Najdu tě! 8.

Zdravím všechny a v první řadě se omlouvám, že jsem se tak dlouho neozvala. Na vysvětlenou začala jsem pracovat, a když bylo trochu času a vypadalo to slibně, pořídila jsem si kočičku. Bohužel mi koťátko vážně onemocnělo a bylo to psychicky náročné. (Mám ještě další dvě kočičky, takže to bylo opravdu vyčerpávající). Minulý čtvrtek mi princezna po dlouhém a vyčerpávajícím boji umřela. 🙁 Začínám opět trochu dýchat a vracet se ke starým zvykům a věcem, takže i ke psaní. Doufám, že jsme na mě nezanevřeli a bude se líbit 🙂 Tahle pauza má i to pozitivum, že jsem povídku přečetla znovu a mám hodně nových nápadů, dokonce mám i představu, jak to skončí (happy end). Zatím nevím, kolik bude mít kapitol, možná 20 možná 10. Užijte si ji a brzy bude další díl.

„Můžem?“ Otázal se Mischa a po očku ji sledoval.
„Jasně.“ Kývla na něj Anita a vyjeli. Cestou debatovali o případu, ale spíše mlčeli. Po dvou hodinách – Mischa se ztratil – konečně dojeli do cíle. Vystoupili před policejní stanicí. Hned ve dveřích na ně čekal Tlook a vypadal celkem nervózně. Nebo nasraně.
„Zdravím, detektive“ Mischa ho obdařil jedním ze svých hollywoodských úsměvů, Anita jen mávla.
„Zdravím, co že jste sem vážili tak dalekou cestu?“ Anita si ho měřila pohledem, nejspíš ho někdo informoval, že jedou. Nebo to je jen náhoda, která se mu zrovna moc nehodí.
„Znáte to, případ.“ Řekl vyhýbavě Mischa. „Potřebovali bychom ještě nějaké informace k vraždě Jacksonových.“ Objasnila Anita.
„To jste nemuseli vážit cestu, vše bylo ve spisech.“ Řekl Tlook, ale stejně jim otevřel dveře na služebnu. Anita s Mischou prošli kolem něj a poté jej následovali do kanceláře.
„Co by vás zajímalo?“ Tlook se usadil do své židle za velký dřevěný stůl. Anita s Mischou se usadili na dvě menší židle před ním. Kancelář byla malá, ale útulná, po všech stranách byly dřevěné skříňky s pořadači a na jediné volné zdi bylo okno. Také na té jediné bylo vidět, že místnost je vymalovaná žlutou barvou.

„Myslíte, že Bill zabil i ty ostatní ženy? Má na dobu druhé vraždy dobré aliby.“ O tom, že ty aliby jsou Tom, raději pomlčel.
„Každý se dá koupit, detektive. Co vám budu vyprávět, i na mě to zkoušeli, je to jen o vůli člověka.“ To už Anita pěnila.
„To znám.“ Mrknul na něj Mischa. „No, měl jste pravdu, cestu jsme vážili zbytečně. Teď se půjdeme najíst a potom zpět, ale šéf je šéf, znáte to.“ Uchechtnul se a Anita konečně pochopila.
„Znám.“ Zasmál se Tlook. „Bylo mi potěšením vás opět vidět, doufám, že příště se uvidíme při lepších okolnostech.“ To už se všichni zvedali, jen si formálně podali ruce a Misch s Anitou odcházeli.

„To bylo chytré.“ Podotkla Anita po cestě k autu.
„Díky. Napadlo mě to už po cestě, tebe má prokouklou a ví, že k němu sympatie nechováš. O mně neví, co si myslet.“ Pohodil Mischa rameny.
„Dozvěděli jsme se pár užitečných informací. Byl mezi prvníma na místě činu, kdo ví, zda tam nebyl první. A k Billovi nechová jen nesympatie, on ho nenávidí.“ Zavrtěla hlavou.
„Nechápu, co mu mohl teenager udělat, aby ho tolik nesnášel. Kdo ví, zda ho doopravdy viděl, nebo si to jen vymyslel. Co když to na něj chtěl ušít?“ Přemítal dál Mischa.
„Mohli bychom se optat místních. Drby se roznášejí rychle.“

