autor: Muckátko :o*
Posel nových zpráv
Po všech incidentech té jedné noci se Bill i Tom vrátili k obvyklé ignoraci a vyhýbání se tomu druhému. Tom trávil veškerý čas ve své ložnici a vycházel opravdu jen kvůli koupelně a jídlu. Bill se kompletně vrátil ke svému starému já. Seděl před monitory a soustředil se pouze na svoji práci už jen kvůli tomu, co se stalo posledně. Chtěl se ujistit, že ani tentokrát nic nezanedbá, proto bedlivě pozoroval okolí, aby mu neuniklo ani jedno kolemjedoucí vozidlo.
Žaludek se mu však mírně stáhl, když zaregistroval nenápadné auto, které zaparkovalo u domu. Během chvíle z něj vystoupila Billovi dobře známá osoba, díky které za pár okamžiků pravděpodobně přijde o práci. Nenápadně si totiž prohlédl tvář svého klienta, když se ráno snažil rychle proklouznout z kuchyně zpět do své ložnice. Jeho nos byl na první pohled pohmožděný a jeho tvář se pomalu zbarvovala do modré barvy, jak se setkala s Billovou tvrdou nekompromisní pěstí, ovšem nevpustit komisaře do domu do doby, než by se Tomova tvář zahojila, nepřipadalo v úvahu. Zvonek se rozezněl a Billovi nezbývalo nic jiného, než na zvonění odpovědět.
„Jméno a identifikační číslo,“ promluvil do mluvítka.
„To snad nebude nutné,“ ozvalo se zostra a na to se komisař zadíval rovnou do šikovně skryté kamery, která mířila přímo na místo, kde stál.
„Držte se prosím protokolu a sdělte mi své jméno a identifikační číslo,“ trval si Bill na svém a komisař jasně zaznamenal dávku škodolibosti. S nasupeným výrazem nakonec řekl, co se po něm chtělo, a se semknutou čelistí nacvakal na číselníku, který mu agent odblokoval, kód, aby mohl vejít dovnitř. Než stačil zadat kód u vchodu do domu, dveře se otevřely a v nich se objevil agent, který měl povinnost osobu ihned po vpuštění na pozemek zkontrolovat.
„Dobrý den,“ pozdravil Bill bezbarvým hlasem a ustoupil z průchodu. Leßner původně neměl v plánu na agenta jakkoli reagovat, ale nakonec přemohl své stále trvající antipatie a na pozdrav mu odpověděl.
„Za chvíli by se tu měl objevit i kapitán Brandt,“ upozornil komisař agenta, aby očekával návštěvu ještě z jiného oddělení. Bill pouze letmo přikývl. „Pan Kaulitz?“
„Pravděpodobně ve své ložnici,“ odpověděl.
„Dojdi pro něj. Chci s ním mluvit,“ nakázal mu Leßner a díval se na agentovo podivně váhavé chování. Nakonec se ale otočil a vydal se splnit rozkaz. Komisař se zájmem sledoval, jak se jeho podřízený neochotně plíží domem do zadní části, kde nedobrovolně zaklepal na desku dveří a po jejich otevření Tomovi pouze stručně sdělil, že na něj čeká komisař a chce s ním mluvit. U dveří se nezdržoval, protože zvonek se rozezněl znovu a agent musel jít zopakovat stejný postup jako s komisařem Leßnerem.
Hned poté, co Tom vyšel ze svého pokoje očividně právě probuzený, jelikož si upravoval svršky a protíral unavené oči, se ke všem přítomným připojil i kapitán Brandt.
„Dobrý den, pane Kaulitzi, omlouváme se, jestli jsme vás…“ Leßner se zarazil. „Co se vám stalo s obličejem?“ zamračil se, když Tom přišel až k němu a zvedl bradu. Tom na okamžik spojil pohled se svým bodyguardem, který stál za komisařovými zády, takže Leßner neměl šanci zjistit, kam Tom na sekundu uhnul pohledem.
