Bitter-sweet returns 6.

Ruce měl omotané kolem nohou, zatímco seděl na posteli a s hlavou opřenou o kolena sledoval stmívající se oblohu nad jejich novou zahradou, na které se proháněli psi. Konečně se naplno zabydleli v novém domě v Los Angeles, měl kompletně vybavený pokoj, jejich rodičům dorazily poslední krabice s nábytkem a psi si zvykli na to, že už nejsou v Německu – měl by mít radost. Neměl.

Seděl na posteli a už tři dny sledoval, jak se obloha s postupujícími hodinami pomalu mění, zatímco on zůstává stále stejný. Přál si splynout s ní, načerpat její sílu. Obdivoval, jak dokáže každý večer umřít a ráno se znovu probudit, jak nechává slunce, aby řídilo její život. Záviděl ptákům, kteří každý den vylétali ze svých hnízd, proplouvali skrz její mraky a dívali se na svět ze svého úhlu. Záviděl jim bezstarostnost. Doufal, že neznají zlomené srdce. Díval se na nebe poseté hvězdami a jasný měsíc a přál si, aby nikdo na světě nemusel zažít ten pocit, kdy sledujete člověka, jenž drží v dlaních celé vaše srdce naplněné čirou láskou a touhou darovat mu svět, a on, přestože jemu samému to působí bolest, sevře dlaň v pěst a nechá vaše srdce skrze prsty protéct jako prach.

„Myslíš, že se vzpamatuje?“

KONEC FLASHBACKU

Bill se s mírným úsměvem usazeným na rtech opřel o zábradlí balkonu svého pokoje a pohlédl na Toma jako obvykle rozvaleného v křesílku s cigaretou v puse. Byla to jen chvilka, co přiletěli na ostrov, a už brzy se měli dostavit na natáčení, ale oni dva si dokázali vyšetřit chvilku pro sebe, zatímco teplé slunce jim laskalo pokožku.

Stále zamračený, Tom najednou Billa objal kolem pasu a zabořil mu hlavu k břichu, pevně ho drže u sebe. Mladší z bratrů překvapeně zamrkal, ale v mžiku bratra objal nazpět, mlčky ho hladil po vlasech. Pochopil rychle, že Tom není ve stavu, kdy by o tom dokázal nebo chtěl mluvit, potřeboval jen dát najevo, že tentokrát je to on, kdo vnímá, jen neví, jak s tím vším naložit. Pro jednou si role vyměnili.

*

„Přál bych ti vidět ten nádherný výhled,“ Bill bosýma nohama prohrábl písek, pohled upřený na moře, v němž se odrážela celá galaxie. „Přísahám, měl jsem se narodit u moře. Tohle je něco naprosto neskutečného, určitě musíš dát někdy přednost Curaçau před Maledivami.“

*

Curaçao se ukázalo jako perfektní terapie pro Billovu stále se uzdravující duši. Stejně jako jeho pokožka se jemně halila hnědým odstínem, tak i potemnělá duše nabírala světlo, jak se mu úsměv vkrádal na rty čím dál častěji. Hovory s Bushidem se stávaly něžnějšími s každým dalším hovorem, přičemž jim velmi brzy přestaly stačit jednou denně – Bill si každý den vyčlenil během pauzy mezi natáčením krátkou chvilku, jen aby Bushidovi mohl popřát dobré ráno. Stejně jako s Bushidem, i s Tomem se vztah upevňoval každým dnem. Ačkoliv chlapcův starší bratr s jeho nově začínajícím vztahem stále tak úplně nesouhlasil, nedokázal popřít fakt, že Billovi se daří lépe, a to pro něj bylo rozhodující. Stálo to sice spoustu úsilí, ale dokázal v sobě najít alespoň tolik sebezapření, aby už se nemračil pokaždé, když se Bill o Bushidovi zmínil, občas se dokázal i pousmát. Byla před nimi ještě dost dlouhá cesta, ale už se dalo mluvit o tom, že jdou správným směrem.

Měsíc na Curaçau uplynul rychleji, než se kdo vůbec stačil rozkoukat. Sotva pár hodin poté, co přistáli na letišti v Kolíně, Bill už seděl v autě, míře do nahrávacího studia, které si na následující dva měsíce pronajal Bushido. Oba doufali, že jim to poskytne alespoň trochu tolik potřebného soukromí, než vyřeší všechna temná zákoutí z jejich stále bolestivé minulosti. Měli toho tolik, co si říct!

