autor: Becs
Tom seděl na vysoké židličce a dlouhýma nohama houpal ve vzduchu. Co je to za hloupý nápad, dělat takhle vysoké židle? pomyslel si. Kdyby byl neopatrný, klidně by se mohl svalit na zem. Zakroutil hlavou a zvedl pohled od podlahy. Popadl nedopitou skleničku do ruky a na jeden zátah ji do sebe hodil. Alkohol mu nepříjemně ochromil hrdlo, až mu do očí vhrkly slzy. Mozek se mu však s každým dalším panákem zamlžoval, a to bylo to, co teď potřeboval nejvíc. Zamlžit. Zapomenout. Otupit smysly a vyhnat z hlavy všechny myšlenky.
„Dáš si ještě jednu?“ zeptala se přitažlivá barmanka a svůdně na Toma mrkla. Přejel pohledem z jejích očí přes plné rty až k bujnému poprsí, které bylo ukryto jen pod látkou tenkého černého tílka. Dívka zaznamenala, kam směřuje jeho zrak a potěšeně se usmála.
„Končím za hodinu, pokud bys na mě chtěl počkat,“ naklonila se k němu, ukazujíc tak ještě o malinko víc ze svého dekoltu. S dráždivým mrknutím mu dala další drink, než zamířila k dalšímu zákazníkovi.
Tom znovu uchopil svou skleničku a obrátil celý její obsah do sebe. Dřív by po takové nabídce okamžitě skočil a ani by nezaváhal. Když byl mladší, žádná sukně před ním nebyla v bezpečí. Kdyby se tohle stalo před pěti lety, pravděpodobně by už teď svlékal barmančiny kalhotky někde ve skladu tohohle špinavého baru a ani by nepotřeboval znát její jméno.
Jenže teď bylo všechno jinak. Jeho srdce, jeho myšlenky, a dokonce i jeho pták teď patřily jen jediné osobě. Osobě, která do něj podle všeho byla zamilovaná. Bohužel však neměla vůbec tušení, proč tomu tak je, odkud se ten cit vzal a jak s ním naložit. A Tom se zachoval jako naprostý srab a místo, aby svému malému milovanému bráškovi dal nějaké odpovědi, zbaběle utekl.
Už to byly víc než tři hodiny, co nasedl na svou motorku a s větrem o závod se rozjel pryč od jejich společného domu. Potřeboval si srovnat myšlenky. Potřeboval vymyslet, jak Billovi vysvětlí, proč si myslí, že jej miluje. Ale čím více kilometrů na svém stroji zdolal, tím méně měl pocit, že někdy najde způsob, jak tohle vyřešit. Uchýlil se k tomu nejjednoduššímu, a zároveň taky nejpitomějšímu rozhodnutí. Zastavil před neznámým barem a pokusí se najít odpovědi na dně skleničky s vodkou.
Prolil svým hrdlem už poměrně velké množství štiplavého pití, ale východisko z komplikované situace nenacházel. Prázdným pohledem skenoval odřené dřevo před sebou. Tenhle bar evidentně zažil i lepší časy. Povzdychl si a mávnutím ruky přivolal barmanku zpátky.
„Ano?“ usmála se na něj a vystrčila hrudník trochu víc dopředu.
„Ještě jednou,“ zamumlal Tom. Dívka znovu roztáhla ústa do širokého úsměvu. Vzala lahev, naplnila sklenici čirou tekutinou a podala ji Tomovi, přitom nenápadně přejela prstem po hřbetu jeho ruky.
„Na tohle rovnou zapomeň,“ vyštěkl na ni prudce Tom a škubnul rukou, jako by se popálil.
„Jsem zadaný a ty mu nesaháš ani po kotníky?“
„Mu?“ vykulila blondýnka překvapeně oči. Tohle doznání ji tak zarazilo, že úplně přehlédla urážku, kterou jí Tom prskl do obličeje.
„Jo, máš s tím problém?“ zakřičel Tom a přitáhl tak na sebe pozornost té hrstky lidí, co se v baru nacházela. Dívka polekaně zavrtěla hlavou a nechala Toma rochnit se v jeho sebelítosti. Ten opět přiložil sklo k ústům a usrkl. Jeho tělo konečně začalo na příval alkoholu reagovat a on přestával věnovat pozornost myšlenkám, jež mu vířily hlavou.
