Ahoj, ano i tato povídka pokračuje 🙂 Mám ji moc ráda a doufám, že se vám bude líbit. Bína
„On o mně ví?“
„Viděl nás v klubu, ale nic víc. Asi ho půjdu vyhodit.“ Zakroutil jsem hlavou a líbnul Toma na tvář.
„Ne, Bille. Narve se do bytu a uvidí, že tu jsem.“ Obmotal kolem mě trucovitě ruce.
„Možná by to pana ředitele zajímalo, co myslíš, miláčku? Ale já tě miluju a udělám vše pro to, abys byl šťastný.“ Zkoušel Denny cukrovat.
„On tě asi fakt miluje, co? “ Povzdechnul si Tom.
„To mi je úplně u prdele. Tak jako mě miluje dalších deset lidí.“ Odfrknul jsem si.
„Bille, otevři ty zpropadený dveře, nebo je vyrazím.“ Ozvalo se kopnutí do dveří.
„Co s ním budeme dělat?“ Jen jsem pokrčil rameny.
„Odejde. Snad.“ Na víc jsem už neměl sílu.
„Bolí tě hlava?“ Starostlivě si mě prohlížel.
„Jen mám dnes těžký den.“ Začal jsem ho systematicky hladit od šíje až k zadečku. Pokaždé, když jsem přejel na zadek, Tom se trochu v zádech propnul.
„Přesně tohle.“ Ještě trochu jsem se natočil, abych mu udělal místo, a slastně přivíral oči.
„Bille, jestli tam někoho máš, tak ho zabiju a tebe taky! Slyšíš mě!!“ Tom tvořil vlhkou cestičku z pusinek až k mému klínu. Kleknul si na zem a roztáhnul mi nohy. Jemnými polibky mi zasypával třísla a sem tam jemně stiskl zoubky. Dával si velký pozor, aby se o mě neotřel, dokud to on sám nebude chtít.
„Tomí.“ Vydechl jsem. Už, už jsem ho chtěl prosit. Přestal a přesunul se na moje druhé stehno, kde tvořil stejnou cestičku. Až potom vtisknul jemnou pusinku na můj penis. Zaklonil jsem ještě více hlavu a vzdychnul.
„Ještě, Bille?“ Vyzývavě se na mě Tom podíval. Jen jsem přikývl. „Řekni to.“ Věnoval mi další drobnou pusinku.
„Ještě, Tome.“ A další pusinka. „Ještě.“ To už si vzal špičku mého penisu do pusy a nasál. Málem jsem ten náhlý příval slasti nevydýchal. Pomalu ji obkroužil jazykem a znovu nasál. „Tomi.“ Přivíral jsem oči a měl co dělat, abych mu do té pusinky nepřirazil. Nejspíš usoudil, že už by to stačilo a začal mi přejíždět po celém penisu. Změna tempa mě úplně rozhodila, nejdřív jsem zalapal po dechu a potom jenom němě otevřel pusu. Jemně jsem ho chytil za copánky a palcem hladil po tváři, zatímco se Tom skláněl v mém klíně.
„A dokážu toho daleko víc.“ Přitulil jsem si ho znovu do náruče a hladil po zádech. „Bille?“ Otočil ke mně obličej, aby mi viděl do očí. V těch jeho byla spousta otazníků.
„Zeptej se, na co chceš.“ Pobídl jsem ho.
„Ty a Deny?“
„Chodili jsme spolu, skončilo to. Jen on si to nepřizná, jak vidíš. Neměl jsem nejmenší tušení, že ty kytky jsou od něho.“ Zakroutil jsem hlavou, co od něj ještě můžu čekat? Bude na mě čekat před školou? Před bytem? Budu se muset znovu stěhovat?
„Vrátil by ses k němu?“ Čekal jsem, kdy se zeptá.
„Ne. Nikdy.“ Zdálo se, že je spokojený. „Můžu se taky na něco zeptat?“ Jen se uculil, asi už čeká, co to bude, ale prostě mi to nedá.
„Jessica si myslí, že spolu chodíme, ale přisahám, nespal jsem s ní. Ta provokace ve třídě bylo nejvíc, co si kdy mohla přát.“ Ne, že bys mě uklidnil.
„Takže to táhneš se mnou i s ní.“ Konstatoval jsem pravdu.
„Ukončím to s ní hned zítra ráno. Ona nestojí za to, abych tě ztratil.“
„To po tobě nemůžu chtít. Je to dívka a ve tvém věku, měl bys chodit s ní.“ Ať se mi to líbí nebo ne, je to pravda. Neměl by se zahazovat se mnou a co kdyby na to někdo přišel?
„Ale já chci jen tebe. Uchvátil jsi mě, Bille, cožpak to nevidíš?“ Vidím, a proto se bojím.
„Tohle nebude jednoduchý, a jestli se to provalí, můžou mě zavřít.“ Já jsem pitomec.
„To nikdy nedovolím. Nikdy, Bille.“ A ty taky, Tome. Tohle nemůžeme zvládnout.
