Be prepared to get it 1.

autor: Becs

Já jsem tak hrozně hodná. Vy ani netušíte, jak moc hodná já na vás jsem. 😀 Když jsem napsala povídku Always get what I want, někteří z vás nadhodili, že by rádi věděli, jak to bude všechno pokračovat. A protože jste mi tím zasadili do hlavy semínko nápadu, a já jsem ho poctivě zalévala myšlenkami, mám tady pro vás pokračování. A navíc jsem tak neskutečně hodná, že jsem jej rozepsala na více dílů. Takže tady to je. Doufám, že se dočkám spousty komentářů, protože je to pro mě obrovské povzbuzení pro další tvorbu. A teď už s chutí do toho. Dozvíte se, jak to dopadlo s Billem, Tomem, Riou a jejím těhotenstvím. Mimochodem, kdo nečetl Always what I want, doporučuju si ji přečíst, jinak nebudete moc v obraze. Příjemné čtení.
Becs

Bylo už hodně po půlnoci, když se černovlasý chlapec posadil ve své posteli a zmučeně se zadíval z okna. Hodiny se převaloval z jednoho boku na druhý, neschopen usnout. Hlavou se mu honily miliony myšlenek a scházelo mu pevné horké tělo, které by učinilo jeho postel pohodlnější a hřejivější. Se zoufalým zasténáním se položil zpátky na zmuchlaný polštář a přehodil si předloktí přes obličej. Kůži měl zalitou nepříjemným lepivým potem a v hrudníku mu doutnal spalující vztek. V tomhle rozpoložení neměl nejmenší šanci usnout. Ještě pár minut roztrpčeně zíral do tmy, než z nočního stolku vzal svůj mobil a rozsvítil ho. Krátce zaváhal, než klikl na rychlou volbu a přiložil ho k uchu.

„Bille?“ ozval se rozespalý hlas po třech zazvoněních.

„Nemůžu usnout,“ zaúpěl okamžitě, aniž by se obtěžoval s pozdravem.

„Počkej chvilku,“ zašeptal známý hlas. Bill slyšel šustění přikrývek následované klapnutím dveří. Vyčkával a netrpělivě si u toho kousal spodní ret. „Jsem tady.“

„Nemůžu bez tebe usnout, Tome. Nechci tady být sám,“ zafňukal.

„Bille, mluvili jsme o tom,“ zazněl z přístroje zoufalý hlas. „Musím být s Riou. Je teď celá vyplašená, že by se jí mohlo něco stát.“

„Co by se té krávě asi tak mohlo stát?“ prskl zahořkle Bill a znovu se v posteli posadil. „Chybíš mi,“ dodal o poznání mírnějším tónem.

„Vždyť ty mně taky zlato,“ odpověděl mu Tom.

„Chtěl bych tě mít u sebe. Napadá mě pár věcí, které bych ti s radostí udělal,“ zavrněl Bill smyslně. Po stropě jeho ložnice se rozlilo světlo projíždějícího auta. Osvětlilo tvář chlapce, jemuž se v očích zračil chtíč a touha.

„Hmm, myslím, že bych si to s radostí nechal líbit,“ zamručel Tom sladce a musel na židli poposednout. „Ale víš, že musím být s ní. Těhotné docela vyšilujou.“

„Já vím,“ připustil nešťastně Bill a kousal si nehet.

„Zítra budu jen tvůj, dobře?“ uklidňoval jej Tom. Živě před sebou viděl svého brášku, jak leží sám a vypadá mezi přikrývkami maličký. Srdce se mu svíralo steskem.

„Co kdyby se nastěhovala sem k nám?“ vyhrkl náhle Bill, jak jej ta myšlenka osvítila.

„Cože?“ zarazil se starší chlapec a zamračil se.

„Stejně by k tomu později došlo. Budete mít miminko. Nemůžete bydlet odděleně. A takhle bych tě měl alespoň každý večer doma,“ přemlouval jej rychle.

„Bille, měl bys mě sice doma, ale jaksi by nám to bránilo v jakýchkoliv našich aktivitách.“ Tom na něco takového nechtěl přistoupit. Byly to pro něj dva různé světy a on by je rád držel oddělené tak dlouho, jak jen to bude možné. Samozřejmě počítal s tím, že to jednou přijde, ale doufal, že to bude někde ve vzdálené budoucnosti, na kterou teď vůbec nechtěl myslet.

