autor: Zarlina
To uvidíme
Tom stál ve dveřích na zahradu a tiše pozoroval Billa, který seděl v jednom z křesel a něco si zapisoval do malého sešitu. Mladý muž tam seděl po většinu celého dne. Připojil se k nim na oběd, pak přeskočil večeři a jednou odešel na záchod, ale kromě toho křeslo po celou dobu neopustil. Také sotva promluvil. Poté, co řekl Nicole o své jizvě, ztichnul, a Tom to pochopil a vzal svou dceru na nějakou dobu s sebou dovnitř a řekl jí, ať jej na chvíli nechá o samotě, že je to jejich host a neměla by jej obtěžovat.
Nyní Nicole odešla do postele a Tom si nebyl jistý, co má dělat. Chtěl s Billem mluvit, chtěl vědět víc o něm i o všech záhadách kolem něj. Bylo tolik věcí, kterým Tom nerozuměl, jako proč se zdá být tak osamělý, proč nemá nikoho, komu by mohl zavolat, ani své rodiče, nebo proč si myslí, že nemůže opustit svou práci. Pak tady byla ta věc, kterou řekl o svém expříteli, která Toma trápila o hodně víc, než by měla.
Nemělo by jej to trápit. Mělo by mu to být jedno. Ten muž tady byl proto, že chtěl Tomovi zničit život, protože nechtěl smazat fotky, které v první řadě neměl vůbec pořídit, a Tom by se neměl cítit špatně kvůli věcem, se kterými neměl nic společného.
Přesto si nemohl pomoct, aby neuvažoval, co se opravdu děje s tím podivným mladíkem, a bez ohledu na to, jak moc se mu to nelíbilo, začínalo mu na něm záležet. Nechtěl to, ale bylo těžké nestarat se o někoho, kdo se zdál být tak… nějak… ztracený.
Sledoval Billa ještě o něco déle a poté se k němu pomalu rozešel. Nebyl si jistý, co říct, ale jedna jeho část věděla, že by v noci neusnul, pokud by se s Billem alespoň nepokusil promluvit o tom, co dříve řekl. Pravděpodobně mu nebude chtít nic říct, ale pak Tom bude vědět, že to alespoň zkusil.
„Hej,“ řekl prostě, posadil se na křeslo vedle Billa a potlačil povzdechnutí, když na něj místo odpovědi jen kývl a oči měl stále zaměřené na slova, která si zapisoval. „Jsi v pořádku?“
„Na to se ptáš často,“ zamumlal Bill, jeho zdi byly očividně znovu vystavěné. „Je mi fajn.“
„Dobře,“ přikývl Tom, ne si tak docela jistý, co dalšího říct. Nebyl dobrý v jednání s lidmi, nebyl ten, kdo dokázal hovořit s těmi, kteří měli problémy. Jeho přátelé věděli, že k němu mohli přijít, když měli problémy, ale taky věděli, že je to většinou ztráta času, protože stejně nikdy nevěděl, co jim říct. „Takže… ta jizva,“ řekl pomalu. „Předpokládám, že mi nechceš říct, co se stalo?“
„Samozřejmě, že ti o tom nechci říct,“ Billův hlas byl chladný jako led a vzhlédl, aby se na Toma zamračil s temnýma očima. „Ani nevím, proč jsem byl tak stupidní, že jsem o tom vůbec něco řekl.“
„Promiň,“ řekl Tom a věnoval mu omluvný úsměv. „Jen jsem si myslel-„
„Podívej, Tome,“ řekl Bill s povzdechem, položil sešit na stůl mezi nimi a podíval se na Toma velmi vážným pohledem. „Nevím, proč jsem o tom tobě a tvé dceři řekl. Obvykle o sobě nemluvím, ale zaskočila mě a já jsem neměl čas vymyslet nějakou lež. To ale neznamená, že o tom chci mluvit, vážně, nic to není.“
„Nic to není?“ Tom se na něj překvapeně podíval. „Rozumím, pokud o tom nechceš mluvit, ale rozhodně to není nic. Ten chlap ti evidentně ublížil, a aby zanechal takovouhle jizvu… sakra, Bille, ta rána musela být zatraceně zlá.“
„To byla,“ řekl Bill s krátkým přikývnutím a zněl otráveně. „Ale to už je minulost. Nikdo jiný se o to nestará, tak proč ty?“
Tom jen zavrtěl hlavou, nebyl si jistý, co odpovědět. Sám nevěděl, proč se stará, jen prostě věděl, že to tak je.
