autor: Muckátko :o*
Dobře, dobře, když jsou ty Vánoce, tak jsem se přemohla a díl pro vás napsala, ale stále platí, co jsem nakousla v úvodní řeči u minulého dílu. Nemám žádné díly navíc, nemám to snadné doma ani ve škole, takže pokud se díly nebudou objevovat, tak budete vědět, co za tím stojí. Hodně zábavy u tohoto dílu a užívejte si volna. M. :o*
Mám tě, Kaulitzi!
Tajná místnost za momentálně uzavřeným klubem byla tichá. Zakouřeným prostorem se neslo jen tiché ťukání kláves a myši, jak jeden z Shanových [Šejnových] lidí už několik hodin pracoval na svém laptopu. Všude v budově bylo téměř hrobové ticho, protože klub měl otevírat až za několik hodin. Práce Derekovi nešla tak rychle, jak by si Shane představoval, proto kouřil jeden doutník za druhým a vzduch v místnosti se pomalu měnil na jeden velký bílý kouř plný škodlivých látek.
„Shane, mohl bys přestat s tím kouřením, nebo alespoň otevřít okno? Přísahám, že se mi z těch sraček začíná motat hlava,“ podotkl Derek odvážně. Sám byl těžký kuřák, ale tohle bylo moc už i na něj.
„Zatím jsi nic neudělal a ještě si budeš diktovat podmínky?“ zavrčel Shane.
„Taky bych se mohl sbalit a odejít,“ varoval ho muž a hrdelně zakašlal, jak do sebe pasivně přijímal doutníkový kouř.
„Zkus to. Uvidíme, kolik kroků stihneš udělat, než ti ruku přišpendlím k desce stolu nožem,“ varoval ho. Derek přestal pracovat a otočil se na Shana, který nervózně postával za jeho zády a připravoval se zapálit další doutník.
„Myslím to vážně. Jestli nepřestaneš, nebo alespoň nevyvětráš, tak přísahám, že tu odpadnu na nedostatek kyslíku.“
„Moc by mě zajímalo, kdy se z mých lidí staly takový slečinky!“ hodil doutník do drahého pouzdra a došel otevřít okno. Jakmile ho ovál čerstvý vzduch, jeho plíce se sevřely a on měl co dělat, aby odolal nutkání pořádně zakašlat.
„Fajn jsem tam,“ informoval ho Derek, když se dostal do programu, který využívala policie pro vytvoření podobizen.
„Tak na co čekáš?“ rozhodil Shane rukama.
„Trpělivost okay?“
„Jsem všechno jen ne trpělivej!“ Shane záměrně narušil Derekův osobní prostor a zíral mu přes rameno na obrazovku laptopu, kde muž tvořil hrubou podobiznu muže, kterého Shane potřeboval vymodelovat z toho, co si pamatoval.
Jakmile byly hrubé rysy hotovy, Shane začal diktovat, co má Derek poupravit.
„Hustší obočí.“
…
„Vlasy sčesat dozadu do culíku.“
…
„Oči dál od sebe, vypadal jako by byl řízlej Číňanem. Ne tak moc, ty idiote!“
…
„Hustý dlouhý vousy.“
…
Derek modeloval každou drobnost, na kterou si Shane vzpomněl, ale tvář, která na ně zírala z laptopu snad ani nemohla být opravdová. Podle takové podobizny toho dotyčného nenajdou, ani kdyby sebevíc chtěli.
„Udělej toho zmetka ještě z dálky a dej mu volný hadry,“ poručil Shane naštvaně, protože ani on nebyl s výsledkem spokojený. „Kurva!“ zavrčel Shane, když před sebou viděl postavu ve volném oblečení se staženými vlasy. „To je ten hajzl!“ bodl prstem do obrazovky.
„Jo to je ten hajzl, ale bez obličeje a zezadu. Víš, kolik takových týpků courá po městě?“ podotkl Derek.
„Tak se kurva snaž nakreslit jeho ksicht!“ zařval Shane.
„A jak to mám asi udělat?! Ty jsi ten, kdo ho viděl! Nemůžu za to, že nevíš víc!“ vrátil mu Derek ve snaze se bránit, ovšem to neměl dělat. Shanova pěst vylítla ve zlomku sekundy, setkala se s Derekovou čelistí a v mžiku mu roztrhla ret masivním prstenem, na kterém byla vyražena Shanova insignie. Symbol jeho gangu. Jeho postavení. Jeho důležitosti v celém podsvětí. Bylo už jen pár lidí, kteří stáli nad ním.