„Zdravím, mohu si přisednout?“ Usmála se Anita na starší paní a nenápadně jí ukázala odznak.
„Jistě, drahá, posaďte se.“ Vřele se na ni usmála. Jak Anita nesnášela tyhle typy.
„Víte, jsme z New Yorku a právě teď se snažíme dopadnout jednoho obzvlášť nebezpečného člověka, ale naše vyšetřování se protíná s vraždou Jacksonových. Vzpomínáte si na ně?“ Anita s paní mluvila asi půl hodiny, než se jí podařilo uprchnout. Vyzvedla Mischu u vedlejšího spolu a prchala co nejrychleji k autu, až se tomu musel Mischa smát.
„Co ses dozvěděla?“ Už to v autě nevydržel, když se nechtěla rozmluvit sama.
„No, Flower,“ protočila oči, „si vzpomíná moc dobře. Nikdy nevěřila, že by to udělal Bill a defacto ho z města Tlook vyhnal. Vždy s ním měl problém, ale nikdo netuší proč. Poprvé ho domů dovedl v šesti letech, proboha, co může šestileté dítě udělat, aby ho dovedla policie? V tu noc, co byli Jacksonovi zavražděni, nikdo jiný Billa v deset večer v centru neviděl. Tlook byl úplně první na místě činu, sousedku vyprovodil před dům a prý šel pomoct dětem. Po pěti minutách přijela záchranka a až potom další policajti. Taky podle Flower bere úplatky, sem tam něco ututlá, sem tam něco promine nebo zapomene. Záleží, o koho jde.“ To bylo přesně to, co Mischa očekával. Zkorumpovaný polda, ale přeci jen, Tlook Billa nenáviděl ještě dlouho předtím, než měl vůbec důvod.

„Takže měl dobrých pět minut na zničeni nebo pozměnění důkazů. Taky mi nesedí, jak říkal, že děti nemohly nic slyšet. Rodiče spali ve vedlejší místnosti. Když byl vrah jeden, nemohl zabít jednoho rodiče, aniž by vzbudil druhého. I kdyby nejdříve zabil Billova otce, matku by to vzbudilo, mohla by vykřiknout a varovat děti.“
„Myslíš, že vrazi mohli být dva?“ Tohle je nová pracovní teorie. A je to logické. Jeden vrah by musel nejdříve omráčit otce, svázat matku a potom by až měl jistotu, že mu vše vyjde.
„Anito?“ Anita byla zabrána do svých myšlenek, takže jen kývla, aby mu dala najevo, že vnímá.
„Dnes ti to sluší.“ Teď už ho vnímala úplně.
„Ehm, děkuju, Mischo.“ Takže to zabralo. Misha ji obdařil oslnivým úsměvem a zbytek cesty absolvovali mlčky. Z části proto, že každý byl zabrán do svých úvah, z části proto, že Anita usnula.

Anita a Mischa dorazili dřív, než vůbec předpokládali, a při tom přišli na důležitou věc. Prudce vešli do kanceláře, kde Sal seděl u počítače a upíjel kávu, Tom s Billem na klíně seděli u okna a něco si špitali.
„Ahoj, všichni.“ Pozdravili sborově.
„Ahoj, vy dva.“ Sal na ně jen kývnul a Bill mávnul.
„Tak nás nenapínejte.“ Tom se nervózně posunul ke stolu a že to s Billem na klíně nebyl nejlehčí úkol.
„Fajn.“ Mischa nervózně pokukoval po Billovi.
„Klidně mluv.“ Ujistil ho Tom. Anita jen protočila oči a spustila.

