autor: Ainee
Býti moderní
„Uvědomuješ si, že je tvé umění považováno za moderní, že?“ Zeptal se Bill se zahihňáním a hodil noviny na podlahu před Toma. Opíral se o rám dveří a sledoval svého partnera, jak pracuje na svém nejnovějším kousku.
Tom vzhlédl, jen aby na něj zazíral, a noviny nepoctil ani jediným pohledem. „Ty mě urážíš,“ odsekl a zavrčel.
Bill propukl v záchvat smíchu a se zavrtěním hlavou vstoupil do ateliéru. Rychle přešel místnost, zvedl noviny a těžce dosedl na gauč.
„Ty si ani nechceš přečíst recenzi?“ Zeptal se a Tom na okamžik přestal pracovat a zapřemýšlel. Chtěl, nebo by bylo lepší to nechat nepřečtené? To, upřímně, nevěděl.
Nakonec bylo opravdu jedno, jestli se lidem jeho umění líbilo, nebo ne, rozhodl se a lhostejně pokrčil rameny. „Ty mi to přečti.“ Poté znovu pokračoval ve své práci a neviděl tak široký úsměv na Billově tváři, zatímco rozkládal noviny.
Bill si hlasitě odkašlal, narovnal se a začal číst článek nahlas.
„BERLÍN, NĚMECKO – Galerie Kapitän představuje vůbec první výstavu graffiti umělce Toma Trümpera, která bude předváděna až do konce roku. Vycházející moderní umělec v mladém věku pouhých dvaceti čtyř let podniká své první statečné kroky do světa umění s vysoce kontroverzní výstavou.
Nevzdělaný a s minulostí v berlínském undergroundu, Trümperovo umění je závanem čerstvého vzduchu do striktní společnosti výtvarného umění. Transformoval galerii do scenérie dvorku, čímž přináší drsnost a živé barvy zaneřáděných ulic Berlína přímo do obývacího pokoje městské vyšší třídy.
Futuristické vizualizace pokrývají zbytky naší spotřebitelské kultury. Vyřazeným kusům nábytku a jiným materiálům je dán nový život a nový příběh. Přehlídka skládající se jak z obrazů, tak i výrobků, ukazuje dokonale Trümperův jedinečný styl a dovednosti s plechovkou spreje. S vytvořením svého malého vesmíru ve svém vlastním umění mladý umělec ukazuje nejen svou schopnost zvládnout velká měřítka obrazů, ale také ohromující dovednosti v detailech na miniaturním měřítku.
Co musí být považováno za Trümperovo mistrovské dílo, je velký obraz pokrývající celou severní fasádu galerie. Dílo ukazuje temnou a chladnou budoucnost zobrazenou ve futuristickém městě, ale stále uchovávající naději, že lidstvo přežije, vyjádřenou srdcem, pečlivě drženým v sevření robotické ruky.
Majitel galerie Bill Kaulitz nás informoval, že na umělcovo přání bude stěna po skončení výstavy natřena na bílo. Dodal, že je to umělcovo vyjádření k životnosti graffiti. Není třeba jej považovat za trvalé, ale pouze za krátkodobé zobrazení kreativity a krásy – za něco vytvořené v jednom okamžiku, jen aby to jednoduše a bez varování následně zmizelo. I přesto, jeho velikost potrvá věčně.
Je mimo veškerou pochybnost, že Tom Trümper je člověk, se kterým můžeme počítat i do budoucna jako s odvážným hlasem mladé, nebojácné a silné generace, prvním z mnoha, který povstal z popela společnosti a právem si nárokuje jejich místo jako rovnocenný směr v uměleckém světě.“
Tom zavrčel nad slovem moderní, ale jak Bill pokračoval ve čtení, rozlil se mu po tváři široký úsměv. Nebylo to ani z poloviny tak špatné, pro nováčka.
„Jo, a dovolil jsem si zavolat tvému otci a přečíst mu to. Doufám, že ti to nevadí.“ Bill se nervózně kousal do rtu a Tom se na něj na vteřinu zamračil, než zavrtěl hlavou na znamení kapitulace. Oba muži se poprvé setkali teprve před dvěma dny při otevření galerie, ale Gordon se do Billa okamžitě zamiloval a ihned se z nich stali nejlepší kamarádi. Tomovi to přišlo celkem roztomilé.
„Jsem si jistý, že z toho byl velmi nadšený.“ Odpověděl a Bill se zazubil.