„Nějak to vymyslíme. Najdeme si způsob jak si najít čas jen pro sebe. Přežiju, že vedle tebe nebudu usínat, když budeš jen ve vedlejší místnosti a ne přes celé město. Prosím, Tome,“ škemral zoufale. Dní, kdy byl bez brášky, přibývalo geometrickou řadou a jeho to přivádělo na pokraj šílenství. „Zlato, prosím. Bude to dobrodružství. Jako na začátku, když jsme se museli plížit, aby na nás nikdo nepřišel. Zase to zažehne jiskru,“ naléhal stále.

„Co se týče mě, nic zažehávat nepotřebuju. Jiskřím za nás za oba,“ zabručel Tom.

„Víš, jak jsem to myslel,“ broukl Bill.

„Vím. Dobře. Ať je teda po tvém, ale radím ti, abys měl vymyšlený sakra dobrý plán, protože se nehodlám vzdát pravidelného sexu s tvou maličkostí,“ rezignoval nakonec Tom. Vstal a přešel k oknu. Musel uznat, že představa, jak každý večer stráví v jejich domě místo Riina malého bytu, ho naplňovala štěstím. Tuhle část L.A. prostě nesnášel a dal by cokoliv za to, kdyby do ní už nikdy nemusel vkročit.

„Neboj, všechno mám promyšlené a v krajním případě budeme improvizovat,“ ujistil ho Bill a srdce mu poskočilo radostí.

„Myslíš, že už teď usneš?“ ptal se starostlivě Tom.

„Myslím, že jo,“ přikývl Bill, přestože ho bratr nemohl vidět. Na tváři mu hrál šťastný úsměv. Bude mít svou lásku opět doma. Nezáleželo na tom, že Ria bude čmuchat kolem. S ní už se nějak vypořádá.

„Miluju tě,“ šeptl a zavrtal se zpět do nadýchané peřiny.

„I já tebe. Ráno budu doma,“ rozloučil se Tom a zavěsil. Přešel tichým bytem až do ložnice, kde spala jeho přítelkyně. Zadíval se na linii jejího klidného těla. Od hezké tváře, přes malé vypouklé bříško, až ke stále štíhlým nohám. Ria byla krásná žena, to nemohl popřít. A nečinilo mu zvlášť velký problém s ní sdílet svůj život. Nicméně při pohledu na ní se nikdy nerozechvěl. Neměl neodbytnou chuť popadnout ji do náruče a zlíbat jí ústa. Tyto pocity měl vyhrazené pro někoho jiného. Pro osobu s jiskřivýma hnědýma očima a nádhernými růžovými rty. Bill byl jediný, koho kdy miloval a nemyslel si, že by se na tom mohlo někdy něco změnit.

Povzdechl si a vklouzl pod svou přikrývku. Otočil se zády k drobnému tělu, s nímž se dělil o postel, a s myšlenkou na svého malého brášku propadl do říše snů.

…

„Jsi sobecký bastard a já tě nenávidím!“ To byla první slova, která Bill uslyšel, jakmile vešel do jejich domu a zavřel za sebou dveře. Obrátil oči ke stropu a pomalu se rozešel směrem, odkud slyšel rozzuřený křik. Celý den byl ve městě a jednal se spoustou lidí. Byl unavený a jediné, po čem toužil, byla dlouhá horká koupel. Rozhodně neměl chuť ocitnout se na bitevním poli. Bohužel neměl na výběr. Vešel do obývacího pokoje zrovna ve chvíli, kdy Ria hodila hrnek směrem ke kuchyni, ve které stal Tom. Minula jeho ucho jen o milimetry a porcelán se s hlasitým břinknutím roztříštil na zemi.

„Co se děje?“ zeptal se, když spočinul pohledem na svých dvou spolubydlících. Ria k němu vzhlédla z gauče, na kterém seděla. Tělo měla omotané tenkou dekou a třásla se vzteky.

„Bille, díky bohu, že jsi doma. Konečně někdo normální,“ vyprskla rozčíleně a hodila po Tomovi vražedný pohled.

„Tak já nejsem normální, jo?“ rozkřikl se Tom a udělal krok vpřed.

„Tome,“ zastavil ho spěšně Bill a postavil se mezi ně. „Tak co se stalo?“

„Za to můžou její posrané hormony,“ zahřměl Tom a mávl směrem na dívku.