Leželi jsme spolu v náručí asi do osmi do večera, potom jsem hodil Toma domů a rychle si zašel nakoupit. Nic velkého, jen svačinu na zítra. Sotva jsem si lehnul do vany, cinkla mi na mobilu sms.
Tom
Ležím, spokojený a unavený. Děkuju za krásné odpoledne.
Pousmál jsem se, je tak roztomilý. A hned jsem se dal do odepisování.
Tom
Bill
Tom
Já ho zabiju. Mu dám ústní zkoušení.
Bill
Tom
Bill
Když jsem ráno vstával, už mě telefon upozorňoval, že tam mám smsku. S radostí a očekáváním jsem ji otevřel, než jsem zjistil, že píše Deny.
Deny
Ani jsem se nesnažil na to reagovat, stejně to nemělo cenu. V klidu jsem se přichystal na další den v práci a s předstihem jsem vyjel. Neuškodí mi, když se trochu připravím ještě před hodinou. Jen co jsem dojel do školy, čekalo na mě několik nemilých zpráv. Za prvé, Tomovu třídu mám až poslední hodinu, změna rozvrhu. Za druhé jsem díky tomu dnes končil o hodinu později, ale s tím, že hodinu předtím jsem měl volno. Celý den jsem se těšil na tu jednu hodinku volna a hlavně jsem se těšil na pořádný oběd, který nebudu muset rychle sníst za chůze mezi hodinama. Deny se celý den neozýval a vůbec se mi dnes celkem dařilo, takže mě mohlo napadnout, že se něco posere. Jen co jsem vyšel ze školy, píply mi dvě sms.
Tom
Už aby byl dneska konec 🙁 Prosím, prosím smutně koukám, žádná písemka.
To se mi moc nelíbí, nechci, aby si Tom myslel, že stačí jen hezky poprosit a já ustoupím. Na druhou stranu se mi ji už taky nechce psát. Nerad dávám písemky po obědě.
Deny
Dnes ti to sluší, lásko.
Instinktivně jsem se rozhlídnul, ale nikde jsem nikoho neviděl.
Deny
Ok, tohle už bylo strašidelný. On mě fakt sleduje? Přidal jsem do kroku a zapadnul do první restaurace po cestě, tam jsem si sice nechtěl objednat, ale co se dá dělat. Já se ještě budu omezovat kvůli tomu kreténovi, to se mi snad zdá.
Deny
Tak tohle je už psycho. Vzal jsem si kuřecí salát a pádil zpět do školy. Po cestě jsem se rozhlížel, ale nikde jsem ho neviděl. Když jsem přišel do kabinetu, čekala tam na mě růže se vzkazem: Bez tebe to nejsem já. Naštvaně jsem růži vyhodil do koše a oběd odložil. Bože, jak já ho nesnáším. Jak si dovoluje mi lézt do života?! Do začátku hodiny jsem byl silně nabroušený a řádně nasraný. Přišlo mi ještě několik sms a zvláště ta poslední mě vytočila do běla.
Celá jeho jednostranná konverzace byla tohoto rázu a skutečně mě vytáčel. To jsem mu nemusel ani psát. Přišel jsem ke třídě a stačilo mi slyšet jen ten randál. Odpoledne bývají rozdivočelí a já to odsral.
„Dobrý den, seďte.“ Hodil jsem věci na stůl a zapsal do třídnice. Krátce jsem pohlédl na Toma a zakroutil hlavou.
„Dnes jsme měli psát test, ale vzhledem k tomu, že hodina byla přesunuta, to necháme na příští hodinu. Nehodlám vás již dnes odpoledne mučit. Spočítáme si jen pár příkladů. Daisy, můžeš prosím tě jít na tabuli napsat tohle?“ Podal jsem jí učebnici a ukázal příklady. Zase mi došla sms a Tom mě propaloval pohledem, mezi tím se mu Jessica snažila doručit psaní.
Deny
Sevřel jsem pěsti i čelist. Tohle už bylo moc.
Deny
Jak by se ti líbilo, kdybych tam teď seděl já? Určitě bych nebyl jak ten ušlápnutej copánkář, za kterým pálíš.
„A DOST!“ Vypěnil jsem. Bouchl jsem pěstí do stolu, až všichni nadskočili.
„TO ŽE TOHLE JE POSLEDNÍ HODINA NEZNAMENÁ, ŽE SI BUDETE DĚLAT, CO CHCETE!“ Vzteky jsem se třásl, zatínal pěsti i čelist. Další sms.
Deny
„Mark, Jessica, Tom okamžitě se mnou! Ostatní počítat a ani slovo.“ Sebral jsem si jen klíče, mobil, kývnul na ně a šli jsme. Došli jsme ke mně do kabinetu, kde jsem se na chvíli musel posadit.
„Zavřít.“ Ukázal jsem na dveře. Ještě pořád jsem se vydýchával. „Takže. Marku, nehodlám dál trpět tyhle tvoje vylomeniny. Jsi snad dost starý na to, abys věděl, jak se máš chovat. Aby ses to lépe naučil, budeš dva týdny po škole. Teď můžeš jít.“ První byl hotový. Mark jen otevřel pusu, ale hned ji zavřel a odešel.
