autor: Misa Sugar
Epilog
O jeden rok později
Někde potichu zacinkal zvonek, když se otevřely dveře do květinářství. Kroky se rozléhaly v téměř prázdném obchodě, jak zákazník přicházel k pultu.
„Tucet bílých tulipánů, prosím.“
Květinářka se usmála a šla vybrat ze svých nejčerstvějších květin. „Bílé tulipány jsou květy odpuštění… Udělujete ho, nebo o něj žádáte?“
„Obojí.“
* * * * *
Cesta na hřbitov byla chladná a klidná, což se zdálo být tak nějak vhodné. Kytice květin hřála v jeho zkřehlých prstech, zatímco jeho boty šustily po trávě mezi náhrobky.
Byl už téměř na místě, než vzhlédl a spatřil, že jej někdo jiný předběhl.
„Mari…“
Marietta se otočila a pousmála se na něj. „Ahoj, Bille. Nemyslela jsem si, že si někdo jiný vzpomene.“
„Jak bych mohl zapomenout?“ Bill se postavil vedle ní. „Ten den se navždy vštípil do mé paměti.“ Poklekl a položit květiny dolů na zem. Znovu se postavil a oba se zadívali na hrob.
„Lituješ z toho něčeho?“ Zeptala se tiše Marietta o chvíli později.
„Kdybych řekl ne, byla by to lež. Ale pokud bychom nikdy nedělali věci, kterých litujeme, nikdy bychom se nic nenaučili. A já jsem se naučil hodně.“ Odpověděl Bill upřímně. Podíval se na Mariettinu tvář. „Zdá se, že jsem tě neviděl už věčnost. Co děláš v těchto dnech?“
„Studuju, většinou. Budu právník. A ty?“
„Interiérový design.“ Bill se pousmál a trochu zčervenal.
Marietta se rozesmála, ale rychle to potlačila. „Neměla bych se smát na hřbitově.“
„Ne, pravděpodobně ne.“
Nastala další chvíle ticha, ačkoli ne nepříjemná. O chvíli později za nimi někdo promluvil.
„Myslel jsem si, že tě tady najdu, Bille. Probudil jsem se a tys byl pryč. Pak jsem si vzpomněl, co je za den.“
Bill se otočil a usmál se, jak k němu Tom přistoupil a přitáhl si jej do objetí. Bill se mu stulil do náruče. „Omlouvám se, nechtěl jsem tě rušit.“
Tom si odfrkl a políbil Billa na čelo. „Protože to vůbec není rozrušující, probudit se a zjistit, že tam nejsi.“
Marietta se rozesmála nad jejich výměnou a Tom se na ni usmál. „Dobré ráno, Marietto.“
„Dobré ráno, Tome. Jak se máš? Tebe jsem už taky neviděla věky.“
„Mám se skvěle.“ Tom se zazubil a Bill udělal nesouhlasný obličej.
„Školí se na poldu. Nelíbí se mi to.“
„Miluješ to.“ Tom ho znovu políbil. „Myslíš si, že vypadám v uniformě sexy. A jak jinak bych tě mohl chránit?“
„Já nevím, proč si myslíš, že je třeba vrhat se před více kulek, než je nutné.“
„Mám z toho sexy jizvy,“ škádlil jej Tom.
„Nejsme na hřbitově proto, abys se mnou flirtoval, Tome,“ pokáral ho Bill. Znovu pohlédl na náhrobek. „Ironické, že?“
„Co?“ Zeptala se Marietta.
„Jsme pravděpodobně tři lidé, kterým Andreas ublížil nejvíc. A i přesto jsme jediní, kteří si pamatují nebo se starají o to, že dnes je den, kdy zemřel.“
„Možná to není přesto, že nám ublížil, ale kvůli tomu.“ Marietta si odhrnula vlasy z obličeje a ukázala tak svou čistou pleť.