„Omlouvám se,“ řekl tiše a rozhodl se to nechat být. „Co to píšeš?“
„Otázky,“ zamumlal Bill. „Pořád se tě potřebuju zeptat na různé věci, pamatuješ? Snažím se si sepsat věci, o kterých si myslím, že by fanoušci chtěli vědět.“
Tom se uchechtl a natáhl se pro sešit, ale čekal, než mu Bill věnuje souhlasné přikývnutí, než se na něj podíval.
„Oblíbená barva bude zelená,“ řekl s úšklebkem. „A ne, já opravdu nejsem romantik. Moje nejromantičtější rande, které jsem plánoval, bylo, když jsem vzal dívku do luxusní restaurace. Bylo to hezké a všechno, ale ta noc vůbec nedopadla romanticky.“ Trochu pokrčil rameny a cítil, že je to celkem nudné. „Neříkal jsem ty správné věci, nepolíbil jsem ji v tu správnou chvíli… romantika není moje věc.“
„Romantika je snadná,“ řekl Bill, a když Tom vzhlédl, spatřil, že má na rtech upřímný úsměv. „Někdy stačí pár svíček, aby to vytvořilo pocit romantiky. Nemusí toho být moc.“
„Jo, no, já nesnáším jíst bez pořádného osvětlení,“ zamračil se Tom. „Když máš jen pár svíček, nevidíš si na jídlo. Chci lampu.“
„Tak co třeba nějaká hudba v pozadí?“
„Ne, to taky nemám rád,“ zamumlal Tom. „A ani nezačínej s bublinkovou koupelí nebo šampaňským v horké lázni. Není to můj styl, jasné?“
„Awww,“ řekl Bill se škádlivým úšklebkem. „Ani trocha muchlování ve vířivce?“
„Rozhodně ne,“ zamračil se Tom. „Proč jsou vlastně všichni pořád tak posedlí vodou? Musíš tak zatraceně dávat pozor, klouže to a mohl bys své rande omylem utopit nebo cokoliv jiného. Nechápu, jak si může každý myslet, že je to perfektní místo pro… různé věci.“
„Okay,“ Bill se rozesmál. „Očividně nejsi romantik, chápu to.“
„Očividně,“ odpověděl Tom suše a poté se kousl do rtu, když si uvědomil, jak špatně to vyznělo. „Nenech to znít, jako že jsem ten nejsobečtější člověk na světě, prosím. Já možná nejsem romantik, ale nebudu si stěžovat, pokud se to mé rande pokusí udělat trochu…“ pokrčil rameny. „Chci říct, že jestli ta osoba, se kterou jsem, má ráda svíčky a růže a cokoliv takového, nebudu nadávat. S výjimkou té vody. Do toho nejdu.“
Bill se znovu rozesmál, ale neřekl nic a Tom si dál prohlížel jeho otázky.
„Opravdu se lidí starají o to, jaké je moje nejoblíbenější jídlo?“
„Ano,“ řekl Bill s přikývnutím. „Někdo s tebou možná sdílí své oblíbené jídlo a bude si myslet, že jste spřízněné duše.“
„Protože máme oba rádi kuře?“ Zamrkal Tom překvapeně.
