autor: Zarlina
Neznáš mě
Tiše si povzdechl a prohrábl vidličkou své jídlo, bylo mu trochu špatně od žaludku. Neušly mu pohledy, které mu Gustav poslední dvě hodiny posílal, a viděl, jak protočil oči, když z tašky vytáhl svůj fotoaparát. Ještě nepořídil žádné fotky, jen chtěl být připravený pro případ, že by se stalo něco zajímavého.
Bill byl zvyklý, že ho skoro nikdo neměl rád, ale celá tahle situace byla tak daleko od všeho, čím si kdy předtím prošel, a to, že na něj Tomův kamarád zíral, jako by byl nějaký zločinec, to nijak nezlepšovalo.
„Jsi v pořádku, Bille?“ Zeptal se Tom a Bill zvedl oči a viděl, jak se na něj dívá starostlivým pohledem.
„Jo,“ přikývl s nuceným úsměvem. „Naprosto v pořádku.“
„Měl bys být,“ řekl Gustav a Bill se k němu překvapeně obrátil. Bylo to poprvé, kdy k němu ten člověk skutečně promluvil. „Dovolená zadarmo a na konci zabijácký příběh k napsání.“
„Kdyby to bylo na mně, tak bych si takovou dovolenou nevybral,“ řekl Bill pomalu, nelíbil se mu jeho tón. „A už mám zabijácký příběh, ať už s tímhle, nebo bez tohoto týdne.“
„Protože nemáš nic lepšího na práci, než pronásledovat Toma.“
„Mám spoustu lepších věcí na práci,“ zasyčel Bill a upřeně na něj zíral naštvanýma očima. „Ale jeho sledování je práce, za kterou dostávám zaplaceno, a kdybych ji neměl, nemohl bych zaplatit nájem.“
Gustav si odfrkl a už chtěl říct něco dalšího, ale Tom ho zastavil.
„Nech to být, Gusi,“ řekl tiše. „Nestojí to za hádku.“
„Že to nestojí za hádku?“ Zeptal se nevěřícně Gustav a obrátil pohled na svého přítele. „Ten idiot tě prakticky vydírá. Buď mu dáš něco, co samozřejmě nechceš, aby měl, nebo řekne světu o tvé dceři? To je nechutné! „
„Je to moje práce,“ opakoval Bill a zlostně zíral na blonďatého muže, který vypustil další odfrknutí při zvuku jeho hlasu. „Moje nadřízená je unavená z čekání na něco zajímavého, a já nevím, jestli sis toho všiml, ale o Tomovi opravdu není snadné psát.“
„Protože všechny ty věci, které chceš vědět, jsou soukromé,“ řekl Gustav chladně. „Jen proto, že je náhodou zatraceně dobrý v tom, co dělá, ti nedává žádné právo napadat jeho soukromý život.“
„Ty fotky byly pořízeny na veřejném místě,“ bránil se Bill, i když věděl, že ani jeden z mužů před ním v tom nevidí žádný rozdíl. „Mám právo je zveřejnit.“
„A jen proto, že tu není žádný zákon, který by tě zastavoval, tak to uděláš?“
„Možná,“ odpověděl Bill s pokrčením ramen. „To záleží na tomto týdnu.“
Gustav zavrtěl hlavou, pořád se na něj díval s výrazem, ve kterém nebylo nic jiného než odpor.
„Jsi nechutný.“
„Neznáš mě,“ Bill zuřil a položil vidličku, byl si docela jistý, že už dál nebude jíst. „Nevíš o mně vůbec nic.“
„Vím, že jsi kretén, který udělá cokoliv, jen aby měl nějaký příběh bez ohledu na to, jestli to někomu zničí život, nebo ne.“
„Gusi,“ řekl Tom varovným tónem, ale ani Gustav ani Bill mu nevěnovali žádnou pozornost.
„Nedělám to proto, abych byl kretén,“ řekl Bill zastřeným hlasem a doufal, že si toho Gustav nevšimne. „Dělám to proto, že kdybych to neudělal, dostanu padáka, a pokud dostanu padáka, nebudu mít kde žít.“
„Tak si najdi jinou práci,“ zamračil se Gustav. „Pokud nechceš být kretén, pak nemusíš. Pracuj jinde.“
„Nemůžu,“ odpověděl Bill a sklopil pohled. To nebyl rozhovor, který právě teď chtěl vést. Vlastně to bylo něco, o čem nechtěl vůbec nikdy mluvit.
