autor: elvisfan
O šestnáct měsíců později
Bill se díval, jak stěhováci odnášejí krabice ven z bytu, další zase přinášeli dovnitř a on nevěděl, jak by se měl cítit.
„Už je pozdě vycouvat.“ Za jeho zády se objevil Tom, přitáhl si jej blíž a políbil jej na spánek. „Už jsi mi dal Gustavův klíč.“
„Jsem šťastný,“ Bill našpulil rty. „Jsem.“
„Ale?“
„Ale Gustav odchází! Byli jsme spolubydlící celé čtyři roky a teď se stěhuje!“
„Pět kilometrů odsud,“ připomněl mu Tom. „Pořád ho budeš vídat.“
„Aw
, někomu se snad bude stýskat po jeho Gustavovi?“
Dřív, než se vůbec stihl otočit, se Bill ocitnul v monstrózním medvědím objetí, které bylo zakončeno nenápadným vlhkým polibkem na jeho líce.
„Už ne,“ zamumlal Bill a otíral si dlaní tváře.
„Bille, víš, že se mě nikdy nezbavíš, ani kdybys chtěl, že?“ zeptal se Gustav, když se společně opřeli o zadní stranu gauče. „Myslím tím, pravděpodobně budeš muset přijít během týdne několikrát na večeři, abych měl jistotu, že neumřeš hlady.“
„Tom vaří,“ protestoval Bill a sledoval přitom svého přítele, který zrovna procházel chodbou. „Někdy.“
„Právě proto jsem vám ke kolaudaci bytu daroval dětskou kuchařku.“
Sledovali, jak se dovnitř vpotácela obří kartonová krabice, za kterou byly vidět pouze Andyho hubené nohy v značkových červených teniskách. Dokonce se ani neobtěžovali pomoct mu.
„To je v pohodě kluci,“ ozval se Andreasův hlas. „Zvládnu to.“
„Máš Toma rád, viď?“ zeptal se Bill svého nejlepšího přítele. „Mám na mysli, neodcházíš kvůli tomu, že se sem stěhuje, že ne?“
„No, i to je jedním z důvodů,“ pokrčil rameny Gustav. „Tom je skvělý, vážně. Miluje tě, ty miluješ jeho a já jsem mu za celou tu dobu, co jste spolu, nemusel nakopat zadek. Ale no tak, chystáte se spolu žít. Chcete soukromí. Chcete… mít sex v kuchyni a… pobíhat tu nahatí a takové ty věci.“
„Bože, Gusi!“ zasmál se Bill. „Myslíš, že tohle děláme, když jsme sami?“
„Upřímně to ani nechci vědět. Zatímco jsem tu byl, slyšel jsem toho dost.“ Gustav se usmál na svého přítele a vzápětí mu kolem krku láskyplně omotal paži. „Zvládneš to. A já budu pět minut odtud. Kdykoliv ti sněžný zajíček poleze na nervy, přijď.“
///
Tom vyšel z Gustavova starého pokoje a narazil přímo na Billovu vážnou tvář.
„Čas vypršel, mistře,“ vyhlásil Bill a pokoušel se zachytit alespoň letmý pohled předtím, než se dveře zavřely. „Co se tady dělo celý den?“
„Dohání tě to k šílenství co?“ usmál se Tom a rychle jej políbil předtím, než se odtáhl. „Dobře, jsi připraven na překvapení?“
„Pro mě?“
Celý Billův obličej se ve vteřince rozzářil, a když mu Tom otevřel dveře, poklesla mu čelist.
Z pokoje pro hosty a místa pro Tomovu veškerou snowboardovou výbavu byla rázem domácí kancelář. Na černém ocelovém stole ve tvaru písmena L byly dva počítače, regál za ním působil dojmem, že obsahoval snad každou knížku s počítačovou tematikou, která kdy vyšla. Vedle ní hrdě visel jeho diplom. Naproti velké kožené židli za stolem byly dvě menší. Bill dokázal jen stát a zírat na to všechno, zatímco kolem něj Tom omotal své paže a políbil jej na krk.
„Pokud chceš být úspěšný, potřebuješ kancelář,“ podotkl.
„Uvědomuješ si, že jsem vystřídal už dvě zaměstnání, že?“ zeptal se jej Bill, jeho oči při pohledu na třpytící se kůži a lesklou ocel doslova zářily.
