autor: ophelia_seven
Příchuť dokonalosti a ráno poté
Bill se pevně držel Tomovy ruky i poté, co se dostali ven z domu Jacoba Deana. Večírek byl jen pár bloků od jeho domova, takže tam šel pěšky, ale cesta zpátky byla trochu jiná. Dovolil, aby byl zneuctěn, a nyní cítil následky. Zadek ho bolel, jako kdyby byl trvale poškozen, ačkoliv byl dost chytrý, aby věděl, že to není tento případ.
Ale být schopen cítit Toma, držet ho za ruku, zatímco šli potemnělou ulicí v jeho čtvrti, byl dobrý pocit, byl to správný pocit. To způsobovalo, že všechno ostatní se prostě rozplynulo. Ani slova při chůzi nebyla nutná. Bill řekl Tomovi, aby ho nepouštěl, a Tom neměl v úmyslu porušit slib, že to neudělá.
Všechna světla v Billově domě byla zhasnutá, když se konečně dostali zpátky domů, jeho matka už byla v posteli. Bill vedl Toma předními dveřmi, a Tom poznamenal, že to je poprvé, kdy přišel tímto způsobem. Bill se vědoucně usmál, ale neřekl nic. Byl příliš přemožen pocitem tepla Tomovy ruky a otírání jejich nohou a rukou, když šli příliš blízko u sebe.
Nahoře se Bill zastavil před dveřmi svého pokoje a obrátil se ke svému příteli. Zvedl třesoucí se ruku k andělově tváři, jeho nehty přejely přes měkkou kůži, která se pohnula, když se usmál. „Nemůžu tomu uvěřit,“ vydal ze sebe nezvučným šepotem. „Mám pocit, že se mi to jen zdá.“
Tom zavrtěl hlavou a volnou rukou uchopil Billův krk. „Nezdá.“ Bill přitiskl tvář do jeho dlaně, užíval si ten dotek, tak sladký a smyslný, tak starostlivý. Mělo to daleko k tomu, co udělal s Georgem, a ještě dál k tomu, co od Georga dostal. „Cítím se, jako bych tě měl přenést přes práh,“ zavtipkoval Tom a Bill se zazubil a zavrtěl hlavou.
„Chtěl bych tě nechat, ale jestli to je opravdu sen, tak by můj pád stačil na to, aby probudil mámu,“ řekl Bill, oči se mu stále leskly nadějí a obdivem. „A pak bych jí musel vysvětlit, proč jdu domů tak pozdě a smrdím jako alkohol a… sex.“ Bill nad tou myšlenkou svraštil nos. „Smrdím odporně.“
„To není pravda.“
„Měl bych se osprchovat,“ řekl Bill, a znovu ignoroval Tomovy argumenty.
Tom zvedl jejich sepnuté ruce a zvedl obočí. „Chceš, abych tě pustil?“ Zeptal se, a když zachytil okamžité zalesknutí v Billových očích, dodal: „Nebudu se s tebou sprchovat.“
Bill se kousl do rtu, jak bojoval s nevyzpytatelným úsměvem. „Mohl bys…“ Cítil se odvážný a statečný, na vrcholu celého zatraceného světa. Bylo úžasné, jak daleko ho mohl zavést jednoduchý dotek.
„Ale nebudu,“ dohadoval se Tom a jeho oči chytly odstín vážnosti, který se Bill naučil velmi rychle rozpoznávat, takže se podvolil.
„Takže postel,“ řekl Bill a konečně otevřel dveře svého pokoje. Napůl čekal, že skutečně sní a že tam najde sám sebe, jak poklidně spí ve své posteli a zdá se mu o něčem tak úžasném, jako je schopnost se Toma dotknout, ale jeho postel byla prázdná, stále ustlaná z dnešního rána a tak lákavá.
Stále svírající Tomovu ruku a měnící ruce, jen když to bylo nutné, se Bill svlékl po tmě až do boxerek a vlezl do postele pod přikrývku, aniž by pustil Tomovu ruku na dost dlouho, aby se každý z nich mohl dostatečně uvelebit, než se setkali uprostřed postele. Jeho prsty zůstaly pevně sevřeny kolem Tomových a Tomova ruka sebou ani jednou neškubla, zatímco se soukal pod deku vedle Billa.