„Co tím myslíš, že nemůžeš?“ Odfrkl si Gustav. „Dokonce i někdo jako ty musí mít něco jiného, co může dělat.“
„Ne,“ řekl Bill krátce, zatímco zíral na stůl. „Já ne.“
„Proč sakra ne?“ Zeptal se Gustav, znělo to nyní ještě naštvaněji. „Můžeš být idiot a tak, ale i ty bys měl-„
„Protože nemůžu, ano?“ Řekl Bill tiše a nenechat ho ani dokončit větu. „Ty to nechápeš a nikdy to nepochopíš, ale já prostě nemůžu přestat. Nemůžu.“
„Ty jsi opravdu ten největší-„
„Gusi, to stačí,“ přerušil ho Tom a Gustav i Bill se na něj překvapeně otočili. „Nech ho být.“
„Cože?“ Gustav na něj zíral, jako by mu Tom právě oznámil, že prasata umějí létat. „Ty to takhle necháš, aniž by ti dal skutečné vysvětlení?“
„Prostě toho nech,“ řekl Tom, pak obrátil pohled k Billovi a k Billovu zmatení byly jeho oči překvapivě měkké. „Můžeme si promluvit později, jestli chceš teď odejít,“ řekl srdečně, což dalo Billovi šanci uniknout z této situace.
Bill přikývl, vstal od stolu, a aniž by se na někoho z nich znovu otočil, odešel do svého pokoje tak rychle, jak jen mohl. Přál si, aby tam mohl zůstat po zbytek týdne a už nikdy znovu nemusel mluvit ani s jedním mužem sedícím právě teď u stolu.
—
„Neměl jsi to dělat,“ povzdechl Tom a zvedl si ke rtům skleničku, v krku cítil zvláštní sucho, ačkoliv sotva promluvil. „Říkal jsem ti, že mám plán.“
„Já vím,“ zamumlal Gustav vztekle, zjevně stále naštvaný mužem, který právě odešel. „Ale nebylo by lepší přinutit ho, aby si uvědomil, jaký je idiot? Tohle možná není naposledy, co se mu podařilo pořídit fotky, které nechceš, aby svět viděl, a pokud ho teď podrazíš, tak si je příště nenechá pro sebe ani náhodou.“
„Jestli chci, aby smazal ty, které už má, tak ho tenhle týden musím udržet šťastného,“ řekl Tom pomalu, i když věděl, že má Gustav pravdu. „Žádné budoucí fotky nebudou nikdy tak důležité jako ty, co už má. Budu to muset risknout.“
„Pořád si myslím, že jsi na něj až moc hodný,“ Gustav se zamračil. „Prostě mu vem ten zatracený foťák a laptop a hoď to všechno do bazénu. Co by proti tomu mohl udělat?“
„Já nechci být takový,“ Tom pokrčil rameny. „Všechno to zničím, pokud budu muset, ale prozatím se budu držet původního plánu.“
„Dobře,“ povzdechl si Gustav. „Tak co chceš, abych udělal? Mám k němu být milý?“
„Alespoň nebuď sprostý,“ řekl Tom s uchechtnutím. „Nemusíš ho mít rád, ale aspoň předstírej, že ho respektuješ, aspoň trošku.“
„Jasně,“ odfrkl si Gustav a obrátil oči v sloup. „Protože on si můj respekt zaslouží.“
„Ne, ale pokud budeš trávit celý týden tím, že se s ním budeš hádat, tak se nikdy neuvolní, a pokud se neuvolní…“ Tom pokrčil rameny. „Věci by mohly jít ošklivě.“
„Jak myslíš,“ Gustav si znovu povzdechl. „Takže co teď?“
„Můžeš si dnes večer vzít holky?“ Zeptal se Tom a věnoval mu úsměv. „Myslím, že chci s Billem nějaký čas o samotě.“
„Na co?“
„Nejsem si jistý,“ řekl Tom upřímně. Nevěděl, proč s ním chtěl být o samotě, ale bylo něco v jeho očích, když mluvil o své práci, co Toma nutilo být zvědavý, a doufal, že možná kdyby cítil, že mu může věřit, řekl by mu, o co jde, a bylo docela těžké věnovat Billovi svou plnou pozornost, když musel dohlížet na svou dceru. „Chci si s ním trochu promluvit.“
„Dobře,“ odpověděl Gustav s pokrčením ramen. „Až se budou nudit u svého čajového dýchánku, řeknu Dani, že si musíme jít domů vybalit a zeptám se Nikki, jestli nechce jít s námi.“
„Skvělé,“ Tom se usmál, opřel se v křesle a přemýšlel, jaký bude nejlepší způsob, jak přinutit Billa mluvit. „Díky, Gusi.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Billa mi začína byť ľuto, a hlavne v tojto kapitole som začala nadobudať dojem, že Bill ma vo svojom živote problem a že sa trápi.
