autor: Zarlina
Nedovolím mu to
„Takže mi chceš říct, že ten divný stalkerský blb žije ve tvém domě?“ Tomův druhý nejlepší přítel Georg volal přes Skype na velké obrazovce na stěně Tomovy kanceláře, a Tom viděl, jak je zmatený. „A ty jsi s tím úplně v pohodě?“
„To já byl ten, kdo ho unesl,“ řekl Tom s pokrčením ramen. „A jestli chci ty fotky smazat, nemám moc na výběr.“
„Tak ten jeho ubohý zadek zažaluj,“ zamumlal Georg, který zjevně nechápal, kde je tady ten velký problém. „Příště by si to dvakrát rozmyslel, než by pořídil jakékoli další.“
„Nejsem si jistý, jestli můžu,“ řekl Tom pomalu. „Byl jsem na veřejném místě a on jen dělal svou práci.“ Tom pokrčil rameny a ignoroval pohled, kterým ho Gustav probodával z místa, kde seděl v jednom z křesel, zatímco byl během diskuze zticha.“ A kdybych ho skutečně zažaloval, zveřejní ty fotografie hned, a pak jsem v háji.“
„Je tady uvízlý bez internetu, dokud ho nenecháš jít,“ zamumlal Gustav, který se zřejmě rozhodl, že se připojí. „Přinuť ho zůstat trošku déle, zatímco tví lidé přijdou na nějaké řešení.“
„A pak se lidé začnou ptát, co tady dělá, a já budu obviněn z únosu.“
„Tak mu ten laptop utop v bazénu,“ zasténal Gustav. „Udělej to tak, aby to vypadalo jako nehoda, nebo cokoliv jiného.“
Tom jen obrátil oči v sloup, a otočil se zpátky ke Georgovi, který je oba zmateně sledoval.
„Co tím myslíš, dokud ho Tom nenechá jít?“ Zeptal se a podíval se na Gustava.
„Řekl tomu kreténovi nahoře, že letadlo je rozbité,“ zamumlal Gustav. „Zřejmě mít ho tady je lepší, než se prostě jen zbavit jeho věcí.“ Otočil se a znovu se zamračil na Toma. „Stejně by nemohl nic dokázat, můžu odjet a hodit to do moře, pokud se tak budeš cítit líp.“
Tom zavrtěl hlavou. „Nebuď pták, Gusi,“ povzdechl si. „Není až tak špatný.“
„Nemůže být, když jsi mu řekl o Miriam.“
„Cože jsi udělal?“ Zalapal po dechu Georg a zíral na Toma, jako by přišel o rozum.
„A taky mu řekl, že ji podváděl,“ řekl Gustav a ignoroval Tomovo vzteklé zírání.
„Ach bože, Tome,“ zasténal Georg a unaveně si promnul oči. „A je to jasné, jedu tam. Někdo ti potřebuje natlouct do hlavy trochu rozumu, a pokud na to nestačí Gustav, budu mu muset pomoct.“
„Nepotřebuju, abys mi něco tloukl do hlavy,“ zamračil se Tom. „Dokážu se o sebe postarat sám, víš.“
„Jo, jasně,“ odfrkl si Gustav ze svého křesla. „Tak proč jsi mu včera řekl všechny ty věci?“
Tom si povzdechl a naklonil se ke svému stolu, ne si tak docela jistý, jak to vysvětlit. Byla tam jedna jeho část, která se toho chtěla o Billovi dozvědět víc, a to tak moc, že začal riskovat a řekl o sobě věci, o kterých opravdu neměla být řeč. Doufal tak strašně moc, že se Bill nakonec ukáže být dobrým člověkem, a ten nový článek nenapíše, nebo alespoň nenapíše o všem, co ví, ale věděl, že je to riskantní hra, kterou pravděpodobně prohraje a že pak to bude ošklivé.
„Myslím, že za všemi těmi zdmi,“ řekl nakonec, volil slova opatrně. „Není tak špatný.“
Gustav s Georgem na něj zírali s otevřenými ústy a zmateně pomrkávali.
„To si snad děláš srandu,“ řekl nakonec Gustav a vrtěl přitom hlavou. „Proboha, Tome. Nemůžeš tomu chlapovi věřit. Je placený za to, aby ničil životy jiných lidí. Je to stalker, do prdele. „
„Nikdy mě vlastně nestalkoval,“ řekl Tom, opakovat tak to, co mu řekl Bill a měl pocit, jako by to byly už věky, ale ve skutečnosti to nebylo více než pár dní. „Nikdy není dost blízko, aby slyšel naše rozhovory, nepronásleduje mě až domů… ve srovnání s ostatními není až tak špatný.“
„Chystal se zveřejnit fotky tvé dcery,“ zvolal Gustav. „A pořád ještě neřekl, že to neudělá. Nemáme tušení, co se děje v jeho hlavě.“
„Nedovolím mu to,“ řekl Tom rychle. „Pořád mám v plánu se ujistit, že odstraní všechno včetně toho, co se dozví tento týden. Až se vrátí domů, nebude mít vůbec nic.“
„Až na vědomosti,“ řekl Georg prostě. „A dokonce i fáma bez zdroje může všechno zničit.“
„Existuje o mně spousta fám,“ povzdechl si Tom. „Zatím je nikdo nebral příliš vážně. Mluví se o tom několik dní, a to je vše, pak si najdou něco jiného k diskuzi a vše je zapomenuto.“
„Ale jestli o tom jeho časopis napíše…“ začal Gustav.