„Zatím.“
Bill se otočil a omotal paže kolem Tomova krku.
„Líbí se mi to,“ vydechl. „Myslel jsem, že sis sem jen hodil své snowboardy…“
„Hodil?“ dobíral si jej Tom.
„Tím hodil mám na mysli pečlivě uložil,“ poopravil se Bill. Naklonil hlavu pro polibek a zasténal, jakmile se postupně prohloubil. „Líbí se mi to,“ zopakoval, nehty škrábaje Toma na krku. „Děkuji.“
„Nemáš za co.“ Tom za Billovými zády propletl prsty, jeho sevření zesílilo. „Možná mám pro tebe další práci.“
„Oh, opravdu?“
„Jo.“ Tom ponořil ruce do kapes a nonšalantně pokrčil rameny. „Já, uhm… skončil jsem v týmu.“
„Tys skončil… co že jsi udělal?“ Bill se dožadoval odpovědi. „Ale Tome, jsi tak… nervózní, když nejsi pár dní na snowboardu. Jakoby ses stáhl do ústraní nebo tak něco.“
„Řekl jsem snad, že se vzdávám všeho, co nějak souvisí se snowboardingem?“ zasmál se Tom.
„No, ne.“
„Geo, Adam a já jsme skončili v týmu a máme v plánu založit si vlastní. Možná do něj přivedeme ještě jednoho nebo dva kluky, ale… chceme pracovat na vlastní věci.“
„A to je?“ zeptal se Bill.
„Pořád budeme soutěžit, takže pořád budu muset občas odjíždět,“ začal Tom. „Ale budeme se mnohem více věnovat exhibici, takže nebude důležité, kde se zrovna nacházíme.“
„Budeš častěji doma,“ Bill se začal usmívat.
„Budu doma mnohem častěji.“ Tom Billa právě líbal na spánek, když vykřikl a znovu kolem něj omotal své paže. „Neříkám, že nebudu chtít… vypadnout do Německa, až se rozběhnou výběry…“
„Není to kvůli mně, že?“ obával se Bill, jeho spodní ret zmizel mezi zuby. „Myslím tím… nikdy jsem nežádal, aby ses něčeho vzdával.“
„No, možnost být s tebou častěji je bonusem,“ usmál se Tom. „Ale chci to udělat. Je čas na změnu, víš? Bůh ví, že Geo neomládne.“
„Je mu šestadvacet, Tome.“
„A jeho kolenu kolem čtyřicítky. A když už jsi jednou vyhrál stříbro na Olympiádě, no…“ Když po něm Bill střelil nesouhlasným pohledem, Tom na něj jen mrkl. „Je čas na vlastní výstřely.“
„Stříbro není zlato, lásko.“ Bill se zavrtěl, když jej Tom dloubl do boku. „Pořád jsi říkal, jak šíleně vypadala internetová stránka starého týmu…“
„Jo, nemůže si Heineken najmout profesionály?“
„Můžeš s tím udělat, co se ti zlíbí. Měli bychom tam dát nějaký vstup, ale zbytek je na tobě.“ Tom se usmál při pohledu na drobný záblesk v Bilových očích a věděl, že měl okamžitě množství nápadů. „A mám ještě jedno překvapení.“
„Další?“
Bill se pevně držel, když jej Tom zvedl do náruče, kráčel s ním ke svému novému stolu a usadil jej na něj.
„Podívej se do vrchní zásuvky.“
Bill otevřel vrchní zásuvku a vytáhl tenkou obálku. Otočil si ji v dlani a viděl pouze to, že byla z cestovní kanceláře, poté se na Toma zvědavě zahleděl.
„Je to omluva,“ vysvětloval Tom, jeho obličej zvážněl. „Jsme spolu už dva roky a ani jedno výročí jsme nestrávili spolu. A jen mojí vinou.“
„Tome, nebyl jsem…“
„Možná ne vzteklý,“ přerušil jej Tom. „Ale byl jsi zklamaný a mrzí mě to. Tak mě napadlo, že teď, když jsi dokončil školu a já mám volno, dokud nedáme dohromady nový tým, můžeme se vrátit na tu soukromou pláž, kterou sis tolik zamiloval. A tentokrát na mnohem delší dobu než tři dny.“
Billovy oči se legračně rozšířily. Vzrušeně zatleskal a stáhl Toma na sebe, jejich rty se naléhavě srazily. Když se od sebe odtrhli, oba lapali po dechu.