„Zůstaneš celou noc?“ Požádal Bill, oči se mu zavíraly a na tváři měl přilepený permanentní úsměv.
„Ty víš, že ano,“ opáčil Tom okamžitě, a pak polkl, když si pomyslel, že to Bill možná nevěděl. Ve skutečnosti mu nedal příliš důkazů, že drží slovo. „Opravdu se omlouvám, že se v poslední době držím dál, aniž bych ti cokoliv vysvětlil.“
„To je v pohodě,“ řekl Bill uprostřed zívání a poté otočil hlavu k Tomovi a volnou ruku položil andělovi na rameno, kde zkroutil prsty kolem jeho tlustých dredů. Byly na dotek měkčí, než si myslel, že budou. Bylo to příjemné překvapení. Ale bylo by hezké vědět, proč pořád na tak dlouho mizíš.“
„Je to…“ Tom zaváhal, ale chtěl dát Billovi odpovědi, které hledal, a usoudil, že už stejně porušuje pravidla. „Je těžké vědět, co ti můžu říct, a co ne,“ vysvětlil.
„To je v pohodě,“ opakoval Bill. „Nemusíš mi to říkat.“
Tom věděl, že mu to nemusí říkat, ale také v jeho hlase zaslechl zklamanou rezignaci a nenáviděl myšlenku na to, že on s tím má co dočinění. „Musel jsem si jít promluvit s VS,“ začal Tom a žvýkal si ret, jak hledal ta správná slova. Nechtěl, aby si Bill myslel, že ho dostal do problémů – protože to byla opravdu všechno Tomova vina, že se neustále vracel do kanceláře VS – ale chtěl, aby porozuměl složitosti celé situace. Chtěl být schopný to všechno vysvětlit, ale věděl, že nemůže. Byly tam kousky skládačky, kterým dokonce ani sám Tom nerozuměl. „On řekl – a já jsem souhlasil – že bychom spolu nikdy nemohli být romantickým způsobem, takže by bylo nespravedlivé tě takhle popotahovat.“
„Ne,“ přel se Bill okamžitě, rychle a pevně. „Já chci cokoliv, co od tebe můžu dostat, tak málo, nebo tak moc, jak jen to může být.“ Stiskl Tomovi ruku, jako by chtěl říct věci jako tyhle, a Tom musel spolknout své obavy. Neměl ponětí, proč ho Bill cítil, nebo co se bude dít dál.
„Tohle,“ řekl Tom a stiskl Billovu ruku nazpátek, „možná věci trochu mění. Já ani nevím, co to je.“
„Je to držení se za ruce, Tome,“ řekl Bill s kamennou tváří, úsměv ale zasáhl jeho oči a jemu v nich zajiskřilo, dokonce i ve tmě. „Určitě už jsi ten pojem slyšel.“
„Vtipné,“ zazubil se Tom do tmy a zavrtěl se v Billových přikrývkách. Když se znovu uvelebil, s Billovou přední částí těla přitisknutou k jeho vlastní a s jeho sladkým dechem dopadajícím mu na tvář, Tom opět zvážněl. „Zabíjí mě sledovat, jak děláš různé věci a žiješ si svůj život, zatímco já nejsem jeho součástí.“
„Ty jsi součástí mého života, Tome,“ řekl Bill a přitiskl se blíž k Tomovi, dokud neležel prakticky na něm, našel pohodlí ve způsobu, jakým do sebe zapadala jejich kolena, jejich ruce, jejich paže. Celá jejich těla se zdála být jako stvořená jedno pro druhé, perfektně se k sobě hodila. Nebylo to jako nic, co Bill dosud zažil.
„Navzdory tomu, co říká, já si nemyslím, že se od tebe ještě můžu držet dál,“ přiznal Tom šeptem toto tajemství do tmy, aby to slyšeli jen on a Bill. Tajně uvažoval, kolik se toho z této noci dostane k VS a jak dlouho to bude trvat, než se ocitne zpátky v budově s bílými stěnami, bílou podlahou a prošedivělým mužem za stolem.
„Tak se nedrž dál,“ zašeptal Bill nazpět, jeho slova byla měkká a ospalá. Tak jednoduché řešení pro tak složitou záležitost.
