Bitter-sweet returns 9.

Bill seděl uprostřed hromady obrovských polštářů, nervózní úsměv mu pohrával na rtech, zatímco prsty si popotahoval za lem trička. Zhruba půl hodiny vedl víc než příjemný rozhovor s Tomem a chvíli i s Riou. Byl báječný pocit vidět, že Tom překypuje štěstím a radostí jen díky společnosti svojí lásky. Stále nemohl uvěřit tomu, že jeho velký, přefiknu všechny holky, bratr konečně poznal podstatu pravé lásky. Během jejich konverzace se ale nečekaně objevil i Alexandr a Billovi bylo víc než jasné, že musí absolvovat i tento rozhovor. Mohl se samozřejmě vymluvit na jakoukoliv práci tady v Německu, ale poté, co mu Alex projevil tolik podpory, mu to nepřišlo správné. Zasloužil si vědět, co se děje, minimálně to mu dlužil.

„Bille! Promiň, měl jsem ještě jeden pracovní hovor, proto to zdržení,“ Alexandr dopadl na židli před notebookem se svým typickým širokým úsměvem, až se Billovy vnitřnosti lehce zachvěly.

„Nic se neděje, bylo mi to úplně jasné. Hádám tedy, že se ti daří?“

„Víc než obvykle. Máme jednu zakázku za druhou, jsme v jednom kole. Je to perfektní!“ pobaveně se zasmál. Vějířky kolem očí se mu zjemnily, jak se mu rty zvlnily do něžného úsměvu. „Vypadáš moc dobře, Bille. Nejlíp za celou dobu, co se známe. To se asi daří i tobě, viď?“ Bill si promnul krk, provinilost ho zasáhla plnou měrou, jakmile se muži podíval do očí. Během pár vteřin si vzpomněl na všechno, co pro něj Alex udělal, jak mu držel vlasy, když opilý téměř do němoty zvracel do křoví vedle klubu, nebo jak s pláčem ležel schoulený ve sprchovém koutě a on ho držel za ruku a šeptal mu, že všechno bude v pořádku. „Bille… Nemusíš se bát mi říct, co se děje. Už když jsi odlétal, věděl jsem, že existuje hodně velká pravděpodobnost, že tě ztratím.“

Do Billových očí se nahrnuly slzy, vina mu sevřela srdce ocelovou pěstí. „Omlouvám se, já jen…“ chvatně si slzy otřel a pokusil se usmát. „Bože, mě tolik mrzí, že jsem ti ublížil.“

„Bille, zlato, no tak,“ Alexandr okamžitě nasadil svůj konejšivý hlas, starostlivě mladíka sledoval. „Mně jsi přeci nijak neublížil. Bille, to že jsem se do tebe zamiloval, neznamená, že vůči mně máš jakýkoliv závazek. Já po tobě přeci vůbec nic nepožaduji, jen abys byl konečně šťastný, a upřímně mě těší, že tvoje zlomené srdce se začíná plně uzdravovat.“

„Já vím, ale… Tolik jsem si přál, abych ti tu lásku mohl opětovat, protože si jí opravdu zasloužíš. Byl jsi mi nejvěrnějším přítelem v nejhorších časech a já namísto toho, abych tě miloval tak, jak si zasloužíš, jsem zmizel do Německa a znovu se zamiloval do toho, kdo mi tehdy tak ublížil.“

„Ale tak to má přeci být, Bille,“ pousmál se. „Přál bych ti slyšet tě, kdykoliv jsi o Bushidovi mluvil. Přestože ti zlomil srdce hodně tvrdým způsobem, nikdy jsi o něm nemluvil špatně, ve tvém hlase byla slyšet něha a láska celou tu dobu, co ses dostával zpátky na nohy. A teď? Bože, z očí ti přímo křičí, jak moc ho miluješ. Bille, tohle je pravá láska. To, že jsi mu dokázal odpustit a dal mu další šanci ukázat ti, kolik pro něj znamenáš, a že to s tebou myslí vážně. A to je něco, co jsem si pro tebe přál už od začátku – lásku, která bude oboustranná, která tě pohltí tím nejkrásnějším způsobem.“

„Kéž bych byl ten, kdo ti dá lásku, kterou si zasloužíš, Alexi…“ zašeptal Bill, dlaní si nejistě prohrábl vlasy.