„Dovolená, kancelář, práce a přítel, který bude doma častěji?“ předl Bill. „Kde jsem přišel k takovému štěstí?“
„Nějaký nápad, jak oslavit tvou úžasnou štěstěnu?“ zeptal se Tom, pokrýval Billův krk jemnými polibky a vzápětí jej znovu opřel o stůl.
„No…“ Bill povytáhl obočí a omotal nohy kolem Tomových boků. „Gustav mi vnukl několik nápadů.“
Jakmile byl první noc jako Billův spolubydlící-přítel připraven jít do postele, vyšel z koupelny a spatřil Billa sedícího na posteli, čekal na něj s telefonem v ruce.
„S kým to mluvíš?“ zeptal se.
„S nikým.“
Bill odložil mobil a zachumlal se pod přikrývku. O vteřinku později na druhé straně postele Tomův telefon zavibroval. Zvedl jej a usmál se, když zmizel pod přikrývkou.
@bill_kaulitz: život je skvělý!
překlad: B-kay
Překládáním téhle povídky jsem strávila necelých pět měsíců, ale i to stačilo, abych jí naprosto podlehla. Elvisfan má zvláštní dar; umí z jednoduchých, krátkých větiček poskládat povídku tak, že se vám dostane pod kůži, probojuje si cestu až do vašeho srdce a zůstane tam ještě hezky dlouho po jejím přečtení. Bude mi opravdu chybět sněžný zajíček Tom a jeho oddaný fanoušek, stejně jako jejich šílení přátelé. Jménem autorky vám ze srdce děkuji za veškeré krásné a povzbuzující komentáře, doufám, že jste si čtení tohohle příběhu užili stejně tak jako já jeho překládání a věřím, že se ještě někdy vidíme u dalšího překladu 
B.
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 57
Nádhera. Tuhle autorku miluju, opět nezklamala. Byla to taková krásná zimní pohádka. Kdo by nechtěl být na místě Billa?
Už teď plánuju, že si brzo najdu chvilku jenom pro sebe a přečtu si povídku jedním dechem
a je to i díky luxusnímu překladu, takže tobě patří obrovské díky B-kay. Můj obdiv.A ještě jednou díky, díky, díky 
Krásně to skončilo dík za překlad a doufám že si brzo přečtu další povídku z tvim překladem.
Nééé, už nemůže být konec. Končí středeční pohlazení.
Tahle povídka, je to nejkrásnější co jsem, kdy četla. Užívala jsem si každou něžnou chvilku. Jednoduchá, nádherná. Jsem si jistá, že jí budu číst pořád dokola nikdy se mi neomrzí.
Děkuji za překlad B-kay.
Mám rada takéto pekné láskyplné príbehy pretkané nehou. Som autorke strašne vďačná za všetky ktoré napísala, ale Tebe ešte vďačnejšia, lebo si ju preložila a takto som si ju mohla vychutnať aj ja. Aj táto poputuje k tým ku ktorým sa vraciam. Veľmi pekne ďakujem za skvelý výber a preklad B-kay♥
Je strašná škoda, že je už konec!
Každopádně k povídce se budu určitě vracet, protože mi utkvěla v srdci pro její bezstarostnost a roztomilost. Moc se mi líbila, především začátky Toma s Billem, to jsem se vždycky jenom uculovala! Až do teď jsem nečetla povídku, kde by byl jeden z kluků fanouškem toho druhého, a možná i proto se mi povídka tolik líbila.
Moc děkuji za báječný překlad, B-Kay! ♥
Tohle byla jedna z těch povídek, na které jsem se těšila jako malá. Škoda, že už je konec, ale chápu, že příběh musí skončit v ten správný okamžik. Jinak se z toho stane "telenovela", u které už nikdo neví, co tím chtěl básník původně říct.
Moc děkuji za krásnou povídku a super překlad.
Nádherná povídka a já opravdu děkuji autorce i překladatelce za úžasný zážitek
Miluju snowboarding i Shauna Whitea, takže i Toma Kaulitze 
Boží!!!