autor: Saline A.
30. ledna 2008, Magdeburg
Bill v šoku zamrkal, roztřesenými prsty chytil mezi prsty Anisovu bradu a natočil mu hlavu, aby viděl celou jeho levou tvář. „Co jsi dělal?“
„Nic,“ čelist se mu nebezpečně stáhla. Nechtěl o tom mluvit a Billovi bylo jasné, že kdyby mu hrana čelisti a lícní kost nehrála všemi barvami, nejspíš by ani nikdy neřekl, že se něco stalo. Zamračil se. Nehodlal jen tak ignorovat fakt, že se jeho přítel s někým očividně porval. Ne po tom, co mu řekl Nyze.
„Anisi,“ zavrčel nekompromisně a trochu mu na bradu zatlačil. Z mužových rtů uniklo bolestné zasyčení, Bill se pro sebe spokojeně usmál. „Nemysli si, že se nechám uchlácholit tím, že jsi někde spadl a praštil se. To ti nezbaštím, tuplem když je tak moc vidět, že mluvit nechceš. Ale já se tě neptám, takže koukej vyklopit pravdu, co se stalo, že vypadáš jako cirkusák!“
„Popral jsem se s tvým otcem.“
Vykulil oči, roztřesená ruka mu okamžitě sklouzla z Anisovy brady a o krok ustoupil. „Cože jsi se?“
„Chtěl jsi pravdu, tak tady jí máš. V pondělí jsem se kromě pár pohovorů sešel ještě s jedním soukromým detektivem. Potřeboval jsem zjistit, jaká svině je zodpovědná za to, že ti zničila poslední měsíce na střední, že ti vzala klid a pohodu,“ zavrčel, vztek rostl společně s obsahem jeho slov. „Nebylo to vůbec složité, od Toma jsem dostal tipy a dost jsem jim věřil i já, předložil jsem to detektivovi. Ještě ten večer jsem věděl, že ten, kdo se nás snažil zničit, byl Jörg Kaulitz, tvůj biologický otec. Nad ničím jsem nepřemýšlel a okamžitě za ním vyrazil. Původně jsem s ním chtěl jen mluvit, zjistit co je to za zrůdu, že tohle udělá vlastnímu synovi, ale už po pár jeho slovech jsem se neudržel a jednu mu vrazil. Překvapilo mě, že se bránil, takže jsem dvě rány schytal taky, proto tohle,“ ukázal na svůj obličej. „Ale hravě jsem to obrátil ve svůj prospěch, je to slaboch. Neměl šanci.“
„Neměl šanci?“ vypískl Bill vyděšeně. „Co jsi mu udělal?“
„Vypadá rozhodně hůř, než já,“ odfrkl Anis a založil si ruce na prsou, „ale žije.“ Zamračil se, jako by ho snad tento fakt mrzel. „Hádám, že s tím očividně moc nesouhlasíš.“
„Samozřejmě, že ne! Anisi, Jörg je sice… hodně špatný člověk a udělal mi spoustu věcí, ale já bych se spokojil s tím, kdyby na mě už nikdy nepromluvil! Násilí přeci není řešení!“
„Takže chceš říct, že jsem to měl nechat bez povšimnutí, dovolit mu, aby mu to jen tak prošlo? Spokojit se s tím, že s tebou nikdy nepromluví, když ti celá škola šlape na krk, všichni tě šikanují? Vážně jsem mu měl nechat projít to, že se každý den děsím, aby někdo nepřešel ze slovních útoků k fyzickým? Sakra, Bille! Trnu hrůzou, kdy tě někdo napadne!“
Bill se zamračil a založil si ruce na prsou. „Jenže jemu by to jen tak neprošlo, Anisi. Definitivně ztratil Toma, což je pro něj to nejhorší – Toma zbožňuje a chce pro něj to nejlepší, být součástí jeho života, ale takhle už nebude, Tom ho k sobě už nikdy nepustí.“
„A co tvoji spolužáci, hm? Ty taky bude mrzet, když přijdou o Toma kvůli tomu, že tě zmlátí?!“
„Nikdo nikoho nemlátí!“ vykřikl Bill. „Ať si mají pusu plnou řečí, na nic jiného se stejně nikdy nezmůžou! S jejich řečmi se dokážu vypořádat, Anisi, není to nic, co bych nikdy v životě nezažil! Chápeš to? Chápeš, že zbít mého otce bylo naprosto zbytečné?!“
„Jestli si myslíš, že toho budu litovat, tak jsi na omylu,“ zasyčel Anis, nebezpečně se k Billovi naklonil. „Jediné, čeho lituju je, že jsem mu nedal o ránu víc.“
Billova ruka vystřelila bleskově, zastavuje se až o Anisovu levou tvář. Téměř okamžitě chlapec bojácně couvl a přikrčil se. Očekával trest. Viděl bolest, která zkřivila rysy jeho přítele, i jak mu zlostně cuklo v oku. Když nic nepřicházelo, nejistě se narovnal a Anisovi pohlédl do očí. Nic. Nic, kromě zklamání. „Anisi omlouvám se, já… Nechtěl jsem, jen…“
Muž zvedl ruku, aby zastavil příval jeho zmatených omluv. „Nic neříkej. Tvoje facka dala dost jasně najevo, jak moc odsuzuješ násilí,“ odfrkl.