„Tome?“ Na rameno mu dopadla velká těžká ruka a on zmateně zamžoural do obličeje muže, který se posadil na židli vedle něj.
„Alexi?“ vyhrkl překvapeně na jejich bodyguarda. „Co tady děláš?“
„Kamarád bude mít rozlučku se svobodou, tak jsem přišel objednat nějaké pití. Co tady děláš ty?“ zeptal se opatrně a s obavami v očích si jej prohlížel.
„Umrtvuju se,“ zabrblal Tom a pozvedl skleničku. Když zjistil, že je opět prázdná, začal se rozhlížet po barmance.
„Nemyslíš, že už máš dost? Je sotva poledne,“ zkusil to Alex.
„Ne, dokud nepřijdu na to, co mu řeknu, budu tady sedět. Budu sedět tady, tady na té židli, která sahá až do nebes,“ sypal ze sebe nesmysly a poplácával při tom dlaní do desky před sebou. Otočil se a zahleděl se Alexovi do tváře, chvilku musel zaostřovat, než se před ním jeho obličej přestal rozmazávat.
„Miluje mě, Alexi. Chápeš to? Vážně mě miluje,“ pronesl ztěžklým jazykem. Musel se přidržet hrany barového pultu, když se mu zničehonic zatočila hlava a on málem upadl. Naštěstí měl jejich zaměstnanec dobře vycvičené reflexy a stihl Toma popadnout za paži a usadit jej zpět, než se mu podařilo sletět na zaprášenou podlahu. „Hej, kámoško. Ještě jednoho panáka a fofrem,“ zakřičel na barmanku, když našel ztracenou rovnováhu.
„Tome, vím, že jsi prakticky můj zaměstnavatel a neměl bych ti do toho kecat, ale vážně bys měl přestat. Vždyť se sotva držíš,“ řekl Alex soucitně. To už ale barmanka vyměnila prázdnou sklenici za plnou a Tom ji pohotově chytil a vypil, než mu v tom druhý muž stihl zabránit.
„Ty to nechápeš. Miluje mě,“ drmolil si Tom pořád svou.
„To, že tě nějaká holka miluje, přece není důvod k opíjení se,“ pokoušel se Alex najít v jeho slovech nějaký smysl. Uvědomoval si, že nemůže Toma v baru v tomhle stavu nechat. Projevovaly se jeho instinkty a on měl potřebu jej ochraňovat, i když momentálně nebyl v práci.
„Chceš si o tom promluvit?“ povzdechl si. Příčila se mu představa, že bude Tomovi dělat psychologa, ale on měl evidentně něco na srdci.
„Já o tom nesmím mluvit. Je to tajemství. Velké, obrovské tajemství. Hrozivé tajemství. Kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít,“ uchechtl se Tom. Vyslovovat jednotlivá slova správně mu činilo obrovské potíže.
„To je originální,“ pozvedl obočí světlovlasý muž. „No a co Bill? Proč si o tom nepromluvíš s ním?“
„Nemůžu mluvit s Billem. Bill si nic nepamatuje,“ zaskučel nešťastně. Hlavu si opřel o bar, nevědom si toho, že položil čelo do lepkavé tekutiny.
„Ou, vlastně máš pravdu,“ pokýval hlavou Alex. „Ta jeho paměť. Není to lepší?“
„Není,“ zahučel Tom tak, že mu nebylo skoro rozumět. Spustil ruce dolů, visely mu podél těla, takže vypadal jako přerostlé dítě.
„Je toho na mě moc, Alexi. Miluje mě. Chápeš to? Miluje mě. Jak mu to mám vysvětlit? Co mám dělat? Nemůžu jen tak přijít a vyklopit to na něj,“ huhlal Tom překotně, i když mu bylo rozumět každé třetí slovo.
„Tak to stačí. Odvezu tě domů. Jsi tu autem?“ zeptal se Alex a vstal. Tom zamumlal něco, z čeho vyrozuměl: „Motorkou.“
„Já tu mám auto. Odvezu tě. Máš zaplaceno?“ rozhlížel se po barmance, ale Tom už se nenamáhal s odpovědí. Vypadalo to, že se propil až do spánku. Alex si zmučeně promnul tvář. Tohle je teda nad rámec jeho povinností. Kdyby Tom nebyl jeho kamarád, pravděpodobně by se na něj vykašlal.