Tom se na ni podíval s překvapením. „Marietto, já nechci být hrubý, ale… Co se ti stalo s obličejem? Tvé jizvy…“
Zasmála se, záříce štěstím. „Zdá se, že nějaký anonymní dobrodinec zatáhl za pár nitek, aby mi obstaral kožní štěp, který jsem potřebovala.“ Mrkla spiklenecky na Billa, jenž předstíral, že si toho nevšiml. „Vypadá to dobře, ne?“
„Vypadá to skvěle,“ opravil ji Tom. „Nemůžu uvěřit, že jsem si toho až doteď nevšiml.“
Bill se přitulil k Tomovi. „Mari, jsi teď zaneprázdněná? Měli bychom jít všichni společně na snídani a dohnat ztracený čas.“
„Ne, nejsem. Zní to fantasticky, moc ráda.“ Znovu se podívala na hrob. „Opravdu tady není nic dalšího, co je třeba říct.“
„Takže, půjdeme?“ Zeptal se Tom.
„Vy dva jděte napřed, já vás doženu,“ odpověděl Bill. Přikývli s porozuměním a odešli.
Bill znovu poklekl a díval se tiše na slova vyrytá do náhrobku. „Je mi to líto, Andy,“ zašeptal. „A… odpouštím ti.“
Jakmile vstal a odcházel, zpoza mraků vyšlo slunce a zahřívalo studené žulové kameny.
KONEC
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Opravdu jsem chvilku byla pekelně naštvaná že umřel Tom. Naštěstí pak přišla úleva. Škoda že už je konec, takhle povídka se mi od začátku líbila. Myslím že v tomhle tématu je hodně velký potenciál a dalo se toho napsat mnohem víc,ale autorka to chtěla takhle takže proč ne. Díky Zuzu že sis dala práci s překladem.
Wow…
Nečekala jsem, že se z toho vyklube happy-end, ale jsem moc ráda že je Tom v pořádku.
Byl to krásný příběh, opravdu.
Děkuji za překlad. 🙂
No fuj… na začátku jsem si myslela, že umřel Tom, ale dopadlo to dobře.
Andyho mi líto není, byl to psychopat, nedal by Billovi pokoj, dokud by ho nezabil. Ale jsou dobří, že si na něj vzpomněli a šli ho navštívit po tom všem, co jim způsobil…
A policajt Tom? Mazec 😀
Díky moc za překlad
Tak jako u ostatních, na začátku to ve mně pěkně hrklo! Uf! Následná úleva byla nepopsatelná. Jsem ráda, že Marietta už nemá znetvořenou tvář, protože to by bylo pro Bila stálé memento viny. Takhle můžou všichni začít znovu, s čistým štítem.
Tom tu Billovu ochranu vzal zřejmě hodně vážně, když nastoupil k policii.
Děkuji moc za překlad. 😀
Tiež som na začiatku stŕpla, keď som si prečítala o cintoríne. Som preto rada, že je Tom v poriadku.
Andreasa mi síce ľúto nie je, ale je pekné, že si naňho spomenuli. Aj keď pravdepodobne ironické, že jeho navštívili práve tí traja, ktorým ublížil najviac.
A som rada aj za Mariettu, že mohla podstúpiť tú operáciu.
Ďakujem krásne za preklad poviedky. Napriek rôznym zvláštnym až nerealistickým situáciám, je to fakt dobrá poviedka.
Uf, bála jsem se, že umřel Tom. Jsem ráda, že jsou s Billem spolu a v pořádku. Moc jsem si tuhle povídku užila, děkuji za překlad!
Už konec?! Upřímně se přiznám, že to jsem nečekala…ale jsem ráda za dobrý konec, i když se zrovna musela stát tak hrozná věc jako smrt Andyho, i když…asi to tak mělo být. Povídka měla zvláštní průběh a ještě zvláštnější téma a upletku, ale proto byla tak skvělá. Zuzu, díky za úžasný překlad a jsem ráda, že jsem si tak úžasnou povídku mohla přečíst.
