Poslední andělův nářek 8.

„Tak pojďte,“ vyzval Marcus oba chlapce, když zamířil do jejich pokoje. „Je večeře,“ obeznámil je se situací a hlavou jim pokynul, aby se zvedli a následovali ho.

„Rád tě vidím,“ řekl Bill s vřelým úsměvem a postřehl Marcusovu nervozitu.

Marcus radši neodpověděl. Nebyl spokojený s tím, jak se tady věci měly.

„A co máme k večeři?“ zeptal se nepřítomně Tom, aby se trochu posunuli.

„Špagety,“ odvětil s pokrčením ramen Marcus a vedl je dlouhou chodbou směrem k jídelně, kde už bylo několik obsazených stolů. Na jedné straně stál pult, u něhož se hromadila fronta, a na druhé byly rozestavené stoly.

„Dobrou chuť,“ popřál jim zdvořile a odešel, aby mohl přivést další.

„Snad to nebude šlichta,“ prohodil Tom s pohledem upřeným na Billa.

„To víš, že bude,“ odvětil konverzačním tónem.

„To je paráda,“ obrátil oči v sloup a dál nepřítomně sledoval situaci kolem. Vzal si tác jako všichni ostatní a postupoval ve frontě. Jenom čekal, kdy mu na tácu přistane talíř s něčím, čemu se tady říkalo špagety. Pak si společně s Billem sedli ke stolu, který byl z velké části oddělen od těch ostatních.

„Zas tak špatný to není,“ prohodil Tom a vložil si do úst další sousto. „Čekal jsem to horší.“

„Ty fakt asi nejsi moc náročný,“ řekl Bill a nespokojeně se podíval na svou porci, jako by se mu v ní něco hýbalo. „Já asi fakt nebudu.“

„Ty jsi pěkně rozmazlenej, co?“ dobíral si ho Tom a hladově zíral do Billova talíře, zatímco svůj měl už skoro prázdný.

„Klidně si dej,“ pokynul Bill na souhlas a přistrčil mu svou nedotčenou večeři.

„Nedáš si ani kousek?“ vyzvídal Tom.

„Fakt ne,“ zavrtěl hlavou Bill, vzal si Tomův prázdný talíř a podstrčil mu místo něj svůj plný.

„Díky,“ zamumlal Tom a s chutí se pustil do jídla. Bill jenom obrátil oči v sloup. Nechápal, jak to může jíst.

Marcus si je po večeři vyzvedl a na jejich pokoji jim předal jejich objednané zboží. Varoval je ještě, že se s tím nemají nikde chlubit ani to ukazovat a pak je pustil ven, aby si konečně mohli zakouřit.

Bill s Tomem si vlezli do kruhu, který tvořilo několik šeříkových keřů. Uvolněně se posadili, vědomi si toho, že je nikdo nemůže spatřit. Tom vytáhl zapalovač a po zapálení jej nabídl Billovi. Ten s vděkem přijal a sledoval Toma, jak požitkářky popotáhl z cigarety, chvilku to v sobě držel a pak s neskonalou úlevou kouř vydechl.

„Nádhera,“ pochvaloval si Tom a popotáhl znovu.

Bill si taky zapálil. Neměl z toho takovou radost jako Tom, ale jeho chutě to na chvíli uspokojilo.

„Fakt díky,“ ozval se Tom po několika silných potazích. „Jsi fakt třída.“

Bill se polichoceně usmál. „Rozluč se s tím, než odtud vyjdeš, už nikdy nebudeš chtít kouřit,“ připomněl mu.

„Jasně,“ zasmál se takovým způsobem, aby Billovi bylo jasné, že mu skutečně nevěří.

„Říkám, že jo,“ trval si na svém Bill a zabavil Tomovi krabičku ve chvíli, kdy se po ní Tom natahoval, aby si dal další. „Tohle,“ Bill pozvedl Tomovu krabičku v rukou, „zůstane u mě,“ řekl.

„Proč?“ nechápal Tom, který měl strašnou chuť na další.

„Přestaneš,“ odpověděl jednoduše Bill a krabičku si strčil do kapsy.

„A co ty?“ chtěl vědět Tom.

„Já si dávám taky jednu,“ poukázal na skutečnost a vstal. „Tady jsme dneska skončili.“

Tom byl víc než jen vyvedený z míry. Jeho žilami kolovala chuť spojená s hněvem. Věděl, že si potřebuje dát ještě, proto přemýšlel, jak se k té krabičce dostane. Zapomněl ale na fakt, že jeho zapalovač si Bill nechal také.

