Jeden polibek stačí 1/2

autor: Luki

Naposledy jsem si prohrábl rukou černé vlasy a v prstech promnul napletené bílé dredy. Úžasné, přesně takhle se mi to líbí. Na tváři se mi rozlit spokojený úsměv, který mi vracel můj odraz v zrcadle výtahu. Tělem mi pořád ještě koloval adrenalin… tenhle koncert se neskutečně vydařil. A to bylo sakra dobře.

Výtah zastavil v našem patře a já z něj vystoupil stále se spokojeně culící. Není nadto mít v životě možnost dělat přesně to, co člověka baví a naplňuje.

Chodbou jsem došel až ke dveřím od našeho pokoje a ve chvíli, kdy jsem chtěl otevřít, dveře se přede mnou otevřely samy. „Jejda.“ Malá, dobře stavěná brunetka se kolem mě s chichotáním protáhla a s lehkým pohupováním v bocích kráčela k výtahu.

Nakouknul jsem do pokoje a pohled mi padl na Toma labužnicky se rozvalujícího ve zmuchlaných prostěradlech své postele. „Další ubohá fanynka, bráško?“ Zavrtěl jsem hlavou a zavřel za sebou dveře.

„Co mám dělat? Jsem prostě neodolatelný.“ Zazubil se na mě a rukou si snad už jenom ze zvyku uhladil vlasy, které měl teď pevně zapletené do copánků. Tím pohybem mi sjel pohled níže a já rychle ucukl očima a vydal se do koupelny.

„Tak to nevím, na co je dostáváš, jak se na tebe dívám, a buď tak láskou praštěn a přehoď přes sebe aspoň deku.“ Ve dveřích jsem se na brášku otočil a vyplázl na něj dětinsky jazyk. „Doby, kdy jsme se rachtali společně ve vaně, jsou fakt dávno pryč.“ Jak jsem za sebou zavíral dveře, slyšel jsem Tomův hlasitý smích.

„Kyselý hrozny, bratříčku. Jenom mi závidíš, že ho mám většího než ty. Přiznej si to, uleví se ti.“ Poslední slova už Tom pronášel ve dveřích koupelny a pořád tak, jak ho matička příroda stvořila. Nevadila mi nahota, ale že bych byl nadšený tím, že se mé dvojče naprosto bez zábran producíruje po bytě naostro, to určitě nejsem.

„Kruci, to se ani umýt nemůžu, aniž bych k tomu musel mít výhled na tvůj nahatý zadek?“

„Můžu já za to, že ty sis nikoho nenabalil?“ Tom došel k toaletě s odhodláním vykonat svou potřebu a jenom se na mě přes rameno zazubil. „Ber to tak, že máš lístek do VIP sekce. Tušíš, kolik fanynek by teď chtělo být na tvém místě?“ Sebevědomí mu teda fakt nechybělo.

Chvíli jsem si ho prohlížel a pak se začal smát nad bratrovými projevy u mísy. „Věř mi, teď by tady nechtěla být žádná. A ty buď jenom rád, že na mě dojem dělat nemusíš, protože tohle“ mávnul jsem rukou na celou jeho osobu, „tohle by odradilo každou.“ Tom se zase začal chechtat. „Ne, fakt netuším, na co je dostáváš. Sladkýma řečičkama se evidentně nezdržuješ a posilovna by se ti taky mohla hodit.“ Hlasitě jsem si mlasknul a hravě zakroutil hlavou. „Záhada.“

„Hej, trochu ohledy na mé city.“ Tom spláchnul, umyl si ruce a v zrcadle se setkal s mým pohledem. Zahlédl, jak se snažím potlačit smích. „Ty potvoro. S ženskýma to prostě musíš umět. Tak si konečně přiznej, že tady by se ti hodilo doučování.“ Mrknul na mě a dřív, než jsem se stačil ohradit, vyšel z koupelny ven. „Jo a Géčka plánují nějaký mini mejdan s pár lidma z týmu u nich na pokoji, takže být tebou, tu sprchu vemu letomovkou, protože já ze sebe chci taky smýt všechno to vzrůšo z dneška.“

Pod proudem horké vody jsem přemýšlel o Tomových slovech. Vážně jsem takový břídil? Neříkám, že nabídky by nebyly, ale já nikdy nebyl ten typ na sex na jednu noc. Sakra. V tomhle má Tom pravdu, potřeboval bych doučování. S povzdechem jsem vyšel z koupelny s ručníkem kolem boků.

