autor: B-kay
Andreasova babička rozhodně nepatřila k těm, s jakými se setkáváte ve filmech. I přes svůj vysoký věk neměla na tváři hluboké vrásky jak je zvykem ve většině případů, dotek času poznamenal její obličej jen drobnými vějířky kolem úst a očí a jemnými vráskami nad obočím, které se vytrácely vždy, když se usmála. Byla drobná, na sobě měla teplé vlněné kalhoty a proužkovaný svetr zvýrazňující modř její očí a voněla stejně jako vyšívané polštářky, se kterými si Bill hrál před malou chvílí.
Když se Bill rozhlédl kolem sebe, usoudil, že levandule musely být jejími oblíbenými květinami. Ve všech koutech místnosti, na každé poličce se nacházelo něco s ornamentem fialových kvítků, ať už se jednalo o vonné svíce, malby nebo rámečky fotografií, Bill si dokonce všiml drobných výšivek na polštářích, o které se právě opírali. Tom sedící vedle něj zřejmě nesdílel jeho postřehy, plně soustředěn na její slova držel Billa za ruku a palci jej hladil po hřbetu dlaně.
Bill si zprvu přišel poněkud zvláštně. Andreasova babička Helga, jak jej požádala, aby jí říkal, se na něj nejprve nemohla vynadívat. Usmívala se, v očích měla něco přátelského a příjemně měkkého, a i když její úsměv při pohledu na jeho rozbitou pusu a rýsující se modřinu pod okem malinko ochabl, její pohled zůstával i nadále stejný. Nabídla mu, aby se posadil, a když tak udělal, ze stolu vzala starou fotografii a podala mu ji. Bill na ní mohl vidět mladé děvče, kterému nemohlo být víc jak patnáct, nesměle se usmívala do objektivu, zatímco vedle ní postávala mladší verze Andreasovy babičky a s rukou kolem její útlých boků se zářivě usmívala.
„Je to jediná fotka, kterou se mi podařilo najít,“ ozvala se Helga tiše a chápavě se dívala na Billa, který z fotografie nespouštěl zrak. „Byl to její poslední rok na základní škole. V té době jsem dostala jejich třídu, protože má kolegyně nečekaně onemocněla a musela ze školy odejít.“
„Proč je na té fotce sama?“ zeptal se zvědavě Andreas sedící z druhé strany vedle Billa, nenápadně pozorující fotku přes Billovo rameno.
„Je tam se mnou,“ odvětila Helga s něžným úsměvem. „Ale samozřejmě vím, jak jsi to myslel. Sarah byla… byla hodně svá. Výjimečná, řekla bych.“
Bill naslouchal jejím slovům, ale nedonutil se zvednout pohled od tváře mladé dívky. Už v tom věku byla tak krásná. Na první pohled křehká, něžná, s dlouhými lesklými havraními vlasy a čokoládovýma očima se ani v nejmenším nepodobala svému bratrovi, dokonce žádnému z příbuzných, které Bill znal. Usmívala se, ale Bill jejímu úsměvu nevěřil. Věřil však tomu, co nalezl v jejích očích. Nedůvěru, opatrnost, strach, bolest, kterou se ze všech sil snažila odmítat, a přesto tam byla. Měl pocit, že se dívá do zrcadla. Bolelo to. Bolelo to víc, než předpokládal, že bude.
Oči se mu zalily slzami, tvář Sarah najednou viděl rozmazaně. Tak tohle drobné děvčátko bylo jeho matkou? To ona jej přivedla na svět? To ona mu po sobě zanechala ten překrásný dopis, ve kterém se jej několikrát snažila ujistit, že byl tím nejdůležitějším, co v životě měla?
„Jak výjimečná?“ zajímal se tentokrát Tom, který vycítil Billovu rozpolcenost. Nenápadně mu omotal ruku kolem boků a přitiskl jej k sobě blíž.
„No…“ Helga se zhluboka nadechla. Nebyla si jistá, co všechno si může dovolit prozradit, co všechno je křehký černovlásek ještě schopen unést. „Byla to hodně milá a vnímavá dívka. Excelovala ve všech předmětech, navštěvovala různé kroužky a uměla hrát hned na několik hudebních nástrojů. Jinými slovy byla skutečnou pýchou naší školy a mrzí mě, že jsem ji znala tak krátce.“
Andreas s Tomem se při zmínce o jejím dokonalém prospěchu a všech činnostech, v nichž excelovala, smutně pousmáli a unisono pohlédli na Billa, který žmoulal mezi prsty starou fotku a se skloněnou hlavou bedlivě poslouchal.
