autor: Zarlina
Neboj se
Bill následoval Toma po velkém domě do kuchyně a přemýšlel, co mu proboha tak najednou chtěl ukázat. Jistě, zatím byl docela otevřený a snadno se s ním mluvilo, ale po domě Billa zatím neprovedl a jediné místnosti, které Bill dosud viděl, byly ty mezi jeho pokojem a jídelnou. Zbytek domu byl pro něj stále záhada a nijak zvlášť ani neměl zájem vidět cokoliv dalšího. Ale Tom měl malý úsměv na rtech, když Billa vedl skrz dům, a bez ohledu na to, jak moc to chtěl Bill popřít, začínal být trochu zvědavý. Ale jen dokud Tom neotevřel dveře a nepokynul mu směrem dolů po schodech, které jasně vedly do sklepa.
„Ani náhodou,“ řekl Bill a obrátil se na Toma, který se zasmál. „Tam nepůjdu.“
„Nechystám se tě zabít ve svém sklepě, Bille,“ řekl Tom se smíchem. „No tak, nemůžeš si snad pořád myslet, že ti ublížím?“
Bill se zamračil. Ne, ve skutečnosti nevěřil, že by mu Tom ublížil, ne, ale stále nebyl velkým fanouškem sklepů a jít tam dolů s někým, kdo jej stále může nebo nemusí nenávidět, mu nepřipadalo jako příliš chytrá věc. Jistě, nevypadalo to, jako že jej Tom stále nenávidí, ale připadalo mu to až příliš k neuvěření.
„Bude se ti to líbit,“ řekl Tom s úsměvem. „Nebo, no, myslím, že bude,“ kousl se do rtu. „Doufám, že se ti to bude líbit.“
Bill si povzdechl a pohlédl na schody, vůbec se mu nelíbilo, jaká tam byla tma.
„Žádné světlo?“ Zeptal se nejistě. „Mohli bychom spadnout…“ Spadnout a zabít se, a potom by si Tom nemusel dělat starosti o jeho zabití, protože už by bylo hotovo.
Tom se znovu rozesmál a natáhl se po vypínači. Široce se na Billa zazubil, když schody zalilo jasné světlo a k Billovu překvapení to nebyly klasické rozviklané schody, které obvykle vedly do sklepa a nikdo je příliš nepoužíval. Místo toho byly ze stejného drahého dřeva jako schody do prvního patra, a tyhle byly matně zelené, díky čemuž se celý suterén zdál být mnohem vstřícnější, než si Bill myslel, že bude.
„Chceš mi ukázat své studio?“ Zeptal se a pomalu se vydal ke schodům, než začal pomalu scházet směrem dolů, a cítil se trochu nervózně, když se Tom vydal těsně za ním.
Jeho rozumná část si nemyslela, že by jej Tom zabil, ale jeho další část byla stále lehce paranoidní a on neměl rád, když za ním někdo šel tak blízko.
„Ty ho chceš vidět?“ Zeptal se Tom, a když došli dolů, postavil se vedle Billa a naznačil mu, aby pokračoval. „Mám něco jiného, co ti chci ukázat, ale jestli ho chceš vidět, můžeme jít nejdřív tam.“
„Co jiného tady ještě máš?“ Zeptal se Bill a tentokrát dokonce ani nedokázal skrýt svou zvědavost.
„No, je to studio, ale ne hudební,“ zazubil se Tom. „Pojď, ukážu ti to. Na to druhé se můžeme podívat později.“
Bill se cítil zmateně, ale stejně ho následoval a brzy se zastavili přede dveřmi, kde se k němu Tom otočil a k Billovu překvapení se zdál být vzrušený očekáváním.
„Nejsem si jistý, že nám to pomůže najít něco, co bys mohl dělat po zbytek týdne,“ řekl Tom s úsměvem. „Ale vzhledem k tomu, že o mně chceš vědět tyhle náhodné věci, myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit.“
Bill se tvářil zmateně, zatímco Tom otevřel dveře, a následoval jej dovnitř, opět trochu nesvůj ze tmy. Tom se ale nezdál, že by mu to vadilo a zavřel za nimi dveře, takže byli ponecháni v naprosté tmě.