„Jsi namyšlený parchant, nic víc v tom není,“ oplatila mu Ria.

„Nejsem tvůj zkurvený sluha,“ vybuchl Tomu znovu a bouchl pěstí do desky kuchyňské linky.

„Tome,“ uklidňoval jej Bill. „Je těhotná. Neměl bys s ní takhle mluvit.“ Tom se jen zamračil a nijak to nekomentoval. Ještě pár vteřin stál a zhluboka dýchal. Pak ale svěsil ramena a bylo znát, že jej vztek pomalu opouští. Přítomnost jeho brášky mu dodávala tolik potřebný klid. Nestávalo se často, že by nad sebou takhle ztratil kontrolu. Nejradši by teď Billa umačkal ve svém objetí a nechal se ujišťovat, že všechno bude v pořádku. Že tahle noční můra plná těhotenských nálad a hormonů brzo skončí. Nicméně tohle v tuto chvíli nebylo možné.

„Promiň zlato, ujely my nervy. Chovám se jako idiot,“ pronesl a svou omluvu myslel jen napůl upřímně. Věděl, že vztekáním by ničeho nedosáhl, na druhou stranu Ria mu už opravdu lezla na nervy. Byla náročná ve všech směrech a vymlouvala se na miminko.

„V pořádku,“ odsekla upjatě a odvrátila od něj pozornost. Bill pohlédl do bratrovy tváře a protočil oči ke stropu na znamení, že je na jeho straně.

„Potřebuju pracovat,“ zamumlal Tom a zmizel v útrobách domu. Bill zmobilizoval všechny síly a posadil se vedle Riy. Nadzvedl jí nohy a položil si je do klína. Sundal jí ponožku a začal jí masírovat kotník. Ria na něj vděčně pohlédla a úlevně vydechla.

„Měla bys zůstávat v klidu.“

„Jsi na mě tak hodný,“ pohladila ho po paži.

„To je maličkost,“ usmál se.

„Maličkost, kterou tvou bratr nikdy neudělal,“ odsekla trucovitě a složila si ruce přes prsa.

„Má toho teď hodně. Produkuje desku nějakým namyšleným idiotům. Je jen ve stresu,“ nedokázal si Bill pomoct a bránil bratra. Palcem mistrně přejížděl po dívčině chodidle, až z toho usykávala slastí.

„Víš, nejdřív jsem byla rozpačitá z toho, že budeme bydlet všichni spolu, ale teď jsem vážně ráda, že jsi tady. Nevím, co bych si bez tebe počala. Kde jsi vůbec byl celý den?“ zeptala se a musela se trochu nadzvednout. Miminko v jejím bříšku zaujalo nepříjemnou polohu a tlačilo ji do žeber.

„U Lagerfelda,“ vydechl unaveně Bill. „Tedy, ne u něj doma, ale v jeho ateliéru, jak tomu sám říká. Dokončujeme jeho kolekci a je to šílený blázinec.“

„Taky toho máš hodně,“ kývla Ria hlavou a přivírala oči.

„Jo, ale stojí to za to. Až skončíme, pomůže mi s mou vlastní značkou,“ pokrčil Bill rameny.

„Tolik ti závidím. Taky bych se ráda vrátila do módního světa. Ale tohle štěstí už mít asi nebudu,“ pohlédla na své břicho a pohladila ho.

„Můžu?“ zeptal se Bill a přesunul ruce z jejího kotníku. Ria jen přikývla, než je položil na horkou kůži na jejím bříšku.

„Je už tak veliká,“ řekl něžně Bill a přejížděl jí po něm prsty. V jednu chvíli ucítil slabé šťouchnutí. „Kopla mě,“ pousmál se a přitlačil dlaň na místo, kde cítil pohyb.

„Dělá to teď často,“ oplatila mu úsměv.

Bill stáhl ruce zpět a vstal. „Půjdu se podívat za tím naším morousem.“

„Jen běž. Já ho teď pár hodin vidět nepotřebuju. Nechceš si ho nastěhovat na noc k sobě?“ zažertovala vesele. „Hodilo by se mi nějaké extra místo v posteli.“

Bill se jen zasmál a nijak to nekomentoval.

„Rio, pokud jde o tvou kariéru, nechci, aby sis myslela, že je u konce. Rád ti pomůžu vrátit se zpátky do pracovního procesu, až ta maličká vykoukne na svět. Jsem tady pro tebe, jo?“ vrátil se k původnímu tématu.