„Co kdybys mi raději pověděl, jak se ti daří s Bushidem? Nelhal jsem, když jsem říkal, že vypadáš moc dobře.“

„Nevím, kde bych měl začít,“ pousmál se. Alexandr mohl vidět okamžitou změnu v mladíkově pohledu, jak zjihl. „Pořád jsem hodně vyděšený z toho, že by mi mohl ublížit, samozřejmě. Zároveň ale s každým naším setkáním vidím, jak se to všechno zlepšuje. Je na něm vidět, že i on celé ty roky nebyl úplně v pohodě, v očích má stále vepsané psychické vyčerpání, ze kterého ještě nějakou dobu potrvá, než ho dostaneme. Máme pořád spoustu nevyřešených věcí, včera jsme naťukli i to, co bude, až skončí Superstar… Snažíme se ale hlavně si užívat to, že máme konečně trochu času jeden na druhého, abychom si mohli projevovat naší lásku, přestože je stále tak křehká… Jako bychom kolem sebe chodili po špičkách a báli se udělat jeden tvrdší krok, protože by to všechno mohlo spadnout.“

„Víš, na tohle nejvíc zabírá sex,“ zazubil se Alex pobaveně. Když Billovi zčervenaly tváře, hlasitě se rozesmál. „Už jsi s ním spal, že jo?“

„Původně jsem nechtěl. Přišlo mi hloupé spát s ním tak brzo po tom, co se stalo, chtěl jsem být mnohem opatrnější. Ale včera… se něco stalo a my probírali tu mojí nehodu v L. A. a asi to bylo tím vypětím emocí nebo nevím, ale vyspali jsme se spolu.“

„A nemáš pocit, že to trochu pomohlo?“

„Spíš mám pocit, že mi to ještě přitížilo,“ Bill k muži s povzdechem vzhlédl. „Víš, pořád jsem měl možnost couvnout, stále jsme se drželi na jakési hranici, ze které jsme mohli udělat krok zpátky a jakžtakž se s tím vypořádat. Ale teď, když jsme se spolu vyspali, mám pocit, že je to absolutní, že už neexistuje způsob, jak bychom z toho mohli vyváznout bez zranění.“

„Bille, ten způsob neexistoval už ve chvíli, kdy ses rozhodl sejít se s ním.“

*

Po rozhovoru s celou částí přátel v Los Angeles se Bill, jako vždy perfektně vyparáděný, vydal na večeři s Gustavem a Georgem, kterou měli domluvenou snad už tři týdny. Aby přátelé nejeli několik hodin tam a pak zase zpátky, rozhodli se spojit to i s několika pracovními projekty, které na ně už nějakou dobu netrpělivě čekaly.

Byli zrovna uprostřed rozhovoru, když si Bill jen koutkem oka všiml povědomé postavy kousek opodál. Jakmile zaostřil, s povzdechem kontaktoval, že se jedná o Bushida. Lhal by, kdyby řekl, že ho nevidí rád, ale doufal, že se nějakou dobu uchrání před informováním svých přátel o dění v jeho soukromém životě. Stále potřeboval mít zadní vrátka alespoň pootevřená.

„Ty hele, není tamto Bushido?“ Georgův hlas protnul konverzaci zrovna ve chvíli, kdy se Bill rozhodl, že svého přítele bude ignorovat a předstírat, že si ho nevšiml.

„Je. Taky jsem si ho všiml,“ pronesl bez zájmu, vidličkou se rýpal ve zbytku jídla.

Všiml si, jak Gustavovi vylétlo obočí překvapením. „Tebe to nijak nevzrušuje? Když jsme za tebou byli naposledy v Americe, málem jsi vyletěl z kůže.“

„Já…“ Bill se nejistě na své přátele podíval, než s povzdechem popadl telefon a s omluvou vyběhl na záchod, už po cestě chvatně Bushidovi psal. „Co tady děláš?„

„O čem to mluvíš? Jsem na večeři.“ Ani ne za dvě vteřiny přišla druhá zpráva. „Sakra, Bille, promiň! Nevěděl jsem, že tu budete!“ Bill si promnul kořen nosu, zatímco na záchodě pochodoval nerozhodným krokem. Co teď měl dělat? Říct svým přátelům, že je znovu s tím, kvůli kterému z Německa utekl? Nebo jen, že s ním mluvil? „Zaplatil jsem a odcházím, nebudu ti to nijak komplikovat. Uvidíme se později?„

Úlevně vydechl. „Přijedu za tebou, jakmile se s klukama rozloučím. A děkuju.„

Bill zastrčil telefon do kapsy a alespoň o trochu klidnější vyrazil ze záchodu, bohužel ale akorát ve chvíli, kdy kolem směřoval Bushido k východu. Jako kdyby se mu celý vesmír vysmíval. Málem ho nechal odejít, aniž by ho jen pozdravil, ale smutek, který se mihl v jeho očích, ho přiměl rozmyslet si to. „Počkej,“ jemně ho chytil za zápěstí. Nemusel si ani domýšlet, jak se v tu chvíli museli jeho přátelé tvářit. Se stoprocentní jistotou věděl, že ho vystaví spoustě otázkám, jakmile budou o samotě. „Nechceš… se k nám připojit alespoň ještě na kávu nebo něco?“

Bushidův pohled zjihl, jemně chlapce polaskal klouby dlaně na líčku. „Jsi si tím jistý?“

„Kdybych se měl řídit tím, jestli si jsem nebo nejsem jistý, nejspíš bychom tu spolu nemluvili,“ usmál se Bill povzbudivě. Krátce mu stiskl dlaň, než zamířili ke Gustavovi a Georgovi. „Pozval jsem Bushida, aby si s námi dal kávu…“ prosebně na ně pohlédl, zatímco Anis oba rozpačitě pozdravil.