Bill se probudil a slunce mu jasně zářilo do očí. Pozadí jej bolelo, tupá bolest, která mu připomínala, co dovolil, aby se stalo předchozí noc. Bill se také probudil s tváří přitisknutou do teplé hrudi a s těžkýma, hřejivýma rukama omotanýma kolem něj. Prudce se nadechl a napůl otevřel oči, když si uvědomil, že to nebyl sen. Byl schopen cítit svého anděla, stále ho cítil, zatímco vedle něj spal a chránil jej, dokonce i ve spánku.
„Ach můj bože,“ zašeptal si Bill pro sebe a zvedl ruku, aby přejel prsty po Tomově tváři, dolů po jeho čelisti až na linii krku. Tom sebou ve spánku trhl a pohnul řasami. Zatímco se mu oči pohybovaly za očními víčky, Bill uvažoval, o čem sní – jestli sní o stejných věcech, o kterých snil každou noc Bill, anebo jestli jsou zcela odlišní.
Nemohl uvěřit tomu, jak skutečný se Tom zdál být, jak snadné bylo si představit, jak jsou spolu, ve vztahu. Nikdy předtím to nebylo proveditelné, ale teď – teď by to mohlo být možné, nebo ne? Bylo to skutečné. Všechno, co se stalo předešlou noc, bylo stoprocentně reálné.
Ponořen do svých myšlenek a do obdivování anděla spícího v jeho posteli, si Bill uvědomil až po několika minutách, že jeho matka už je vzhůru a pobíhá po kuchyni. Nakoukl přes Tomovo spící tělo a spatřil, že je už po deváté hodině. Bylo později, než do kolika obvykle spal, ale stále ještě příliš brzy na to, aby byl vzhůru po té, co přišel tak pozdě. Jeho matka by jej pravděpodobně ještě nějakou chvíli nechala spát, ale Bill chtěl sobecky strávit více času s Tomem, dotýkat se ho, cítit ho.
Naklonil se kupředu a přitiskl rty k výklenku Tomova obočí a Tomovi pod tím dotekem zaškubalo oko. Bill přesunul rty na Tomovu tvář, bradu, špičku nosu. Vyhýbal se jeho ústům, ačkoliv se tohoto cíle chtěl dotknout svými rty tak strašně moc, protože chtěl, aby při jejich prvním skutečném polibku byli oba při vědomí. Tom se probudil díky polibkům zasypávajícím jeho tvář, pomalu otevřel oči a zaostřil na Billovu sladce vzrušenou tvář.
„Dobré ráno,“ zaskřehotal s úsměvem. „Kolik je hodin?“
„Devět,“ odpověděl Bill a tiše se pro sebe zasmál, jak Tom zavřel oči a zasténal. Když oči znovu otevřel, Billův obličej se stále nacházel jen několik centimetrů od jeho vlastního. Byl roztomilý, došel Tom k závěru, a zvedl hlavu vzhůru, zatímco omotal ruku kolem Billova krku. Přitáhl je k sobě pro řádný polibek, spojil jejich ústa dohromady a jako pozdrav dobrého rána si vzal Billův spodní ret jako rukojmí, něžněji a sladčeji, než si Bill kdy představoval, že by polibek mohl být. Tomův piercing byl chladný proti jeho rtům a jeho ruka hřejivá na jeho zátylku.
Každý pocit, který Bill mohl cítit, přijal desetinásobně, vstřebával to všechno, jako by už nikdy nebyl schopný to znovu pocítit. Modlil se, aby ano, ale nic z toho, co se s Tomem dělo, jej už nemohlo překvapit.
Když se Tom od polibku odtáhl a zanechal Billa s hvězdami v očích, promnul si bolavé břicho. „Umírám hlady,“ řekl a zdálo se, že to upoutalo Billovu pozornost.
„Já myslel, že ty nepotřebuješ jíst?“
Tom přikývl a tiše přemýšlel. Bylo to zvláštní, neměl by mít potřebu jíst. „Neměl bych ani spát,“ řekl a okamžitě zazíval, jako by chtěl podtrhnout skutečnost, že něco je v nepořádku.
„To je divné,“ došel Bill k závěru a Tomovi hlasitě zakručelo v žaludku, ten zvuk se rozlehl celou místností.