„Nic,“ odvětil stručně. „Co jste potřebovali?“ přešel raději rovnou k důvodu návštěvy obou mužů.
„Pane Kaulitzi, co se vám stalo s obličejem?“ trval Leßner na odpovědi, protože jeho instinkt mu napovídal, aby se vyptával dál, protože měl tušení, že by zjistil něco, co by jednu osobu z místnosti okamžitě poslalo na dno.
„Můžeme prosím přestat řešit můj obličej a přejít k věci? Pochybuju, že jste se tu zastavili, jen abyste pozdravili,“ založil si Tom ruce na hrudi.
„To máte samozřejmě pravdu,“ potvrdil komisař. „Přijeli jsme vám něco předat a také s vámi něco probrat,“ naznačil Leßner a sáhl do své náprsní kapsy u saka. „Tohle vám přišlo včera z Ameriky,“ vytáhl na dvakrát přeložený list papíru.
„David?“ zeptal se Tom s nadějí v hlase. Rozlil se v něm hřejivý pocit. Od té doby, co se se svým manažerem rozdělili, o něm neměl žádné zprávy.
„Ano,“ odsouhlasil komisař. „Jak jsme vás ale už upozorňovali, museli jsme vaši korespondenci otevřít a nejdříve prověřit,“ vysvětlil Leßner, proč mu dopis předává bez zapečetěné obálky.
„Rozumím,“ přikývl Tom a sáhl po dopise.
„Necháme vás, abyste si dopis od pana Josta v klidu přečetl. Poskytne vám v něm pár informací, které vám později s kapitánem vysvětlíme podrobněji, takže vás poprosím, abyste přišel za námi, až budete s čtením hotov.“ Tom několikrát přikývl a s psaním v ruce se otočil, aby se vrátil do své ložnice, která mu poskytne chvíli klidu, aby si po tak dlouhé době vychutnal každé slovo, které mu jeho drahý přítel napsal.
Jakmile se za Tomem zavřely dveře, otočil se komisař s nepřátelským výrazem v obličeji k Billovi, který chtěl nepozorovaně vyklidit pole pod záminkou, že se vrátí do řídící místnosti.
„Stát!“ zahřměl komisař a Bill se tak zarazil v půli pohybu. „Co se stalo Kaulitzovi s obličejem?“ zeptal se nízko posazeným hlasem, aby se slova nedonesla až Tomovi.
„Nevím,“ zalhal Bill bez mrknutí oka. „Nejsem s ním 24 hodin denně,“ dodal. Když se Kaulitz rozhodl jeho chování nenapráskat, proč by se měl Bill udávat sám? Takhle to zůstane jen mezi nimi a později po celé záležitosti nezbude nic jiného než vzpomínka, až se Tomův obličej zahojí a zmizí tak jediný důkaz, že mezi nimi došlo k roztržce.
„Ještě si s Kaulitzem promluvím a jestli zjistím, že jste mi oba lhali, vyvodím z toho velmi nepříjemné důsledky zvlášť pro tebe, takže to vezmi na vědomí!“ varoval ho Leßner.
„Prosím,“ kývl Bill, dávaje mu své výsostné požehnání, aby konal, jak uznal za vhodné, a poté se vydal z místnosti pryč, jak měl v plánu.
„Co to mělo znamenat?“ zajímal se kapitán Brandt.
„Mám za to, že tu výstavní modřinu má Kaulitz od Trümpera,“ zavrčel komisař a hned na to se přesunuli do kuchyně.
„Proč by ji měl mít od Trümpera?“
„Protože Kaulitz občas neví, kdy vážit slova, a jestli svýma řečma zasáhl citlivé místo, pak je jasné, že se Trümper nesnažil ovládat.“
„Jak můžete něco takového vědět?“
„Tušení a za ty roky praxe a spolupráce s Trümperem bych si dovolil tvrdit, že i jistota.“
„Možná nebyl úplně dobrý nápad dávat tyhle dva k sobě,“ zapřemýšlel kapitán.
„To mi nemusíte říkat, ovšem já je k sobě nechtěl dát z úplně jiného důvodu,“ naznačil Leßner.
