autor: Becs
Ahoj všichni,
jsem zpět s novou povídkou. Původně to měla být jen jednodílovka, ale nějak jsem se rozepsala, takže vás potěším více díly. Jen krátce na vysvětlenou. Odehrává se hlavní dějová linie, která je protkána flashbacky z minulosti. Flashbacky nesouvisí s hlavní dějovou linkou. Já vím, že to teď zní šíleně, ale až se začtete, pochopíte. Vždycky se snažím, ať se příběhy co nejvíc podobají realitě, ale tím, že se v ní hodně skáče do minulosti, může se stát, že některé údaje se nebudou shodovat se skutečností. Třeba data koncertů nebo Billova barva vlasů a podobně. (Protože fakt přesně nevím, kdy se obarvil na blond. :D). Doufám, že tento nedostatek přehlédnete. Teď už vám můžu jen popřát příjemné čtení. Snad se vám bude povídka líbit a já budu vděčná za každý komentář. Becs
„Víte, pane Kaulitzi, v tuto chvíli nám nezbývá nic jiného, než čekat, až se probere. Poranění hlavy bylo velké. Otok mozku už splasknul, ale o případném poškození se dozvíme, až bude vzhůru. Zatím jej udržujeme v umělém spánku, aby měl jeho mozek možnost se plně zotavit. Brzy jej však probudíme. Budete se muset připravit na to, že to možná nebude ten samý Bill, jakého jste znal. Můžeme očekávat ztrátu paměti, v nejhorším případě i úplnou, můžou přijít určité změny v chování, deprese, schizofrenie, prostě cokoliv. Mozek je záludná věc a každý reaguje jinak. Ale jak říkám, v tuto chvíli už s tím nemůžeme nic dělat. Teď už je to na něm.“
Tom si bezmocně promnul tvář. Tiše poděkoval, než doktor společně s jeho matkou odešel z místnosti a posadil se vedle bílého nemocničního lůžka. Třesoucí rukou se dotkl mrtvolně bílé tváře svého bratra, trochu jej zarazilo, jak je Bill teplý. Na půl očekával, že jeho tělo bude ledové, jako by bylo mrtvé. Horkost jeho kůže jej uklidňovala. Hladil jej po líčku a mračil se na obvaz kolem jeho hlavy. Jediné vady na jeho dokonalé kráse, blond vlasy pod nimi, nebylo téměř vidět. Bezděčně si pomyslel, jak bude Bill zuřit, že mu vytáhli všechny piercingy.
„Bille, zlato, co mi to děláš?“ šeptl a vklouzl svou dlaní do jeho. „Jsem tady pro tebe. A budu tady pro tebe, až se probudíš. Nikdy tě neopustím, ať už to bude jakékoliv.“ Jediná zbloudilá slza smočila Tomovo líčko, žádná další ji však nenásledovala. Slíbil Billovi, že kvůli němu bude silný. Nebude tady sedět a hroutit se. Všechno přece bude v pořádku.
„Tomi, dej mě na zem. Pusť mě. Prosím,“ chichotal se Bill a kopal svýma dlouhýma nohama ve vzduchu. Rukama se opíral o Tomova široká záda a měl perfektní výhled na jeho zadek, i když vzhůru nohama. Hlasitý smích se rozléhal po celé chodbě.
„Někdo nás uvidí. Zbláznil ses?“ zafuněl Bill a provedl další marný pokus o vysvobození, nepřestávaje se smát.
„Co je špatného na tom, že nesu svého malého brášku jako pytel brambor?“ uchechtl se Tom a poplácal Billa po plochém pozadí, které měl jen pár centimetrů od hlavy. Na chvilku jej nadlehčil, aby ulevil svému ramenu. „Klidně tě takhle pronesu celou halou, ať si i zvukaři a osvětlovači a všichni ostatní užijí trochu legrace.“
Prošli poslední dlouhou chodbou a Tom zkusmo nakoukl do otevřených dveří. Zatetelil se radostí, když zjistit, že uvnitř nikdo není. Postavil Billa doprostřed místnosti, ve které se nacházela jen hromada rozbitých židlí a starý věšák, a spěšně za nimi zavřel dveře, pro jistotu ještě zamknul. Otočil se na bratra a pohled na něj mu znovu vyrazil dech. Bill tam stál, s nevinným úsměvem na něj koukal zpod dlouhých černých řas, obličej mírně klonil k zemi. Ve tváři ještě pořád zrůžovělý, jak ještě před pár okamžiky visel hlavou dolů, černé vlasy rozčepýřené do všech stran. Spodní ret vězel mezi jeho zuby.
„Ach bože, pojď sem,“ zakňučel Tom zoufale. Uvěznil bratra v objetí a začal ho zuřivě líbat. Jazykem se dobýval do jeho úst, užívaje si tak nejen jejich horkost a vlhkost, ale i úžasnou sladkost. Bill předtím evidentně mlsal nějaké sladkosti.
„Co tě to popadlo?“ lapal po dechu Bill, když se mu podařilo na pár okamžiků vysvobodit z bratrova zajetí.