„Ehm… Tome?“
„Neboj se,“ uslyšel za sebou Tomův hlas. „Pořád se tě nechystám zabít.“
Bill se zamračil, když se Tom lehce zasmál, poté se místnost náhle zaplnila světlem a Bill nedokázal zadržet malý povzdech, který se mu vydral z krku, když se rozhlédl.
„Wow.“ Vydal ze sebe ohromený smích. „Ty jsi taky umělec?“
Tom ho skutečně vzal do studia, do výtvarného ateliéru, který byl plný různých obrazů. Ale nebyly to jen tak ledajaké obrazy. Všechny byly pouze ve třech barvách, v bílé, černé a nějaké výraznější, jako byla červená nebo žlutá, která na každém obraze vynikala.
„To jsi vážně dělal ty?“ Zeptal se Bill, kterému se tomu nechtělo příliš věřit. Ten chlap vážně nemohl být talentovaný jak v hudbě, tak i v malování. To prostě nebylo fér.
„Jo,“ zazubil se Tom. „Je to takový můj koníček. Začal jsem s tím, když jsem si potřeboval odpočinout od své ženy,“ zasmál se. „Nenáviděla sklep, který jsme v domě měli, takže tam dolů nikdy nechodila, což znamenalo, že jsem byl o samotě.“
„Jsou úžasné,“ zamumlal Bill a přešel k jednomu obrazu, na kterém byl pár v dešti. Vše bylo černé a bílé, s výjimkou deštníku, který byl namalován zářivě červenou barvou. „Nikdy jsem nic takového neviděl,“ dodal a podíval se na další plný stromů, kde z tmavých barev vystupoval pouze žlutý motýl.
Tom se ještě jednou tiše zasmál a Bill sám sebe přistihl, že se mu líbí, jak to zní. Ten muž se zdál být tak veselá osoba. Neustále se usmíval a smál a nějak se mu podařilo způsobit, že se Bill v tom velkém domě vlastně cítil vítán. Dokonce jako kdyby jej tam Tom přivedl jen proto, aby si s ním promluvil, ale teď mu ani nevadilo, že jej tam má.
„Co se mezi vámi dvěma stalo?“
„Spousta věcí,“ řekl Tom. „Byli jsme příliš rozdílní a oba jsme udělali chyby, které jsme nemohli vrátit zpátky. Nakonec jsme se rozhodli, že jsme prostě nebyli stvořeni jeden pro druhého.
„Je ona Nicolina matka?“ Zeptal se Bill a obrátil se k Tomovi, který měl v očích zamyšlený pohled.
„O ní žádné otázky, Bille,“ řekl nakonec. „To jsem na začátku řekl jasně.“
„Neptám se pro svůj článek,“ řekl Bill a cítil se trochu ublíženě, že si Tom myslel, že by to skutečně použil. „Říkal jsem ti, že bych nepoužil žádné informace, které se tento týden dozvím o tvé dceři, bez ohledu na to, o čem se rozhodnu psát.“
„Tak proč to chceš vědět?“
Bill svraštil obočí a nebyl si jistý, co odpovědět.
„Prostě jsem zvědavý,“ řekl místo toho. „Nemusíš odpovídat.“
Tom pomalu přikývl a zamyšleně se obrátil k jednomu z obrazů.
„Nejsem si jistý, jak moc chci, aby toho lidé věděli,“ řekl Tom pomalu a sám pro sebe přitom přikyvoval. „Ale moje žena a já…“ zavrtěl hlavou a povzdechl si. „Vzali jsme se kvůli našim rodičům,“ řekl. „Obě naše rodiny byly velmi úspěšné a rozhodly se, že by to bylo dobré pro obchod.“ Otočil se k Billovi a tentokrát nevypadal tak šťastně jako obvykle. „Nebyli jsme nuceni se vzít nebo tak něco, ale oba jsme věděli, že to je to, co naši rodiče chtějí, a tak jsme to udělali.“
„Byli jste spolu šťastní?“ Zeptal se Bill.