„Ty bastarde!“ sykl Derek, když se sesbíral ze stolu a sáhl si na krvácející ret.
„Pokoušíš svoje štěstí a zapomínáš na svoje místo. Ještě jedna taková podobná odvážná akce a zmaluju ti ksicht takovým způsobem, že tě nedají dohromady ani podle fotky!“ Derek se nadechl, aby mu něco odpověděl, ale v ten moment se prudce otevřely dveře od místnosti a dovnitř vběhli Shanovi poskoci.
„Neřekl jsem, kurva, že dneska nechci být rušen? Potřebujete to snad písemně, vy kreténi? Dneska vážně zkoušíte, co vydržím a já jsem zatraceně malej kousek od toho, abych vás tady pozabíjel jako krysy!“ zakřičel na dva muže, kteří zůstali stát uprostřed místnosti.
„Šéfe, počkej! Tohle musíš vidět!“ vyhrkl jeden z nich a podal běsnícímu Shanovi časopis, který do teď svíral v ruce. Shane mu výtisk vyrval z ruky a přečetl si jméno plátku.
„Děláte si ze mě, kurva, srandu?“ zahřměl, ohnal se a praštil jednoho ze svých poskoků do obličeje tak silně, až mu zlomil nos. Muž pod náporem bolesti a překvapení dopadl na zem a zůstal ležet. „Vypadám snad na to, že čtu takový sračky?!“ máchl rukou a mrskl časopis na nehybné tělo muže, který si dovolil mu něco takového strčit pod nos. „Neschopní idioti!“ prskl po nich.
„Strana 16,“ dostal ze sebe chraplavě muž, kterému momentálně krvácel nos po celé ruce, kterou se držel za postiženou část obličeje.
„Šéfe,“ oslovil Shana druhý muž, který zatím neutrpěl žádné zranění. „Podívejte se na stranu 16,“ řekl mu. Shane tvrdě stisknul čelist a ostře se podíval na druhého muže.
„Modli se, aby cokoli, co je na tý posraný straně, stálo za to, jinak skončíš na lopatkách hned vedle něj!“ zavrčel a prudce se sehnul pro rozevřený časopis. Zuřivě začal otáčet stránky, dokud nedošel ke zmiňované straně 16. Podíval se na její obsah a svět kolem něj se na chvíli přestal točit.
Shane zvedl obličej, narovnal se a dal všem přítomným nahlédnout do svých očí, ve kterých se zrcadlilo vítězství. Pravou rukou sevřel okraj stránky a prudce ji z časopisu vyrval, nechávaje zbytek dopadnout na zem k nohám zraněného muže. Násilím přitiskl stránku k Derekovu hrudníku.
„Nakopíruj to a rozešli to všem našim lidem!“ rozkázal a stránku pustil, jakmile si ji Derek převzal. „A ty si ho odtáhni! Jestli mi zakrvácí ten koberec, postarám se o to, aby v něm vynesli jeho mrtvolu,“ sykl a mrskl hlavou, aby stojící muž pohnul zadkem a zmizel se svým kámošem z místnosti.
„Vygoogli mi nějaký informace,“ vydal rozkaz a posadil se za svůj honosný stůl. Natáhl se pro flašku velmi drahého a kvalitního alkoholu a nalil si do sklenice.
„Tom Kaulitz, 26 let, model, hudební producent, znamení panny, pochází z Lipska. V byznysu je už několik let, jeho manažer se jmenuje David Jost a vypadá to, že má dost slušnou základnu fanynek,“ poreferoval Derek informace, které byly na první stránce, kterou našel.
„Chci o něm vědět všechno! Jména a adresy rodiny, přátel, kolegů, kohokoli, s kým kdy přišel do kontaktu. Zjistíš, kde bydlí, kde se pohybuje, jaký je jeho denní režim. Pročteš všechny aktuální články na internetu a všechny noviny na stáncích. Chci vědět, co o něm aktuálně píšou. Zjisti, jestli má účty na nějakých stránkách, kterýma se dnes baví děcka, a až zjistíš, kde je, chci, abys na něj někoho nasadil. Bude ho sledovat 24 hodin denně, sestaví jeho denní a týdenní harmonogram a pak najdeme jeho slabinu,“ mluvil klidným vyrovnaným hlasem. Teď když se věci pohnuly správným směrem, byl vyrovnanější.