„Nemohl jsem odolat. Poskakuješ si po pódiu, vrtíš tam tou svojí prdelkou. Mohl jsem využít těch pár minut před koncertem, co ještě máme, anebo trpět další dvě hodiny před tisíci lidmi,“ vysvětlil Tom a oždiboval při tom Billův krk. „A víš, že si nerad odepírám potěšení.“
„Očividně,“ zamumlal Bill a přitiskl se blíž na horké tělo před sebou. „Nicméně…“ nedokončil větu.
„Žádné nicméně. Nechci teď nic slyšet,“ utnul ho Tom a znovu se přisál na jeho jemné rty. Rukama pomalu sjížděl po zadní straně Billových kalhot. Hladil ho jemnými kroužky a nakonec obě půlky stiskl v dlaních.
„Tady dneska v noci budu,“ zašeptal vzrušeně.
„Nemravo,“ zachichotal se znovu Bill. Uvnitř svého těla však cítil, jak jej olízl plamen touhy. Při představě, co všechno mu bratr bude v noci dělat, jej píchlo v podbřišku a hrdlo se mu stáhlo.
„Miluju tě,“ pošeptal Tomovi do ucha, až jej z toho zamrazilo v zátylku. Odtáhl se, aby se mohl Billovi zahledět do temně hnědých očí. Na krátký moment mezi nimi zavládlo úplné ticho, jen se vpíjeli do očí toho druhého.
„Ty ani netušíš,“ zavrtěl Tom hlavou. „Miluju tě tak moc, že zapomínám dýchat, když jsi kolem mě.“
„Tome,“ vydechl Bill nevěřícně a zčervenal až po kořínky vlasů. Přitáhl si jej k sobě a věnoval mu dlouhý intenzivní polibek. V tom ticho prořízlo zalomcování klikou a následné bušení na dveře.
„Bille, Tome. Jste tam?“ ozvalo se tlumeně.
„Georg,“ špitl Bill a přikryl si pusu dlaní, aby skryl zachichotání.
„Už jdeme, Georgu. Jen jsme tady řešili menší krizi,“ křikl Tom směrem, odkud se nesl zvuk dalšího klepání. „Tak, prdelko, musíme jít. A pokus se moc nevrtět tím svým zadečkem, až budeš pobíhat po podiu,“ zvedl výhružně prst.
„Neboj,“ zazubil se Bill, věnoval Tomovi poslední polibek. Odemkl tmavé dveře a málem vběhl Georgovi do náruče.
„Ty jsi nás šmíroval?“ naoko se zamračil. Vzápětí se rozesmál, když uviděl, jak se jeho kamarád zatvářil. Popadl ho za ramena, otočil a nasměroval jej před sebe. Opřel dlaně do Georgových zad, aby jej popohnal kupředu. Tom se líně šoural za nimi.
„Pospěš si, Tomi,“ zabroukal a ohlédl se přes rameno, kde se pomalým krokem loudal jeho starší bratr. Když viděl, že má oči zapíchnuté do jeho zad, provokativně zavrtěl zadečkem.
„Oou,“ zaznělo za ním tiché zaúpění.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Flashback perfektní, celou dobu jsem se musela usmívat. Jen ten začátek mě trošku vystrašil…co se asi Billovi stalo? Bojím se, že si po probuzení nebude nic pamatovat a chudák Tom to bude mít opravdu těžké…
Jéé, flashback pro mě byl jako pohlazení na duši. Stejně jako Zuzu jsem se i já celou dobu jen usmívala. Miluju tyhle harmonické vztahy dvojčat! 😉
Jen se trochu obávám, v jakém duchu se budou nést části z přítomnosti. Bill na tom není dobře a trochu se bojím, co se mu stalo a hlavně co s ním bude dál. A především co bude dál dohromady s dvojčaty. V hlavě mám nepřeberné množství scénářů, jak by to mohlo pokračovat a většina z nich není moc růžová. Dokonce i samotný název mě svádí k tomu, že povídka nebude pokračovat tak, jak bych si přála. Každopádně bych ty moje úvahy raději měla nechat stranou a raději se nechat překvapit dalšími díly.
Povídka se mi líbí, takže budu jednoznačně jejím čtenářem. Už teď dychtivě čekám na pokračování! 🙂
Krása jen mám obavy co bude až se Bill probudí.
Bože ten flashback bol rozkošný:) dúfam, že si to Bill bude pamätať, aj keď asi hneď nie???… Začiatok je zaujímavý, teším sa na pokračovanie.
Dneska jsem konečně odevzdala bakalářku (deadline dnes:D), tak si tak říkám, co za odměnu… někdo se jde opít, já se jdu vrátit k úžasnému světu twc:D
Tak – k povídce:téma se mi moc líbí! Sálá z toho neskutečná vášeň teda zatím! Bohužel, jak vidno, Erste Mal se nedočkám (myslím tím pusu a první oťukávání, nemravové!:D), ale tak, taky to nemůžu chtít všude v každé povídce xD Btw. Taky jsem se musela usmívat při flashbacku:) Mně to vyznívá jako budoucí telenovela (což je dobře, protože kvalitní telenovely mám ráda:D)… Ta osudovost při zranění hlavy, prostě mi to evokuje velké věci, co budou následovat. Krásné čtení do busu, jdu na další kapitolku:)