Billovi se rozšířily oči a poté se zvětšil jeho úsměv. Naklonil se, aby vtiskl rychlý polibek na Tomovy rty, než se odtáhl a odhodil ze sebe deku. „Nech mě, abych se jednou postaral já o tebe,“ řekl nadšený, že má možnost si s ním prohodit místo. Pro jednou bude on ten pečovatel, ten ochránce.
Tom se rychle posadil, jakmile Bill odešel ke skříni a vytáhl si tričko. „A jak budeš…?“
„Máma dělá snídani,“ řekl Bill, jeho slova tlumila látka trička, které si natahoval přes hlavu. „Něco ti sem prostě propašuju.“
Bill se kousl do rtu a zazubil se, než přešel pokoj zpátky k posteli. „Ach, Tome,“ zazubil se, a poté se naklonil pro další polibek, který Tom prodloužil, když jej popadl a podržel u sebe. Jakmile Billa konečně nechal, aby se odtáhnul, Bill se pořád zubil od ucha k uchu a udělil Tomovi přísné instrukce. „Zůstaň tady, ani se nehni.“
Bill strávil pár minut v koupelně, aby se ujistil, že nesmrdí jako den starý chlast a sex, a poté seběhl dolů, neschopný smazat usměv ze své tváře. Nikdy by to nedokázal vysvětlit, ale něco na tom, že Toma mohl cítit – držet ho za ruku, spát zabalený v jeho náruči a políbit ho na dobré ráno – to vše dělalo na denním světle odlišnější, tak nějak jasnější a ne tak ponuré.
Bill po cestě do kuchyně zakopl o Charlieho a jen stěží se mu podařilo zachytit se stěny, než spadl na zem, a dokonce ani to nemělo vliv na úsměv na jeho tváři ani na slabou vteřinu. Ten zvuk přitáhl matčinu pozornost, zatímco stála před lednicí a ukládala zpátky dovnitř věci, které si vytáhla na přípravu palačinek – jež stále ležely na lince a chladly. Položila dovnitř sklenici marmelády, zavřela lednici a naklonila hlavu směrem k Billovi.
„Jaká byla párty?“ Její pohled byl propleten pobaveným podezřením, když se posadila ke stolu a sledovala, jak se její syn loudá přes kuchyni a naklání se nad talířem palačinek. Vzal si kousek z vršku jedné, než promluvil.
„Stálo to za hovno, než dorazil Tom.“ S kouskem palačinky stále sevřeným mezi prsty Bill zamrzl na místě, když si uvědomil, že se právě zmínil před svou matkou o Tomovi. Doufal, že – ne, modlil se – že ji to nebude zajímat a prostě to nechá být, ale na to ji až moc dobře znal. Byla od přírody zvědavá – Bill to měl po ní – a pochytila všechno.
„Tom, hm?“ Zeptala se, když se Bill obrátil k ledničce, aby vytáhl sirup, periferním viděním zahlédl její zaujatou tvář. „Kdo je Tom? Proč jsem o něm nikdy neslyšela?“
„Je to jen kamarád,“ vymluvil se Bill rychle v naději, že ji to uspokojí, ale to se samozřejmě nestalo. Věděl, že to tak bude.
„Ze školy?“
Bill si vložil kousek palačinky do úst a přejel si zuby přes prst. „Ehm, tak trochu?“ Otočil se, a našel na sobě oči své matky zaměřené s takovou intenzitou, jakou neviděl už dlouhou dobu. „Chodí tam, ale není to místo, kde jsme se potkali.“
Byla to troufalá lež, a Bill to věděl v okamžiku, kdy opustila jeho ústa, ale co jiného měl dělat? Kdyby jasně přemýšlel, vůbec by o Tomovi nezačal. Ale on měl stále ještě hlavu někde v oblacích, stále byl vyveden z míry novým vývojem jejich vztahu. Tom ho políbil – celou noc jej držel v náruči a pak jej na dobré ráno políbil. To bylo vše, na co dokázal myslet.
„Aha,“ uznala jeho matka pomalu a pokývala hlavou, aby ukázala své porozumění. „Měla bych se ptát, kde jsi ho potkal?“
Bill téměř vyhrkl, že v nemocnici, ale stejně rychle si uvědomil, že tam byl jen stěží ponechán o samotě. V žádném případě by se s Tomem nemohl setkat v nemocnici, když jeho matka téměř vždy číhala za rohem.