„Přece tvoje pozvání nezrušíme,“ pokrčil Gustav rameny a Anisovi pokynul na volné místo. „Nečekal bych, že tě tu uvidíme, Bushido.“

„Hádám, že to asi nečekal nikdo,“ pousmál se Bill, jakmile dosedl. „Dřív, než se začnete na cokoliv vyptávat, dlužím vám vysvětlení, kluci,“ tentokrát se nejistě ošil Bill, takže vděčně stiskl Anisovu dlaň, když ho za ni potají chytil. „Ještě když jsme byli v Berlíně, s Anisem jsem se viděl a po několika schůzkách jsem se rozhodl, že tomu dám ještě jednu šanci.“

„Vím, že je to pro vás šok,“ vložil se do toho Bushido, „a vašim nedůvěřivým pohledům se vůbec nedivím. Jestli vás ale aspoň trochu uklidním, tentokrát k tomu všemu oba přistupujeme úplně jinak než předtím, a já jsem svobodný.“

„Rozvedený a s dětmi,“ opravil ho Georg poměrně jízlivě.

„A já o tom všem vím. Kluci, já vím, že bude trvat, než Anisovi uvěříte, ale věřte mně a mému úsudku. Kdybych skutečně nevěřil tomu, že se Anis změnil a může nám to spolu fungovat, nikdy… bych už do toho nešel,“ hlesl Bill tiše. „Proti nám stojí spousta věcí, ale tentokrát myslím, že by nám to mohlo vyjít, i přes to všechno.“

„Jak se na vás dívám, asi už vám to nikdo nevymluví, tak co,“ Gustav pokrčil rameny, na Billa povzbudivě mrknul. „Nebudeme vám házet klacky pod nohy,“ loktem dloubl do Georga, který se nepřestával mračit. „Co řeknete médiím, až si vás trochu všimnou? Což, jen tak mimochodem, hrozí už dneska.“

„Zpočátku, že spolu domlouváme spolupráci. Anis má skladbu, na kterou potřebuje nahrát vokály, tak jsme si řekli, že by nám jako krytí mohlo postačit, kdybych mu něco málo nazpíval.“

„Postupem času s tím ale stejně budete muset vyjít na veřejnost. Po měsíci bude podezřelé, že pořád nahráváte vokály,“ Georg si promnul bradu.

Bushido s mírným úsměvem přikývl a lokty se opřel o stůl. „To samozřejmě víme. Počítáme s tím, že až budou až moc podezřívaví, vyjdeme s pravdou na trh. Nenásilně, bez nějakých zbytečných keců okolo, prostě přiznáme, že jsme spolu a necháme je být.“

„Nechceme kvůli tomu dělat humbuk,“ přitakal Bill. „Můžu vám ale říct, že po třech letech se konečně cítím opravdu šťastný.“

Georgův výraz okamžitě změkl, přestože ostražitost si stále zachovával. „Tohle je jak rajská hudba pro moje uši,“ usmál se spokojeně. „A jen díky tomu, že Bill to řekl, ti dám šanci,“ přísně na Bushida pohlédl. „Ale nepřej si mě, jestli mu znovu ublížíš. Byla by to tvoje smrt.“

„To se nemusíš bát,“ Bushido Billa počastoval něžným pohledem. „Billovi už neublíží nikdy nikdo. O to se postarám sám.“

*

Po příslibu, že se rozloučí s přáteli a dorazí k němu, Bushido odjel k sobě domů, zatímco Bill osaměl s Gustavem a Georgem. Jen co Bushido zmizel za prvním rohem, oba přátelé se na Billa vrhli jako supi na mršinu. Navzájem si skákali do řeči, takže vše, co Bill slyšel, byla směsice různým slov, která k sobě absolutně vůbec nepasovala. Rázně oba okřikl, aby zmlkli, a poodstoupil. „Okay, já vím, že máte opravdu hodně otázek, ale tím, že budete vřískat jeden přes druhého, nikam nedojdeme, protože vám nerozumím ani slovo. Zkuste to třeba postupně, hm?“