Když zaplatil, chytl Toma za paži a postavil ho. Dle očekávání se mu podlomily nohy a málem upadl. Alex však byl pohotový, ovinul ruku kolem jeho pasu a vratkými kroky zamířili ke dveřím.
Bill mezitím doma šílel strachy. Přecházel z jedné místnosti do druhé, od ničeho k ničemu a div, že si nerval vlasy z hlavy obavami o bratra. Co si myslel? Proč byl takový hlupák? Proč to na Toma takhle vychrlil? Měl si naplánovat příhodnější okamžik. Teď byl Tom bůhví kde. A ještě k tomu na motorce. Byl rozčílený, co když se mu něco stane? Bill by si to nikdy neodpustil. Pokusil se mu zavolat, ale dopomohlo mu to akorát ke zjištění, že si Tom nechal mobil doma.
Už, už se chystal vyběhnout ven a jít po bratrovi nesmyslně pátrat po ulicích, když zaslechl zabouchání na dveře. Rozběhl se přes chodbu, div, že si přitom nezlámal vaz, jak zakopl o vlastní nohy. Prudce škubl dveřmi a vydechl úlevou. Na prahu stál Alex a podpíral vláčného Toma.
„Alexi,“ vyhrkl překvapeně Bill.
„Ou, super. Tom ti o mně řekl. Měl jsem strach, že na mě zavoláš poldy, když ti cizí chlap přivede domů bráchu v tomhle stavu,“ zasmál se Alex a trochu supěl, jak zápasil s Tomovým tělem.
„Jo, jasně,“ koktal Bill a ustoupil, aby mohli vejít. Alex dotáhl Toma až do obýváku a bez jakékoliv opatrnosti jej hodil na gauč. Tom se převalil na bok, víčka těsně semknutá a ani se nepohnul.
„Našel jsem ho v baru na druhé straně města,“ vysvětlil Alex. Oba stáli nad Tomovým tělem a sledovali, jak přes pootevřené rty vydechuje vzduch. Občas něco nesouvisle zamumlal. „Pořád opakoval, že ho někdo miluje a že to musí někomu vysvětlit nebo co. Dává ti to nějaký smysl?“ obrátil svou pozornost na Billovu tvář. Ten jen chabě přikývl a nenamáhal se s další odpovědí.
„Děkuju ti, Alexi. Kdo ví, co by se stalo, kdybys ho nenašel. Ten blázen by byl schopný sednout na motorku a zabít se,“ otřásl se při té představě Bill.
„Když už o tom mluvíš. Motorku mu zítra dovezu, jo? Pochybuju, že si pamatuje, kde jí vůbec nechal,“ zamračil se Alex.
„Děkuju, nevím, jak se ti mám odvděčit,“ upřel na něj Bill velké oči. Cítil, jak se mu do nich hrnou slzy úlevy, když mu konečně začalo docházet, že je Tom v pořádku doma.
„Očekávám vysoké prémie, až si mě příště najmete,“ drcnul jej dobrosrdečně do ramene a na tváři se mu mihl drobný úsměv.
„Zvládneš to tu s ním?“ kývl směrem k Tomovi.
„Určitě,“ přikývl Bill
„Ok, já půjdu. Kdyby něco, klidně mi zavolej. I v případě, že bys sháněl někoho, kdo mu jednu vrazí za to, že se takhle zřídil,“ zavtipkoval Alex a pomalu odcházel zpět do chodby.
„To zvládnu sám,“ pokusil se Bill usmát a naposledy mu poděkoval, než za ním zavřel dveře.
Loudavými kroky došel zpátky do obývacího pokoje a spočinul pohledem na bratrovi. Sluneční paprsky se mu rozprostíraly na klidné tváři. Bill si povzdechl a došel do garáže pro kbelík, který pak postavil vedle gauče v místech, kde měl Tom hlavu. Pro všechny případy. Potom mu vyzul boty a hodnou chvíli zápasil s páskem, než se mu podařilo jej rozepnout. Začal mu stahovat kalhoty, byl už téměř u kolen, když Tom náhle promluvil
„Bille,“ zamumlal, ale oči neotevřel. „Mlju tě.“
Bill se jen pousmál a zakroutil hlavou. „Jako bych to už dávno nevěděl.“
Tom znovu zadrmolil něco nesrozumitelného a převalil se na záda.