„Na párty,“ pokrčil rameny a doufal, že jí tato odpověď bude stačit.
„Ráda bych se s ním setkala.“ Billovi ztuhla krev v žilách při té myšlence. Jak by vůbec mohl ty dva seznámit? Pokud bude Tom už pevná součást jeho života, bude muset vymyslet nějaký způsob. Ale nemohl tady stát a své matce to hned slíbit.
Jaké jsou tvé plány na dnešek?“ Zeptal se jako nehorázný pokus o změnu tématu.
Matka jej ostražitě pozorovala, rukou si prohrábla vlasy a poposedla si na židli, na které seděla. „Řekla jsem paní Johnsonové, že jí pomůžu uklidit garáž,“ řekla a ačkoliv se při tom usmívala, její tón byl útrpný. Vstala, aby položila svůj hrnek a talíř do umyvadla, a pokračovala ve vysvětlování zády k Billovi. „Má to těžké od té doby, co její manžel zemřel.“
Bill přikývl, když se k němu jeho matka otočila zpátky, protože věděl, jak těžké pro ni bylo říct někomu ne za těchto okolností. Věděla, jaké to je, zůstat sám se seznamem věcí, které je potřeba udělat, se seznamem nepříjemných povinností, které jsou jen stálou připomínkou toho, co jste ztratili. Viděl, jak jeho matka prošla tím samým, vypořádávala se se stejnými problémy, když jeho otec zemřel.
„Kdy tam musíš být?“
Řekla jsem jí, že tam přijdu dnes ráno,“ odpověděla. „Zrovna jsem se chystala do sprchy, až uklidím kuchyň.“
Bill okamžitě spatřil svou příležitost a chytil se jí. „Jdi na to. Já to tady dodělám.“
„Jsi si jistý?“ Zeptala se, ale její kroky se už pohybovaly směrem z kuchyně a pantofle jí přitom šoupaly po podlaze.
„Jo, běž,“ odmávl ji Bill a pocítil více než jen trochu úlevy, že nebude muset vymýšlet chabou výmluvu, aby si mohl vzít talíř s jídlem do svého pokoje pro svého andělského přítele. „Taky to tady uklidím, až budeš pryč.“
Jeho matka se ve dveřích usmála, její poděkování bylo jasné a hlasité v tichém zakřivení jejích úst, a pak se otočila a zamířila nahoru do sprchy, takže Bill rychle uklidil kuchyň a naplnil talíř jídlem pro sebe i Toma.
Jedna Billova část se děsila okamžiku, kdy otevře dveře do svého pokoje, s očekáváním, že najde Toma, jak stále lenoší v jeho posteli, a místo toho najde prázdný pokoj. Zpomalil své kroky a oddaloval tak ten okamžik. Snažil se sám sebe přesvědčit, že by to zvládnul, že by to nakonec bylo v pohodě.
Ale nemusel se obávat toho, že by Tom byl pryč. Jakmile otevřel dveře do pokoje, všechny jeho obavy se rozplynuly. Tom seděl v jeho posteli a na klíně měl otevřenou kopii Romea a Julie. Bill na okamžik zůstal stát ve dveřích a jen ho pozoroval s dechem zaseknutým hluboko uvnitř hrudi.
„Fanoušek Shakespeara?“ Zeptal se, když znovu našel svůj dech. Jakmile za ním zaklaply dveře, Tom vzhlédl, na chvíli zmatený, a pak zavrtěl hlavou.
„Ani ne,“ odpověděl a poté zvedl knihu pro podrobnější zkoumání. „Ale můžu říct, že ty jsi.“
Bill pokrčil rameny, přešel místnost s jejich snídaní a dával pozor, aby po cestě o nic nezakopl. Položil talíř mezi ně a podal Tomovi vidličku. Tom snědl vděčně více než polovinu, až Bill začal přemýšlet, jak je to dlouho, co Tom vlastně jedl cokoliv hmatatelného, a proč to potřeboval teď, když dříve ne. Mluvení mezi nimi bylo během jídla minimální, jelikož oba dva měli docela velkou chuť k jídlu.