„Jo,“ Bill pokrčil rameny. „Neptej se mě, jak fungují blázniví fanoušci,“ řekl, když viděl, jak se Tom chystá zeptat na něco dalšího. „Ale tyhle věci jsou pro ně důležité, takže prostě odpověz na otázky a budou šťastní.“
„Jasně,“ povzdechl si Tom. Vůbec se necítil pohodlně s tím, že by měl sdílet některé z těchto věcí s kýmkoliv jiným, ale jestli to mohlo Billa přinutit smazat ty fotky, pak se přes to prostě bude muset přenést. „No, moje oblíbené jídlo je asi obyčejné dušené kuře, které dělala moje máma, když jsem byl malý. Několikrát jsem ho dělal sám, ale nikdy to nebylo takové jako od ní. Ale stále je to výborné.“
„Ty vaříš?“ Zeptal se Bill a vypadal překvapeně.
„No, jo,“ Tom pokrčil rameny. „Když jsem tady, obvykle si od všech těch věcí beru pauzu, víš, protože tady mám lidi, kteří to dělají za mě, ale když jsem ve městě, v mém bytě… no, dávám přednost domácímu jídlu před jakoukoliv restaurací.“
Bill přikývl, pak se natáhl pro sešit, vytrhl jednu stránku a začal si psát Tomovy odpovědi.
„Jestli bych chodil s fanynkou?“ Zasténal Tom. „Prosím tě, řekni mi, že to je jen vtip?“
„Promiň,“ uchechtl se Bill. „Každý to chce vědět.“
„Ale není odpověď už předem jasná?“ Tom si povzdechl. „Která celebrita by někdy chtěla chodit s někým, kdo tráví své dny slintáním nad fotkami, o kterých musí vědět, že je pořizují lidé, kteří doslova pronásledují ty, o kterých oni prohlašují, že je milují.“
„To jo,“ přikývl Bill. „Nemyslím si, že by nějaká celebrita opravdu chodila s fanouškem, to ne, ale upřímně…“ Bill mu věnoval téměř soucitný úsměv. „Dal bych jim napůl upřímnou odpověď. Něco jako, že bys s ní možná chodil, pokud bys našel nějakou, se kterou byste si opravdu sedli a náhodou by to byla fanynka, nebo něco podobného.“
„Okay,“ řekl Tom pomalu a začínal cítit, že tohle je ta součást toho mít fanoušky, kterou už nenáviděl. „Jasně. Okay. Můžeš napsat, že… právě teď nemám zájem s kýmkoliv chodit, ale pokud bych potkal někoho, s mým bychom si sedli, tak mi opravdu nezáleží na tom, jestli to bude fanoušek, nebo ne.“
„Perfektní,“ usmál se Bill a zapsal si to.
„Nestačí to už pro dnešek?“ zeptal se Tom a odstrčil sešit zpátky k Billovi. „Promiň, ale tohle opravdu nesnáším.“
„Jistě,“ přikývl Bill a věnoval mu malý úsměv. „Díky, tohle je zatím skvělé.“
„To se vsadím, že je,“ povzdechl si Tom a poté vstal a rozešel se směrem k baru. „Dáš si drink?“
„Jen nějakou limonádu, prosím,“ odpověděl Bill, zatímco sbíral papíry a ukládal si je do tašky.
„Jasně, ty nemáš rád alkohol,“ řekl Tom s přikývnutím a položil dvě skleničky na bar, aby je naplnil perlivými nápoji. „Máš pro to nějaký důvod?“ Zeptal se, když se vrátil, aby se znovu posadil a položil nápoje na stůl mezi nimi.
„Jen se učím ze svých chyb,“ Bill pokrčil rameny a natáhl se pro svou skleničku, aby se napil studeného nápoje. „Zjistil jsem, že udržet si čistou hlavu je důležitější, než užít si extra zábavu.“
Tom přikývl, opět chtěl vědět víc, ale byl si docela jistý, že by mu Bill nic neřekl, ani kdyby se zeptal, a tak se rozhodl to prozatím nechat být. Nevzdal to úplně, ale ani nechtěl naléhat. Alespoň zatím ne.
„Nikki tě má ráda,“ řekl místo toho a změnil tím téma. „Když jsem ji ukládal do postele, ptala se, jestli už jsme přátelé.“
Bill se tiše rozesmál a přikývl.
