autor: Becs
Tom byl nervózní, a to tak, že hodně. Možná ani to nebylo dostatečné vyjádření toho, jak se teď cítil. Bylo mu na zvracení, ale jeho žaludek byl scvrklý jako rozinka, stažený totální a nekončící nervozitou. Psal se datum 15. 3. 2010, Tom to v tuto chvíli ještě nevěděl, ale tento den se měl zapsat do jeho paměti nesmazatelným inkoustem. Tento den se mělo všechno změnit, protože dospěl k určitému rozhodnutí.
Udělá to. On to dneska prostě udělá. Sebere všechnu odvahu a udělá něco, na co myslí posledního půlroku snad denně. Políbí svého bratra. Poslechne své bláznivé a v tento okamžik šílené bušící srdce a udělá to. Vstal ze své postele v hotelovém pokoji a krátce pohlédl na hodiny na svém mobilním telefonu, ruka se mu při tom nervózně třásla. Odhodil jej na ustlanou přikrývku a zhluboka se nadechl. Jednou, dvakrát, třikrát.
Už dost dlouhou dobu pozoroval, že se mezi ním a Billem něco děje. Nejdřív si toho nevšímal, protože mu to přišlo zkrátka směšné, ale jak čas plynul a zvyknul si na myšlenku, že svého malého brášku možná miluje o trošičku víc, než je normální, zjistil, že není tak lehké to ignorovat. Najednou se na něj začal dívat jinýma očima. Najednou už to nebyly oči bratra. Postupně se mezi ně vkrádalo něco nového. Něco mnohem hlubšího, intenzivnějšího a také divočejšího.
Tom se čím dál častěji přistihl, jak zírá na labutí krk svého malého brášky a netouží po ničem jiném, než k němu přitisknout jazyk. Představoval si jak asi chutná jeho sněhobílá pokožka. Myslel na to, jaké by to bylo, kdyby sevřel to křehké tělo v náručí a cítil teplo vycházející z něj. Nejvíce se ale zaměřoval na dva růžové polštářky, které byly tak často roztažené do širokého úsměvu. Ano, byly to v prvé řadě Billovy rty, jež nedaly Tomovi spát. Za dlouhých večerů, kdy se jen převaloval v posteli, snil o tom, jaké by bylo tyto sladké rty políbit. A kdyby měl být naprosto upřímný, často si přehrával i spoustu nemravnějších scénářů, po kterých mu musela ulevit jeho vlastní dlaň.
Naposledy se zhluboka nadechl, než zaklepal na dveře Billova hotelového pokoje. Čekal asi půl minuty, a když nepřicházela žádná odpověď, položil ruku na kliku a opatrně, aby nevydala žádný zvuk, ji zmáčkl. Nakoukl do místnosti a připadal si přitom trochu jako akční hrdina v trapném americkém filmu. Chyběla mu jen velká bouchačka v ruce. Nevěděl, co ho k tomuto chování vedlo. Kdyby ho Bill viděl, jak se plíží do jeho pokoje, asi by se smál až by se za břicho popadal. Naštěstí pro Toma nebyl nikde na dohled. Šumění sprchy mu však napovědělo, kde se právě nachází.Vešel dovnitř už normálním krokem a ulevilo se mu, že nebude muset čelit konfrontaci hned. Stál uprostřed pokoje a bezradně se rozhlížel. Co dělal obvykle, když za Billem přišel? Sedl si na gauč a pustil si televizi? Natáhl se na jeho postel? Nějak se nemohl rozpomenout. Měl by na něj zaklepat a upozornit ho tak na svou přítomnost? Všechno se mu zdálo naprosto příšerné, jenže stát jako ňouma uprostřed místnosti nebylo o moc lepší.
V tom napadla Toma naprosto bláznivá myšlenka. Pohledem zalétl k pootevřeným dveřím koupelny a tělem mu projela vlna vzrušení. Co kdyby nakoukl? Jenom na krátko. Opravdu jen úplně kratičký okamžik. Z představy nahého vlhkého těla jen pár metrů od něj se mu sevřely vnitřnosti. Uspokojí svoji touhu aspoň krátkým pohledem. Kdyby s ním Bill nakonec vyběhl a vysmál se mu, mohl by aspoň žít z tohoto okamžiku. Rozhodl se, že to udělá, než ztratí odvahu.
Podruhé za ten večer se plížil ke dveřím jako zloděj. Prakticky nedýchal, když jemně strčil do dveří, aby je pootevřel tak, aby se do nich vešlo jeho tělo. A pak se pomalu, milimetr po milimetru nakláněl dovnitř. Za lesklým a zamlženým sklem sprchového koutu zahlédl jen obrys Billovy postavy. Stál zády, se sklopenou hlavou se rukama opíral o zeď před sebou. Na ramena si nechal dopadat tisíce horkých kapek, které pomalu stékaly přes bledou kůži jeho zad, až k tomu nejdokonalejšímu pozadí, jaké Tom viděl. Polknul a párkrát zamrkal. Přes všechnu tu páru viděl zamlženě, ale ani to nic neměnilo na tom, že to byl ten nejlepší obraz, jaký kdy viděl. Snažil se vtisknout si ho co nejhlouběji do mozku.