„No konečně. Bože, doufám, že na něčem neuklouznu ve sprše, podle toho, jak dlouho ti to trvalo.“ Tak tak Tom stihnul uhnout před mou dobře mířenou ranou.

„Být tebou, odpustil bych si rýpavé poznámky, stejně to budu zase já, kdo tě potáhne na pokoj a bude ti držet copánky, abys je ráno neměl zblitý. Tak aby se ti to nevymstilo.“ Tom na mě něco hulákal zpoza zavřených dveří, ale přes tekoucí vodu mu nebylo naštěstí rozumět. Složitým make-upem jsem se nezdržoval, jenom jsem si řasy lehce projel řasenkou a vlasy si upravil prsty, prostě na pohodovku. Ze skříně jsem vylovil černé, uplé jeansy, červené tričko s potiskem, které sice mohlo být o číslo větší, ale já ho miloval, a na nohy kecky. Právě jsem si doladil doplňky, když Tom vpochodoval do pokoje a jeho tělo zdobil jenom ručník kolem krku.

„Sakra, ty už jsi hotový? Počkej na mě, jenom na sebe něco hodím a můžeme vyrazit. Třeba kluci dotáhnou i nějaké kočičky.“ Mlsně si olízl piercing ve spodním rtu a mně mimoděk utekl tím směrem pohled.

„Ty toho ještě nemáš za jeden den dost? Bože, ty jsi horší než králík.“ Se smíchem jsem se otočil ke dveřím. „Tak šupky, zajdo, ať ti nerozeberou ty nejlepší kousky.“ Někdy si říkám, jestli jsme vůbec sourozenci, navíc dvojčata.

Nakonec to dopadlo přesně podle mé předpovědi. Naštěstí u Géček nebyly žádné slečinky prahnoucí po Tomově pozornosti, takže jsem na pokoj vlekl jenom jeho. U dveří jsem jej opřel o futro, abych mohl pohodlně vytáhnout z kapsy kartu. „Už by ses mohl naučit pít, ty ochmelko.“

„Billí, ještě že tě mám.“ Na Tomově tváři zářil široký úsměv. „Ale opravdu bys měl zapracovat na svých balících technikách. Víš, docela mě to znervózňuje…“ Tom škytnul a jeho hlava klesla dozadu a bouchla do stěny. „Nechci, abys byl sám… zasloužíš si nebýt sám, nemůžeš být sám. Kurva, proč nikdo nevidí, jak úžasný jsi?“

„Tome, nechci, abys mě litoval. Navíc netuším, jak si představuješ, že bych se to měl doučit.“ Vmanévroval jsem stále vláčnější Tomovo tělo do pokoje s odhodláním uložit jej do postele a jít si konečně lehnout.

„Budeš se muset učit od Mistra.“ Zachichotal se a rukou nejistě mávl ve vzduchu, aby zabral celou svou osobu. Zastavil jsem se v pohybu a zadíval se na Toma… sakra, v čem je teda lepší než já, když jsme dvojčata? Vzhledem to být nemůže.

„No ale vážně, jak to děláš, že dostaneš každou?“ Na Tomovi bylo vidět, že se snaží vymanit se z alkoholového opojení a dostat ze sebe pořádnou odpověď. Pak se na mě usmál a mávnul na mě rukou, abych přišel blíž k němu.

„Prostě stačí jenom jeden polibek.“ Na jeho stav překvapivě rychle si mě k sobě přitáhl, ruku zapletenou do mých vlasů vzadu na krku. Ani jsem se nestihl pořádně nadechnout, když jsem ucítil na svých rtech měkké polštářky bratrových rtů chutnajících po redbullu a vodce.

