autor: Zarlina
Tohle je šílené
Zdálo se, že mají absolutně všechno. Bill neměl čas, aby všechno blíž prozkoumal, ale viděl nádhernou kuchyň, drahé dekorace, obývací pokoj, pro který by stálo za to zemřít, a některé z těch nejpůsobivějších technologických systémů, jaké kdy viděl. Znovu ho zajímalo, jak si proboha mohl Tom tohle všechno dovolit, a čím dál do domu šli, tím více se cítil nesvůj.
Vždy opravdu nerad pobýval s bohatými lidmi. Bylo pár okamžiků, kdy k tomu byl přinucen, kdysi, když jejich časopis získal několik rozhovorů s pár celebritami, nebo když byl poslán na nějaký večírek pro všechny hudebníky a herce. Jejich časopis byl zřídkakdy pozván na tento druh věcí, z pochopitelných důvodů, ale někdy sám pořadatel chtěl nějakou tu extra publicitu, a protože Bill byl jedním z více než dobře vypadajících lidí, tak jej tam obvykle poslali, ať už se mu to líbilo, nebo ne.
Ale vždycky se cítil nesvůj. Měl pocit, jako kdyby se na něj všichni dívali, a to nejen proto, že byl ten, kým většina z nich už opovrhovala kvůli jeho výběru zaměstnání, ale také proto, jak byl odlišný a on nikdy nevěděl, co na to říct. Neměl nejmenší tušení, jak konverzovat s bohatými lidmi, a i když věděl, že jsou to jen lidé, vždycky měl pocit, že ať už prohlásí cokoliv, nebude to natolik zajímavé. Takže pokud s ním některý z nich z nějakého podivného důvodu začal mluvit, prostě jen řekl něco velmi hloupého a pak se pokusil se tam odsud dostat tak rychle, jak to jen šlo.
Zjevně pro svou práci nebyl stavěný, ale nechtěl se vzdát, a jeho nadřízená s ním byla doposud docela spokojená, což bylo vše, na čem záleželo.
„Tak jsme tady,“ řekl Tom a zastavil se u dveří, které otevřel a pokynul Billovi, aby šel dovnitř, a zatímco se Bill s nervózním polknutím posadil do jednoho z kožených křesel a jeho pohled se obrátil ke zdi, Tom se posadil do druhého.
Bill na sobě cítil Tomovy oči, jak oba mlčky seděli, ale neotočil se, aby se na něj podíval. Veškeré jeho sebevědomí bylo pryč. Nevěděl, kde je, jak dlouho tam bude muset zůstat, nebo co by s ním Tom mohl provést. Říkal, že si chce promluvit, ale Bill věděl, že mluvení ve skutečnosti ne vždy znamená mluvená slova mezi dvěma lidmi. Často to bylo totéž jako vyhrožování a manipulace, aby bohatí lidé dostali, co chtěli, a jelikož ani jedna živá duše nevěděla, kde Bill je… no, nevypadalo to pro něj příliš pozitivně.
Byl tvrdohlavý, ale nebyl idiot. Jestli mu Tom bude vyhrožovat, nebylo tam nic, co by s tím mohl udělat.
„Netvař se tak vyděšeně,“ pronesl náhle Tom tiše, jako by mohl číst Billovy myšlenky. „Nechystám se tě zabít, nebo něco takového,“ zasmál se. „Budeme jen mluvit.“
Bill ztuhle přikývl, aniž by tak ocenil jeho vtip nebo uvěřil jeho slovům. Samozřejmě, že si nemyslel, že by ho Tom zabil, ale jen mluvení? O tom pochyboval. V letadle nastal jeden okamžik, kdy si Bill myslel, že možná byl Tom vážný, když řekl, že nechá Billa odejít a jeho fotoaparát a fotky zůstanou nedotčené, ale teď, když byli v tomhle obrovském domě, si Bill byl jistý, že Tom je jen velmi dobrý herec a pravděpodobně mistr v manipulaci, když dokázal, aby to vypadalo, jako by byl nějaký milý chlapík, zatímco opravdu nebyl.
Bill by to k smrti popíral, ale celá ta věc s rapperem, který byl tak zatraceně bohatý, jej pěkně děsila. A informace, že nevydělal všechny své peníze jen hudbou, to vše dělala ještě horší. Jak sakra mohl být tak bohatý a přitom stále tak mladý? Čím si proboha vydělával?
„Dáš si něco k pití?“ Zeptal se Tom. „Nebo k jídlu?“
„Ne,“ odpověděl Bill a jeho hlas byl o něco vyšší, než chtěl, a tak si odkašlal, než znovu promluvil. „Pojďme už k věci, ať to máme za sebou a já můžu jít domů.“
„Dobře.“ Bill mohl koutkem oka vidět, jak Tom přikývl, ale stále se k němu neotočil. „Ty už víš, co chci.“
„A ty už víš, že to neudělám,“ Billův hlas zněl naštěstí tak chladně a úsečně, jak chtěl, aniž by odrážel, jak nervózní byl. „Ty fotky jsou moje a já je nesmažu.“
„Podívej, Bille,“ povzdechl si Tom a znělo to mnohem unaveněji než předtím. „Ty jen děláš svou práci, já to chápu, ale ona je celý můj život. Nechci, aby o ní lidé věděli, protože pak se budou snažit zjistit více o ní i o její matce a podobné sračky. Nechci, aby se to stalo.“
„Smůla,“ zamumlal Bill a překřížil si ruce na prsou. Chápal, co tím Tom chtěl říct, ale nechtěl se vzdát. Tyhle fotky mohly všechno změnit a on se jich nehodlal vzdát.