Bill přešel k malé skříňce u zdi a ze spodního šuplíku vytáhl obrovskou modrou deku. Přehodil ji přes Toma a na okamžik se posadil k němu na kraj gauče. Několika pohyby mu sundal z obličeje vlasy a zahleděl se na něj. Srdce se mu svíralo láskou a úzkostí.
…
„Tome, prosím přestaň,“ zaskuhral Bill a odrazil od sebe bratrovu nohu, která se tiskla k jeho stehnu.
„Nic nedělám,“ usmál se šibalky Tom a znovu se přisunul blíž.
„Provokuješ mě a za chvilku máme jít na ten rozhovor,“ plácl Bill Tomovo koleno a znovu se pokusil odsunout z jeho dosahu.
Seděli v zákulisí a čekali, než si je zavolají před kamery. Celá kapela měla dělat interview pro jeden hudební pořad o jejich připravovaném turné. Tom s Billem seděli na malém gauči a pozorovali cvrkot okolo. Čekání však bylo příliš dlouhé a Tom se začal nudit. A jak si zkrátit čas líp než malou neškodnou hrou.
„Nic nedělám,“ zamrkal nevinně, zvedl ruce nad hlavu a protáhl se.
„Jsi taky tak rozlámaný jako já?“ zeptal se.
„Řekl bych, že to bude tou ranní rozcvičkou,“ dodal významně šeptem, když se naklonil těsně k bratrovu uchu. Ten dokázal jen zalapat po dechu.
Tom narážel na jejich ranní sex, při kterém nutil bratra hlasitě křičet, až z toho málem ochraptěl. Ležel při něm na zádech a nechal Billa nad sebou. Rukama mu však zafixoval boky, takže se nemohl vůbec pohnout a sám jej zespoda rychlými přírazy nakládal do nebe. Bill ještě čtvrt hodiny poté jen bezmocně ležel na břiše na posteli, neschopný se pohnout nebo promluvit.
„Proč mě mučíš?“ zakňoural Bill a plácl Toma po ruce, kterou mu nenápadně položil na stehno.
„Protože můžu,“ pokrčil rameny a v očích mu zlověstně blýskalo.
„Jsme v místnosti plné lidí a já bych ti byl vděčný, kdybys toho nechal,“ zaprosil Bill. Zvažoval možnost ústupu. Pravděpodobně by bylo lepší, kdyby se zvedl a pokusil se utéct co nejdál od svého nadrženého dvojčete. Pokud se rozhodl, že jej vyprovokuje, bylo nejjednodušší prostě zmizet. Tom vždycky dokázal dosáhnout svého. Billovo tělo se však nechtělo vzdát bratrovy přítomnosti, takže jej nohy neposlechly, když jim dal příkaz, aby se postavily.
„Možná tě nechám taky mi to udělat,“ ignoroval Tom všechny jeho prosby.
„Cože?“ vyjekl Bill, až se po nich otočilo pár hlav. Georgovi leknutím vypadl z ruky kus sýra a s plesknutím dopadl na stůl, který jim tady nachystali lidé z cateringu.
„V pohodě, Bille?“ zvedl obočí Gustav.
„Jo, jasně. Tom mi jen… Tom chtěl… Jo. Jsem v pohodě,“ koktal a nenacházel slova.
„Je v pohodě. Je jen nervózní z toho rozhovoru,“ mávl rukou Tom a věnoval jim uklidňující úsměv. Všichni se vrátili ke své původní činnosti. Jen Gustav setrval na dvojčatech pohledem o pár vteřin déle, než se vrátil ke svému obědu.
„Chystal ses právě všem oznámit, že tě hodlám nechat mě ošukat?“ ušklíbl se Tom a dloubl Billa něžně do žeber.
„Ne. Ani nevěřím, žes to doopravdy vyslovil,“ syknul potichu a obezřetně se rozhlížel, jestli je někdo neposlouchá.
„Vyslovil,“ šeptl Tom znovu přímo do jeho ucha.
