autor: ophelia_seven
Výstražné předvolání
Stěny byly bílé, zářivé a čisté, velká otevřená okna nezanechávala jediné místečko nedotčené sluncem a podlahy byly sterilní a lesklé, bílé dlaždice se táhly od jedné bílé stěny ke druhé. Budova byla tichá a klidná, tak tichá a klidná, že se Tom trochu přikrčil pokaždé, když jeho tenisky zapískaly na dlaždicích a vyvolaly tak ozvěnu, která se odrážela od stěn. Skutečnost, že už tak byl dost napjatý, tomu ani trochu nepomáhala.
Mířil na setkání s VS – samotnou vyšší silou. Poté, co doma obdržel telefonní hovor, si na sebe Tom neochotně hodil nějaké pěknější oblečení – ačkoliv se jej Andy vážně ptal, jaká je jeho definice pěknějšího oblečení – a stáhl si dredy do tlustého ohonu, který mu nyní visel na zádech. Navštívil VS už při několika jiných příležitostech a tyto výlety, jak věděl, obvykle nekončily příliš dobře. Tom se téměř vždy dostal do potíží, ať už sám sebe považoval za vinného, nebo ne.
Budova byla jako pavoučí síť, vše bylo soustředěno kolem jednoho kruhu uprostřed, síť chodeb a dveří, o kterých si byl Tom docela jistý, že nevedly na žádná důležitá místa, nebo kamkoliv, kde by to někdo znal. Bylo toho prostě příliš mnoho na to, aby si to jeden byl schopen všechno pamatovat. Na protější straně velkého středního kruhu byl stůl, a za stolem se tyčily dveře vyšší síly, vysoké a masivní, jako by chtěly působit zastrašujícím dojmem. A tak nějak to i fungovalo.
Jak se zdálo, čím pomaleji se Tom snažil jít, tím rychleji se tam dostal. Než si to stihl uvědomit, stál před velkým bílým stolem se světlým odstínem dubového dřeva. Za stolem seděla atraktivní mladá brunetka s malým, lehce zahnutým nosem a dokonale tvarovanýma očima. Když se přiblížil, usmála se na něj. Na okamžik Tom zapomněl na všechno ze svého znepokojení a obav, a usmál se na ženu, zatímco se přišoural ještě blíže ke stolu. Římsa, která visela na přední straně stolu, dosahovala vysoko k jeho hrudi, dostatečně vysoko, aby si o ni mohl opřít lokty a předklonit se. „Jsem tady, abych navštívil-„
„Já vím,“ přerušila ho s brilantním úsměvem plným dokonale bílých zubů a zvedla sluchátko telefonu, skrývajícího se pod povrchem, o který byl Tom opřený. Poté znovu promluvila, tentokrát na osobu na druhém konci linky. „Tom je tady.“ Tom se podíval na její jmenovku, pozlacenou, s vyrytým jménem Celia. Znala ho, ale on si nedokázal vzpomenout, že by se s ní někdy setkal, ačkoliv už stál přesně u tohoto stolu spoustukrát. Byl si jistý, že tam byl vždycky někdo jiný. „Můžeš jít rovnou dovnitř,“ řekla, a vytrhla tím Toma z jeho myšlenek.
„Oh, ehm, můžu počkat, jestli je zaneprázdněný.“
„Říkal, že to řekneš,“ odpověděla a Tom si odfrkl a poškrábal se na tváři. Nebyl už žádný způsob, jak se z tohohle vyvlíknout.
„Dobře, díky Celio.“
„Není zač, Tome.“
Se zdráháním a šouráním nohama Tom prošel kolem stolu a položil ruku na kliku, která ho oddělovala od společnosti VS. Byl na to připravený? Opravdu ne. Bude na to vůbec někdy připravený? Určitě ne. Věděl, proč ho VS chtěl vidět, věděl, že s Billem porušil příliš mnoho pravidel, ale v tu chvíli měl pocit, že to naprosto stálo za to. Tom měl pocit, jako by ve skutečnosti našel smysl a účel své práce. Dělal to, co měl dělat, a ačkoliv byl Bill označen za vysoce rizikového díky své neohrabanosti a dobrodružnému genu, který se dědil v jeho rodině, Tom cítil, že je ve své práci dobrý.