„Ty v sobě vážně nemáš ani kousek lidskosti, že?“ Tomův hlas byl nyní temnější, naštvanější. „Úplně kašleš na druhé.“
„Neznáš mě,“ odsekl Bill a obrátil se, aby na něj zazíral. „A co ty máš co mluvit? Prakticky jsi mě unesl. Vzals mi foťák a ani mi neřekneš, v jaké zatracené zemi to jsem, a já jsem tady ten špatný?“
„Kdybys ty fotky smazal hned, jak jsem tě o to poprvé požádal, tak bys tady nebyl.“
„Je to moje práce, Tome,“ zasyčel Bill a zíral na něj s naštvaným pohledem. „Tohle je to, čím si vydělávám na živobytí. Musím celé dny sledovat lidi, jako jsi ty, abych zaplatil nájem, a sledování tebe mi toho zatím moc nepřineslo. Opravdu si myslíš, že se zbavím něčeho, co je prakticky nemožné získat?“ Zavrtěl hlavou, než trochu sklopil hlavu. „To nemůžu udělat. Potřebuju to, potřebuju ty fotky.“
Tom si povzdechl a opřel se v křesle s očima stále upřenýma na Billa.
„Když jsou tak důležité, proč jsi je už neposlal své nadřízené?“ Zeptal se. „Pak už by nebylo cesty zpět, že? Pak už by ses nemusel bát, že nikdy nedostaneš svůj fotoaparát zpátky, nebo že ti bude ukraden laptop.“
Bill svraštil obočí a nebyl si jistý, co odpovědět. Měl k tomu své důvody, ale necítil se na to, aby se o ně dělil s druhým mužem.
„Vždy jí posílám svou práci ve čtvrtek,“ odpověděl namísto toho. „Stejně ještě nemám hotový článek.“
„Článek?“ Tom se naklonil dopředu. „Na článek se všichni vykašlou. Víš to, že jo? Uvidí fotky a to bude všechno, co je bude zajímat.“
Bill přikývl. Věděl to.
„To je jedno,“ zamumlal. „Nedám jí nic, dokud to nebude hotové.“
Tom neodpověděl a na okamžik oba seděli v tichosti. Bill se na Toma odvážil pohlédnout a byl překvapen zamyšleným výrazem na jeho tváři. Očekával, že bude zasypán více argumenty nebo vysokými ciframi peněz. Tenhle rozhovor byl až příliš klidný, aby Bill důvěřoval tomu, co se děje, a tak přemýšlel, kde je háček. Tohle v žádném případě nemohlo být všechno, v žádném případě se jej Tom nemohl přestat snažit přesvědčovat, aby mu dal, co chce.
Jeho myšlenky byly přerušeny zvukem Tomova telefonu a Tom se zamračením vstal ze židle.
„Musím to vzít,“ řekl. „Neváhej si klidně udělat něco k pití nebo tak něco,“ kývl směrem k malému baru na druhé straně místnosti. „Hned se vrátím.“
Bill jen přikývl, a když Tom odešel, vstal ze svého křesla. Ne, aby si udělal pití, ale aby se podíval z okna. Nic z toho, co uviděl, mu neprozradilo, kde to jsou, ale nedokázal zadržet něco mezi odfrknutím a smíchem, když se rozhlédl po zahradě toho velkého domu.
Byla obrovská. Byly na ní dva různé bazény, něco, co vypadalo jako vířivka, malý tenisový kurt a několik dalších věcí, které vypadaly, jako by patřily na nějaké sportovní hřiště. Také tam byla oblast se spoustou stromů, keřů a květin a celé mu to připomínalo spíše luxusní park než zahradu.
„Tohle je šílené,“ zašeptal si Bill sám pro sebe. „Tohle nemůže být skutečné.“
„Je to velmi skutečné, děkuju,“ ozval se za ním Tomův hlas a Bill se otočil a tentokrát před ním nebyl schopný skrýt svůj úžas nad tím, co viděl. „Nebylo to levné, ale ujišťuju tě, že je to všechno skutečné.“
„Jak?“ Bill tomu nemohl uvěřit.
„Říkal jsem ti, že jsem vydělal většinu svých peněz dřív, než jsem přišel na to, že bych chtěl být na pódiu,“ Tom pokrčil rameny. „A protože normálně bydlím v bytě uprostřed města… uvědomil jsem si, že chci opravdu hezký prázdninový dům.“
Bill jen potřásl hlavou. Nebylo to skutečné. Musel to být sen.