„Anisi!“ Bill se znovu zamračil. „Uvědom si, proboha, co to tady říkáš! A uvědom si taky, že máš po celém městě nepřátele! Myslíš, že si pomůžeš tím, když se budeš všude rvát?!“
„Jak o tom víš?“ z Anisova výrazu se náhle vytratil vztek a vystřídal ho zmatek, snad i strach. „Kdo ti to řekl?“ chvatně ho chytil za tričko, neuvědomuje si svoje vlastní reakce.
Bill vyděšeně vypískl a prsty sevřel Anisova zápěstí. „Anisi, pusť mě!“
„Jak víš o tom, co se děje ve městě?!“ Anis chlapce téměř nepříčetně přitiskl na zeď, aby mu nemohl utéct. „TAK KDO TI TO ŘEKL?!“
„Nyze!“ vykřikl Bill, do očí se mu vehnaly slzy strachu. Anisovo sevření povolilo. „Nechtěl mi to říct, ale já to z něj vytáhnul,“ vykoktal rychle. „Věděl jsem, že je něco špatně, už když jsem tě kdysi potkal v Berlíně a ty ses tak schovával. Mezi řečí jsem si všiml dalších věcí, to jak ses vyhýbal odpovědím, jak jsi uprostřed věty někoho z tvých přátel umlčel. Nejsem idiot, Anisi,“ zhluboka se nadechl a mírně ho odstrčil, aby znovu získal svůj ztracený prostor. „Poznám, když se něco děje. Kdybys mi to ty řekl hned, když jsem se ptal, nemusel jsem to tahat z tvých přátel,“ odsekl. Znovu se vracel vztek. „Já nejsem žádná princezna, abys tak se mnou musel zacházet. Jsem tvůj přítel, partner! Plánujeme spolu budoucnost, tak si sakra konečně uvědom, že abych s tebou mohl sdílet budoucnost, musím znát i tvojí minulost! Ty nechceš riskovat, že mě někdo zbije ve škole, ale já nechci riskovat, že tě někde seberou lidi z tvojí minulosti a zlikvidují tě!“
„To by si netroufli.“
„Mě nezajímá, co si myslíš, že si troufnou nebo netroufnou!“ vykřikl Bill vztekle. „Já chci vědět o každém nebezpečí, které ti hrozí, ať už je to pravděpodobné, nebo ne! Ta možnost tady stále je, Anisi, tak se přestaň chovat jako nějakej zasranej hrdina!“
„Wow,“ po chvíli, kdy vstřebával šok, Anis ironicky zatleskal. „Tak teď ses nádherně předvedl. Gratuluju.“
„Přestaň s tím!“
„Ne, to teda nepřestanu. Jestli si myslíš, že tě nebudu bránit, tak jsi na omylu. Jednou jsem tvůj přítel a hodlám tě bránit stůj co stůj, nebudu jen tak stát a sledovat, jak na tebe někdo útočí, a to jakýmkoliv způsobem. Od mojí minulosti se ale drž dál.“
Bill si odfrkl, lehce do Anise strčil. „To se teda držet dál nebudu. Jednou jsem se rozhodl, že si s tebou začnu, a v tu chvíli se problémy z tvojí minulosti přenesly i na mě. Chceš se chopit zodpovědnosti? Teď máš příležitost!“ zavrčel. „Jsme pár, a pokud jsi v nebezpečí kvůli své minulosti, automaticky jsem v nebezpečí i já. Takže se přestaň schovávat a raději si buď jistý, že vím všechno!“ vztekle do něj ještě jednou strčil, než se otočil a v kuchyni si vzal připravenou večeři, se kterou se přesunul do obývacího pokoje.