„Kolikrát to mám okopírovat?“ zeptal se Derek.
„Šestkrát,“ odpověděl Shane.
„Šestkrát? Ale to přece nebude… oh! Šestkrát,“ vzpomněl si Derek a přešel ke kopírce.
„Správně, šestkrát. Však oni už budou vědět, jak s těmi kopiemi naložit,“ usmál se Shane ďábelsky.
„A policie?“
„Sežeň někoho, kdo se jim nabourá do systému. Chci vědět, jestli něco ví. Pokud budou mít založenou složku se jménem toho cucáka, tak je to pěkně v hajzlu,“ ucedil a natáhl se pro doutník.
„To ještě nemusí nic znamenat. Mohl mít pletky s policií už v minulosti.“
„Proto chci, abys na to někoho sehnal, aby mi pak ten někdo předal potřebné informace,“ zvýšil hlas netrpělivě.
„Fajn fajn. Se uklidni,“ zabručel Derek.
„Pošli jim k těm kopiím zprávu, že je mi jedno, v jakým stavu mi toho parchanta doručí. Pro mě za mě, ať ho vošukají, zmlátí a zlámou mu ruce i nohy, ale ať je schopnej přemýšlet a mluvit, jinak mi nebude schopnej sdělit, co udělal s tím batohem,“ pronesl Shane chladně. Derek se ušklíbl.
„Máš to mít,“ vypustil na půl úst a začal kopie rozesílat e-mailem šesti vlivným mužům, kterým by se za nic na světě nechtěl dostat pod ruce, a pokud se jim do spárů dostane ten Kaulitz, už nikdy v životě nebude schopný vézt normální život, kdyby se mu nějakým zázrakem podařilo přežít, ačkoli bylo nad slunce jasné, že jestli s ním Shane nebude mít nějaké plány, skončí jako hromádka kostí někde ve škarpě s nožem vyrytou Shanovou insignií na čele.
Shanova poslední oběť byl muž, který doplatil na neschopnost zdejší policie zajistit jeho bezpečný převoz z domu na policejní stanici. Věděl až příliš mnoho na to, aby Shane ztrácel čas hraním špinavých her se svojí obětí. Tři přesně mířené střely a člověk, který ho mohl zničit, byl navždy umlčen. Bez jeho svědectví nebylo zločinu, bez zločinu nebylo soudu a bez soudu nebylo odsouzených. Dostat se však Shanovi do rukou dřív, přál by si, aby zemřel, než aby musel projít tím, co Shane nazýval zábavou.
Derekovi se dělalo zle, co byl ten člověk momentálně sedící za stolem schopen udělat s jiným člověkem. Už tolikrát chtěl zmizet z povrchu zemského, aby s tou zrůdou neměl nic společného, ale nemohl. Shane měl špehy všude, a navíc ho držel v šachu věcmi, které by ho dostaly do vězení, a to nemohl dovolit. Měl syna, o kterém nikdo nevěděl a peníze potřeboval.
„Přimrzls k podlaze, nebo co?“ protnul ticho Shanův ostrý hlas.
„Ne. Jen jsem se zamyslel,“ přiznal Derek a vrátil se duchem zpátky do místnosti.
„Doufám, že nad tím, jak to udělat, abych měl toho šmejda co nejdřív na mém oblíbeném místě,“ ušklíbl se.
„Jak jinak,“ odvětil Derek nesnadno.
„Oh můj drahý příteli, až se mi dostane do rukou, přísahám, že tolik zábavy nebudu moct ani unést,“ zasmál se. „Víš, vlastně mě inspiroval k jedné myšlence. Co bys řekl na to, kdybych začal pronajímat pár teplých, poslušných a povolných těl?“ otočil obličej k muži u laptopu. Derek se nadechl.
„Jsem si jistý, že se rozhodneš i bez mého názoru,“ procedil.
„Ale ale ale, pročpak jsme mrzutí?“ našpulil Shane ústa a hodil si nohy na stůl, pokládaje se do pohodlného křesla.
„Nejsme mrzutí, jsme zaměstnaní,“ usykl Derek a pracoval na Shanových požadavcích.