„Bille, já… já se s ní rozešel. Přísahám, nemůžu za to, co dělá.“ Zavřel jsem na chvíli oči, jen co jsem to udělal, pípla sms.
Deny
Srdce mi poskočilo. Sleduje nás. Natáčí nás? Co mám teď dělat.
„Tome, je mi jedno, jestli jsi do toho zatažený, zda spolu chodíte nebo nechodíte, vyřiď si to s ní, prosím. Já se taky musím vypořádat s Denym. Sleduje nás.“
Deny
„Teď?“ Vypadal šokovaně, to jde dobře.
„Ano, teď půjdeš zpět do třídy, s nikým se nebav a po hodině přijď ke mně do kabinetu.“ Jen přikývl a odešel. Do konce hodiny zbývalo dvacet minut, které jsem ve třídě přetrpěl. Ještě bylo ve třídě pár děcek, když pípla další sms.
Deny
Zahodil jsem telefon do kabelky. Tom mě ode dveří sledoval.
„Pojď se mnou, prosím, do kabinetu, Tome.“
„Ano, pane učiteli.“ Neustále se za námi ohlížel a sledoval, kdo nás vidí. Chudáček můj, nedivil bych se, kdyby se,mnou už nikdy nepromluvil.
„Tome.“ Začal jsem, ale nevím, co dál. Jak tohle vysvětlit?
„Ne, Bille, ty za nic nemůžeš, to ten kretén. On tě sleduje, proboha.“ Zatáhl jsem žaluzie a zamknul dveře.
„Já nevím, co mám dělat, naposledy jsem se musel odstěhovat.“ Složil jsem hlavu do dlaní.
„Ty se chceš stěhovat?“ Přiklekl si ke mně a začal mě hladit ve vlasech.
„Ne, je to pitomost a nedává to smysl, ale chci tě mít blízko. Dnes jsem nevybouchnul jen díky tobě.“ Natáhl jsem se k němu a políbil ho.
„Mně se zdálo, že jsi bouchnul slušně.“ Nadzvedl obočí Tom.
Deny
„Promiň mi to, miláčku.“ Šeptal jsem mu do mikiny.
„Bože Bille.“ Nadzvedl mi bradu a políbil mě. Hluboce a procítěně, jen tak, jak to umí Tom. „Řekl jsi mi miláčku.“ Uchechtnul se do polibku.
„Promiň, vyklouzlo mi to.“ Omluvně jsem se pousmál. Myslel jsem, že se mu to bude líbit.
„Líbí se mi to. Já bych se bez vás tak nudil, pane učiteli.“ Tulil se ke mně.
„Tomi, kdybych ti kdykoli řekl něco ošklivýho, čím bych ti ublížil, věř mi, že to tak nemyslím. I kdybych si v tu chvíli myslel, že to je pravda, tak není.“ Políbil jsem ho na znamení, že to myslím vážně. Je silnější, než se zdá, odvážnější, a přesto tak citlivý a úžasný. Jako kdybych si nemohl nikoho lepšího přát, jako kdyby mi ho do cesty seslal osud. Jen s velmi zvráceným humorem.
autor: Bína
Wow, přečetla jsem všechny díly najednou a musím říct že mě povídka zaujala. Líbí se mi ta dravost v ní. Tom se s tím prostě nese*e. Doufám že další díly budou přibývat rychleji. 😉
Ten Deny je snad kouzelník ne? Jak může vědět o čem se baví? To snad dělá u FBI? Zajímavé. Těším se na pokračování.
Všimla jsem si, že máš rozepsaných víc povídek najednou. Před tím teda klobouk dolů. Já toho taky mám sice víc, ale většinou je jedna jediná, která má přednost a tlačí mě v hlavě dokud ji nedopíšu. Takže jsi dobrá že tohle dokážeš. Je jen škoda že se musí čekat tak dlouho. Zjistila jsem že jsem jednu tvou povídku už četla, ale protože jsem si ji nepamatovala musela jsem jí přečíst znova celou, když tady přibyl nový díl.
Ale píšeš moc dobře. Tiše doufám, že budeš pokračovat právě v téhle povídce. Díky za díl.
Jsem ráda, že se tu po delší době objevil další díl, tuhle povídku jsem si už na začátku zamilovala a těším se na její další pokračování! 🙂 Tomův a Billův vztah je přímo kouzelný a Deny to tam jen komplikuje a dotváří dramatickou atmosféru, vážně povedené! 🙂
Zajímalo by mě, odkud ten Deny na Billa číhá, když má takový přehled na ulici i ve škole. Stalker na zabití. Mě by z toho šlehlo!
Tuhle povídku mám ráda, četla jsem už její první verzi, takže zhruba vím, o co jde. Jenom jednu malinkou připomínku, neber to zle, ale trochu mi vadí ty zdrobněliny, jako např. pusinky, zoubky atd. Láska a něha jsou fajn, ale pořád jsou to chlapi, ne malé puberťačky. Doufám, že tě to nenaštve a pokud na tom budeš trvat… já to zvládnu i s tímhle. 😉
Ten Dan jim asi ještě pěkně zavaří.