„A to?“
„A to je záležitost jen mezi mnou a Trümperem.“ Kapitán věděl, co tahle věta znamenala. Přestat se ptát, protože odpověď stejně nedostane. Pokrčil tedy ledabyle rameny a raději se rozhodl něčeho napít, než se k nim Kaulitz připojí.
Tom se posadil na matraci do rozházených ještě teplých přikrývek a složil nohy pod sebe do tureckého sedu. S hlubokým nádechem a výdechem rozložil složenou čtvrtku dopisu zpět na půl a z půlky na původní arch, který byl k jeho překvapení popsaný téměř z obou stran. Pro Davida nebylo obvyklé takto něco sáhodlouze vypisovat. Byl vždycky zastáncem krátkého, stručného a efektivního sdělení, které šetřilo čas a především peníze.
Otočil dopis v dlaních vzhůru nohama, kde na první pohled tušil pozdrav a oslovení a se zatajeným dechem se začetl do známého rukopisu.
už nějakou dobu sedím v tvém bytě nad studiem a přemýšlím, jak tenhle dopis začít, protože sám víš, že výhodnější by pro mě bylo zvednout telefon a zavolat ti, což je ale nemožné. Doufám, že se máš v mezích možností dobře a jsi v pořádku a v bezpečí. Rád bych ti napsal, že je u mě všechno v pohodě, ale byla by to lež. Los Angeles bez tebe není to samé a ani Darcy, která za mnou chodí, aby mi alespoň doplnila jídlo v lednici, tě tu nedokáže nahradit. Byt raději téměř neopouštím, a když už jsem nucený vyjít, chovám se naprosto paranoidně, jak na mě dosedla vážnost celé situace. Při smyslech mě drží jen myšlenka, že se všechno brzy vyřeší. Nechci, aby ses cítil kvůli mně špatně – ostatně jsem na tom pořád ještě daleko lépe než ty, takže si se mnou nedělej hlavu.
Předpokládám, že nemáš žádný přístup k internetu, takže nevíš, co se venku děje. Nebudu předstírat, že je to dobré. Není to vůbec dobré, Tome. Média nám podle očekávání vůbec nepomáhají držet se v ústraní. Internetové články především bulvárních plátků se plní titulkama o nás dvou už od doby, co jsem přistál v L.A. Někdo mě vyfotil na letišti ve Frankfurtu, jak odlétám bez tebe, a dovedeš si asi představit, jakou bublinu z toho okamžitě udělali. Spekulují, co se děje, jak to, že jsme zmizeli z povrchu zemského, proč jsem odletěl bez tebe. Pročítám to denně a každé ráno se modlím, aby je to omrzelo a přestali tyhle nesmysly psát, abys konečně zmizel z titulních stránek, které jsou pravděpodobně vystavené na stáncích po celém Německu. I Darcy je viděla. Pořád se vyptávala, co se děje, kde jsi, jak se máš, proč nejsi se mnou, až už jsem to prostě nezvládl a všechno jí řekl (Omlouvám se, kapitáne, ale jsem jenom člověk a nervy mám jen jedny. Potřeboval jsem se někomu svěřit a dostat názor na celou věc od někoho dalšího, v koho mám naprostou důvěru).
Stará dobrá Darcy opět dosáhla svého a možná je to tak i lepší, protože ji něco napadlo. Nemám nejmenší zprávy, jak je na tom policie s vyšetřováním, jestli už mají nějaká vodítka, která by je dovedla k těm grázlům, ale spoléhat na to nechci, proto jsme vymysleli plán, který by snad mohl dát věci do pohybu, ačkoli je dost riskantní a nebezpečný. Předpokládám, že když čteš tenhle dopis, je kapitán Brandt někde poblíž, aby s tebou probral detaily celé akce, proto je nebudu sáhodlouze popisovat sem, protože jsem s kapitánem mluvil po telefonu a dal s ním všechno dohromady. Věř mi, že když s tím přišla Darcy, chtěl jsem okamžitě vylítnout, že se úplně zbláznila, takhle riskovat, a to samé nejspíš chtěl udělat i kapitán Bradt, kterému jsem o celém plánu řekl, ale zkus si ho vyslechnout až do konce a popřemýšlet nad tím. Upřímně? Je to pravděpodobně jediná možnost, jak začít. Pokud policie stojí stále na začátku s prázdnýma rukama, mohl by to být dobrý odrazový můstek, proto se je snaž vyslechnout. Ječet můžeš později na mě a já to pak přetlumočím Darcy, protože s tím přišla ona.