„Vážně bys mě nechal to udělat?“ zahleděl se mu zpříma do očí a snažil se v nich vyčíst, zda je to jen legrace, nebo to vše myslí vážně. Tom jen pokrčil rameny, než řekl: „Proč by ne?“
„Tome, víš vůbec, co mi tady navrhuješ?“ zakroutil hlavou překvapeně černovlásek. „Nikdy jsi to nechtěl dělat.“
„Vypadá to, že jsem si to rozmyslel,“ pronesl klidně, prsty tahal za nitku, která mu vyčuhovala z velkého trika.
Bill se kousl do rtu a marně se snažil vyhnat z hlavy představy Toma na zádech, jak do něj sám pomalu zasouvá svůj penis. Nebylo to něco, po čem by nějak zvlášť prahnul, protože neočekával, že by mu to Tom někdy dovolil, ale teď, když to navrhl, začala ta myšlenka být velmi neodbytná. Tom vydaný mu na milost. Svíjející se pod ním. Pocity, které by mu to přinášelo, když by přirážel do jeho zpoceného svalnatého těla. Jaké by bylo vyvrcholit v něm? Bill miloval všechno, co mu kdy Tom dělal a nikdy si nepřipadal o něco ochuzený, ale kdyby si pro jednou vyměnili role, nebylo by už mezi nimi nic netknutého. Tímto by se spojili tak, jak se jen dvě osoby spojit mohou. Bezděčně polknul, když mu v hrdle úplně vyschlo.
„Teď si to představuješ, že jo?“ rýpnul si do něj Tom.
„To si kurva piš,“ potvrdil.
„A jak to vypadá?“ zeptal se hlasem podbarveným touhou.
„Nejlíp, jak může,“ zakňučel Bill, zavřel oči, zoufale zvrátil hlavu dozadu a položil si ji na opěradlo gauče.
„Vsadím se, že budu pekelně úzký,“ šeptal Tom a pro jistotu pohledem skenoval místnost, aby se ujistil, že si jejich drobné interakce nikdo nevšiml. „A taky horký. Něco takového jsi ještě nezažil,“ mumlal dál a přiváděl tak bratra na pokraj zhroucení. Bill jen slabě zaskučel a nasadil zmučený výraz. „Určitě budeš chtít, aby u toho ležel na zádech. Celou dobu se mi budeš dívat do očí a sledovat, jak se mi to líbí.“ Tom si olízl rty a poposedl. „Ale klidně bych tě nechal udělat mi to i zezadu, je to takové divočejší, víš.“
„Ty jeden zmetku,“ narovnal se zničehonic Bill a složil si ruce do klína. V kalhotách ho začal tlačit malý problém. „Ty vůbec nemáš v úmyslu všechny tyhle věci udělat. Jenom tě baví mě dráždit.“
„Kdo ví,“ povytáhl Tom obočí, ústa se mu přitom roztáhla do širokého úsměvu. Vzápětí obrátil pozornost k ženě, která právě vešla do místnosti.
„Zbývá nám deset minut, pánové. Pomalu se začněte připravovat,“ řekla znělým hlasem.
„Musím si odskočit,“ vyhrkl Bill. Popadl svou tašku a celou dobu si ji držel před klínem. Rychlým krokem zamířil rovnou na nejbližší toalety. Vztekle odhodil tašku na umyvadlo a vešel do jedné z kabinek. Se zavíráním se neobtěžoval a přitiskl čelo na chladivé tmavé kachlíky.
„Zkurvený Tom,“ zaklel si pro sebe.
„Neslyšel jsem náhodou své jméno?“ rozlehlo se ozvěnou po prostoru po klepnutí dveří. Vzápětí se do kabinky nasoukal i zmíněný chlapec.
„Tome, prosím. Už mě nechej. Jestli máme jít za chvilku na pódium, musím se dát dohromady,“ zaprosil zoufale Bill. Div, že se při těchto slovech nerozplakal.
„Nechci tě už trápit.“ Chytl Billa za ramena a otočil jej, aby stáli čelem k sobě. Sjel mu po pažích a vzal do dlaní jeho drobné ruce. Černovlásek stál s hlavou sklopenou k zemi a tvářil se nešťastně.
„Zapomněl jsem ti něco říct,“ šeptl Tom a zvedl bratrovi hlavu, aby se mu podíval do očí, než opět propletl jejich prsty.