„Mám špatné zprávy,“ řekl Tom a Bill okamžitě zvedl obočí a téměř zapomněl, co bylo za oknem za ním. „Jsou tady nějaké… komplikace,“ zamračil se nad tím slovem, „s letadlem.“
„Cože?“ Bill zamrkal, tohle se nemělo stát. „Co tím myslíš?“
„Myslím tím, že je rozbité,“ pokrčil Tom rameny a nezdál se být příliš znepokojen skutečností, že právě přiletěli letadlem, které mohlo být už stejně tak rozbité i ve chvíli, kdy byli ve vzduchu. „Bude trvat několik dní, než se to opraví. Je třeba přivézt nějaké díly.“
Bill se na něj díval a snažil se přijít na to, jestli je vážný, nebo ne. Vůbec se mu nelíbilo, co právě slyšel.
„Co mi tím chceš opravdu říct, Tome?“
„Chci tím říct, že dnes večer nejedeš domů,“ řekl Tom a v jeho očích byl pohled, který Bill nedokázal přečíst. „Budeš tady muset zůstat.“
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Letadlo je rozbité? Tak to určitě. Je zajímavé, že se rozbilo právě teď, když je Bill v podstatě uvězněný v Tomově domě a nemá se jak dostat zpátky. A nejspíš se ho nepodaří opravit do doby, než to Bill vzdá a ty fotky nesmaže, že? Nejspíš mu opravdu nezbude nic jiného, pokud se odtamtud chce dostat živý. Pokud ho ovšem Tom vůbec hodlá pustit. I bez fotek toho Bill zjistil víc než dost a nemyslím si, že se Tom může spoléhat na to, že bude o tom únosu mlčet.
Jsem zvědavá, co ještě o Tomovi vyplave na povrch, protože zatím to vypadá tak, že se Bill dostal do křížku s hodně nebezpečným týpkem…
Díky za překlad
Nevím, co si myslet, ale zatím mi nepřipadají ani jeden nějak zlý anebo špatný..,i když to vypadá, že Tom je mafián nebo co a Bill je ten, co za každou cenu chce dostat senzaci…ale očekávám, že tahle situace jim pomůže se sblížit…nebo snad i zamilovat…ale super díl. Dík za překlad.
Proč mám neodbytný pocit, že s tím letadlem nic není? Asi proto je Tom tak klidný, protože plánuje Billa zpracovávat delší dobu, než původně tvrdil. Předpokládám, že Bill nemá žádnou možnost se tamodtud dostat sám a navíc nemá svůj foťák. Vážně zajímavá náhoda, že?
Díky za kapitolku, těším se na pokračování.
Tak teď mám otázek ještě více než dřív! 😀 A jsem ještě zvědavější!
Zaprvé mě zajímá, zda se letadlo opravdu porouchalo a nebo je to jen tah od Toma? Těžko říct, někdy se takové náhody opravdu stávají, ale v téhle situaci si spíše myslím, že to Tom jen hraje a chce mít nějaké extra čas na to, aby Billa přesvědčil. Ačkoli si nejsem jistá, zda je tohle chytré řešení. Jasně, Bill s ním stráví pár dnů a třeba se s Tomem sblíží, začnou se mít rádi a Bill si netroufne žádné fotky Tomovy dcery zveřejňovat. Jenže co když se tohle nestane? Co když na něj bude Bill celou dobu naštvaný a nebude mít chuť se s Tomem sbližovat, naopak bude zjišťovat o Tomově životě více a více a pak to všechno sepíše do článku? Jo, Bill sice nemá nic na focení, čím by pak svou výpoveď mohl doložit, ale myslím, že i informace jsou cenné a čert ví, co by s nimi pak Bill mohl dělat. Jsem z toho trochu zmatená a nějak sama nevím, co si o tom myslet a hlavně nemám tušení, jak tohle bude pokračovat!
Zadruhé mě neuvěřitelně zajímá celý Tomův život. Nejen, že zatím nemám tušení, v čem by si mohl vydělat tolik peněz, aby si mohl dovolit obrovský, luxusní prázdninový dům. Napadají mě jen samé ilegální věci, ale Tom se mi zatím nezdá jako ten typ člověka. Taky jsem zvědavá na jeho dceru, protože o ní vlastně stále nic nevíme.
No, snad Bill nebude moc vyvádět a zkusí z toho pobytu vytěžit co nejvíc a alespoň si odpočine. V nejlepším případě by se ti dva mohli sblížit, to by se mi moc líbilo! 😛
Tisíceré díky za překlad a už se těším na další pokračování! 🙂
Super napsané 🙂
Aj ja si myslím, že, lietadlo žiadnu porucgu nemá, a Tom chce mať extra čas nato aby Billa presvedčil o tom aby fotky nezverejnil.
Ďakujem za preklad.
Bill sa môže tešiť že si užije neplánované voľno v luxuse….som zvedavá ako to uhrá Tom aby ho presvedčil…
Letadlo je určitě v pořádku jen by mě zajímalo jak chce Tom Billa přesvědčit.
Veľmi dobre, že Bill musí zostať, teším sa na to ako sa budú s Tomom zbližovať, len mám strach, že to Bill vezme ako snahu o manipuláciu a neuverí Tomovi keď si Billa naozaj obľúbi.
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.