„Jak tě proboha napadla taková blbost?“

„Ví o tom Tom?“

„A ví o tom Alex?!“

Bill si promnul spánky. „Tom i Alex o tom oba vědí, přičemž oba jsou s tím v pohodě. Tom má sice své výhrady, ale byl bych překvapený, kdyby neměl. Co se týče toho, co mě to napadlo…“ podrbal se za uchem. „Tak to vám upřímně můžu říct, že nemám sebemenší ponětí. První večer, když jsem ho viděl, jsem se sesypal. Jenže pak jsem mluvil právě s Alexem a ten mě moc hezky povzbudil, takže já za Anisem jel. Hodně jsme si povídali a tak. Kluci, věřte, že jsem byl od začátku fakt opatrný, nevěděl jsem, co mám dělat. Ale na Curaçau jsem se rozhodl, že mu tu šanci dám, a zatím nebyl okamžik, kdy bych toho rozhodnutí litoval. Fakt se můžete přestat tolik bát. Tohle je jiné.“

„Už ses setkal s jeho dětma?“

Bill nejistě zavrtěl hlavou, srdeční tep se mu nebezpečně zrychlil. Jak na tuhle část mohl zapomenout?

*

„Děkuju, že jsi mě vzal za svými přáteli,“ Bushido se posadil k chlapci na pohovku, objímaje ho kolem ramen. „Upřímně mi to udělalo radost.“

„Já vím. Poznal jsem to na tobě, když jsme se míjeli,“ Bill se pousmál, spokojeně se k muži přitiskl. „Došlo mi, že kdybych tě nechal odejít, vytvořilo by to mezi námi zbytečnou překážku, a to jsem nechtěl. Jsi můj přítel, není důvod to skrývat. Ne před mými přáteli.“

„Jsem tvůj přítel?“

Bill k němu zmateně vzhlédl. „Myslel jsem, že tohle je snad jasné?“

„Ještě jsi to ani jednou neřekl nahlas,“ Bushido se usmíval jako malé dítě před vánočním stromečkem. „Jsem tvůj přítel.“

„Jsi můj přítel,“ odsouhlasil Bill s úsměvem. „A naši přátelé by to měli vědět.“

„Vážně si toho hodně vážím,“ Bushidovy prsty se jemně zapletly do mladíkových vlasů.

Bill s kývnutím přivřel oči, blaženě zavrněl. „Anisi, představíš mě někdy svým dětem?“ vydechl tiše.

„Jsi můj přítel,“ zašeptal Bushido do jeho ucha něžně. „Samozřejmě, že vás představím. Chci, abys byl součástí života nás všech.“

„Co když se jim nebudu líbit?“

Bushidův překvapený výdech protnul ticho nastalé po Billově bojácné otázce. „Jsem si jistý, že si tě zamilují. Aaliyah je malá princezna, miluje oblečení. A dvojčata jsou ještě maličká, bláznivá – stačí, když si s nimi budeš chvilku hrát a podlehnou ti. Navíc, Aaliyah kdysi viděla tvou fotku,“ pousmál se při té vzpomínce. „Našla ji mezi mými věcmi, když si hrála tam, kde neměla. Moc ses jí líbil.“

„Opravdu?“ Bill k Bushidovi překvapeně vzhlédl. „Jaká fotka?“

„Jak jsem si tě jednou fotil, když jsi byl trochu opilý. Měl jsi pár těch bílých pramínků.“

Billovy oči se rozšířily uvědoměním. „Oh! Tahle fotka! Nevěděl jsem, že jí pořád máš,“ pousmál se. „Bože, pomalu si ani tu noc nepamatuju, byl jsem hrozně mladý,“ zasmál se krátce. „A tys za mnou tolik běhal.“

„Běhal bych klidně znovu,“ Bushido ho políbil na spánek. „Věř, že bude stačit jen chvilka a všichni tři se do tebe zamilují stejně jako já. Tak moc šíleně, až nebude v jejich silách, aby vůbec přestali. Staneš se součástí rodiny rychleji, než by ses nadál.“

„S dětmi jsem byl jen párkrát a nikdy o samotě. Co když něco zkazím? Nebudu si s nimi umět hrát, ony začnou plakat a já budu kompletně ztracený a začnu brečet taky.“

Bushido se tiše rozesmál. „Víš, jak často jsem vzteky brečel já, protože jsem nevěděl, co mám dělat? Bille, tohle všechno chce čas, naučíš se to. Výhoda je, že děti jsou už trochu starší, nejsou to úplná miminka. Je snazší je zabavit. A kdyby přeci jen náhodou nic nezabíralo, vždycky jim můžeš zazpívat. Věř, že to je zabaví stoprocentně. Ale vážně se neboj,“ usmál se. „Často jsem o tobě mluvil. Je to, jako kdybys už součást rodiny byl.“

autor: Saline A.