„Co?“ zahučel jen Bill.
„Chtěl jsem ti to říct dneska ráno, když jsme se probudili, ale pak jsi mě rozptýlil…“
„Jestli tady znova hodláš narážet na ten ranní sex, tak rovnou odcházím,“ vybuchl Bill. Tom se jen zamračil a pokračoval: „Chtěl jsem ti to říct, když jsme odcházeli z hotelu, ale měli jsme tak naspěch, že jsem to nestihl.“ Udělal jeden krok dopředu, takže se jejich těla téměř dotýkala. „Chtěl jsem ti to říct, když jsme spolu jeli v autě, ale měl jsem strach, že by to mohl někdo slyšet,“ zašeptal proti bratrovým rtům, až je ovanul jeho horký dech. Bill se bezděčně zachvěl a zamrkal. „Chtěl jsem ti to říct, i když jsme seděli na tom gauči a kolem nás bylo plno lidí, ale zase jsem to neudělal. Takže jsem přišel sem, kde nás nebude nikdo rušit, abych to ze sebe konečně dostal.“
„A co mi chceš teda říct?“ zeptal se netrpělivě Bill.
„Chtěl jsem ti říct, že jsi ta nejnádhernější bytost, jakou jsem kdy viděl.“ Opřeli si čela o sebe a zavřeli oči. „Chtěl jsem ti říct, jak jsem díky tobě každý den šťastný.“ Tom vtiskl malý polibek na bratrovo líčko. „Chtěl jsem ti říct, že bez tebe nemůžu žít.“ I druhé tváři se dostalo stejné péče. „A že tě miluju jako nikdy nikoho,“ dokončil a přitiskl rty proti bratrovým. Z Billova hrdla se vydral hlasitý vzlyk.
„To je vážně skvělé,“ zaskuhral zoufale.
„Co je?“ ptal se starostlivě Tom a setřel mu zbloudilé slzy.
„Jsem nadržený a teď navíc ještě dojatý. A mám rozmazaný make-up. To bude to nejhorší interview všech dob,“ vysvětlil.
„To mě mrzí. Už tě nebudu takhle provokovat,“ usmál se Tom soucitně. „Pojď sem.“ Sevřel jej v náručí.
„Tome?“ zahučel Bill do jeho ramene.
„Ano?“ vydechl Tom a vdechoval sladkou vůni, která vycházela z Billových jemných černých vlasů.
„Taky tě miluju.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
No teda. Tom se asi pěkně zřídil, když začal na veřejném místě takhle žvanit. Byla velká klika, že se tam objevil Alex a odvezl ho domů. Snad si z toho jeho blábolení nic nevyvodí.
Děkuji a těším se na další kapitolu.
doufam, ze to ma alespon velkou ctenost, kdyz ne komentare….
dnesni dil byl zase uzasny a ten navrat v minulost? Malem jsem umrela tou predstavou 
tesim se na priste.
Jéé, já už se bála, co všechno tam Tom v tom baru v tomhle stavu vyklopí…naštěstí to dopadlo celkem dobře a teď už se o něj postará Bill. A vážně se moc těším na to, až se Tom probere a v klidu si promluví!
nejdřív jsem se musela strašně smát, ale pak ten konec, to mě normálně úplně dojalo, jako Billa. Jen já nemám na sobě ten make-up 
A ta vzpomínka…
Nádhera, díky.
Tom má skutečně štěstí, že narazil zrovna na Alexe a že ten mu rozuměl skoro každé páté slovo a nehodlal z Toma tahat rozumy, protože tajemství netajemství, myslím, že by mu Tom stejně ve svém opileckém stavu velmi brzy všechno vyzvonil. Kluci mají opravdu štěstí, že se okolo nich nachází tak fajn lidi.
Billa mi bylo až líto, jak moc se o Toma bál. Nejsem si jistá, zda bude Tomovi vůbec hubovat za to, jak se zřídil a nebo bude spíš rád, žeje Tom v pořádku doma! Každopádně! Tenhle díl mě vede k tomu, že si Bill pravděpodobně vzpomenul! Neříkám, že na všechno, ale vypadá to, že jo…Nejen, že ví, že jej Tom miluje, ale dokonce zná i Alexe. Snad tohle nejsou jen nějaké náhody.