Nebylo to žádné lehoučké ochutnávání. Tom do toho šel naplno a možná to bylo alkoholem, který mi proudil v žilách, ale po šokovaném vydechnutí a pokusu o odpor jsem selhal, zavřel oči a pomaličku se poddával nejlepšímu polibku svého života. Byl všude. Jeho jazyk dobýval, dával jasně najevo, že on je tady pánem, že je ochoten a schopen vzít mě s sebou do ráje, jenom když mu dám příležitost. Mrazilo mě v bedrech, břicho mi explodovalo šimravým pocitem a kolena se podlamovala pod přívalem emocí. Kurva, tohle není polibek, tohle není ani předehra, tohle je jako by přišel na to, jak proměnit líbání v čirý sex. Jenom slabý hlásek vzadu v hlavě se na mě pokoušel křičet, že jsou to bratrovy rty, do kterých jsem právě zabořil své zuby, že jsou to Tomova ústa, která jsem si začal až labužnicky vychutnávat. Kurva, co to děláme…

Po době, která netrvala více než pár vteřin, ale která mohla být klidně i rokem, se Tom odtáhl a znalecky si mě prohlédl.

„Stačí jeden polibek, věř mi.“ Než jsem se stačil byť jenom nadechnout, Tom padl pozadu na postel a v tu chvíli jsem věděl, že pro dnešek je vystaráno. Můj bráška spal jako špalek.

„Do prdele…“ s rukou na rtech jsem doklopýtal do koupelny. Opřený rukama o chladivé umyvadlo jsem na sebe zíral do zrcadla. „Co to sakra bylo?“ Nebyl nikdo, kdo by mi odpověděl, nebyl nikdo, kdo by mohl odsuzovat mé rozechvělé tělo a zastřenou mysl s pocitem, že jsem si užíval líbání s mým dvojčetem. Nevěděl jsem, co se ve mně tím polibkem zlomilo, ale byl jsem si jistý, že už nic nebude, jako bylo.

Probouzet se ráno s kocovinou a žaludkem na vodě je fakt opruz. Bože, kolik jsem toho zase vypil? Pootevřel jsem oči, abych zkontroloval, jestli jsem aspoň u sebe v pokoji, ale odměnou mi byla jenom úpornější bolest hlavy a zhoupnutí žaludku. Chtělo se mi umřít, nebo aspoň celý den ležet a nechat se hýčkat bráškou. On to se mnou uměl jako nikdo jiný. Taky jako jediný mi nedával sežrat, že jsem se propil do takového stavu. Byl nejlepším člověkem v mém životě.

Po chvíli se ale ozvalo volání přírody, takže jsem stejně musel zvednout svůj zadek z postele a pokusit se doplazit do koupelny. Během opatrných pohybů jsem letmo přeběhl pohledem místnost a čekal jsem, že narazím na pár čokoládově hnědých očí, ale překvapivě jsem brášku nenašel. Zvláštní, většinou počká, až se proberu z alkoholového kómatu a pak si teprve plánuje den. Sakra, doufám, že jsem něco neposral nebo nezapomněl. Jediné, co mě uklidňovalo, byl fakt, že David by mě nenechal v klidu vyspávat, kdybych se měl zúčastnit nějakého focení nebo rozhovoru.

V koupelně jsem strávil dost času a děkoval komukoliv tam nahoře za sprchu. Jenom s ručníkem kolem pasu jsem se vrátil do pokoje, odhodlaný přijít na to, kde se toulá Bill. Z nočního stolku jsem zvedl mobil a vytočil poslední volané číslo. Za zvuku vyzvánění jsem přešel ke skříni a zpomaleně se v ní přehraboval, abych nakonec skončil v bílém volném tričku s módním děrováním a jeansy tmavé barvy.