Nepači sa mi ako k Billovy spraval Gustav, bol nanho podla mna až príliš krurý.
Som zvedavá ako sa to bude dalej vyvýjať.
Ďakujem za preklad.
Co si to Gustav dovoluje, takhle Billa urážet ? Zajímalo by mě, co vlastně dělá on, že se tak cítí. Asi neuvědomuje, že i kdyby si Bill našel jinou práci, tak se pro Toma vůbec nic nezmění. Prostě by na něj nasadili někoho dalšího a jelo by se dál. Proč jsou vůbec v téhle povídce novináři vnímaní tak negativně? Přece, kdyby ten bulvár nikdo nečetl, tak ho taky nikdo nebude psát, ne? Bill je možná zmetek, ale Tom s Gustavem mi připadají mnohem horší…
Mimochodem, je to skoro až úsměvné, že je Tom tak zvědavý na Billovo soukromí, když uvážím, jak moc jemu samotnému něco takového vadí…
Díky za překlad
Chudák Bill, evidentně to nemá v životě jednoduché. Zajímá mě co se mu stalo. Nebo proč se tak urputně drží své práce. Proč nemůže dělat nic jiného? Už se těším až ti dva budou o samotě a dozví se o sobě navzájem něco víc. Mohlo by to už trochu zajiskřit.
Gustav na to má stejný náhled jako já. Proč se Tom se vším obtěžuje a nehodí foťák do bazénu? To je pravděpodobně pod Tomovu úroveň.
Děkuji za překlad Zuzu.
Já sice s Billovým povoláním moc nesouhlasím, na jednu stranu chápu, proč je Gustav na Billa tak naštvaný, ale tím jeho dorážením a urážením to opravdu přehnal. Billa mi dnes bylo neskutečně moc líto, chtělo se mi pomalu brečet za něj, protože Gustav na něj šel tedy tvrdě a dal to všechno Billovi pěkně sežrat. Vůbec se nedivím, že Bill zalezl do pokoje a nemá chuť už vůbec vycházet, protože to, co předváděl Gustav, už bylo vážně moc.
Z Toma mám strašně smíšené pocity. Ze začátku jsem jej měla moc ráda a myslela jsem si, že je to charakter. poslední dobou jeho chování nechápu. Chce být před Billem za dobráka, který všechno řeší diplomaticky a v rámci možností se snaží hledat kompromisy, a přitom je připraven, že Billovi klidně všechno hodí do bazénu, když bude potřeba. Přijde mi to od něj dost pokrytecké, jak se snaží dělat dobráka, ale přitom je to pěkný hajzlík. Jsem opravdu rozčarovaná, protože nějak netuším, co si myslet.
Celkem se těším na splečný večer pouze ve dvou a jsem zvědavá, zda bude mít Bill vůbec náladu na to být s Tomem v jedné místnosi a ještě k tomu si s ním povídat. Trošku doufám, že by k sobě mohli pocítit vzájemné sympatie. 😉 A samozřejmě jsem zvědavá na Billův život, protože to dnes vypadalo, že má Bill nějaké problémy. Těžko říct zda s rodiči, rodinou nebo co za tím vším je…ale jsem dost zvědavá.
Ačkoli mě pořád vytáčí chování jedné z postav, tak mi to stejně nebrání v tom, abych si tuhle povídku oblíbila. Moc děkuji za její skvělý překlad a už se těším opět na další pokračování! ♥♥♥
Předpokládala jsem, že Gustav bude trochu nepříjemný, ale musím přiznat, že dalece překročil moje očekávání. Copak mu nedochází, že tímhle Tomovi moc nepomůže? I když jeho spravedlivé rozhořčení naprosto chápu. 😀 No, uvidíme, jestli se Tomovi podaří Billa "rozmluvit".
Díky za překlad.
Gustav to přepískl jsem zvědava jestli se Tomovi podaří z Billa dostát proč nemůže opustit tu práci.
Teším sa na to ako budú osamote, možno sa im podarí spoznať jeden druhého viac a zistia, že sú si veľmi podobní. Som zvedavá na Billove tajomstvá a na to, či sa Tomovi zdôverí.