autor: Zarlina
Mimo město
Bill udělal pouze pár kroků od kavárny, kde strávil většinu rána a pil kávu, která pro něj byla trochu příliš drahá, jen aby sám sobě pogratuloval ke skvělé práci předchozího dne, když vedle něj zpomalilo auto, a když se zastavil, aby na něj zazíral, zastavilo se taky a tmavé okýnko se stáhlo dolů, jen aby odhalilo řidiče, sedícího uvnitř.
„Ježíši,“ zamumlal Bill. „Teď pronásleduješ i ty mě?“
„Nedělám nic, co bys ty mně nedělal už předtím,“ odpověděl Tom se zamračením a poté ze sebe vydal tichý povzdech a pokračoval hlasem, který byl o hodně jemnější. „Nevadilo by ti si nastoupit? Musíme si promluvit.“
„Není tady nic, co bys mohl říct, abys změnil můj názor,“ pokrčil Bill rameny a znovu se zamračeně rozešel, zatímco auto pomalu jelo za ním.
„Možná ne,“ odpověděl Tom a znovu zastavil spolu s Billem. „Ale rád bych to zkusil. Prosím.“
Bill obrátil oči v sloup a rozhlédl se kolem. Několik lidí na chodníku zíralo, ale nikdo z nich ještě nezašel tak daleko, aby vytáhl svůj telefon a začal si pořizovat snímky nebo začal natáčet nebo cokoliv jiného, v čem byli lidé obvykle docela rychlí, když se poblíž nacházela celebrita. Možná proto, že nikdo z nich Toma vlastně neviděl a mohli vidět jen Billa, který s ním mluvil.
„Fajn,“ zamumlal, když spatřil první známky toho, že někdo možná začíná dokumentovat dění před sebou. Nechtěl, aby se na internet dostaly jakékoliv fotky jeho a Toma pohromadě, zvláště ne ty, ve kterých nastupuje do jeho auta, a tak bylo lepší to mít za sebou dřív, než lidé začnou být příliš zvědaví. „Kam jedeme?“ Zeptal se, když za sebou zavřel dveře a ulevilo se mu, jakmile Tom zpátky zavřel okýnko a odjel, aniž by kdokoliv dostal šanci získat důkaz, že jsou spolu.
„Někam, kde si můžeme promluvit v soukromí,“ odpověděl Tom a poté pohlédl do zpětného zrcátka a usmál se na něco, co v něm spatřil.
Bill se zamračil a také se podíval vzad, jen aby spatřil malou holčičku, kterou viděl už předchozího dne, jak tam sedí a usmívá se na svého otce.
„Takže ty se bojíš, že zveřejním fotky tvé dcery, ale vezmeš ji s sebou, abys mě přesvědčil k jejich smazání?“ Zeptal se a podíval se na Toma se zvednutým obočím. „Jak víš, že nepořídím ještě víc jejích fotek?“ Sklopil oči k podlaze, kde byly jeho fotoaparát a laptop bezpečně umístěny u jeho nohou.
„Neměl jsem moc na vybranou,“ řekl Tom a sevřel přitom čelist. „A pokud se i jen pokusíš ji vyfotit, tak ti ty věci prohodím oknem.“
„Ježíši, klid,“ ušklíbl se Bill a docela se mu líbilo, jak snadné bylo naštvat toho vždy tak klidného rappera. „Nebudu ji fotit ve tvém vlastním autě, dokonce i já mám své hranice.“
„Tati,“ řekla holčička náhle, až Bill leknutím poskočil. Z nějakého důvodu nečekal, že promluví. „Proč mě nemůže fotit?“
„To je dlouhý příběh, miláčku,“ odpověděl Tom a jeho hlas byl vřelý a měkký, když na ni pohlédl. „Ale já to nechci a on by to měl raději respektovat.“
„Georg mě fotí pořád,“ řekla holčička a zněla trochu zmateně.