Společně se tedy vrátili na pokoj. Jejich mlčení bylo prosyceno jakousi neochotou a hněvem. Bill věděl, že nemá právo mu tohle dělat a oprávněně cítil strach z toho, co mu Tom může udělat. Oproti tomu Tom věděl, že ho nemůže napadnout, pak by ztratil veškerý svůj příjem cigaret, spíše vymýšlel plán, kdy si od něj své cigarety vezme.

Marcus je navštívil na pokoji a zopakoval jim všechna pravidla. Upozornil je na to, že po večerce nesmějí vycházet ven a tak podobně. Měli ještě čas, a tak se každý věnoval svým činnostem. Bill ležel na posteli, svůj pohled upíral ke stropu a vzpomínal na svůj dřívější život.

„Půjdu si dát sprchu,“ řekl náhle a podíval se Tomovým směrem, který ležel na zádech a nepřítomně sledoval strop.

„Jasně,“ přitakal Tom. „Ale moc nenacákej,“ varoval ho s úsměvem a sledoval, jak si Bill bere potřebné věci do koupelny. Nespokojeně zakroutil hlavou, když postřehl, že si Bill bere všechny cigarety i zapalovač s sebou. Nevrle něco zabrumlal a dál se věnoval bílému stropu, na němž se mu zrcadlily jeho myšlenky. Potřeboval se dostat ke zdroji svého potěšení. A to mohl udělat tehdy, když Bill nebude při smyslech, neboli když bude spát. Střádal plán, jak se dostat k cigaretám a zapalovači, které teď v jeho mysli zabíraly nejvíce místa. Musel se k nim dostat. Nemohl jinak.

Billovi bylo z Tomova chování jasné, o co mu jde. Snadno si domyslel, že se bude chtít cigaret zmocnit, jakmile to půjde, proto sám vymyslel protiplán. Nechtěl sice zůstávat moc dlouho vzhůru, ale Tom mu nedal na vybranou. Potřeboval pomoct a Bill mu ji musel poskytnout. Nemohl jinak.

Při dlouhé a horké sprše si plně uvědomil, co je potřeba udělat. Spokojeně se usmál, když mu všechny dílky zapadly do sebe. Teď už jenom zbývalo to provést.

„Cos tam dělal tak dlouho?“ chtěl vědět Tom, který podle nástěnných hodin určil, že tam Bill strávil bezmála tři čtvrtě hodiny.

„Ale nic,“ pokrčil rameny a přešel ke své posteli. Cigarety i zapalovač si dal pod polštář a dbal na to, aby to Tom viděl. Potřeboval ho nalákat.

„Teď půjdu já,“ řekl Tom a odpochodoval do koupelny, z níž se po chvíli ozvalo nespokojený křik oznamující, že Bill vyplýtval všechnu teplou vodu.

„Sorry,“ ozval se Bill. „Zítra můžeš jít první,“ nabídl na usmířenou a pozoroval, jak Tom do deseti minut vyšel z koupelny s hodně načuřeným výrazem.

„Taky půjdu!“ ohlásil a praštil sebou do postele. Bill ho začínal štvát čím dál víc, a to byl teprve první den. Netušil, jak přežije zítřek, natož pak čtyři měsíce, než Bill odejde.

Další dvě hodiny oba nepřítomně sledovali strop, než do jejich pokoje vešel Marcus a upozornil je, že mají večerku. Bill si rychle obstaral večerní hygienu, přičemž stále sledoval svou postel, kdyby se k ní chtěl Tom přikrást a vzít si, co tak moc chtěl.

V koupelně se vystřídali a pak jim Marcus popřál dobrou noc a zhasl jim. Ač na ně byl zprvu milý, teď se k nim už moc neměl. Štvalo ho, jak ho Bill využil, ale ještě víc se mu hnusila skutečnost, že už z toho nejspíš nikdy nevybruslí.

„Jsem utahanej,“ přiznal Bill a naoko zívl, aby své výrok potvrdil. „Asi usnu hned, byl to náročný den,“ připustil, zavrtal se do deky a simuloval usínání. Chvílemi jemně chrápal, občas zase spokojeně něco zamumlal, párkrát se převrátil, ale stále byl vzhůru. Snažil se Toma přesvědčit, že už je čas jednat.