Věřím, že Bill už ví skoro všechno a že si to s Tomem brzy vyříkají, hned jak Tom vystřízliví. Taky jsem celkem zvědavá, kdo bude první z nich, který promluví o jejich vzájemných citech. 
A tenhle flashback byl asi nejkrásnější doposud, a to je doopravdy co říct, protože každý pohled do minulosti mě rozňěžňuje a já si je naprosto užívám. Tomovo vyznání lásky bylo neskutečně krásné! ♥ Taky mě ukápla slzička spolu s Billem.
Ovšem Tom je neskutečně velký provokatér, jak to tak sleduju. Bill to s ním nemá jednoduché, ovšem myslím, že přesně tohle jsou věci, na které se Bill nemůže zlobit! 
Moc děkuji za další přenádherný díl! ♥
Krásně napsané.
Ještě že Tom všechno nevykecal.
Mrazilo ma z Toma keď sa tam opil ako prasa a rozprával také niečo kade komu. Mal šťastie, že sa tam objavil Alex a ešte väčšie, že je taký nechápavý. Bill si už asi spomenul na všetko… keď mu zostalo tak zle… lebo ako mohol spoznať Alexa, že? Idem rýchlo na ďalšiu, škoda, že je posledná…
Flash back bol ako vždy dychberúci a Tomove vyznanie lásky také aké by si prial každý♥ Veľmi pekne ďakujem za prekrásnu kapitolu.
No, jasně, že mě Tom děsil! Koho ne?!:D Bála jsem se, že na tu motorku pak sedne opilý, což se bohudík nestalo….uf:-) Ale jako Bill mě predtim taky dostal! Jak to na něj vybavil, to jsem vážně nečekala!!! Předčil má očekávání… A hlavně ještě víc, když už to dávno o Tomovi věděl… ale jak… jak… jak se k tomu Bill dostal..? Ano, byly tad nějaké náznaky, viz ty jeho záblesky a hlavně teda Tomovo zvláštní chování, čehož si Bill muse jistojistě všimnout, protože je hodně vnímavý…ale pořád mám pocit, že mi něco uniklo, něco se událo mezi řádky a já to určitě nepostřehla hned, až teď mi to dochází:D A to je zase sakra kouzlo týhle povídky!:D
Pokud jde o film, tak mě s podobným tématem napadá 50x a stále poprvé, protože jiný jsem se ztrátou paměti neviděla/nepamatuji si ho. Hlavně teda pro mě je originál fakt každá povídka od Becs, nevidím tam podobnost ani čistě náhodnou:D Reaguju na komentáře z minulého dílu:) Jelikož to čtení fakt hltám, tak ani nemám šanci nechat koment u každého dílu, když to čtu takhle najednou zpětně, ale snažím se aspoň takhle průběžně, když se k tomu zase po nějakých pár hodinách vrátím:D
Uf no… a flashback……taju. Jedno z nejromantičtějších vyznání. Vážně. Hadam, že to bylo to poprvé! Bože, to bylo taak dokonalé. Může tomu něco chybět?! To snad ani nejde! Nějak mi tam u toho sedne právě ten Tom, je tady přesně jako ve skutečnosti si ho představuji – ten ochránce, ten trochu šílenec, dělá se navenek tím silným a nezdolným, ale ve skutečnosti má úplně stejnou hloubku citů jako Bil – dokáže zpanikařit, nepobrat situaci (což je v pořádku, to by asi musel být z kamene, kdyby tam jen tak stál – teď zas mířím do přítomnosti, kdy se mu současný Bill svěřil, že ho miluje – koho by to nešokovalo? Po tom, co prožívá denně s Billem se ztracenou pamětí? Bylo toho na něj příliš, takže i když motorka byl šílený, nebezpecny nápad v tomhle stavu, chápu ho!) Ten Alex přišel do baru jsko anděl na zavolanou! Uf! V nouzi poznáš přítele! Líbí se mi, že v téhle povídce jsou zatím samí klaďasové:) Berte si z nich příklad, viz Alex:D
Poslouchám u toho všeho starej Durch den Monsun a přehrávám si znovu ten poslední flashback. Doprdele, kam se hrabou všechny romantický filmy, když to NĚKDO umí tak dokonale popsat:)…. Děkuju….<3