Nebudu tě obírat o mládí dalšími odstavci, protože jsem si jistý, že všechno ostatní ti poví policie. Darcy mi klepe na rameno, že tě nemám zapomenout pozdravovat, tak to sem ještě připisuji. Dávej na sebe prosím pozor, a pokud vše klapne, uvidíme se dřív, než se naděješ.
Drž se, Tome! Jsi silný a zvládneš víc, než si myslíš.
Tom zvedl pohled od dopisu a chvíli jen omámeně seděl na matraci a nechával své tělo zaplnit hřejivým pocitem. Měl skoro pocit, jako by v tu chvíli byl David v místnosti s ním a ta slova mu říkal osobně. Dokázal si vybavit, kdy by se zasmál, ušklíbl, nebo protočil oči.
Jakmile však ten opojný pocit mít u sebe dopis od své nejbližší osoby odezněl, rozlila se mu žilami zvědavost, co mohl David s policií vymyslet, aby se pohnuli z místa, proto se spěšně vyhrabal z přikrývek a dostal se z pokoje zpět do domu. Našel oba muže sedět v kuchyni u jídelního stolu.
„O jaký plán jde?“ zeptal se okamžitě.
„Posaďte se, prosím. Dojdu i pro agenta Trümpera, který bude muset být s plánem seznámen později ještě podrobněji,“ zvedl se kapitán a na chvíli z kuchyně zmizel.
„Budete se ještě dlouho snažit předstírat, že v té modřině nemá prsty Trümper?“ Tom k němu pomalu otočil obličej a složil dopis zpět.
„Budete se ještě dlouho snažit ho nachytat při něčem, díky čemuž byste ho mohl dostat na kolena? Jestli za můj obličej potřebujete někoho mermomocí potrestat, tak vás nasměruju do koupelny ke sprchovému koutu, kde mi podjela noha. Poslužte si,“ opřel se Tom o opěradlo židle a významně se na komisaře podíval. Leßner mu vrátil stejně vyzývavý pohled a na chvíli spolu bojovali pouhými pohledy.
„Dobře, tak snad abychom se do toho pustili,“ začal kapitán, když se vrátil na své místo a přerušil tak drobný konflikt, který probíhal mezi oběma muži. Bill přijal židli po Tomově pravici a beze slova nebo pohledu na někoho z osazenstva se usadil.
„Pane Kaulitzi, co vám pan Jost sdělil v dopisu, je bohužel do posledního slova pravda. Opravdu stojíme stále na začátku s prázdnýma rukama. Veškerý obsah batohu i batoh sám byl zaslán do laboratoře, kde na něm byla provedena expertíza, ale bohužel se nezjistilo nic zásadního. Na batohu byly otisky pouze toho mrtvého mladíka a pak také vaše. Na obsahu se nenašla ani jedna jediná sada otisků opět kromě vašich, takže si pachatelé museli dávat opravdu velký pozor, aby nezanechali žádné stopy. Rozboru jsme podrobili i průvodní dopis. Projeli jsme databázi, přizvali jsme grafologa, ale nenašli jsme žádné shody ve stylu písma nebo formulaci sdělení a kromě toho batohu nemáme prakticky nic,“ shrnul kapitán.