„Přesto všechno však byla hodně odtažitá. Řekla bych, že uzavřená je vhodnější výraz. Neměla příliš mnoho přátel, nejsem si jistá, jestli vůbec nějaké měla. O tom, z jakých poměrů pocházela, mluvit raději nebudeme. A myslím, že ani není třeba.“
„Ubližovali jí?“ Byla to Billova první slova od chvíle, co vstoupil do obývacího pokoje. Popotáhl nosem, silně zatnul čelist a zvedl hlavu.
Helga překvapeně zamrkala, srdce jí tlouklo jako splašené. Nevěděla, co říct, nechtěla mu ublížit, a tak mlčela a svým mlčením mu poskytla dostatečnou odpověď.
Bill jemně kývl hlavou. „Věděl o tom někdo?“
„Srdíčko, byly to jen naše domněnky a spekulace. Kaulitz veškerá obvinění popíral a ona nikdy nic z toho nepotvrdila. Možná ze strachu, tím už si nejsem jistá, každopádně jsme s tím nemohli nic udělat. Občas se stalo, že se ve škole objevila s modřinou nebo škrábancem, ale vymluvila se na to, že je nešikovná a upadla a nikdo to víc neřešil.“
„Snažila se ho chránit? Po tom všem, co jí udělal?“ Andreas nevěřícně kroutil hlavou.
„Chránila sebe. Věděla, že pokud by to někomu prozradila, dopadla by mnohem hůř,“ řekl Bill třesoucím se hlasem a Tom věděl, že z něj mluví zkušenosti.
Na malou chvíli zatoužil proniknout do jeho mysli a prohlédnout si veškeré vzpomínky, chtěl vidět, co všechno si vůči němu Kaulitz dovolil, ale když si vzpomněl, jak trpěl už jen při pohledu na to, jak Billa silně svíral a škrtil, uvědomil si, že to raději vidět nechce.
„Smutné je, že se neměla o koho opřít. Zoufale potřebovala někoho, kdo by ji ochránil, kdo by ji zprostil toho prokletí, ale nikdo takový se nenašel. Byla samotářka. Samotářka s duší umělce a mozkem génia. A ty, srdíčko,“ odmlčela se, odsunula malý konferenční stolek stranou a klekla si naproti Billovi, „z ní máš víc, než si myslíš.“
Billovi se chvěl spodní ret a bylo mu do pláče. Snažil se to v sobě zadržet, chtěl být silný, ale když jej Helga chytila za ruku a tou druhou jej něžně pohladila po tváři, nedokázal to a z oka mu vyklouzla první slza.
„Jsi jí tolik podobný,“ vydechla, drobnými pohlazeními mapujíc jeho bledou tvář. „Máš její oči, její ústa i vystupování. Dokonce ve mně probouzíš ty samé pocity jako ona. Je to jako… jako by se nic nestalo. Jako by tady pořád byla.“ V té chvíli se jí zlomil hlas a ona rychle odvrátila tvář. Několikrát zhluboka potáhla nosem a vydechla ústy, než se očima znovu vrátila k Billovi.
„O jejím životě po základní škole toho příliš mnoho nevím. Dostalo se ke mně, že se hodně sblížila s jedním mladým učitelem, ale mohly to být samozřejmě jen hloupé pomluvy, které se mezi místními lidmi šířily nevídanou rychlostí. Říkalo se, že právě on by mohl být tvým otcem, ale kolik z toho se zakládá na pravdě, opravdu nevím.“
„Setkala jste se s ní ještě někdy?“ zeptal se Bill a nechal si Tomem otřít mokré tváře.
Helga se smutně pousmála. „Zvláštní shodou okolností jsme na sebe narazily v den, kdy utekla z kliniky.“
„Z jaké?“ Andrease začínal celý příběh zajímat pořád víc a víc, Tom sice poslouchal, ale mnohem víc se staral o Billův stav, neměl potřebu vyptávat se.
„Tví prarodiče ji donutili k interrupci. Nedokázali se smířit s myšlenkou, že na svět přivede dítě jako svobodná a ještě ke všemu neplnoletá. V jejich očích se něco takového rovnalo obrovskému hříchu. Za jejími zády jí společně s Jorgenem domluvili termín na klinice, která je pár kilometrů odsud. Já tam byla zrovna se svou třídou na divadelním vystoupení.“
„Utekla? Ta teda měla odvahu,“ hvízdl Andreas a natáhl se pro jednu z čokoládových sušenek. Pohledem nabídl i Tomovi s Billem, ti však jen zakroutili hlavou.
„Narazili jsme na sebe na náměstí. Byla uplakaná a vyděšená. Měla jsem ještě čas, tak jsem dětem koupila zmrzlinu a jí velký čokoládový koktejl. Nemohla jsem uvěřit, když mi řekla, že je těhotná. Bylo to tak… nepochopitelné. Když mluvila, neustále si hladila rostoucí bříško, najednou zářila jako slunce. Přiznala se mi, co udělala a prosila mě o radu. Nabídla jsem jí, že může zůstat u mě, dokud se maličké nenarodí, ale odmítla.“
„Vrátila se domů?“ Bill se cítil podivně prázdný.