Když skončili, dali prázdný talíř na stranu a zavrtali se zpátky pod peřinu, slunce svítící přes okno tomu dodávalo to správné množství extra tepla. Bill věděl, že má před sebou dlouhý den domácích prací, ale v současné chvíli chtěl prostě zůstat s Tomem. Chtěl si vychutnat každý okamžik, který dostal. Bill se uvelebil a přitiskl koleno mezi Tomova stehna, čímž propletl jejich nohy způsobem, jakým je měli předchozí noc, kdy se tak pohodlně vyspal.
Zatímco se vrtěl, Tom provedl úpravy svého vlastního těla, dokud nebyli přitisknutí k sobě, břicho na břicho, brada na krk. „Na tohle bych si dokázal zvyknout,“ zamumlal Bill a Tom se kolem něj napjal.
„Já nevím, jestli bys měl,“ řekl, jeho slova byla obezřetná a nervózní.
Bill zaváhal, než přikývl hlavou. „Já vím.“ Přisunul se blíž a upravil si své ohebné paže a dlouhé nohy. Když kolenem narazil do tvrdé erekce, o které si byl jistý, že zrcadlila jeho vlastní, Tom zasyčel a jemu se rozšířily oči. „Tome?“
„Hmm?“ Odpověděl anděl, ale jeho hlas byl napjatý, vyšší než obvykle, a zdůraznil ten zvuk zamručením, když se Bill opět trochu pohnul.
„Mělo by se tohle stát?“
Tom nezaváhal a přikývl, ačkoliv jeho tvář se stále zdála být napjatá starostmi. „Je to naprosto přiroze-„
„Ne obecně,“ přerušil ho Bill. „Myslím tím, tobě. Ty spíš, jíš, a teď jsi… Chci říct, ty…“
„Ne,“ odpověděl Tom. „Nemyslím si, že by se mi to mělo stát.“
„Oh,“ odpověděl Bill, zkroutil prsty kolem jemných dredů svého anděla a zvažoval další krok. Musel být opatrný, věděl, že šlape na nebezpečné území. Ale nemohl si nechat ujít tu příležitost a ničemu to nemohlo ublížit, když se aspoň zeptá. „Tome?“
„Hmm?“
Bill vyklonil hlavu z pod Tomovy brady a pohlédl na něj. „Můžu se tě dotknout?“
Tom sebou škubnul nad tou otázkou, a nad vlnou rozkoše, která zamířila rovnou k problému mezi jeho nohama. Věděl, že by neměl, věděl, že ho to dostane do problémů, ale z Billových slov se mu natolik zatočila hlava, že sám sebe přistihl, jak přikyvuje, i když mu hlavou probíhaly všechny možné důsledky.
Na to, jak byl nevinný, Billův dotek byl pevný a sebevědomý, příjemný, aniž by se opravdu snažil. Vklouzl rukou pod okraj Tomových boxerek a vytáhl ho ven, své prsty pevně omotal kolem tvrdého, teplého svalu.
Tom nechal ze svých pootevřených rtů vyklouznout povzdech, jak Bill začal pohybovat rukou, jemnou jako hedvábí, nahoru a dolů, palcem přejížděl přes štěrbinu na vrcholku a stiskával prsty pevněji kolem kořene. Tom se napjal, jak si Billovy prsty dotancovaly svou cestu k jeho varlatům, tahaly za ně a kroutily, dokud Tom nenatáhl nohy až ven z pod pokrývky, s prsty u nohou směřujícími na jih.
„Já myslím-“ zavrčel Tom a Billova ruka zpomalila, kdy Tom získal více jeho pozornosti. „Myslím, že už jsi tohle někdy dřív dělal. Jsi v tom až příliš dobrý.“
Bill zavrtěl hlavou, vlasy mu při tom spadly zpoza uší do tváře a vytvořily tak závěs soukromí, který skryl jeho červenající se tváře. „Jen sobě,“ zamumlal a poté zvýšil rychlost s odhodlanou naléhavostí a nově nalezenou sebedůvěrou.
Tom se držel tak dlouho, jak jen mohl, snažil se sám sebe oddělit od té situace, ale Billova ruka byla neúprosný expert a jediným pohybem zápěstím z Tomova těla vytáhla všechnu jeho sebekontrolu. Nakonec Tom vyvrcholil, potřísnil celou Billovu ruku, aniž by měl šanci jej dokonce varovat.