S vědomím, že to nemůže oddalovat věčně, vzal za kliku a otevřel dveře do místnosti, ve které se vždy cítil ještě víc nesvůj než ve zbytku budovy. Byla velká, i když ne tak velká jako hlavní kruh. Stěny byly stále bílé, ale byly posety různými uměleckými díly, které se nezdály být jako něco, co by znal. Byla tam řada arkýřových oken umístěná za stolem VS, na nichž vždy nechával zatažené závěsy, což umožňovalo, aby se do místnosti rozlévalo umělé světlo zpod několika strategicky rozmístěných svítidel. Celé to místo se zdálo být útulné, ale Tom se tam tak rozhodně necítil.
Tomovy oči se upřely na muže před ním. Byl to starší muž s vráskami kolem očí a hustými, prošedivělými vlasy. Seděl za stolem a vyzařovala z něj autorita. Byl to, koneckonců, Ten Muž. Ruce měl složené na lakované desce stolu a nebyl nic jiného než mocný a strach nahánějící.
Tom odložil své obavy a opravil jej: „Jen Tom.“ Stejně jako pokaždé, když se nacházel v této kanceláři. Těžce polkl, když se za ním zavřely dveře, ne díky jeho přičinění. To ještě víc otřáslo s jeho nervy a jen postoupil kupředu, když mu VS pokynul, aby šel blíž.
„Předpokládám, že víš, proč jsem tě zavolal?“ Bylo to formulováno jako otázka, ale Tom věděl, že to bylo spíš obvinění.
Poškrábal se na zadní části krku pod těžkým ohonem dredů a pokýval hlavou. „Porušil jsem jedno z pravidel?“
„Porušil jsi-“ Začal muž s nádechem netrpělivosti v hlase. Ale ta tak rychle zmizela, že si Tom nebyl na sto procent jistý, jestli ji vůbec slyšel. „Líbí se ti tvůj úkol, Tome? Byl jsi dobře vybrán k jednomu z žijících?“
Tom rozpačitě přešlápl z nohy na nohu. Nebyl si jistý, jestli nevstupuje do pasti. Měl by se mu líbit jeho úkol? Chtěl šéf slyšet, že se mu líbí, nebo byl netečný k oběma možnostem? Tom pátral po odpovědi až příliš dlouho.
„Nezapomínej, že vím víc, než si myslíš, že vím, Tomasi. Máš radost ze svého prvního úkolu?“
„Já-“ Tom se zakoktal a pak se rozhodl zapomenout na všechny své obavy a být upřímný. Ten muž stejně vypadal, že ví všechno. „Ano, mám, pane.“
„A chtěl bys u tohoto svého úkolu zůstat?“ Obočí staršího muže se zvedlo do dokonale tvarovaných, zvídavých oblouků. Tom stiskl rty a špičkou jazyka šťouchl do svého piercingu, než konečně promluvil.
„Samozřejmě, že bych chtěl.“
„Pak dodržuj pravidla, Tome. Ukazuješ se před tím chlapcem až příliš často a vytváříš tak silnou náklonnost. Tohle není hra, je to úkol. Jsi tam, abys ho chránil, držel dál od potíží. Pokud ho budeš dál takhle popotahovat, v dlouhodobém horizontu mu to jen ublíží.“
„Ale pane, se vší úctou,“ začal Tom, který někde hluboko uvnitř našel ranec odvahy. Něco uvnitř něj zaplanulo, když přišlo na Billa, na to, co pro něj udělal, a na druh vztahu, který spolu měli. „On je osamělý. Potřebuje přátele stejně tak moc, jako potřebuje ochranu.“
„Tak jej popostrč směrem k mimoškolním aktivitám. Povzbuď jej k posílení vazby s přáteli, které už má.“
Tom zavrtěl hlavou, ne vzdorovitě, ale nevěřícně. „Všichni jeho přátelé jsou-„
„Nechci to slyšet, Tomasi,“ varoval ho starší muž, jeho oči nabraly kamenný, spalující pohled. „Tobě nepřísluší být jeho přítelem. Jsi tam, abys ho chránil a nic jiného. Pokud se nestáhneš, nebudu mít jinou možnost, než tě přeřadit k někomu méně lákavému.“
„Ale-„
„To je vše. Můžeš jít.“
Muž za stolem se vrátil k nějakému papírování, jemuž se věnoval předtím, než Tom přišel, a vše, co Tom dokázal několik následujících dlouhých chvil dělat, bylo zírat na něj. Jak by se měl stáhnout? Nepřipadalo mu to fér. Bill ho tam potřeboval, a to byla Tomova práce: být tam, když ho Bill potřeboval.