Anis překvapeně pozvedl obočí. „Ty neodejdeš?“
„I když by sis přesně tohle možná přál, tak ne,“ odsekl chlapec s plnou pusou. „Řekl jsem rodičům, že u tebe dneska přespím, a protože mi nejede žádný autobus domů a Andymu ani Tomovi nehodlám volat, holt to tu se mnou budeš muset přetrpět,“ bez zájmu přepnul televizní kanál. „Přespím na gauči, nemusíš se bát.“
~
31. ledna 2008, Magdeburg – Loitsche
„Od rána mě příšerně bolí hlava, takže prosím, pojďme vyřešit to, co se u tebe děje dřív, než se budu muset schoulit do klubíčka a kňučet,“ Tom chytil bratra pod loktem hned, jak ho po škole spatřil mezi malinkou skupinkou přátel, a bez zeptání ho táhl směrem ke svému autu. „Dost mizerně mi bylo už minulý pátek, ale uklidnilo se to, tak jsem si říkal, že to nic nebylo. Ale když jsi včera spal u Anise a mně se zase udělalo blbě, došlo mi, že je něco špatně. Takže si nasedni a začni mluvit.“
„Tome, já si opravdu nemyslím, že vůbec je o čem mluvit,“ zabručel Bill neochotně, jen co do auta nasedl.
„A to je přesně důkaz, že je o čem mluvit. No tak, Bille, vážně. Zařizujeme si spolu byt, nechtěj, abych toho rozhodnutí litoval.“
„Pohádal jsem se s Anisem,“ povzdechl si.
„Kdy?“
„V pátek i včera.“
„Proč?“
„V pátek kvůli tobě.“
„Cože?“ Tom na něj zmateně pohlédl, načež trochu hruběji vybral zatáčku.
Bill si prohrábl vlasy a hodil školní tašku na zadní sedačky, aby se mohl pohodlněji uvelebit, načež rezignovaně na Toma kouknul. „V podstatě mi dal ultimátum, buď on, nebo ty.“
„Proboha neříkej, že sis vybral mě.“
„Samozřejmě, že vybral. Rozešli jsme se,“ pokrčil rameny. V žádném vesmíru neexistovala varianta, kdy by dal přednost někomu jinému a Tom to věděl. Cítil to naprosto stejně. „Byl jsem v parku, když mě našel.“
„Tom parku?“ skočil mu Tom do řeči.
„Ano, v tom parku,“ zamračil se Bill. „Promluvili jsme si a vypadá to, že alespoň pro teď pochopil, jakou roli v mém životě hraješ. S Andym si myslíme, že to časem budu muset připomenout, ale na chvíli je klid a to je hlavní.“
„No a včera se dělo co?“
S povzdechem se Bill zavrtěl, do otvírání detailů této hádky se mu nechtělo, ale musel. Pravděpodobnost, že by to utajil, byla úplně nulová. Věřil, že Jörg to nenechá bez následků. „Popral se s Jörgem,“ zabručel neochotně. „Kvůli tomu skandálu si najal soukromého detektiva, aby zjistil, kdo to udělal. Během jediného dne zjistili, že to byl Jörg, Tome. A Anis si to s ním jel osobně vyřídit.“ Tomovy rysy ztvrdly úplně stejně jako předešlý den Anisovy. Prsty sevřel volant tak pevně, až mu klouby zbělaly. Zlobil se, a to rozhodně nebylo dobré znamení. „Tome, veškeré myšlenky na pomstu, které máš, zatlač hodně hluboko ve své hlavě a zapomeň, že někdy vznikly. Já nechci, aby se kvůli mně někdo pral. Anis mu dal včera jasně najevo, že se do nás nemá cpát.“
„Ublížil mu hodně?“
„Zjistil jsem, že mu přerazil čelist a zlomil nos. Víc mi nechtěl říct.“
„A ty ses s ním kvůli tomu pohádal?“ odfrkl Tom. „Nech mě hádat, nechtěl jsi, aby mu ublížil, a neměl na to právo a tak dále, a tak dále. Násilí nic neřeší.“
„Máš pravdu, Tome, pohádali jsme se přesně kvůli tomuhle, protože násilí vážně vůbec nic neřeší! Nebo si snad myslíš, že tím, že Anis Jörga zbil, to končí? Věříš snad tomu, že to Jörg nechá jen tak, přejde to mávnutím ruky? Na to zapomeň, bude se chtít pomstít. A to poslední, co chci, je, aby se dva paličatí pitomci předháněli v pomstách!“ vykřikl Bill, do očí se mu vehnaly slzy vyčerpání a vzteku. „Já nechci, aby se kolem mě lidi hádali a prali se, útočili na sebe. Já chci konečně mít od všech násilností klid. Byl bych ochotný otce přejít, nechat to prostě být, jen s ním už nikdy nemluvit. Nepotřeboval jsem, aby ho zbil,“ hřbetem ruky si otřel slzy, které začaly téct.