„To byl! Řekl mi, abych ti vyřídil, že je nesmírně pyšný.“
Tom se smíchem pro tuto chvíli vzdal své malování a připojil se k Billovi na gauči. „Jsem si jistý, že je.“
Bill si vylezl na Tomův klín a sladce jej políbil. „A já jsem taky.“
Tom se jednoduše zazubil.
„Což mi připomíná něco zcela nesouvisejícího,“ řekl Bill náhle a zavrtěl se na Tomově klíně. „Pozval jsem dnes večer na večeři kluky. Myslel jsem, že by se hodila pořádná oslava.“
Tom se zmateně zamračil, zvedl hlavu a několikrát zamrkal. „Kluky? Jo, a na oslavu čeho? Mé recenze, nebo tvých narozenin?“ Šťouchl Billa do boku, až starší muž poskočil a hravě jej na oplátku praštil do ramene.
„No Georga, Gustava, Andrease a Michaela, samozřejmě,“ řekl a obrátil oči v sloup. To by mělo být už zřejmé. „Ach, ale měl jsem pozvat i Davida a Bushida?“ Zeptal se, jak jej osvítil dodatečný nápad a naklonil hlavu.
Tom otevřel ústa do ó a letmo jej napadlo, kdy se jejich přátelé přeměnili na ´kluky´. Nebylo to tak, jako by snad byli nějaká parta, ty dva páry se vzájemně sotva znaly. „Ehm, ne, pozveme je jindy.“ Upřímně, miloval, jak snadno a srdečně Bill přijal jeho přátele a známé a počítal je mezi své vlastní.
Bill rychle přikývl, než pokračoval se svým vysvětlením. „A samozřejmě, že budeme oslavovat tvou dobrou recenzi! Moje narozeninová oslava bude v mnohem větším měřítku a bude vyžadovat mnohem více plánování.“
Tom vážně přikývl, souhlasil, že Billovy narozeniny si zaslouží mnohem vetší oslavu než jen se šesti lidmi.
„Přesně tak! A raději bys měl mít připravený parádní narozeninový dárek,“ řekl Bill s našpulenými rty.
Tom se nad tím na chvíli zamyslel, než vážně přikývl. „Myslím, že mám nápad.“
Spokojený Bill jej rychle políbil a seskočil z Tomova klína, zatímco mumlal něco o večeři, zdobení a dalších věcech, které bylo potřeba udělat.
Tom se sám pro sebe rozesmál, pohlédl na obraz, na kterém v současné době pracoval, a zamyslel se. Ano, rozhodně měl nápad.
KONEC
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 42
Ooo!!! Krása! Mám slzičky v očích. 😢 Je mi líto s touto povídkou se loučit. Krásný příběh.
Tohle byla moc krásná povídka a já jsem si ji ohromně užívala, škoda, že už je konec. Výhoda je, že si ji můžu kdykoli přečíst znovu.
Díky za přepychový překlad.
Škoda že to už končí moc pěkně se to četlo dík.
Néééé! I když jsem věděla že to přijde, stejně se mi s povídkou jen těžce loučí. Milovala jsem jí od prvního dílu. A i když se v ní neodehrálo žádné velké drama, byla dokonalá. Krásně napsaná, brilantně přeložená. Děkuji Zuzu, že si nám umožnila si tenhle skvost přečíst. Ach jo, kéž by bylo ještě pár dalších dílů.
Hm. Na začiatku sa mi zdalo, že ten ich vzťah prišiel akosi prirýchlo. Stačilo prvé kratučké stretnutie a bum, už na seba nedokázali zabudnúť. Ale v konečnom dôsledku je to tak asi dobre. Bol to zaujímavý príbeh a ja zaň ďakujem.
Tahle povídka se jednoznačně zapsala mezi mé milované, ke kterým se budu vracet. Jde vidět, Zuzu, že znáš můj vkus, protože tahle povídka se mi líbila a to moc. Miluju, jak pohodová byla a že se obešla bez nějakých velkých dramat. Užívala jsem si, jak krásně plynula a lehce se četla. Líbilo se mi, jak se do sebe kluci postupně zamilovávali a jak se začali ovlivňovat a sbližovat se. A pak to přerostlo v takhle nádhernou a silnou lásku. ♥
U tohohle posledního dílu jsem se vyloženě jen usmívala a měla jsem radost, jak všechno dobře dopadlo. Mám radost z toho, že Tom dostal tak nádhernou recenzi, myslím, že na poprvé si ani nemohl více přát. I když se přiznám, že jen při zmínce, že se bude Tomovo dílo přemalovávat, mě zamrazilo. 😀 Ono je sice pravda, že tak to u graffity chodí, ale zrovna tak krásné dílo je škoda ničit. Věřím ale, že se Tom jednou rozhodně to znova přemalovat.