Kabelku nechal mezi dveřmi společně se svým odhodláním, že na to půjdou pomalu, a rovnou k němu chvatně přešel, pevně ho objímaje kolem krku. „Ahoj,“ vydechl slastně, jakmile se Bushidovy paže zasekly na jeho pase.

*

„Když jsme se loučili na letišti, ani si nedokážeš představit, jak hrozný let to pro mě pak byl. Seděl jsem s malou dámou v náručí a brečel jí do srsti, zatímco Tom mě zoufale sledoval. Všichni jsme se cítili neuvěřitelně na hovno, jen každý z jiného důvodu. Po příletu do L. A. jsem… byl úplně prázdný,“ Bill k Anisovi sedícímu vedle něj nejistě vzhlédl. „Bolest z toho, že jsem tě ztratil, byla tak velká, až jsem ji úplně přestal vnímat, stejně jako všechno ostatní. Lhostejně jsem sledoval naše psy, byl jsem úplně apatický. Pokud byly Tomovy otázky složitější než stupnice bolesti, často se mi vůbec nepodařilo odpovědět mu. Často jsem už ani nedokázal plakat, jak jsem byl vyprahlý vším. Vyčerpávalo mě už jen dojít si do sprchy, chtělo se mi pořád spát. Tohle pokračovalo celý měsíc, i když jsem si během toho období občas došel nakoupit nebo tak. Ať už mi Tom domluvil schůzku s Natalie nebo Andreasem, pokaždé to byl horor pro mě i pro ně. Až později jsem dokázal s Tomem mluvit, přičemž ten den jsem s ním rovnou vyrazil i ven. Blížily se nám termíny promo akcí a já cítil, že se musím zvednout, jinak bude hrozný malér. Na tom večírku jsem poznal Alexe.“

Bill přikývl, ani na okamžik nezalitoval, že se o Alexovi zmínil. K jeho životu patřil a právě jemu byl vděčný za to, že se dokázal postavit na nohy a začít zase žít. Bez něj by to všechno zůstalo na Tomovi, a kvůli tomu by se celý život nenáviděl. „Myslím, že nebýt jeho péče a neustálé snahy dostat se mi blíž, by mi to trvalo mnohem déle a ještě bych během uzdravovacího procesu zničil Toma, Anisi,“ přiznal tiše. „Alex byl vytrvalý – věděl, že jsem zlomený a nevadilo mu to, dal mi dostatek času k tomu, abych si přiznal, že můj život neskončil. Dlouho jsem si ho vůbec nechtěl pustit dovnitř, zůstával jsem odměřený, nevěřil jsem mu. Bál jsem se znovu uvěřit,“ pousmál se, když Bushido natáhl ruku a omluvně s ním propletl prsty. Bill mu dlaň stiskl, omluva byla přijata. „Jakmile jsem mu ale uvěřil, došlo mi, že Alexandr je opravdu hodný muž s obrovským srdcem. Moc dobře vím, že se do mě zamiloval.“

Bill mu roztřesenými prsty zvedl bradu a s jemným úsměvem zavrtěl hlavou. „Ne takovým způsobem, jakým by si přál on,“ pohladil ho po tváři. „Alexe jsem si zamiloval jako dalšího bratra, jako strážce, který mě chytil za ruku a vyvedl z pekla zpátky na zem. Alex od začátku věděl, že tady v Německu zůstal někdo, komu patří celé mé srdce, a že by trvalo celou věčnost, než bych do něj dokázal vpustit někoho dalšího. A když jsme s Tomem přijali nabídku na porotcování v Superstar, počítal s tím, že bych tě mohl potkat. Věděl, že může v jediné sekundě přijít o všechno, co tak těžce budoval.“

„Bille, já…“ Bushido si promnul obličej, do kterého se mu během Billova vyprávění vepsala únava z posledních měsíců. Psychická nepohoda, kterou zažíval, byla najednou na první pohled viditelná a Bill nepochyboval, že ani on to neměl jednoduché, přestože kolem sebe měl svoje potomky.

autor: Saline A.