„Bille,“ řekl, když se vrátil zpátky na zem. Přiložil dlaně na Billovy tváře a uchopil jeho spodní ret mezi zuby, Bill zabroukal jako vyjádření sebeocenění k dobře vykonané práci. „To bylo zatraceně úžasné,“ vydechl proti Billovým rtům. „Nech mě ti to oplatit.“
Ačkoliv Billovo tělo téměř elektrizovalo jen při pomyšlení na Tomovu ruku na sobě tímto způsobem, zavrtěl hlavou. „Příště,“ slíbil se sebevědomým kývnutím.
Na to budou mít čas později.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
To byl krásný díl. Ach bože, to je taková nádhera. Být Billem tak mám taky strach, že když Toma na moment spustí z očí tak mu zmizí. Akorát mám teď obavy co bude dál, protože každé štěstí je po zásluze potrestáno. Kdo ví jaké to bude mít pro Toma následky. Doufám že VS má pochopení pro zamilované blázny, protože Bill by to pravděpodobně nepřežil kdyby už neměl Toma vidět.
To byla paráda jen by mě zajímalo z jakého důvodu se Tom zhmotnil.
Doufám, že Billova naděje, že později budou mít ještě nějaký čas, není marná. Kdoví co se teď stane, jak na to zareaguje VS. A možná to tak mělo být a všechno se v dobré obrátí. Každopádně ta euforie, kterou ti dva právě prožívají, je nepřekonatelná.
Děkuji za krásný dílek a těším se na pokračování.
Tak tohle byla dokonalost! ♥ Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že byl Tom hmotný tak dlouhou dobu. Minule jsem si nedovolila nad něčím takovým ani přemýšlet. Celou dobu jsem čekala, že jejich spojení se brzy přeruší, ale on tam s ním byl Tom celou noc, ráno, a teď ještě tohle! Wow! Jsem z toho v šoku ještě teď, ale je to krásný šok.
Stejně jako Bill jsem i měla strach, že jak se Bill vrátí do pokoje se snídaní, Tom bude pryč. Díky bohu, že tomu tak nebylo. Nesla bych to hodně špatně. Teď je to naprosto dokonalé a nádherné, mělo by to takhle zůstat už napořád! ♥ Skoro jsem cítila, jako bych byla na Billově místě a všechno to nové s Tomem jsem prožívala s ním a usmívám se ještě teď. Nemám žádných kloudných slov, protože jsem z toho všeho hotová ještě teď!
Každopádně jsem strašně zvědavá na to, co se stalo..nepřijde mi normální, že se Tom jen tak najednou zhmotnil a na tak dlouhou dobu. Ještě k tou má hlad, spí a dokáže se vzrušit. Co bude teď?! Když se bude chtít vrátit zpět k sobě domů, bude stále moci? Bude vědět, jak se vrátit do zpáteční podoby, kdy se jej Bill nebude moci dotknout? Bude mít problémy s VS? Jak to VS vůbec vysvětlí, že je tohle možné? Mám tolik otázek!!!!
Po tomhle dílu začínám být značně optimistická, tak doufám, že mě ten úsměv po příštím díle nepřejde. 😀 Každopádně tohle byl nejkrásnější díl! ♥ Neumím ani slovy popsat, jak šťastná za kluky jsem. Ale maličké pochyby ve mě pořád přetrvávají, takže se trošku obávám toho, co bude příště.
Teď si tím ale nenechám zkazit večer a jdu si díl přečíst ještě jednou, protože tahle nádhera si to rozhodně zaslouží!
Tisíceré díky za překlad, Zuzu! ♥♥♥
Tak to sa Billovi divím, že odmietol tú skvelú Tomovu ponuku. Čo keď sa zase vráti do nehmotného stavu? Mal si vziať čo sa dalo…. Som strašne zvedavá čo spôsobilo, že Bill môže Toma cítiť, že je Tom dokonca hladný a vzrušený… Bolo to krásne ráno. A mám neskutočnú chuť na palacinky:) Ďakujem za preklad Zuzu♥
Ách jáj, Tom sa nám zľudštil! Toto veru bude ešte zaujímavé! Ďakujem zaxčasť, bola skvelá! :-p
Úžasný díl. Možná udělal VS výjimku a pochopil, že ti dva bez sebe nemůžou žít a zhmotnil Toma.