Dredatý chlapec seděl na posteli s koleny pod bradou. Pohupoval se zepředu dozadu a celý se třásl, aniž by byl schopný to zastavil. Jeho tělem, každou jeho buňkou proudila šílená touha po nikotinu. V mysli měl jediný obraz, viděl cigaretu a tolik ji chtěl. Několikrát dokonce nasál, jako by ji měl přímo u svých úst. Tak moc ji potřeboval.

„Bille?“ zašeptal jméno svého spolubydlícího. „Jsi vzhůru?“ chtěl vědět. Třas jeho těla každou chvíli sílil a myšlenka na cigaretu mu ten pocit ještě zhoršovala.

Bill, ležící k němu zády, zůstal klidný a tichý. Ani se nepohnul.

Tom ještě párkrát zašeptal jeho jméno, než se odhodlal. Opatrně vstal z postele, i když to vypadalo, že ho jeho nohy neunesou. Billova postel od něj byla sice jen kousíček, ale i tak měl velký problém se k němu svou vratkou chůzí dostat.

Své třesoucí se prsty opatrně strčil pod polštář a snažil se nahmatat svůj cíl. Už to vypadalo, že se jeho prsty obtáčí kolem zapalovače, když se Bill prudce otočil a Toma vyděsil. Ten okamžitě uskočil ke své posteli a zděšeně se posadil.

„Myslel jsem, že spíš,“ zajíkl se a bradu si opět položil na kolena. Bill postřehl třas jeho těla a jenom nespokojeně zakroutil hlavou, chtěl mu pomoct.

„Já vím,“ odvětil Bill a zpod polštáře vytáhl krabičku Tomových cigaret i se zapalovačem. Opatrně škrtl a zapálil cigaretu. Poté se podíval na Tomův téměř hypnotizovaný pohled, který se upíral na žhavý konec cigarety zářící ve tmě jako poslední naděje. Neměl ale sílu, aby si pro ni došel.

Bill s ní začal pomalu otáčet v prstech, přičemž se stále ujišťoval, že Tom sleduje zarudlý konec cigarety. Pokoj pomalu prosytila vůně a Bill začal pomalým a hlubokým hlasem promlouvat přímo k Tomovi, zatímco cigaretu stále obracel v prstech, aby tvořila jakýsi malý kruh.

„Tome, sám dobře víš, že tohle není cesta, kterou se chceš vydat,“ řekl a zkontroloval, že ho Tom vnímá a neprotestuje, stále hleděl na pohasínající konec cigarety, který Bill znovu zapálil a pokračoval: „Když cigaretu vidíš, odvracíš s nechutí zrak. Když cítíš její pach, vzdaluješ se. Hnusí se ti každá cigareta na tomto světě, nemáš je rád, nepotřebuješ je, ba je dokonce nenávidíš. Jsou odporné, jejich pach je odporný, jejich vzhled je odpuzující, nenávidíš je,“ tiše k němu promlouval a konec opět trochu zapálil, přičemž s cigaretou neustále otáčel ve vzduchu. „Samotná myšlenka, že bys ji měl přiložit k ústům a popotáhnout, v tobě vyvolává pocit na zvracení. Zvedá se ti žaludek, když je v tvé blízkosti, jejich pach tě nutí zvracet, nenávidíš je!“ Bill si všímal, že Tom neustále sleduje žhavou tečku v temnotě, aniž by protestoval, nebo cokoli řekl. Bill věděl, že tohle je špatné zacházení s jeho myslí, ale klidnil se alespoň tím, že ho nehypnotizuje. Jenom mu vsugerovává správný názor. Nechtěl říkat věci typu: „Až luknu prsty, bude z tebe nekuřák!“ Přišlo mu to nesprávné, takhle jenom využil stav jeho mysli a vnutil mu svůj názor. To pro něj bylo uklidňující.

Nechal cigaretu dohořet a jenom sledoval, jak se Tom ve tmě pohnul. Sedl si vzpřímeně a zeptal se: „Co se stalo?“

„Jen jsi měl špatný sen,“ odvětil Bill klidným hlasem a zašel otevřít okno, aby vyvětral všechen ten kouř.

Tom se nepříjemně rozkašlal a cítil, že mu není dobře od žaludku. Pro jistotu zašel do koupelny, kde následně vyzvracel celou svou večeři.

„Neměl jsi tak hltat ty špagety,“ pokáral ho Bill, když mu držel dredy, aby si je taky neohodil.

autor: SakuraUchihaHaruno13