autor: Becs
„Proč se neprobouzí?“ zaúpěl Tom šeptem a znovu nervózně přešel po pokoji sem a tam. Měl dojem, že už tady takto ušel nejmíň sto kilometrů. Byl jako lev v kleci. Cítil se stejně uvězněný, stejně v pasti.
„Tome, prosím buďte trpělivý. Léky už mu nepodáváme, takže by se měl probudit každou chvíli, ale i to chce svůj čas. Někdy to trvá pár minut, někdy i déle. Zkuste zachovat klid,“ snažil se ho utěšit tlumeným hlasem doktor. Stál hned vedle Billova lůžka a kontroloval jeho životní funkce.
„Tomi, prosím. Mohl by ses posadit. Jsem z tebe hrozně nervózní,“ pronesla šeptem Tomova matka Simone. Tom na ni jen zdrceně pohlédl a pokračoval v chůzi. V tom uslyšeli tiché zamručení. Tom se okamžitě zarazil a otočil se čelem k Billovi. Simone vstala a rychle přešla k nemocničnímu lůžku. Popadla ruku svého syna a s napjatým výrazem mu pohlédla do pobledlé tváře.
„Hmm, mmm,“ zabručel Bill znovu a mírně se zavrtěl.
„Bille, zlatíčko?“ řekla polohlasem Simone a stiskla Billovu potetovanou ruku v pekelném sevření.
„Mami?“ zaskřehotal Bill. Bylo zjevné, že má hrdlo úplně vyschlé a pravděpodobně ještě odřené po intubaci. Víčka se mu rozevírala jen na úplně malé škvírky.
„Ano, miláčku. Jsem tady. Jak ti je?“ zeptala se jeho matka a marně se snažila zadržet slzy. Tom stál asi dva metry od nich naprosto neschopen pohybu. Tiše upíral oči na křehké tělo, které v bílé posteli vypadalo hrozně maličké.
„Kde je Tom?“ zašeptal Bill a znovu se jemně zavrtěl. Bylo vidět, že je ještě napůl někde v říši snů.
„Je tady, Bille. Je hned tady,“ vyhrkla honem Simone, potlačujíc vzlyk, který se jí užuž dral ven z hrdla.
„To je dobře,“ zamumlal Bill a znovu upadl do spánku, aniž by jedenkrát otevřel oči. Místnost znovu úplně ztichla.
„Můžu vás poprosit?“ řekl tlumeně doktor a pokynul jim rukou, aby s ním vyšli na chodbu.
„Všem nám, myslím, teď může spadnout kámen ze srdce. To, že se probudil a reaguje, je dobrá zpráva. To, že vás i oslovil jménem,“ otočil svou pozornost nakrátko k Tomovi. „… je skvělá zpráva. Vypadá to, že i jeho paměť bude v pořádku. Teď bude muset ještě hodně odpočívat. Bude se ještě nějakou dobu takhle probouzet a upadat do spánku, než se dostane úplně do bdělého stavu. Ale vypadá to dobře,“ povzbudivě se usmál, přijal vřelé díky od Simone a rozloučil se.
„Je to v pořádku, Tome, všechno bude dobré,“ vzala Simone Toma do náruče a krátce ho objala.
Tom v tu chvíli uvolnil napjatá ramena a dlouze vydechl. Vůbec si neuvědomoval, že celou dobu zadržoval dech.
Pokojem se rozléhaly tlumené vzdechy občas přerušené jen slabým zabručením. Místnost téměř tonula ve tmě, nebýt malé stolní lampy, která příjemně dokreslovala celou atmosféru. Na posteli leželi dva chlapci, těla přitisknutá k sobě. Starší se nakláněl nad mladším, půlkou těla překrývaje to křehčí pod sebou.
„Co když přijde mamka?“ ozvalo se po chvíli, když od sebe chlapci odtrhli rty.
„Nepřijde, proč by chodila? Nikdy nás nerušila, když jsme se spolu zavřeli v pokoji, Tomi,“ zašeptal černovlasý a znova si přitáhl obličej nad sebou k hlubokému polibku.
„Jasně, jenže to bylo v době, kdy jsme tady bydleli,“ zaprotestoval Tom, ale ani tak se nedokázal odtrhnout rty nebo prsty od té nádhery pod sebou.
„Od kdy jsi takový posera?“ pozvedl Bill obočí a mírně se zavrtěl, aby si udělal větší pohodlí. Jednou rukou projížděl bratrovy vlasy a hleděl mu do hnědých očí, téměř totožných, jako byly ty jeho.
„Spíš se nabízí otázka, proč to ty chceš dělat, zrovna když jsme na návštěvě u rodičů. Měli bychom sedět s nimi dole u stolu a tvářit se jako slušní a spořádaní synové. Je to snad nějaký druh flashbacku? Chceš zavzpomínat na naše začátky?“ pousmál se Tom, užívaje si bratrovu péči. Z Billových tahů rukou se mu ježily vlasy v zátylku.