Nakonec Tom spolkl všechny další protesty, které bojovaly, aby se dostaly na povrch, a otočil se, aby opustil kancelář. Bojoval s nutkáním zadupat nohama, zatímco šel; VS byl nesnesitelný z dětinskosti u dospělých. Tom by se pak určitě dostal do ještě většího maléru.
Strčil si ruce do kapes a se sklopenou hlavou vyšel ven z místnosti jako člověk, který právě dostal důtku za něco, o čem měl pocit, že je mimo jeho kontrolu. Věděl, co VS chce, ale nenáviděl pomyšlení na to, že by se od Billa držel dál. Byli přátelé, ale to bylo přesně to, co ten muž za stolem nechtěl.
Silná náklonnost, pomyslel si Tom kysele. Jako by to snad byla tak špatná věc.
Tom otočil hlavu a uviděl Celii, jak se na něj usmívá. Zvedla ruku, aby mu zamávala a on se k ní otočil a naklonil hlavu. Připadala mu tak povědomá. „Setkali jsme se už někdy?“ Zeptal se jí a uhnul ze své dráhy k hlavním dveřím, jen aby zamířil více jejím směrem. „Myslím, před dnešním dnem.“
„Já nevím, Tome. Setkali?“
Tom na ni ne příliš pobaveně přimhouřil oči. Opravdu nebyl v náladě na hry, ale věděl, že by nebyl schopný se soustředit, dokud si nevyjasní, kde už ji spatřil. „Byli jsme ve stejné výcvikové skupině?“ Zeptal se a nepřítomně se poškrábal na tváři, jak se na to snažil přijít.
„Já bych s tebou na výcvik nechodila,“ řekla se zavrtěním hlavy a její hlas byl sladší než cukr. „Já nejsem strážný anděl.“
„Takže úřednický anděl?“ Zeptal se škádlivě a ona se na něj usmála.
„Něco takového.“
„Aha, no,“ Tom zaváhal a znovu si ji několik vteřin prohlížel, než to vzdal a rozhodl se na to přijít později. „Pokud jste si jistá, že jsme se ještě nesetkali, pak jsem vás rád poznal.“
„Okouzlující,“ zazubila se. „Brzy se uvidíme.“
Tom přikývl, ale v duchu zasténal. Ne, že by měl něco proti té ženě, ale opravdu doufal, že ji v brzké době nebude muset spatřit, protože vidět ji by znamenalo vidět vyšší sílu, a pokud to, co mu VS řekl, byla pravda, tak příště, až bude v jeho kanceláři, bude pravděpodobně převeden na jiný úkol. Pak už by nebyl schopný vidět Billa vůbec, a to by prostě nešlo.
Ne, rozhodl se Tom, zatímco jeho tenisky pískaly o dlážděnou podlahu. Bude muset tvrdě zapracovat, aby se stáhl, přesně jak mu ten muž navrhl, protože vidět Billa z dálky bylo lepší, než nevidět ho vůbec.
„Jak to šlo? Co se stalo?“ Tom byl napaden otázkami v okamžiku, kdy prošel dveřmi malého bytu, který sdílel s Andym. „V jak moc velkém maléru jsi?“
„Andy, prostě-“ řekl, než vyfoukl z plic dlouhý, zničující povzdechl a odkopl boty vedle dveří. Právě se vrátil, celou cestu zpátky domů šel pěšky a stále se mu ještě nepodařilo přijít s řešením pro své náhlé dilema. Přitiskl jednu ruku ke zdi, aby neupadl po sundání bot, ale pravda byla, že se mu točila hlava od okamžiku, kdy ukončil konverzaci s VS. Cítil se malátně, měl závratě a nebyl si jistý, co má dělat. Cítil se provinile jen při pomyšlení, že by se k Billovi nevrátil tak jako vždycky – ne jen jako strážný anděl, ale jako přítel.