Sotva Tom zastavil před domem, nadechoval se k odpovědi, ale Bill se spěšně natáhl pro svoje věci a chvatným krokem zamířil přímo k sobě do pokoje. Věděl, že se Tom bude zlobit, až zjistí, že za vším stojí jejich otec, a že bude hodně nadávat, třeba přímo i otci. Nečekal ale, že jasně podpoří Anise v jeho chování. V jeho slovech bylo silně cítit, jak moc lituje toho, že si také alespoň jednou nebouchl, že nemohl zjednat spravedlnost sám. Přitom moc dobře věděl, jak moc Bill nenávidí násilí.
Slyšel, že matka za ním něco volala, ale když to nechal bez odpovědi, obrátila se k právě příchozímu Tomovi. Chtěla vědět, co se děje s jejím mladším synem. Jenže ani Tom na ni nijak zvlášť nereagoval. Mávnutím ruky naznačil, aby to nechala být, a sám za Billem rychle spěchal. Bylo mu jasné, že chce být sám, ale to bylo to poslední, co mu chtěl dovolit. Bál se, co by se mohlo stát.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Popravdě, v posledních pár dílech se Anis chová hrozně. Bill by měl znát jeho minulost, co kdy že někdo bude chtít Anisovi pomstít na Billovi? Anis si myslí, že mu nikdo nic nemůže udělat, přitom opak je pravdou. Jörg je sice kretén, ale mlátit ho..? To podle mě nemusel, ještě se bude chtít pomstít, to trochu nedomyslel. Dost na chudáka Billa vyjel, celkem jsem se bála, čeho všeho je schopný. Měl by brát ohledy na to, že nemá dobrou budoucnost a může se cokoliv stát. Děkuji za díl.
Vztah Anise a Billa ještě ani pořádně nezačal a už se pomalu ale jistě hroutí. Musím říct, že v tuhle chvíli mám pocit, že by Billovi bylo líp, kdyby se s Anisem rozešel. Neříkám, že on sám je bez viny, ale přece jen, je mu 18, má na dělání chyb ještě trochu právo. Ale Anis je dospělý chlap, který se chová jako namyšlený zabedněnec… Vážně si myslím, že by si měli dát pauzu, alespoň než Bill dodělá školu a s Tomem se přestěhují, a pak by to mohli zkusit znova, od začátku a s upřímností na obou stranách.
Občas mám pocit, že hlavní aktéry téhle povídky někdo vyměnil. Anis se mi ze začátku zdál jako vyrovnaný chlap, který má sice něco za sebou, ale už se s tím srovnal a posunul se dál. Teď se mi občas zdá, že se chvílemi chová jako puberťák a ten rozumnější je tam Bill. Určitě má pravdu v tom, že násilí nic neřeší. Nedá se ovšem popřít, že takové pořádné bouchnutí do zákeřného zmetka nepřinese pocit zadostiučinění. Bohužel je tohle potěšení jen krátkodobá záležitost a následky bývají minimálně nepříjemné. Z hlediska ohrožení budoucnosti by bylo jednoznačně lepší, kdyby Jörgovi rozbil hubu Tom. 😀
To by tatíček asi opravdu nevydýchal.
Všimla jsem si, že Tom má nějaké zdravotní potíže, ale zatím to neřeší. Doufám, že na něho nechystáš něco drastického.
Díky, těším se na pokračování.
Anis to dost přepískl měl se poradit z Billem a Bill měl pravdu že by měl vědět o minulostí Anise mohli by Billovi ublížit.