„To nevím. Tehdy v cukrárně jsem ji viděla naposled. Později jsem se dozvěděla už jen to, že-„
Znovu odvrátila tvář. „Když jsi zmizel, všichni si mysleli, že ti něco udělal. Nevěřila jsem, že se tady ještě někdy objevíš, a už vůbec ne, že ti budu moct prozradit celou pravdu.“
Bill sklonil hlavu. Nevěděl, co říct, bylo toho až příliš. Opřel se o Tomovo rameno, nosem se zavrtal do jeho trička a po chvíli bojování s návalem emocí se naplno rozvzlykal.
Ještě předtím, než vyrazili domů, Tom Billovi navrhl, jestli by se nechtěl jít podívat na hřbitov a najít její hrob, ale Bill jemným zavrtěním hlavy odmítl. Její pozůstatky pro něj nebyly na hřbitově, v jeho očích a srdci nebyla mrtvá – byla věčná, byla jednou z hvězd, jednou z těch, ke kterým vzhlížela, a tak i Bill chtěl stejným způsobem vzhlížet k ní.
Cesta do města se zdála být nekonečná. Nemluvili, tlumené zvuky auta občas narušilo zakňučení z předního sedadla, když se jejich nový čtyřnohý přítel pokoušel najít pohodlnou pozici, ale bolest mu to nedovolila.
Bill se choulil do Tomovy náruče, se zavřenýma očima vdechoval jeho vůni a s hlavou opřenou o Tomův pohybující se hrudník naslouchal pravidelnému tlukotu jeho srdce. Přitiskl se k němu ještě více a tiše vydechl. Nemohl uvěřit tomu, že byl někdy schopen žít bez něj. Že byl schopen existovat bez jeho vlídných slov, něžného pohledu a náruče, kde vždy nalezl bezpečí a kde byl z úlomků pokaždé znovu poskládán dohromady.
Tom Billa objímal kolem boků a líbal jej do vlasů, sleduje míhající se krajinu za okny. Lesy, louky a nekonečná pole byla zkracující se vzdáleností postupně nahrazena obývanými vesnicemi a malými městečky. Jen pár kilometrů od cíle sklonil tvář a pousmál se, jakmile si všiml, že se na něj Bill dívá. S hlavou opřenou o jeho rameno pozoroval jeho tvář až do chvíle, než si Tom jeho pohledu všiml a k Tomovu překvapení se ani tehdy neodvrátil. Jeho oči ve tmě zářily jako dva drahokamy, byly tím nejvzácnějším pokladem, k jakému se Tom kdy směl přiblížit.
„Už jen chvíli a budeme doma,“ šeptl. „Beth s Georgem se tě už nemůžou dočkat.“
Bill se pousmál, ale nic neřekl.
„Hned jak dorazíme, ti uvařím skvělou večeři, převlékneme se do pyžama a půjdeme spát. Potřebuješ si odpočinout. Oba to opravdu potřebujeme.“
Bill přikývl, ale nadále zůstával potichu. Nechal se Tomem políbit a omámeně pootevřel ústa, jakmile Tom vsál jeho spodní ret mezi své, věnuje mu ten nejvíce procítěný polibek, jaký kdy dostal. Jeho slabost se tím láskyplným gestem ještě více prohloubila, a když se od něj Tom odtáhl, ucítil podivnou prázdnotu.
„Tome,“ vydechl neslyšně a konečky prstů přiložil k jeho tváři.
Tom se usmál na znamení, že poslouchá.
Bill zhluboka dýchal a v duchu počítal údery svého srdce. Chtěl vědět, kolik úderů uplyne, než se to odváží vyslovit.
Jeden… dva… tři…
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jej Tom jemně a přiložil mu rozevřenou dlaň nejprve na čelo a poté na tvář.
Čtyři… pět… šest…
Sedm… osm…
Husí kůže. Třes celého těla. Zrychlený tlukot srdce a Tom, kterému byl ochoten svěřit celé své srdce.
Devět… deset…
A pak se jeho srdce najednou zbláznilo a on již nebyl schopen vnímat žádné další údery.
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Je mi Sarah moc líto, měla příšerné rodiče, jestli se tak ty stvůry vůbec dají nazývat.
Konec byl opravdu sladký a nádherný, moje srdce se taky zbláznilo, z nich. Moc děkuji za díl a těším se na další.