Moc děkuji za dokolaný překlad a výběr báječné povídky. Tisíceré díky Zuzu! ♥♥
Neskutočne sa mi páčila tá recenzia o umení ulice a hlavne koniec, ako sa Tom rozhodol ukázať pominuteľnosť grafiti. Škoda toho diela, ale raz to archeológovia možno odhalia a zreštaurujú:)
Ďakujem za preklad tejto krásnej poviedky. Veľmi sa mi páčila, túto si ukladám a budem ju čítať veľa krát, pretože takéto milujem, keď si neubližujú, majú sa radi a všetko vyriešia bez zbytočného prehnaného nafukovania a trápenia. Páči sa mi ako sa Bill skamarátil s Tomovím otcom a aj ako prijal Andyho, aj keď neviem, či vedel ako sa živil pred tým, ale tento Bill by to zrejme chápal a neodsudzoval:)
Ešte raz veľmi pekne ďakujem za úžasný preklad a aj za výber poviedky♥
Som taká rada ,že som začala čítať a neskončila, cítim sa duševne obohatená :).
Tento príbeh je tak nádherný, minulý diel bol dokonalosť sama o sebe – Tomov krásny príbeh o malbe ma prinútil rozmýšlať o živote do detailov, o šťastí o láske… bolo to prekrásne napísané.
Diel, v ktorom Tom a Bill navštívili Billových rodičov bol úžasný, ja som sa tak nasmiala na reakcii rodičov 😀 .
Podrobne som si prezerala banner k tejto poviedke už keď autorka prvý krát spomenula futuristické tmavé mesto, skvelý nápad to takto krásne zakopomovať. Musím pochváliť aj fotografie priložené k časti, kde boli spolu zalúbenci na trestnom výlete (zaujíma ma ma, či je autorka Nemka alebo len navštívila Berlín).
Zuzu, si skvelá prekladatelka, ďakujem za preklad, ja by som originál čítala rýchlosťou jeden diel za týždeň, takže ďakujem ♥♥♥♥ si taaaaaaaaaak šikovná 🙂
[7]: Zuzka, ty si ma úplne vystihla 🙂 ja tiež miluje, keď si autor odpustí typické 'telenovelové' hádky o ničom …a tiež neznášam ,keď si ubližujú , moc to prežívam :O 😀
Tá recenzia bola fakt pekne napísaná a som rada, že mal Tom úspech. Toho jeho diela, ktoré vyjadruje zmysel celej poviedky mi je síce ľúto, ale zase to má úžasnú symboliku v tom, že sa to pretrie na bielo.
Ďakujem veľmi krásne za preklad poviedky. Bol to úžasný oddychový zážitok, kde sa chalani nehádali a zbytočne si neubližovali 🙂 A nakoniec všetci skončili šťastní, teda aj Andy s Michaelom a Geo s Gustavom.
Ešte raz ďakujem za preklad.
Ach, tohle je rozhodně jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četla! ❤️ DĚKUJU za překlad!
Ach, tohle je rozhodně jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četla! ❤️ DĚKUJU za překlad!
Po dlhšej dobe som sa vrátila k tomuto príbehu a stále je zaujímavý. Tom sa rozhodol žiť život, ktorému by sa väčšina ľudí radšej vyhla. Neviem si to celkom predstaviť, no chápem jeho obavy a neochotu sa tohto života vzdať. Zvlášť keď prišiel do bytu, v ktorom zrazu nemal čo robiť a živil ho jeho priateľ. Našťastie Bill pochopil jeho túžbu a potrebu slobody a netlačil naňho. Našťastie Tom natoľko miloval maľovanie, že ho zachránilo pred túžbou utiecť. Som rada, že aj ostatný našli svoje šťastie a že Tomov otec Billa miloval rovnako, ako vlastného syna. Niečo také je vzácne. Ešte raz ďakujem za preklad.
Tahle povídka se mi moc líbila ♥️.
Tak se nám to nakonec všechno správně spárovalo a žili šťastně až do smrti ❤️ Byla to opravdová nádhera, co pohladí po duši a vykouzlí spoustu úsměvů.