„Mmmm to rád slyším,“ broukl spokojeně a upil ze skleničky. Hmátl na kraj svého stolu a v dlani sevřel mírně zmačkanou stránku z módního časopisu. Probodl očima Tomův obličej a spokojeně zamručel. Už se viděl, jak mu zaživa nožem vyrývá svůj symbol mezi oči a pak pomalu sleduje, jak škemrá o smrt.
„Mám tě, Kaulitzi, ani nevíš, jak snadné jsi mi to udělal,“ pronesl jízlivě, přiložil stránku ke zdi za sebou a probodl Tomovo srdce jedním nožem ze své sbírky, aby obrázek zůstal viset na stěně. „Dnes je to jen papír, ale příště,“ odmlčel se a pozvedl skleničku v náznaku přípitku. „Příště to bude tvoje srdce,“ usmál se ďábelsky a na jeden lok vypil zbytek obsahu.
Derek se zadíval na probodnutou fotku a na okamžik bolestně přivřel víčka, když věděl, co toho kluka z fotky čeká. Raději odvrátil pohled a pracoval na tom, aby ho Shanovi naservíroval na zlatém podnose.
**
Příště: „To slovo, které hledáš, je promiň“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
A je to tady, už Toma mají, i když zatím jen na obrázku. Vážně se o něj bojím, snad ho nenajdou…
Teď se ale podle názvu opravdu moc těším na příští díl. Doufám, že hádám správně a bude to Bill, kdo se bude snažit najít slova omluvy!
Aaaaa perfektní, věděl jsem, že není možné, abys nás na Vánoce nechala o suchu.
Tušil jsem, že něco přibyde. I když respektuji tvůj skutečný život. I přes to, se nám dokonale naskytl pohled na tu opačnou stranu, která nebyla už nějaký ten díl.
Mají ho! Tak rychle! No, je pravdou, že se divím, že ho nenašli dřív. Vždyť Tom jako modelový xicht musel viset na všech možných bildboardech po celé zemi. Možná ty zlý mozky nenapadlo, že by ho měli tak okatě před očima. 😀
Rozhodně, xicht mají a jeho tělo zatím ne. 😀 I když hlavu taky nemají, ale co my víme, třeba jednou… Proč mám takový pocit, že z informace o teplých tělech nakonec vyjde to, že Toma dostanou a on bude muset šlapat. 😀 Sice je to šílený, ale kurňa HOT představa! 😀
Nicméně moc a moc a moc děkuju za další díl a doufám, že sis užila krásné svátky. 🙂
P.S Děkuju za přidání na FB 😀 a těším se na další díl!!!!! 😀
No sakra! Ačkoli už od začátku bylo jasné, že Tomovu identitu zjistí velmi záhy, protože je mediálně "profláknutý". Děsí mě hlavně to, co je ten Shane zač. Totální sadistický magor. Fuj! Teď je na Billovi, aby potvrdil svou pověst nejlepšího agenta.
Díky za kapitolku, těším se, co bude dál.
Uff, tak z tohohle mě mrazí po celých zádech! Neuvěřitelně napínavý díl, u které jsem jsem pomalu nedýchala. Celkem jsem se těšila na nějaký díl, kde bych mohla zjistit, jak na tom Shane je, a co už spolu s jeho lidmi zjistili. Teď si přeju, abych to raději nevěděla. O Toma jsem měla strach celou dobu, ale teď se ten strach jen milionkrát zhoršil. Opravdu Tomovi nepřeju, aby jej dostali!
Začíná mít pocit, že Tomovi rozhodně nebude stačit jeden bodyguard. Snad je Bill setsakramensky dobrý, jinak nevím. Na Tomově případu by mělo být nasazena celá řada profesionálů, protože to, proti čemu momentálně Tom stojí..Shane je totální magor, jinak se to ani nedá nazvat. Bojím se, co se stane, jestli zjistí, že Tom baťoh předal policii a že už ví, co v něm bylo. Trochu se bojím i toho, že bude u policie někdo tak zkorumpovaný, že bude Shanovi o Tomově případu podávat všechno za tepla a já pak ani nechci vědět, co se stane dál.
No, myslím, že se pomalu a jistě začínáme dostávat do velmi akční části. Tak snad to Tom i Bill ve zdraví přežijí!
Děkuji za další skvělý díl! ♥
Doufám že se nenabourají do programu pro ochranu.