Překvapila jsi mě. Dnes ráno jsem si říkala, že by bylo fajn si dnes přečíst další dílek téhle úžasné povídky a světě div se…skutečně se tu objevil další díl. Snad už Billa čeká jen to dobré, protože tohle si nezasloužil…on nemohl za to, že jeho maminka zemřela a on ji byl/je tolik podobný. Už dlouho přemýšlím zda-li se v této povídce/situaci dojde k dalšímu posunu v jejich vztahu…upřímně – ráda bychsi přečetla o tom, jak Bill bude prožívat fyzické sblížení a spojení…ale uvědomuji si, že to není obsahem tvého úžasného příběhu. Díky.
Oběma vám musím moc poděkovat za nádherné komentáře… je to mnohem víc, než si můžu přát a mnohem víc, než si vůbec zasloužím 🙂
DunkelLiebe asi tě potěším, ale obsahem povídky samozřejmě bude i jejich fyzické spojení a já sama se na tuhle část povídky obzvlášť těším. Všechno však potřebuje svůj čas a když nastane ta pravá chvíle, bude to magické 🙂
Škoda, že jsme se nedozvěděli něco víc, ale chápu, že Geova babička měla jen omezené informace. Ale aspoň něco. Jsem zvědavá, jestli Bill někdy zjistí, kdo je jeho skutečný otec a proč zůstal se svými příbuznými. Je možné, že o něm jeho otec nevěděl?
Je krásné, jak si Bill čím dál víc uvědomuje, že je milovaný a není sám. Má Toma, Georga, Beth a teď už i Andrease. Rodinka se nám pěkně rozrůstá. 😀
Děkuji za krásnou kapitolku a těším se na další.
Na Tvých povídkách zbožňuji to, že skoro každý konec dílu je zakončen něčím nádherným a roztomilým, co mi ještě dlouho zůstane před očima a hluboko v hlavě. Opět nemám slov nad úžasným závěrem. ♥ Jsem strašně ráda, že Bill ta slova vyslovil, protože si myslím, že i Tom je potřeboval slyšet, ačkoli celou dobu musel vědět a cítit, že jej Bill miluje.
Je mi líto, jak strašně těžký den měl Bill. To se jednomu skutečně nestane, aby v den prožil tolik pocitů. Obdivuji jej, že po té hrůze, co zažil, byl ještě vůbec schopný poslouchat Andyho babičku, když vyprávěla o jeho mamince. Musel to být skutečně silný zážitek vidět konečně svou maminku alespoň na fotce, i když tam byla tak mlaďounká. Neumím si představit všechny ty pocity, co se uvnitř Billa musely mísit, každopádně věřím, že už je emočně zcela vyčerpán a bude potřebovat pár dnů odpočinku. Bill je skvělý jak to všechno ustál, ačkoli není divu.. s Tomem po jeho boku, který je vždy připraven pomoci a zasáhnou jde určitě hnedka všechno snáz. Jsem ráda za Billa, že se alespoň něco málo o mamince dozvěděl a vlastně mě i hřeje na srdci, že jí je tolik podobný a že toho po ní tolik zdědil. Jen je škoda, že si oba dva museli projít v životě nelehkými situacemi v rodině, které samozřejmě nabouraly i vztahy s dalšími vrstevníky.
Moc mě zajímá, zda se Bill někdy dozví, kdo je jeho otec a nebo to bude chtít nechat plavat a spokojí se s vědomím, jak skvělou měl maminku.
A teď se už jenom těším na další nádherné díly, které už budou doufám oproštěny od Billova utrpení, protože pokaždé, když je Billovi ubližováno, či mu není zrovna do zpěvu, trpím s ním. Těším se na to, jak se bude Tom s Billem ještě více sbližovat a jak se bude jejich láska jen prohlubovat. ♥ Doufám, že je před náma ještě obrovská spousta dílů.
Moc Ti děkuji za krásný večer při téhle povídce! ♥ Mám chuť si ji hned začít číst opět celou od znova a jelikož nemám na večer žádný plán, asi se do toho pustím! 🙂
Bill věděl co si musela maminka vytrpět on to zažil také a ten konec byl nádherný.
Z těch posledních řádků mě úplně zamrazilo. Další nádherný díl.
Snad se teď už Bill dokáže odprostit od minulosti a začne pořádně žít. A bude si užívat všecho co mu vztah s Tomem nabízí. Pár posledních dílu bylo hodně emočně nabitých. Jsem vyždímaná. Děkuju B-kay další drahokam do už tak plné truhlice tvých povídek.
Teda, úplně jsi mi zpříjemnila den, další díly tohodle skvostu :)) tento byl nejlepší, ten konec no nádhera, je super sledovat, jak to Bill všechno zažívá poprvé. Díky díky těším se na další! 🙂 a šťastný Nový rok! 🙂
Wow. Proste… Wow. Nepamätám si síce dopotrobna všetky tvoje poviedky, ale mám pocit, že táto je najprecítenejšia. A najlepšia! Ďakujem.