„Jsi na mě tak hodný,“ zopakovala znovu. „Možná, že jsem si vybrala špatného bratra.“

„Sorry, zlato. Víš, že jsem orientovaný jiným směrem,“ řekl, když už odcházel přes kuchyň směrem ke schodům. Nemohl se už dočkat, až si s bratrem vymění pár rychlých polibků. Možná, že splní Riino přání a pro dnešní noc si jej ukradne pro sebe. Ostatně o tom, co se děje za dveřmi jeho ložnice, neměla nejmenší tušení.

O hodinu později stál Bill pod proudem téměř vařící vody. Upustil od myšlenky na napuštěnou vanu a rozhodl se to řešit poněkud rychlejším způsobem. Horké těžké kapky mu příjemně masírovaly záda a z jeho ramen konečně opadalo napětí. Zaklonil hlavu a dostal tak pod proud i své vlasy, zavřel oči, když se mu přes tvář převalila horká vlna. Několik dlouhých minut jen stál a užíval si příjemnou únavu, která ho zaplavovala. Téměř ani nepostřehl slabé klapnutí dveří, pousmál se pro sebe, když zaregistroval postavu svého bratra, která ze sebe rychle shazovala oblečení. Za pár vteřin už jej zezadu obemkly pevné paže.

„Co tady děláš?“ zavrněl sladce a opřel se do svalnatého hrudníku.

„Přišel jsem se pomazlit,“ brouknul Tom a pokrýval něžnými polibky bratrovu šíji.

„Cos jí řekl?“ zeptal se Bill a položil dlaně na Tomovy ruce. Příjemně se kolébali pod proudem horké vody. Na chvilku se ocitli v jejich malém světě, kde neexistovalo nic jiného, než jejich láska.

„Nemusel jsem jí nic říkat. Nakázala mi, abych se šel vyspat na gauč a zavřela se v ložnici,“ vysvětlil Tom a hladil Billa po bříšku, každou chvilku zamířil i k jeho klínu. Pečlivě se však vyhýbal jeho penisu.

„Jaké máme neuvěřitelné štěstí,“ pronesl řečnicky Bill. Zvedl jednu ruku, chytil bratra za zátylek, naklonil hlavu a přitáhl si jej k dlouhému vlhkému polibku.

„Přivádí mě k šílenství,“ zahučel mu do rtů.

„Nechci se o ní bavit,“ vyhrkl rychle, než stihl vůbec doříct větu. Tom se odtáhl, popadl jej za boky a otočil čelem k sobě. Okamžitě znovu spojil jejich rty. Jeho doteky přestaly být něžné, ale naopak se divoce dobýval do bratrových úst. Rukama jej chytil za hlavu a natáčel si jej k dokonalému úhlu. Bouřlivě narážel rty do těch Billových a jazykem drancoval vnitřek jeho úst. Usykl, když jej hravě kousl do spodního rtu.

„Nezlob,“ zašeptal smyslně a opřel si čelo o bratrovo. Chvilku jen stáli a užívali si vzájemnou přítomnost. Jakákoliv slova by teď byla nadbytečná, stačilo jen dělit se o osobní prostor. Tisknout se k sobě tak, jak na to byli odmalička zvyklí.

„Za chvilku se tady rozmočíme,“ usmál se Bill.

„Je mi to jedno,“ pokrčil Tom rameny a přitáhl si bratra blíž do objetí. „Dokázal bych takhle stát už napořád.“

„Miluju tě,“ zašeptal Bill své vyznání.

„Já tebe víc,“ trumfoval ho Tom. „Necháš mě dneska spát v tvojí posteli?“

„No to se uvidí,“ zazubil se rozverně Bill a objal bratra kolem krku.

„Splním ti pak každé přání,“ věnoval mu Tom malý polibek.

„To zní dobře,“ zachvěl se Bill, když se mu hlavou začaly promítat nemravné scénáře.

„Ale žádné extrémy,“ zvedl varovně prst Tom a vzápětí jím lehce přejel přes růžové měkké polštářky.

„Neboj. Prostě si lehnu na záda a budu se dívat, jak do mě divoce přirážíš,“ vtáhl Tomův prst do svých úst. Tom poklesl v kolenou, když dodal: „Nebo bys mi ho mohl jen vykouřit.“

„Cokoliv budeš chtít.“

autor: Becs