Sakra, kde ten Bill je? Proč mi to nebere? Zruším volání a zkusím zavolat Gustavovi. Ten byl jistota. Byla to pro mě záhada, ale nikdy se nedostal do stavu naprosté opilosti. Což jsem mu v tuto chvíli opravdu záviděl. Kdybych znal svou míru, nemuselo mi teď být takhle šíleně.

Po třetím zazvonění jsem se dočkal odpovědi… Bill si prý odskočil na manikúru a ke kosmetičce, nemám se obávat. Už jsem byl v obraze. Tenhle Billův rozmazlovací výlet znamenal jediné, taky to včera přehnal a tohle byl jeho způsob, jak se vypořádat s kocovinou. Jenom bylo zvláštní, že nepočkal, až se proberu.

Zmučeně jsem se vydal na pozdní snídani. Sjel jsem výtahem do přízemí a v hale narazil na Gea. Nevypadal o moc líp, než já.

„Geo, snídaně, nebo už míříš zpět na pokoj?“ Georg se na mě zadíval lehce rozostřeným pohledem.

„Kámo, rozhoduju se, jestli má cenu vůbec lézt do jídelny. Jestli to na můj žaludek nebude moc emocí najednou. Kurva, jeden by myslel, že už budeme umět pít a my jsme pořád jak malí spratci, co ukradli tátovi zbytek vodky a ztřískali se z ní.“ Obličej mu mírně zezelenal a rukou si roztřeseně nadhodil pár pramenů dlouhých hnědých vlasů. Ten pohyb přitáhl můj pohled a podbřišek se mi lehce zkroutil. Ty vlasy mi něco připomněly, ale můj mozek byl moc otupělý alkoholem, aby byl ochotný spolupracovat.

„Dáme si alespoň kafe a ty mi řekneš, co si ze včerejší noci pamatuješ, protože já mám okno, ale totální.“ Otočil jsem se k jídelně, ale Geo nevypadal, že by byl ochotný jít se mnou. A taky že ne.

„Hele, nebudu riskovat šavlový tanec. Budeš to muset zvládnout sám. Navíc bych sám potřeboval osvěžit paměť.“ Jeho rty se roztáhly do pokřiveného úsměvu a já snad poprvé v životě věnoval větší pozornost rtům našeho basisty. Vytřeštil jsem na něj oči a v hlavě se mi vybavila rozmazaná vzpomínka. Mé prsty zabořené do dlouhých, hedvábných vlasů a mé rty vychutnávající si nejlepší polibek mého života. Jenom jsem si nebyl schopný vybavit, koho jsem to vlastně s takovou chutí líbal. Ovšem to, že tento návrat paměti vyvolal Georg, by mohlo možná dost napovídat.

„Tome, jsi v pohodě? Jsi si jistý, že chceš fakt jít snídat? Jsi bílý jako stěna. Podle mě neudržíš v žaludku ani to kafe.“ Geo se ke mně natáhl, jako by mě chtěl nasměrovat zpět k výtahu, ale já mimoděk ucukl. No to kurva ne. Si ze mě děláte prdel, že jsem se ožral tak moc, že jsem se líbal s našim basistou, který si to evidentně taky vůbec nepamatoval, protože byl stejně na sračky jako já. Do prdele, kurva fix. Horší už to ani být nemohlo, protože jestli se tohle dozví Gusti, tak mi rozbije držku. Ono si totiž nejde nevšimnout, že mají ti dva pro sebe dost slabost. No, ale proč teda líbal mě? A co bylo ještě horší, proč to musel být nejlepší polibek v mém životě? Kurva drát…

Geo dost znejistěl, když ze mě nedostal žádnou odpověď a už se nadechoval, že se začne znovu ptát. „Ne, v pohodě. To zvládnu, jenom, fakt si nepamatuješ ze včerejška nic? Dost by mi to pomohlo.“ Geo se jenom omluvně zašklebil.

„Věř mi, už i od Gustava jsem si vyslechl svoje. Taky bych si měl prý na nějaké detaily vzpomenout, ale ať mě zabije, jestli se mi to povede.“ Pokrčil rameny a vydal se zpátky k výtahu.