Zmámený tím, co momentálně viděl, si neuvědomil, že se to dokonalé tělo před ním začalo hýbat. Jako ve zpomaleném filmu Tom sledoval, jak se Bill otáčí čelem k němu a otvírá přivřené oči. Jejich pohledy se střetly a Tom strnul hrůzou, neschopen jakéhokoliv pohybu.
„Tome?“ řekl Bill spíš překvapeně než naštvaně. „Potřebuješ něco?“
„Uhm, ehm. Já…“ koktal Tom a vážně ze všech sil se snažil, aby pohledem nesjel z bratrovy tváře přes hrudník a ploché bříško až k jeho penisu. Jeho zrak bezděčně poklesl, když si to však uvědomil, okamžitě jej zafixoval na tváři před sebou. Billovi toto chvilkové selhání však neušlo. Šibalsky se ušklíbl a sám sklopil pohled do svého klína.
„Tak o tohle ti šlo,“ pousmál se a bez ostychu otevřel dveře sprchového koutu, takže je už nedělilo žádné sklo a ani žádná pára, která dodávala alespoň nějaké zdání soukromí. Bill stál před Tomem naprosto vystavený a vyzývavě se na něj usmíval. Z černých vlasů mu kapala voda. „Dej mi vteřinku, abych se usušil, a potom si povíme něco o osobním prostoru a hranicích slušného chování,“ zatvářil se naoko vážně. „Podal bys mi ručník?“ zazpíval se sladce.
Tom se konečně dokázal pohnout, natáhl se pro ručník, podal jej bratrovi a spěšně couval z místnosti, div že při tom nezakopával o vlastní nohy. Tohle bylo rozhodně to nejtrapnější, co v životě zažil. Dokázal tam jen stát a lapat po dechu. Přešel k oknu a mírně jej otevřel, aby se zbavil horkosti, která zalila celé jeho tělo. Na to, že byl březen, bylo venku docela teplo a čerstvý vzduch dokázal Tomovi alespoň částečně srovnat myšlenky. Krev se mu opět začala vracet do mozku a opouštěla jižnější partie jeho těla. Než si stačil rozmyslet, co bude dál a co vlastně řekne, Bill vyšel z koupelny zabalený jen do bílého ručníku. To mu věru moc nepomohlo.
„Takže Tome, měl tento vpád do mého soukromí nějaký účel?“ zeptal se, když přecházel ke svému kufru. Sehnul se a několik vteřin se v něm prohraboval. Vytáhl z něj malé černé boxerky a pohodil je na postel. Bez okolků ze sebe shodil ručník, hodil ho na podlahu a otálel, než se znovu natáhl pro spodní prádlo a oblékl si jej. „Tomi?“ špitl, když se bratr neměl k odpovědi. Přešel až k němu a položil ruce na jeho ramena a zpříma se mu zahleděl do očí. „Jsi v pořádku?“ nakrčil obočí.
„Promiň, já nemůžu přemýšlet, když jsi…“ nedokončil větu Tom a sjel pohledem na Billův obnažený hrudník.
„A to jsem si myslel, že jsem já ten, kdo je nesmělý a stydlivý,“ pousmál se Bill. „Viděl jsi mě takhle tisíckrát.“
„To bylo jiné,“ vykoktal Tom.
„V čem jiné?“ vyhrkl dychtivě Bill. Chtěl odpovědi. Odpovědi na všechny ty otázky, co mu vířily hlavou už několik měsíců. Pokaždé, když se ocitl blízko Toma, cítil, jak se mu v břiše zhmotňuje něco nového a neznámého. Podvědomě ty odpovědi dávno znal, dokonce je mohl vyčíst z hloubky Tomových očí, přesto chtěl, ať je jeho bratr vysloví. Oba věděli, o co jde, oba je to v duchu sžíralo, jen se báli vyslovit to nahlas. Kdyby ta slova opravdu vyšla z jejich úst, najednou by se to stalo skutečným. Nebyly by to jen představy a domněnky. Byla by to realita.
„Okey, i přesto, že ty jsi tady ten starší, udělám to já,“ šeptl Bill a olízl si rty.
„Uděláš to?“ přeskočil Tomovi hlas. Najednou pocítil úlevu, zděšení, touhu i strach v jednom okamžiku.
„Udělám, ledaže bys nechtěl,“ znejistěl Bill a skousl si ret. Vpíjel se pohledem do bratrových hnědých očí.
„Udělej to,“ vydechl Tom a jeho ruce se samovolně vznesly a obmotaly kolem Billova pasu, přitahujíc si jej tak blíž. V místech, kde se jejich holá kůže dotýkala, cítil mravenčení.
Bill přemístil své paže z Tomových ramen za jeho krk a pomalu se k němu nakláněl. Oba měli pocit, že se na okamžik zastavil čas, všechno kolem ztichlo a jejich srdce začala bít ve stejném rytmu. Všechno v místnosti jako by bylo reálnější, ostřejší. Každá buňka v Tomově těle se pekelně soustředila na dění okolo něj. Tak jak se jejich obličeje blížily k sobě, opadaly i všechny pochybnosti. Tohle bylo to jediné správné.