„Alespoň někdo mě tu má rád,“ řekl s uchechtnutím, ale Tom cítil, že to nebral tak lehce, jako se snažil, aby to znělo. „Hádám, že to je ta dobrá věc na dětech. Nevědí, kdo opravdu jsi. Vidí jen to, co chtějí vidět.“
„Já si taky nejsem jistý, že vím, kdo opravdu jsi,“ řekl Tom pomalu. „Vím jen to, co jsem zatím viděl, ale něco mi říká, že nejsi tak špatný, jako se snažíš být.“
„Jsem,“ odpověděl Bill, odvrátil pohled od Toma a zadíval se na vodu. „A ty by ses neměl snažit najít na mně nějakou dobrou stránku. Je to zbytečné.“
„Nevěřím ti,“ odpověděl Tom upřímně. „Už jsi přece řekl, že nechceš být kretén, ne?“
„Jo,“ přikývl Bill a otočil pohled zpátky k němu. „Ale přesto jsem.“
„Ale to neznamená-„
„Tome, nech to být, ano?“ Bill si povzdechl. „Stejně na tom nezáleží, nic se tím nezmění.“
„To uvidíme,“ řekl Tom s jemným úsměvem a kompletně přitom ignoroval zazírání, které mu druhý muž věnoval.
„Jo,“ zamumlal Bill a znovu se od něj odvrátil. „Uvidíme.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Pánům by rozhodně prospělo, kdyby spolu mohli nerušeně trávit víc času. Jeden malý rozhovor a už to vypadá mnohem líp. Tom má na srdci mnoho otázek, takže předpokládám, že bude nenápadně Billa tlačit k tomu, aby se víc otevřel. V tuhle chvíli jsou na tom se zvědavostí asi oba stejně.
Děkuji za kapitolku a těším se na další.
Tomovi začíná na Billovi evidentně záležet a to je moc dobře. Doufám, že se tomu vychytralému zmetkovi ta jeho hra vymkne z rukou a na konci týdne už bude mít Billa natolik rád, že prostě nebude schopný mu ublížit…
Díky za překlad
Konečne sa veci hýbu aspoň trochu dopredu. Dúfam, že sa Bill Tomovy otvorí.
Zauíma ma prečo ma Bill sám o sebe takú zlú mienku, lebo ja si nemyslím, že je zlý.Som zvedavá na pokračovnie.
Ďakujem za prekld.
No tohle je rozhodně velký pokrok. Konečně se začínají vzájemně otvírat. Ještě si mezi sebou vymění pár informací a bude to láska jako trám. Toma k Billovi bude táhnout určitý druh spasitelského komplexu. Už teď mu ho je líto a zajímá se. Jen tak dál Tome.
Děkuji za díl Zuzu. 🙂
Jsem zvědavá a doufám že se Bill otevře už spolu pomalu komunikují.
Toto je stále lepšie a lepšie. Ďakujem za čast.
Tak tohle je bezpochyby nejlepší díl celé povídky, alespoň prozatím! 😉 Možná to bude proto, že mám pocit, že oba alespoň na chvíli zapomněli na to, že se chystají ve finále toho druhého podrazit a možná proto, že se o sebe navzájem začínají zajímat. Ačkoliv si to ani jeden nechce přiznat. Bill sice chce odpovědi pro fanoušky, ale je mi jasné, že i on sám prahne po odpovědích. Moc se mi líbilo, jak spolu dneska komunikovalo, jak nenucené to bylo. Doufám v takové díly pořád a doufám, že už to bude lepší a lepší.
Moc děkuji za parádní překlad! 🙂
Ak Tom svoj záujem o Billa a jeho osud nehrá, tak je to úplne na dobrej ceste. Ešte Bill keby trochu poľavil vo svojom odhodlaní:) ale ten je zatrpknutý a tvrdý… som strašne zvedavá kto mu tak veľmi ublížil. Veľmi pekne ďakujem za super preklad:)