„Je to tak špatné?“ Andy vstal ze staré pohovky umístěné na druhé straně místnosti pod jediným oknem v jejich obývacím pokoji, a obešel stolek, aby se dostal k Tomovi. Z jeho hlasu zněly obavy, ale jeho oči byly zvědavé a vyzývavé. „Nejsi přeřazený, nebo ano? Kvůli tomu-„
„Ne,“ odpověděl Tom a ostře jej tak přerušil. Stiskl oči, dokonce o tom ani nechtěl přemýšlet. Ta poslední věc, kterou potřeboval, byla, aby byl přeložen a už tak vůbec nebyl součástí Billova života. Oči ho pálily pod tím tlakem, a když je znovu otevřel, Andy stál přímo před ním a koukal na něj se starostlivým pohledem. „Ještě ne. Já jen-„
„Musíš se stáhnout,“ uzavřel Andy s vědoucím, suverénním pohledem v očích. Od chvíle, kdy se Andy oficiálně setkal s Billem a okamžitě se za tak to dostal do maléru, čekal, kdy to bude moct Tomovi znovu celé předhodit do tváře. Dokonce, i když už měli svou hádku za sebou, Andy si nikdy nenechal ujít příležitost poukázat na to, že měl pravdu. „Nechci říkat ´já ti to říkal´, ale-„
„Andy!“ vyštěkl Tom, odstoupil od dveří a prošel kolem vyptávajícího se spolubydlícího. Už takhle se cítil dostatečně špatně, dostatečně zmateně. Nepotřeboval, aby mu jeho přítel třel sůl do rány. „Nechci o tom mluvit, okay? Prostě to nech být.“
Andy se vypotácel ze své pozice, stále blízko u dveří. Sledoval Toma, jak prošel obývacím pokojem až do kuchyně a poté jej pomalu následoval. On sám byl zmatený. „Ale ty chceš vždycky o všem mluvit.“
Tom otevřel lednici a naklonil se, aby viděl, co tam je. Bylo to zbytečné. Jediná věc, kterou měli, bylo pivo – ne protože ho potřebovali, ale protože ho chtěli. Stejně jako u žijících, pivo způsobovalo, že jejich mysl byla nejasná. Přinášelo jim pauzu od nutnosti tolik přemýšlet, od nutnosti vypořádávat se s realitou. Když se Tom od ledničky odtáhl s hnědou lahví dočasného léku v rukách, našel Andyho, jak se opírá o kuchyňskou linku s pažemi zkříženými na hrudi, a mlčky se dožaduje vysvětlení.
„Jen o tom prostě nechci mluvit právě teď,“ prohlásil Tom a zkušeně odkroutil víčko ze své lahve. První doušek chladné tekutiny sklouzl jeho krkem a způsobil mu teplo v břiše. Trocha alkoholu byla přesně to, co potřeboval po takové schůzce a velkým mužem za stolem.
Andy otevřel pusu, aby reagoval, ale místnost zaplnil zvuk pípání a oba chlapci sáhli do kapes a vytáhli svá identická černá pípátka. Tom našel svou obrazovku prázdnou, odhodil přístroj na pult a vzal si další doušek piva, než si otřel ústa hřbetem ruky. „Něco se děje s Henrym?“ Zeptal se a cítil, jak se mu uvolnily svaly, což se často stávalo při pití alkoholu.
„Nevím,“ zamumlal Andy a zastrčil si pípátko do kapsy. Ukradl láhev s pivem Tomovi a pořádně se napil, než ji vrátil zpátky. „Ale měl bych ho jít zkontrolovat.“
„Kolik času stařík ještě má?“
„Já nevím,“ odsekl Andy okamžitě sarkasticky. „Kolik času má Bill?“
Tom na něj přimhouřil oči. „Pořád je mladý, má ještě roky.“
„To je dlouhá doba na to, aby ses vyhýbal problémům,“ poznamenal Andy napůl přátelsky a napůl nepříjemně. Tom mohl říct, že se ho snaží popíchnout a fungovalo to.
„Andy, já přísahám bohu…“ Tom přistoupil blíž k blonďákovi a tyčil se nad ním s příslibem rozhodujícího úderu, pokud v tom bude dál pokračovat. Andy byl možná někdy mrcha, ale také poznal, kdy je Tom vážný, a Tom byl definitivně vážný.