Zatrnulo ve mně. Co když jsem se fakt líbal s Geem a Gustav nás při tom načapal? Pak se mi ale vybavil rozhovor s naším bubeníkem a nepamatuju se, že by na mě byl naštvaný. Začala mě z toho všeho totálně třeštět hlava. Káva byla jediná spásná myšlenka.

S kelímkem horké a neskutečně silné, černé kávy, jsem se vydal za, zdá se, jedinou osobou, která by mi mohla něco málo z noci osvětlit, když Bill mi to pořád nebral.

Nervózní jsem zaklepal na dveře a kousaje si piercing, čekal, až se dveře otevřou. Nemusel jsem ani čekat moc dlouho. Dveře se rozletěly a Gustavův hlas na mě křikl dřív, než majitel vůbec zaregistroval, na koho řve.

„Už jsem ti říkal, že sem nemáš chodit, dřív, než si vzpomeneš, co… oh, sorry, Tome, to jsi ty? Myslel jsem, že se ten blbeček zase vrátil zpátky…“ Gusti se rozpačitě zarazil a zjevně nesvůj nevěděl, co říct. „Jak je? Včera jsi vypadal dost na mraky. Divím se, že tě Bill dotáhl na pokoj. Nebo tě tentokrát už vážně nechal spát na chodbě?“ Nejistě se zasmál.

„Ne, Bill byl evidentně hodný a i tentokrát se mnou prásknul na postel. Víš, jenom jsem se chtěl na něco zeptat…“ Gustav mi pokynul rukou, abych nestál na chodbě a já se rozhlédl po pokoji, zatímco zavíral dveře. Pořád ještě bylo vidět, že se tady v noci řádilo.

„Hele, jestli si Georg na něco stěžoval, tak ať už ti nakecal cokoliv, je to jenom mezi námi dvěma. Sakra, proč do toho musí tahat i někoho dalšího? Je to zbabělec a ke všemu neumí chlastat, když si pak ani nic nepamatuje.“ Gustav se zase dostával do varu a já jenom se stále poklesávající čelistí sledoval, jak rázuje po pokoji tam a zpět.

„Netuším absolutně, o co tu jde, ale Geo mě určitě neposílá, i když je fakt, že jsem ho potkal dole v hale a vypadal, že se chystá každou chvíli umřít.“ Při mých slovech se Gustav zastavil a tváří mu bleskla starost, kterou okamžitě nahradil hraný nezájem. Co to…

„Jeho problém. Když tu nejsi kvůli němu, tak na co ses to chtěl zeptat?“

„No, jenom… byly tu včera nějaké kočky?“ Bubeník překvapeně zvedl obočí a zamítavě zavrtěl hlavou.

„Tome, co…“ Sakra, takže jsem se fakt musel líbat s Geem, protože nikdo jiný z týmu, co tu byli včera, neměl dlouhé vlasy.

„Gustave, je možné, že bychom se já a Geo…“ takhle trapně mi snad ještě nikdy nebylo a kocovina tomu fakt nepomáhala.

„Že byste ty a Geo co?“ Na Gustavově obličeji se mihlo více emocí, až se tam usídlilo poznání, na co se to ptám. „Tak na to, kámo, rovnou zapomeň. Sakra… dobře, pro tvůj klid, důvod, proč jsem na něj nasraný, je ten, že ten pitomeček si nepamatuje, že jsme do toho včera konečně praštili, takže věř mi, s tebou fakt nic mít nemohl, byl plně zaměstnaný jinde.“

Mé šokované zalapání po dechu vehnalo do bubeníkových tváří ruměnec a Gustav se ode mě raději odvrátil. Dal mi tím najevo, že se o tomhle se mnou fakt nehodlá bavit a že by bylo nejlepší vyklidit pole. Což jsem mu milerád splnil. Vypadl jsem na chodbu a cestou k výtahu jsem byl schopný myslet jenom na jednu věc. S kým jsem se to včera, do prdele, líbal?

autor: Luki