V okamžiku, kdy se jejich rty setkaly poprvé, měl Tom pocit, že jím projel elektrický proud. Od konečků prstů na nohou až po zátylek jím projížděly silné vlny chvění. Měl pocit, že mu duše létá uvnitř hrudi, zběsile poletuje a každou chvílí hrozí, že se rozpadne na prach. Nikdy se necítil tak úplný a tak roztříštěný na malé kousky zároveň. Třásl se zimou i horkem. Měl pocit, že omdlí, a zároveň si nikdy nepřipadal víc přítomný.
První polibek byl cudný, jen dlouhé spojení rtů, nic víc. Když se od sebe odtrhli, jen na krátko se zadívali navzájem do očí. Tom mohl z těch Billových vyčíst, že ani on nepochybuje ani nelituje.
Přitáhl si jej blíž k sobě, až do sebe jejich těla narazila. Na nic nečekal a jen docela jemně se otřel o jemné polštářky před sebou, než vsunul svůj jazyk dovnitř, vědom si toho, že nic lepšího nikdy neochutnal.
Bill krátce zakňoural, když se jejich jazyky střetly a začaly se o sebe nekontrolovaně třít, prsty zatínal do kůže na bratrových ramenou.
„Miluju tě,“ vydechl, když se od sebe znovu odlepili, kvůli naléhavé potřebě kyslíku. Na moment strnul. Nebylo to příliš rychle? Nebylo to už za hranicí? Ale za hranicí čeho? Nebyly všechny hranice už dávno zbořené?
Trvalo to přesně dva údery srdce, než tom zašeptal: „Bože ty nemáš ani ponětí, jak moc já miluju tebe.“
Billovi spadla ze srdce celá lavina kamení. Přimknul se celým tělem k tomu bratrovu a znovu se natáhl pro polibek, který mu Tom ochotně věnoval. Zkoumali navzájem vlhko a teplo, které jim bylo dopřáno. Tiskli svá rozpálená těla k sobě v nekonečné touze dostat se co nejblíž k tomu druhému. Bill zkoumal svým jazykem každé zákoutí Tomových úst. Přidával na intenzitě úměrně tomu, jak rostl chtíč v jeho útrobách. Chtěl se mu celý odevzdat. Přál si být jen jeho, a zároveň si značkoval své teritorium, aby i Tom patřil jen jemu. Doslova cítil, jak se jejich srdce k sobě přimykají ještě těsněji novým silným poutem
A pak v jednom bláznivém okamžiku přestaly polibky stačit. Byl to Tom, kdo přerušil spojení a pátravě se na Billa podíval. Ten i beze slov porozuměl a krátce přikývl. Věnoval Tomovi poslední nesmělý úsměv a zatřepotání řasami. Udělal dva kroky vzad a dosedl na postel za sebou. Vytáhl se celý na měkkou matraci a pohledem vyzýval Toma, aby jej následoval. Ten nepotřeboval říkat dvakrát.
„Je to v pořádku?“ zeptal se roztřeseným hlasem.
„Naprosto v pořádku,“ přikývl Bill a za zátylek jej stáhl na sebe, aby ho mohl divoce políbit.
Pro tuto chvíli nebylo třeba dalších slov. Všechno krásné teprve mělo být vyřčeno. Všechna slůvka šeptaná i vykřičená už byla nachystaná, aby se stala reálnými. Ale pro tento moment si dvě spřízněné duše vystačily i bez nich.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Nejen kluci, ale i já mám tohle datum hluboko v paměti, a hnedka jsem věděla, o který den se jedná. Na koncert v Praze se prostě nedá zapomenout! 😉
Každopádně jsem strašně ráda, že vím, jak došlo ke sblížení dvojčat. Bylo to nádherné, ačkoli to začalo trošku rozpačitě. Tom byl neuvěřitelně vtipný, jak se koukal na Billa ve sprše a jak moc nevěděl, co dělat, co říct.. kdežto Bill byl tak v pohodě a ještě si z Toma tropil srandu. 😀 Ve finále mě ani nepřekvapilo, že to byl vlastně Bill, díky kterému se to nakonec všechno rozjelo. Těžko říct, zda by Tom ze sebe dokázal něco dostat, když byl tak mimo. 🙂
Opravdu nádherný okamžik ♥ a já doufám, že k tomuhle sblížení opět dojde!
Těším se na pokračování!
Jo, koncert v Praze, taky mě to okamžitě trklo. Navíc měla tři dny poté má dcera své první narozeniny, takže je to pro mě o to více k zapamatování 🙂
Tohle bylo tak krásné, úplně se mi u toho tajil dech, bušilo mi srdce a usmívala jsem se jako idiot! Úžasný první polibek, a já jim moc přeju, aby si to všechno mohli prožít znova!
Ježiši, to bolo prekrásne. Nemohla som poriadne dýchať. Dokonalé. Ďakujem za kapitolu, nemám viac slov♥
Krásna kapitolka moc děkují.
Krása. Zhltla jsem to jedním dechem. Díky, těším se na pokračování.