„Je to dobrodružství. Nikdy jsi neměl chuť dělat to v posteli rodičů?“ mrknul na něj Bill šibalsky a v očích mu svítily veselé jiskřičky. „A navíc jaký flashback? Pod touhle střechou jsme to nedělali ani jednou. Měl jsi strach mi dát i blbou pusu, aby na to naši nepřišli, natož abys mě pořádně ojel,“ dodal a provokativně vyplázl jazyk, až mu kulička piercingu cinkla o zuby.
Tom jen protočil oči nad nestydatostí svého bratra a vlepil mu krátký polibek na čelo.
„Tak za prvé. Tohle není postel rodičů, ale moje postel,“ zaprotestoval Tom.
„Na tom nezáleží. Je to blízko,“ skočil mu do řeči Bill, než stačil říct cokoliv jiného.
„A za druhé,“ zvýšil hlas Tom, aby dal najevo rozmrzelost nad Billovým chováním. „Nechtěl jsem, aby nás naši načapali zrovna ve chvíli, kdy ti ho strkám do zadku. To jistě chápeš.“
„Hmm. Chtěl bych tě mít v sobě,“ zavrněl Bill a znovu se zavrtěl, tentokrát však vzrušením.
„Co není, může být,“ řekl provokativně Tom a znovu se sklonil k žhavým rtům pod sebou. Začal Billa líbat na jeho labutím krku. Pravou rukou přesunul z jeho boku a začal se dobývat pod tenkou látku trička. Bill krátce usykl, když horká dlaň zavadila o jeho propíchnutou bradavku.
„Nezačínej nic, co nemůžeš dokončit.“ zaskuhral Bill a chvěl se pod bratrovými doteky. Přitahoval si jej do své náruče, takže se Tom musel nadzvednout a celým tělem se položit na to bratrovo. Hrdelně zavrčel, když se jejich rozkroky střetly a on ucítil tvrdý penis pod sebou. Bill roztáhl nohy od sebe, aby do sebe líp zapadli a jejich klíny tak k sobě měly ještě blíž.
„Když něco začnu, vždycky to dokončím,“ podotkl Tom a skousl jemnou kůži na Billově krku.
„Billééé, Tomééé. Večeře. Kde se schováváte?“ ozval se zničehonic křik odněkud z hlubin domu.
„Slez ze mě,“ vykřikl Bill a jedním mocným cuknutím ze sebe shodil Toma na podlahu. Při pádu si nepříjemně narazil kostrč. Prozřetelně však vyskočil na nohy a posadil se ke stolu, předstíraje, že tam sedí celou dobu. Trochu usyknul bolestí, když dosedl na pohmožděný zadek. Bill se stihl v rychlosti přetočit na břicho, aby zakryl svůj naběhlý klín. O několik málo vteřin později se rozletěly dveře a dovnitř jako vichřice vletěla Simone.
„Může mi někdo z vás dvou vysvětlit, co tady děláte? Myslela jsem, že jste přijeli navštívit svou starou matku. A vy se tady místo toho zašíváte,“ založila si naoko rozčíleně ruce v bok a vypadala trochu jako rozčepýřená slepice. „Bille, to nemyslíš vážně, že se válíš v posteli. Okamžitě vstávat a dolů.“
„Uh mami, dej mi minutku,“ zaskuhral Bill a schoval si hlavu pod polštář.
„Jakou minutku? Skoro vás nevidím. Takže zvedej zadek a ke stolu,“ nenechala se Simone odbýt.
„Pojď, mami, já už půjdu. A tahle zdechlina nás dožene za chvilku,“ vyskočil Tom ze židle. Naštěstí se mu už podařilo setřepat ze sebe své vzrušení. Spěšně odváděl matku z místnosti. Na chvilku se otočil zpátky do pokoje, když věděl, že je Simone pár kroků napřed a nemůže ho slyšet.
„Tohle mi teda dlužíš, ty malá kryso,“ zašeptal výhružně. „A to nemluvím o tom, jak tě ztrestám za ten naražený zadek.“ Pokojem se rozneslo jen tiché zachichotání.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Pořád nevím co se stalo povídka vypadá moc dobře.
Tak zatím to vypadá s Billovou pamětí v pořádku, tak uvidíme, jak to bude, až se pořádně vzbudí… Ale ta vzpomínka byla krásná 🙂
Mám rada flasbacky, keď sú takéto krásne. Veľmi dúfam, že sa nestalo nič, čo by im ten vzťah pokazilo… Ďakujem za kapitolu.
Bill vypadá, že si bude snad všechno pamatovat, takže se mi značně ulevilo. Snad to tak bude i nadále. 🙂
A další flashback je dokonalý. Nemůžu se jich nabažit! 😉 Líbí se mi ten harmonický vztah mezi dvojčaty.
Povídka se strašně krásně čte, vždycky to rychle uplyne a líbí se mi ta pohodovost. Moc se těším na další díl! 🙂
Bill se probral, takže snad brzy zjistíme, co se stalo a co bude dál. Vzpomínka byla moc pěkná.
Dík, těším se na pokračování.
Prej "zašíváte"…:D Představovala jsem si tedy něco jako "a vy tady děláte bůhví co," to je Simone málo zná:D Úplně vidím u scénu:D