Mne bolo jasné, že v tejto poviedke sa nič neudeje tak ako si predstavujem, tak som ani nečakala, že by Tom zomrel ale keby aj zomrel, nevadilo by mi to. Tieto postavy mi vôbec neprirástli k srdcu. Ďakujem za preklad, ako vždy úplne skvelý…
Musím říct, že to byl skutečně výborný výběr povídky. Už od začátku jsem se do ni zamilovala a teď je mi zatěžko, že končí. Měla v sobě hodně tajemna a ještě více překvapení, byla prostě úžasná.
A co se týče těch tří, je skutečně hezké, že si vzpomněli. Odpuštění je dobré, alespoň nezatrpkli a nejsou další, kteří jej do krve nenávidí. Byl to skvělý konec.
Děkuji, Zuzu, že jsi ji přeložila a dala nám tak možnost si ji přečíst. 🙂
Autorčin záměr byl určitě ten, aby své čtenáře na začátku vylekala, že Tom umřel. Nejsem na tom totiž jinak než holky. V první chvíli ve mně strašně hrklo, a už se mi chtělo začít brečet a být naštvaná za špatný konec :-D, a v tom se tam naštěstí zjevil Tom. A jak se mi ulevilo! 🙂 Vážně jsem se lekla, že povídka nakonec skončí smutně. Myslím, že hezký konec si fakt kluci zasloužili!!
Andyho mi upřímně není líto ani trochu, protože si umím až živě představit, jaké peklo by ještě klukům uměl udělat. I tak mě překvapilo, jak si na něj vzpomenuli a přišli se na výročí podívat na jeho hrob. Já si sebe moc v jejich situaci asi neumím představit..
Každopádně Ti chci Zuzu moc poděkovat za parádní překlad! 🙂 A další svělý výběr povídky. Ačkoli je to zvláštní povídka, u které všichni víme, že by snad nikdy nebylo možno, aby se tohle stalo, i tak si mě získala. Byla jiná, chytlavá a s očekáváním jsem vždy čekala na nový díl, jak moc jsem byla zvědavá, jak bude povídka pokračovat. Pokaždé jsem se bála toho, co se stane a to především u posledních dílů. Nápad na povídku to byl skvělý, ačkoli to podle mě mohlo být klidně rozepsáno daleko více, abych si povídku ještě víc užila. Každopádně tahle povídka mi v paměti zůstane opravdu hodně dlouho a ikdy na ni nezapomenu. Myslím, že se k ní i po nějaké době vrátím, ačkoli se přiznám, že tohle není zrovna děj, který bych si četla na dobrou noc. V některých částech na mě byla moc drastická a až neuvěřitelná, každopádně i tohle byly faktory, které mě tak k povídce táhly.
Moc děkuji!!!! 🙂
Krásny konec.
Na rozdiel od väčšiny, ja som vôbec nepredpokladala, že by Tom zomrel. Nie je to ten typ príbehu. Hoci mohol byť. Celé mi to prišlo až zvrátené a absolútne neuveriteľné. Nechce sa mi veriť, že pri všetkých tých svinstvách sa nikto dospelý a kompetentní nezaujímal. Ani že by taká malá skupinka deciek dokázala ovládať celú školu. Leda že by to bola veľmi malá škola. No, neviem. Bolo to čitateľné a stále v určitých medziach znesiteľnosti, ale fakt by som chcela vedieť do hlavy tej autorke. Ďakujem za preklad.
tyjo tak tohle vylo ale drsny poctenicko. to jsou ty jejich americky „skolni particky“ dotazeny do extremu.
nejak nerozumim tem kvantam komentaru, ale bylo ro napsano pro mnohem mladsi ctenare, takze bych tito povidku mozna jinak vbimala v tom teen velu nez ted jako „stara bréca“. nechxi rict, ze se mi povidka nelibila, na me byla moc sadisticka a pretazena za vlasy, ale když pominu ty hard core pasaze, tak se mi to moc libilo. no urcite na ni jen tak nezapomenu, coz je ucel.