„Vůbec ne,“ odpověděl Tom s pokrčením ramen a znovu odvrátil pohled. „Ale nebyli jsme ani nešťastní. Alespoň ne na začátku, a později… no, když jsme jeden druhého nemohli vystát, šli jsme za někým jiným. Nakonec jsme se oba rozhodli, že je zbytečné se dál snažit, a tak jsme se rozvedli a teď je vdaná za někoho jiného.“
Bill zamrkal a nebyl si jistý, co říct. Tohle bylo daleko víc, než si kdy myslel, že by mu Tom pověděl, a ani si nebyl jistý, že to Tom dostatečně promyslel. Kdyby o tomhle Bill napsal… no, Tom by potom nevypadal příliš dobře. Muž, který přiznává, že podváděl svou ženu, bez ohledu na to, jak nešťastní spolu byli, nebylo něco, co by jeho fanoušci chtěli vědět, opravdu ne. Oni chtěli, aby jejich celebrity byly dokonalé, a tohle by mohlo kompletně zničit Tomovu image.
Tom zavrtěl hlavou a poté pohlédl na Billa s malým úsměvem na rtech, jako by chtěl odlehčit náladu.
„Chceš jít zpátky nahoru?“ zeptal se a ukázal směrem ke dveřím. „Myslím, že by brzy měla být připravená večeře a já vážně umírám hlady.“
„Jistě,“ Bill přikývl a tak docela nechápal, co se to právě stalo. „Až po tobě.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Takže Tom se kromě muziky věnuje i malování ? Takový všestraný umělec, že ? 🙂
Bill má docela odvahu, že do toho sklepa vlezl. Myslím, že by si neměl být tak jistý, že mu od Toma nic nehrozí. Já osobně pořád nevím, co si o něm mám myslet. Pokaždé, když mluví s Billem a je přátelský, tak přemýšlím: Je to upřímné, nebo se jen přetvařuje ? A když mu prozrazuje nějaké věci o sobě, počítá už dopředu s tím, že je Billovi stejně nedovolí použit v jeho článku ? Ale docela chápu, že nepovedeným manželstvím z rozumu se fanouškům chlubit nechce…
Díky za překlad
Koukám, že na co Tom sáhne, to se mu daří – kromě manželství. Ale tam to nebyla tak úplně jeho volba. Když šli do toho sklepa, dost mě pobavily Billovy obavy. Já už dlouho nevěřím tomu, že by mu Tom chtěl ublížit, tedy aspoň ne fyzicky. A bez ohledu na to, co oba plánují, se pomalu sbližují. Už se těším, co bude dál. 🙂
Jsem na tom podobně jako Ireth, protože často přemýšlím, jestli to, co Tom Billovi říká, mu skutečně říct chce a nebo to říká jen tak, protože stejně ví, že Billovi nedovolí použít naprosto nic z toho, co mu řekl nebo co Bill vyfotil. Začínám pomalu věřit, že Tom je skutečně fajn, ale zatím to není 100%. Mám strach, že se nakonec Bill spálí!
Rozhodně začínám mít pocit, že se mezi nimi začíná rozvíjet něco hlubšího, ale zatím si nedovoluju tomu dát pořádný průchod a jsem obezřetná. Oba na sebe alespoň ze začátku šili pěknou boudu, takže jsem docela zvědavá, jak tohle nakonec dopadne.
Díl byl tohle ale rozhodně krásný! 🙂
Moc děkuji za perfektní překlad! 🙂
Tom asi začíná trochu Billovi věřit jsem zvědava kam až zajde a Bill to určitě nezneužije aspoň tomu věřím.
Tiež celý čas premýšľam nad Tomovým plánom získať si Billa tak aby vymazal všetky fotky a vzdal aj ten článok o jeho súkromí. Dúfam, že nedokáže byť celý čas tak chladne vypočítavý ale neodvažujem sa mu veriť. Do tej pivnice by som na Billovom mieste asi tak ľahko nešla:)
Ďakujem za kapitolu.
Taky přemýšlím jestli je Tom milý a sdílný prostě proto že je takový nebo si užívá že to pak Bill nebude moct použít. Doufám v první variantu protože si začínají vytvářet fakt pěkný vztah. Líbí se mi ty momenty kdy jsou sami a svěřují se.
Děkuju Zuzu za překlad.