„Tak teda, když jsme tam dojeli, nejdřív jsme šli na místní policejní stanici. Nikdo se s náma nehodlal zrovna dvakrát bavit a ten Tlook nás hned poznal. Dokonce jako by na nás čekal. Od něj jsme se toho moc nedozvěděli. Mischa byl zoufalý, ale já vymyslela, že dáme na babské drby. Takže jsme si šli sednout do nejbližšího bistra a dali jsme se do řeči se starší paní, strašně milá.“ U toho se Tom uchechtnul, moc dobře věděl, jak Anitu vytáčejí ukecaní staří lidé. Anita ho probodla pohledem a pokračovala. „Ta paní, Flower se jmenovala, nám řekla všechno, i to, co jsme vědět nechtěli. Podle ní je ten Tlook pěkně zkorumpovaný, bere úplatky a sem tam přehlídne nějaký ten přestupek, ale i třeba nějakou tu loupež. Pěkný kvítko. Taky za ním jezdí často nějaký detektiv z New Yorku a často si potom spolu vyjíždějí na týden i dýl pryč. Byl první na místě vraždy Billových rodičů a defacto pět minut byl sám v domě. Možná tam mohli být dva vrazi, nevíme, jak by to jeden udělal.“ Mischa jen seděl a přikyvoval, vlastně neměl šanci něco říct.
„Nepopsala vám toho druhého?“ Zeptal se Sal.
„Jen říkala, že je ve stejným věku jako Tlook a je to vážený detektiv. Poznala by ho.“ To by sedělo na Johnsona. Jako na polovinu dalších poldů.
„Takže Tlook si několikrát do roka vyjíždí pryč s detektivem z New Yorku. Sale, zavolej Haroldovi, ať porovná datumy, kdy chyběl Tlook, s ostatními detektivy tady.“ Vlastně se teď Tlook dostával do popředí celého případu a stával se podezřelým.
„Co když ti dva vraždí v jiných státech? Hledali jste jen v okolí NY, ale co když si vyjíždějí jinam.“ Nadhodil Bill a všichni na něj zůstali zírat.
„To vlastně není vůbec špatný nápad.“ Ozvala se jako první Anita a Tom jen přikyvoval.
„Sale, ať to Harold prověří, a teď si všichni jděte odpočinout. Zítra v osm tady.“ To bylo poslední, co Tom stačil říct, než se ozvala střelba.

Okamžitě povalil Billa na zem a zalehnul ho. Ohlídnul se po ostatních, ale to se ozvala už další rána. Tentokrát střílela Anita. Jenže to už se ozývaly další a další rány, Tom jen viděl, jak se Anita kácí k zemi, Mischa k ní přiskakuje a zaštiťuje ji vlastním tělem. Tom zhodnocoval situaci. První, co udělal, bylo, že sáhl po zbrani, poté kontroloval Billa. Sice byl otřesený, ale nezraněný.
„Lež.“ Špitnul mu do ucha a plížil se k oknu. Těsně nad ním prosvištěla další střela. Instinktivně se přikrčil, poté vyskočil a pálil jednu za druhou. Vyprázdnil celý zásobník, čímž střelba skončila.

„Sale záchranka.“ Křikl a rozběhnul se k Billovi. „Jsi v pořádku? Nejsi zraněný?“ Podrobně si ho prohlížel, byl pouze otřesen, zmohl se jen na přikývnutí.
„Tome, Anita.“ Tom se otočil a přeběhnul k ní. Kulka ji trefila do ramene, hodně krvácela, ale byla při vědomí.
„To nic není, schytala jsem horší. Jste všichni v pohodě?“ Zajímala se.
„Všichni jsou v pořádku, záchranka je na cestě.“ Utěšoval ji Mischa. V tuhle chvíli Tom poznal, jaký mají neobyčejný vztah, nejsou jen partneři, ale položili by jeden za druhého život. Záchranáři u nich byli během chvilky, nejdříve odvezli Anitu s Mischou, ten se od ní odmítal hnout, a potom Billa s Tomem. Sal jel v autě za nima. Bill sice nebyl zraněný, ale Tom si stál za tím, že musí do nemocnice. Byl otřesen, během pár dnů to bylo již po několikáté, co Billa někdo málem připravil o život. Ten člověk to myslel vážně, byl odhodlaný Billa zabít i přes to, že byl v místnosti se čtyřmi detektivy. Možná si to Tom do teď nepřipouštěl, možná doufal, že blafuje. Jenže o tom už nebylo pochyb. Vrah to myslel vážně a hodlal to dotáhnout do konce.

autor: Bína