„A jak do toho jednoho velkého nic spadá Davidův nápad?“
„Pan Jost nás kontaktoval především proto, aby nás upozornil, že jak se předpokládalo, média k vaší osobnosti stočila veškerou svoji pozornost, takže nám tahle celá věc s nadměrnou publicitou moc nepomáhá. V té souvislosti mi posléze sdělil svůj nápad.“
„A ten zní?“ dožadoval se Tom odpovědi. Začínal být rozmrzelý, že to Brandt tak prodlužuje. „Nemůžete mi to říct najednou? Jsem velkej kluk, takže si myslím, že to zvládnu,“ podotkl ironicky.
„Váš manažer navrhl, že byste svolali oficiální tiskovou konferenci, ve které byste přizvaným médiím sdělili, co se skrývá za vaším stažením ze scény. Jednak by se částečně zachránila vaše kariéra, média by dostala své odpovědi a přestala by vámi tak intenzivně plnit titulní stránky novin a časopisů, a jednak, kdyby se tato událost dala vědět veřejnosti, bychom mohli doufat, že tu informaci…“
„Že tu informaci zaznamenají ti, co mě hledají, a budou to brát jako úžasnou příležitost, jak mě oddělat. Říká se tomu nastrčení volavky, nemám pravdu?“
„Vesměs ano. Budete mít po svém boku speciální ochranku, zajistíme vám nejvyšší bezpečí a budeme doufat, že se někdo objeví.“
„Co když se nikdo neobjeví? Bude to celé k ničemu.“
„Ne tak úplně, pane Kaulitzi, pokud se nikdo neukáže, pak budeme mít alespoň jistotu, že na nějakou dobu zmizíte z mediálního světa, což nám poskytne víc času. V zásadě je ale rozhodnutí na vás, protože nebudeme zastírat, že bude celá akce nanejvýš nebezpečná a riskantní,“ poukázal kapitán na jistá rizika.
„Udělám to,“ rozhodl se Tom okamžitě. „Buď je chytnete, nebo mě zabijou, tak jako tak mě obě varianty dostanou z tohohle domu,“ sykl Tom, míře druhou část své věty na agentovu adresu, aby věděl, že mluví o něm.
„V tom případě sestavíme podrobný plán, zajistíme dostatečný počet strážníků, projednáme s vaším manažerem místo, kde se bude konference konat, a místo přizpůsobíme našim bezpečnostním požadavkům. Poté se znovu spojíme s vámi.“
„Fajn. Je to všechno?“
„Pro dnešek ano,“ odsouhlasil mu kapitán.
„Bezva. Tak nashle,“ rozloučil se Tom a odešel z místnosti, jak nejrychleji mohl.
„No tak asi pojedeme, ne?“ odkašlal si Brandt.
„Ano. Co jsme potřebovali vyřídit, jsme vyřídili,“ odkýval mu komisař a všichni tři se zvedli od stolu. Kuchyň jako první opustil kapitán. Leßner se záměrně o pár kroků zpozdil.
„Jestli se na Kaulitzově těle budou objevovat podobně podezřelá zranění, která bude vysvětlovat svojí nešikovností, postarám se o to, aby sem nasadil toho, koho nechceš do nejbližší smrti vidět a je mi jedno, jestli moje slova chceš brát jako varování nebo vyhrožování,“ upozornil Billa Leßner a jen co to dořekl, zastyděl se sám za sebe, jak špinavou a nechutnou hru se svým podřízeným rozehrál.
Vytáhl na něj jedinou kartu, kterou nikdy neměl v plánu použít, ale agentovo chování ho dohnalo až do krajnosti, a pokud si ani z tohoto zatím jen planého varování Bill nic nevezme, Leßner nebude váhat dostát svému slovu a ublížit Billovi způsobem, o kterém věděl, že by ho naprosto zničil nejen jako agenta, ale především jako člověka.
Příště: „Smrt v přímém přenosu“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Hodně zajímavý dílek, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet.