„Georg je tátův kamarád,“ odpověděl Tom a střelil pohledem po Billovi. „Tenhle pán ne.“
„Tak proč je v našem autě?“
„Obchod, miláčku,“ řekl Tom s kývnutím hlavy. „Je to tak trochu součást mé práce s ním právě teď mluvit.“
Bill se ohlédl na dívenku, která přikývla s vědoucím výrazem ve tváři, jako by přesně pochopila, co tím Tom myslel. Bill o tom pochyboval, ale nejspíš věděla dost na to, aby chápala, že Tom vždy nemluvil jen se svými přáteli, ale i s cizími lidmi.
Pak si všiml, že jedou směrem k letišti a zamračeně sledoval Toma, jak projel kolem normálních terminálů do hangáru vzadu, kde čekalo soukromé letadlo, jež se jevilo příliš malé na to, aby v něm letělo víc než možná jeden nebo dva lidé.
Bill nesnášel letadla. Opravdu je nenáviděl. Létání byla jedna z nejhorších věcí, které kdy poznal a vždy se snažil najít jiné způsoby cestování, když už musel někam příliš daleko na to, aby řídil.
„Nečekáš snad, že vlezu do té věci, že ne?“ Zeptal se Bill a doufal, že se v jeho hlase neodráží, jak velký má strach. „Když jsi řekl někde v soukromí, myslel jsem, že bychom prostě jeli někam mimo město nebo tak něco.“
„Je to mimo město,“ pokrčil Tom rameny. „Jen trochu příliš daleko, abych tam řídil.“
„Nemám pas,“ snažil se Bill a kousal se do rtu.
„Nebudeš ho potřebovat.“ Tom se na něj ani nepodíval, jen zaparkoval auto a vystoupil, a zatímco Bill s třesoucíma se nohama taky vystoupil, Tom pomáhal ven z auta holčičce, která vesele poskakovala směrem k malému letadlu, kde se pozdravila s kapitánem a nastoupila do letadla, aniž by čekala na Toma. „Tak pojď.“
Bill se zastavil a zavrtěl hlavou. Ani, kurva, náhodou.
„Ne,“ řekl a jeho hlas byl o něco mírně vyšší, než chtěl, aby byl. „Do té věci nevlezu. Nemám tušení, kam mě bereš.“
„Půjdeš se mnou, ať se ti to líbí, nebo ne.“ Tom se zamračil a postoupil kupředu, aby popadl tašku s fotoaparátem a vytrhl mu ji z ruky. „Tohle si vezmu, jen pro případ.“
„Mám už fotky ze včerejška na svém laptopu,“ řekl Bill a nervózně si olízl suché rty. „Můžeš si ten foťák nechat, já s tebou nejdu.“
„Na tom laptopu, který máš tady?“ Zeptal se Tom se zdviženým obočím a se rty zkroucenými v něco, co by se skoro dalo nazvat úsměvem. Role se nyní obrátily, hangár byl zavřený a pro Billa neexistovala cesta ven. Tom si mohl jeho laptop jednoduše vzít, kdyby chtěl. „No tak, není to, jako bych ti snad chtěl něco ukrást. Jen si chci trochu promluvit, ale nemůžeme to udělat tady, chci jít někam, kde vím, že budeme o samotě.“
„Vrátíš mi můj fotoaparát?“ Zeptal se Bill a nebyl si jistý, jestli mu skutečně věří.
„Samozřejmě,“ přikývl Tom. „Až se zase vrátíš domů, tvé věci budou nedotčené. Já jen nechci, abys pořizoval jakékoliv další fotky, zatímco budeme pryč.“
Bill se zhluboka nadechl a pohlédl směrem k letadlu. Tohle opravdu nechtěl udělat.
„Jestli mě přinutíš s tebou jít, bude to únos,“ řekl slabým hlasem a doufal, že Tom neslyšel, jak je vyděšený.
„Stejně nikomu nebude chybět takový kretén, jako jsi ty,“ odpověděl Tom chladně a ta slova Billa udeřila do tváře jako políček. Věděl, že není vždy ta nejmilejší osoba, ale slyšet to takhle byla úplně jiná věc.
