už věděl, že Bill je krásný, ale jak bylo více a více jeho kůže odhaleno, Tom nedokázal najít to správné slovo, aby popsal, jak přesně krásný; jediné slovo, jen vzdáleně blízké, bylo ´božský´. Jeho bledá pleť se zdála, že září, ve spoře osvětlené místnosti a vystavená tetování vystupovala v ostrém kontrastu k jeho pokožce. Hvězda na Billově boku jej téměř přinutila zalapat po dechu, ale zvládl se udržet, a nápis na jeho žebrech vypadal jako samotné umělecké dílo. Horko, které mu projelo tělem, jen aby se usadilo někde v jeho podbřišku, bylo rychle ignorováno, jak byla Tomova mysl zaměstnána zapamatováním si každého detailu Billova těla. Tohle si chtěl pamatovat.
Bill zalezl pod peřinu a konečně se odvážil mrknout na Toma a ptal se jej pouze očima, jestli má v úmyslu se k němu přidat, nebo ne.
Tom ztěžka polkl, přiměl se probudit z omámeného stavu a znovu vstal, aby si sundal zbytek oblečení. Cítil se zcela vystaven, jak tam stál téměř nahý, a rychle zalezl pod peřinu a skryl tak svou odkrytou kůži.
Bill zčervenal při pohledu na Tomovo vyrýsované a pevné tělo. Nikdy opravdu nepřemýšlel o tom, co se skrývá pod tím obrovským oblečením, a odhalení pro něj bylo vzrušující. Ten muž byl nádherný, pomyslel si Bill a krátce přemýšlel o tom, že to byl další muž, a ne žena, kdo jej tak rozpálil a soužil, což jej opravdu vůbec nepřekvapilo a ve stejnou dobu jej to ohromovalo.
Se spokojeným povzdechem, jak k němu doputovalo teplo z Tomova těla, se Bill k druhému muži přisunul blíž a nejistě natáhl ruku, aby ji nechal odpočívat na jeho hrudi.
Tom měl najednou problémy dýchat, jak se zachvěl pod tím dotekem, a jeho erekce stále nebyla zapomenuta, pouze dočasně ignorována. Byl to prostě efekt, který na něj Bill zřejmě měl. Na okamžik zvažoval, že by si Billa přitáhl blíž, ale nakonec se spokojil s umístěním své ruky na tu jeho.
Bill pomalu zavřel oči a usmíval se do polštáře, zatímco jej uklidňoval stálý rytmus Tomova srdce pod jeho rukou a teplo Tomovy pokožky proti jeho vlastní. Brzy usnul.
Tom byl zcela vzhůru, navzdory tomu, že se cítil k smrti unavený. Jeho oči se líně potulovaly po místnosti, která byla stejně prázdná a bezduchá jako zbytek bytu, s výjimkou jediné malby na protější stěně. Na někoho tak posedlého uměním, jako byl Bill, bylo ohromující vidět, že má v celém bytě jen jediný obraz.
Ustálené dýchání vedle něj Toma brzy ukolébalo a vědomí, že Bill spí hned vedle, jej dostatečně uvolnilo a on tak upadl do bezesného spánku.
Nicméně, vůbec nebyl bezesný, naopak, byl plný snů, s Billem, jako hlavní postavou v každém z nich. Tom se to prostě jen nikdy nedozví, jelikož zmizely z jeho mysli ve chvíli, kdy slunce vykouklo nad obzor.
autor: Ainee
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Uf, to bylo o chlup. 😀
Takže Georg je plánovaně opil, aby je dostal do téhle prekérní situace? Docela před Tomem smekám, že se dokázal ovládnout. Uvidíme, jak bude probíhat probuzení.
A chudáček Gustav… Že by se vážně chytil? 😀
Díky za překlad, těším se na pokračování.
Šikovný Georg jsem zvědava jak budou reagovat až se probudí.
Dvojice Gustav a Georg mě skutečně baví! Jen klidně víc jich dvou, protože jak se v povídce objeví, už se směju! 😀
Každopádně vidím, že Geo skutečně plán měl, a to kluky pořádně opít. Celý Georg! 😀 Upřímně jsem ráda, že se Tom nenechal zlákat opilým Billem, však oni si to spolu ještě užijí! 🙂
Rozhodně jsem zvědavá, jak bude probíhat další ráno u kluků.
Těším se na pokračování a moc děkuji za překlad. 🙂
Tak teda, to malo poriadnu silu:)
Teším sa, že to nedotiahli až do konca. Tom to vyriešil veľmi dobre. Bill bude zrejme rád, že to Tom zastavil… ale aj tak to bolo horúce a dychberúce.
Ďakujem za preklad tejto skvelej poviedky.
Géčka ma teda odrovnali! Ako tušila som, že Gustav skončí s Geom, ale že už teraz je doňho tak zbláznený, len si to nechce priznať? Tom ho parádne odhalil.
Geov plán bol super, i keď trošku agresívny vzhľadom na to, že Bill normálne nepije a teraz bol pekne ztrieskaný 😀 😀 Ale aspoň to viedlo k nejakej počiatočnej akcii a postupu vo vzťahu Toma a Billa.