„Fajn, už jdu, bože,“ zahučel a otočil se zády s mávnutím ruky nad hlavou. „Ale snaž se držet dál od problémů, když jsem pryč.“
Tom se ocitl o samotě a tak si vzal lahev piva do obývacího pokoje, kde světlo prosvítalo oknem skrz žaluzie. Koutkem oka upoutal jeho pozornost těžký, staromódní vytáčecí telefon s lesklou černou rukojetí a Tom na něj opovržlivě zazíral, jako kdyby mu telefon osobně křivdil. Ten telefon byl jediná věc, u které se vyžadovalo, aby ji měli v bytě, a zvonil pouze v případě, když to byl VS. Tom tu věc nenáviděl za to, jaké špatné zprávy vždy přinášela; velký muž nikdy nevolal, aby mu poblahopřál k dobře odvedené práci nebo tak něco.
V záchvatu rebelie Tom vyvěsil sluchátko z držátka a položil ho na stůl vedle telefonu, takže žádné hovory nemohly přijít. Poté se usadil na pohovku na nějakou neurčitou dobu, kdy jen zíral do zdi, pil pivo a snažil se přijít na to, co dělat se situací s Billem.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Jsem ráda, že se nám ukazuje i druhá strana…tedy Toma část a především úloha. Ale souhlasím s Tomem…Bill někoho potřebuje, protože je jiný a ostatní….škoda, že Tom není někdo, kdo žije, aby lépe mohl naplnit Billův život…jsem zvědavá, jak to půjde dál, protože si myslím, že Tom nevydrží nebýt s Billem a je fakt, že Bill ho i v tomto ohledu potřebuje, ale zase nechci, aby musel od Billa odejít…nevím, nevím. Díky za překlad.
Wow, konečně máme pohled i na Tomův život. Některé věci teď jsou alespoň jasnější. Už se těším až Tom VS neposlechne a bude se s ním dál vídat. Protože ruku na srdce, kdo by zvládl se Billovi vyhýbat?
Děkuji za překlad, těším se na další díl.
Být strážným andělem očividně není žádná výhra. Jenom by zajímalo, kde se andělé berou. Jsou to původně lidé? Protože si nedovedu představit, jak by si někdo zrozený pro tuhle práci, mohl oblíbit podobný styl oblékání a účesu, jako má Tom. 😀
Jsem zvědavá, jak Tom naplní své úsilí, držet se od Billa dál. Bude to těžké a hlavně… Bill se s tím určitě nebude chtít smířit.
Díky za překlad a těším se na další kapitolu.
Chudák Tom takhle mu pohrozit doufám že něco vymyslí aby mohl byt z Billem tak jak to Bill potřebuje.
Super napsané.
Nič nemôže fungovať úplne bez problémov a jednoducho, vždy sa nájde niekto, komu bude prekážať, keď je niekto jednoducho šťastný… som veľmi zvedavá ako sa Tom vyvlečie z tých zaväzujúcich pravidiel. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu:)
Upřímně jsem něco podobného čekala už delší dobu, takže nejsem v šoku z toho, že Tom dostal varování. Spíše se trošku divím, že nebyl okamžitě přeřazen, protože i VS musí být jasné, že Tom tohle nezvládne. Bill to nezvládne. Mám takový pocit, že se ti dva spolu pomalu a jistě řítí do záhuby. Opět si jednoduše neumím představit dobrý konec!
Jsem ale ráda, že jsme mohli být přímo ´přítomni´ při Tomově rozmluvě s VS. Celá ta věc mě zajímá a je trošku škoda, že mu VS nevyčetl i další přestupky, které Tom dělá, protože jsem pořád strašně zvědavá na všechna ta pravidla! 😉 I přes to, že jsem tohle čekala, je mi to ale líto. Tom si očividně Billa až moc oblíbil a rozhodně tomu není jinak i u Billa. Tom je na tom ještě dobře, protože může Billa sledovat alespoň z dálky, kdežto Tomovu absenci odnese nejvíc Bill, který nebude chápat a bude se cítit sám. K přilnutí na Toma už bohužel došlo a teď jde jen o to, aby Tom dokázal obejít pravidla tak, aby o tom VS nevěděl. Ačkoli se tohle zdá momentálně nemožné. Věřím ale, že se Tom bude snažit udělat všechno, co je v jeho silách.
Moc se těším na další díl a děkuji za báječný překlad! 🙂