Neměl nic, co by na to mohl odpovědět, a tak prostě kývl a bez dalšího slova prošel kolem druhého muže. Odmítal jej nechat spatřit, jak jej vzala jeho ostrá slova, a o minutu později byli oba v malém letounu, který byl naštěstí zevnitř větší, než si Bill myslel. Beze slov se posadil tak daleko od veselé dívenky a jejího otce, jak jen mohl, silně se kousal do rtu, zatímco si zapínal pás, a doufal, že se z toho smrtícího stroje dostane živý.
Cítil, že tohle bude velmi dlouhý den, a když se letadlo dalo do pohybu, pevně zavřel oči a tiše se modlil, aby to letadlo nespadlo.
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Teda Tom musí asi hodně zoufale chtít, aby Bill ty fotky nezveřejňoval, když jej bere takhle pryč. Upřímně to spíš vypadá, že jej chce někde na samotě zabít, když jej bere takhle pryč letadlem na úplnou samotu. 😀 Na Billově místě bych měla strach kam to se mnou chce letět..bohužel Billovi stejně nezbyla jiná možnost než do toho letadla nastoupit..:-D Trošku zákeřně se Billovi směju, protože si to tak trochu zasloužil! 😛
Každopádně jsem zvědavá, co má Tom zalubem. Trošku mi asi nedchází proč tak nutně potřebuje Billa někde na samotě. Jsem ale zvědavá, zda Tom Billa přesvědčí a dokáže mu, jak moc je pro něj důležité, aby byly ty fotky smazány. Možná by se Billovi mohla Tomova holčička zalíbit a sám by mohl mít výčitky svědomí? Hmm..těžko říct.
Moc se těším na pokračování a opět děkuji za překlad Zuzu!!! 🙂
Tvl, ten Tom je jak mafián. Není tohle trošku moc? Billa teđ v podstatě unesl. A co bude dál? Nemyslím si, že by mu chtěl doopravdy ublížit, koneckonců má s sebou svoji dceru a před ní ho asi nezabije, ale člověk nikdy neví. Každopádně je Bill v hodně nepříjemný situaci a i když je to taková potvora, tak doufám, že se z toho dostane. Kvůli jedné fotce si určitě nezaslouží přijít k úrazu, dělá přece jen svou práci. Doufám, že Tom má hodně dobrý důvod k tomu, co dělá..
Díky za překlad
Tak, teď budu celá napnutá do dalšího dílu, co bude dál!!! Chci to vědět!! Prosím…😊😀 Velmi strhující zápletka…jsem velmi zvědavá na Tomův důvod anebo způsob, jak chce Billa přesvědčit…díky za překlad.
Kam ho Tom bere? K němu domů? No to zírám. Musí být opravdu nešťastný z těch fotek, když se odhodlal k něčemu takovému. Nepočítám, že by Billovi chtěl nějak ublížit, aspoň ne fyzicky, když je u toho jeho dcera. Rozhodně to bude zajímavé. Chudák Bill se bojí létání, takže se teď musí cítit fakt strašně.
Díky, těším se na pokračování.
Tak to jsem zvědavá kam pojedou a co Tom řekne Billovi moc se těším na další díl.
Jéj, skvelý nápad vziať Billa a ukázať mu ako by mohli tie fotky vziať malej detstvo a súkromie… Dúfam, že to Bill pochopí a nebude viac taký pako.
Ale je mi ho ľúto, že ho Tom dostal do lietadla keď sa toho tak veľmi bojí.
ďakujem za krásny preklad a veľmi sa teším na pokračovanie.
Tom má ale odvahu a vymyslel to dobre:) Bill má čas na premýšľanie čo s fotkami urobí a som si istá že po návrate bude Bill celkom iný,určite sa zblíži s Tomovou dcerou a nebude im chcieť ublížiť…no uvidíme
Ou Toms last sentence was so cruel but Bill worth it. I would be mad if someone is always behind me and taking pictures, brrr. I hope that Bill won`t jump out of airplane in the next part 😀 sex on the toilet would be better ;D thank youuu