Ale trochu se bojím toho názvu příštího dílu:D:/
Kdo je to, ten někdo, koho Bill nechce do smrti vidět ? A co proti němu vlastně má ? Nechci být nějak škodolibá, ale doufám, že se ten neznámý brzo objeví na scéně, abysme se taky konečně o Billovi něco dozvěděli…
Z té tiskové konference, kde má Tom figurovat jako volavka, jsem dost nervózní. Policie v téhle povídce mi totiž připadá, mírně řečeno, neschopná. Nevyšetřili vůbec nic, radit jim musí amatéři a pořádek si neumí udělat ani ve vlastních řadách. A ten název příštího dílu mi taky na klidu nepřidává. Ale chápu, že pro Toma to asi vyjde nastejno, jestli ho zabije Bill nebo někdo jiný, že už to prostě chce mít za sebou.
Díky za díl
Takže David vylezl se svým plánem a policie do toho půjde. Bylo jasné, že Tom na to kývne. Lepší risk než nejistota s protivou za krkem. 😉
Atmosféra v povídce celkově pěkně houstne, a jestli k tomu přibude i adrenalin (odkaz na název další kapitoly), tak mě určitě klepne pepka. Doufám, že na další díl nebudeme čekat moc dlouho. Nemůžu se dočkat a zároveň se bojím.
Smrt v primem prenosu? Snad nekuchnou Davida? No, kazdopadne klobouk dolu, ze Tom nenapraskal Billa za to, ze mu vrazil. Tom uz se radsi necha ohrozit mez byt v dome ticha s Billem. Nooo, jsem zvedava jak tohle dopadne.
Dekuji moc za dil ^^
Tom kryje Billa ale trochu má na tom vinu že dostal doufám že se mu nic nestane a Bill bude s ním dál. Jen by mě zajímalo kym mu vyhrožoval Lebner.
A je to tady, to čeho jsem se nejvíce obával se právě vyplnilo. Tom bude volavka a název dalšího dílu taky nezní nějak extra. 😀 Vlastně nezní vůbec extra, zní naprosto šíleně a hnusně a …. mám z něho blbé pocity. A já tak hrozně moc doufal, že se ještě nic nestane… 😀
Nicméně… Tom je hajzl. To prostě víme. 😀 Svést to na sprchový kout, to je tak staromodní, až dětinské. I když zachránil Billovi krk. Bože ti dva se zabijou navzájem a nepotřebují k tomu smrticí komando, které po něm jde.
To, že bude tiskovka, to mě překvapilo. Zase nějaká větší a srdcervoucí akce, u které skoro nebudu moct dýchat a dychtivě budu okusovat monitor svého notebooku.
Dopis Davida byl překrásný. Byl to přesně ten typ dopisu, který zahřeje u srdce a jde vidět, že Toma zahrál taky. 🙂
Hlavní otázkou však zůstává, kdo je ten tajemný neznámý, kterého chce komisař nasadit na Billa, pokud zase něco?
Tak začnu zase svoje teorie, že by zrovna on stál za tím, že z Billa se stal chladnokrevný zabijácký robot, který nic necítí? To však vyvrací myšlenku, že Billa ranila ztráta někoho, koho miloval a nedokázal ho zachránit… Bože jak todle dopadne?! Můj Billoušek :(((
Moc děkuju za díl :*
Celkem by mě zajímalo, zda si vůbec Bill uvědomuje, kolikrát mu už Tom zachránil zadek a jestli si toho alespoň vnitru váží. Ne že bych čekala, že bude Tom žalovat, ale stejně jsem se musela usmívat, když Tom Billa OPĚT kryl. Alespoň hloupé ´děkuji´ by Bill konečně říct mohl, ne? Jinak jsem DOST zvědavá, co je to za člověka, kterého Bill už nechce nikdy vidět? Okolo Billa je tolik tajemností, až to pěkné není! 😀
A koneference nakonec bude. Asi jsem to čekala, protože mi bylo jasné, že Tom určitě zariskuje, jen ať se už konečně věci někam pohnou, protože ani mě samotnou by nebavilo takhle zbytečně plýtvat časem na ničem. Ale mám tedy pořádný strach! Tom riskuje hodně a vážně se o něj bojím. A název příštího dílu netřeba komentovat. Mám pocit, že to bude pořádná mela.
Moc děkuji za další díl! 🙂