„Nenapíše,“ odpověděl Tom rychle. „Věř mi, pokud se o něco pokusí, zavolám do společnosti, pro kterou pracuje. Řeknu jim, že si o mně Bill vymýšlí lži a že jestli ho nevyhodí, zažaluju je, drsně.“
Gustav si povzdechl, stejně tak Georg, a oba se na něj dívali s výrazy, kterými mu jasně dávali najevo, že si myslí, že je idiot. Pravděpodobně taky byl, ale dokonce i když věděl, že je tohle nejspíš ta nejstupidnější věc, jakou kdy udělal, nechtěl přestat. Chtěl proniknout skrz tyto zdi, které si kolem sebe Bill vystavěl, a věděl, že jediný způsob, jak to dokázat, je projevit mu trochu důvěry. Důvěřování bylo hloupé, to ano, ale část z něj si myslela, že to bude stát za to. Doufal v to.
„Budu opatrný, okay?“ Řekl Tom s pohledem na své přátele a právě v tu chvíli si přál, aby tam Georg byl přímo s ním v místnosti, a ne jen na obrazovce. Gustav jen zřídka na cokoliv změnil názor, ale Georg… no, Georg by pravděpodobně viděl věci jinak, pokud by Billa skutečně potkal.
„Na to už je příliš pozdě,“ zamumlal Gustav. „Už jsi mu řekl až příliš mnoho.“
„Nedostane se k tomu, aby to použil,“ řekl Tom rozhodně. „Nedovolím mu to.“
Georg si povzdech, podíval se na hodiny a začal něco klikat na svém počítači.
„Budu tam dnes večer,“ řekl. „Máš štěstí, že tenhle týden bude v práci klid, takže jsem si jistý, že šéf nebude proti, když si vezmu pár dní volno.“
„To opravdu nemusíš dělat,“ řekl Tom. Chtěl, aby tam Georg byl, to ano, ale nechtěl, aby kvůli tomu chyběl v práci.
„Ale ano, musím,“ Georg se uchechtl a škádlivě se na něj ušklíbl. „Musím se setkat s tím chlapem, abych viděl, jestli děláš příšernou chybu, nebo ne.“
Tom protočil oči, ale přikývl.
„Fajn,“ povzdechl si. „Zítra si můžeme všichni dát společný oběd.“
„Žádné kuře,“ řekl Georg s dalším úšklebkem. „Přísahám, že jestli podáváš jenom kuře, tak tě uškrtím.“
Tom se smíchem zavrtěl hlavou, poté ukončili hovor a otočil se ke Gustavovi, který stále seděl na svém křesle a díval se na něj, jako by byl naprostý idiot.
„Tohle neskončí dobře,“ řekl prostě a vstal. „A pokud to nevyjde, můžeš vinit jenom sám sebe. Víš to, že jo?“
„Jo,“ povzdechl si Tom. Pokud to neskončí dobře, pravděpodobně se může nadobro rozloučit se svou hudební kariérou. „Já vím.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
No bezva, už to vypadalo, že se ledy pohnuly, a teď se tam ke Gustavovi nasáčkuje ještě Georg. Chudák Bill se má na co těšit…
Tom mě zklamal. I když je evidentní, že ho Bill hodně zaujal a jeho přístup k němu se začíná měnit, pořád se drží plánu a chystá podraz. Sice to vypadá, že už si tím vším není tak jistý, ale ja už mu prostě nevěřím. Začínám ho regulérně nesnášet a trochu škodolibě doufám, že se celá ta hnusárna otočí proti němu. Neumím si představit, jak by tohle mělo skončit, aby se to dalo považovat za happyend.
I kdyby nakonec Bill ty fotky opravdu smazal, a tím ukázal, že není špatný (tedy podle toho, jak to vnímá Tom), tak odtamtud stejně odejde s prázdnýma rukama, bez článku a úplňe v háji. Takový je plán, ne ? A kdo je tady potom ten špatný ?
Díky za překlad
Billa mi je ľùto už dopredu. Pri Georgovy a Gustavovy to bude mať tažkè a ja dùfam, že sa Georg k Billovy nebude chovať tak hnusne ako Gustav.
Podľa toho ako si Tom myslì, že Bill nieje až tak zlý a chce sa onom dozvedieť viac si podľa mna neuvedomuje , že tym čo plánuje Billovy ublíži, alebo si to uvedomuje a presne o to mu ide.
Som zvedava na Georgov názir na Billa.
Ďakujem za preklad.
Sice mi není jasné, jak by tohle mohlo nějak fatálně ohrozit Tomovu hudební kariéru, ale snad nařčení z únosu… no budiž… Georgův příjezd by mohl opět zamíchat událostmi.
Jsem fakt zvědavá, jak tohle dopadne. Díky za kapitolu a těším se na pokračování.
Totální závislost na tomhle příběhu. Mohla bych číst každý den… 🙂 Jen tak dál
Ách jáj. Už mi Tom začínal byť sympatický a on takto. Hajzlík jeden! Toto nedopadne dobre. Len uvidíme, že pre koho.
Na jednu stranu je Tom fakt hloupý a naivní, že Billovi všechno prozradil. Na druhou stranu má asi fakt dobré srdíčko, když se chce dostat přes Billovy zdi. Mám takové tušení, že Georg se přidá do teamu Bill. Padly tam nějaké takové náznaky, takže v to doufám. Snad se to celé nějak šíleně nezvrtne.
Děkuji Zuzu za díl.
To bude asi zajímavé až přijde Georg.
Zamrzelo ma, že Tom nemyslí všetky sľuby ktoré dal Billovi vážne, že ho zavádza, ale potešilo ma, že mu začal naozaj veriť a chce ho viac spoznať. Georg mi tam nechýbal, ale možno ma milo prekvapí, alebo sa naňho naštvem…? uvidíme. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu:)
Takže k tomu všemu přibyde ještě Georg! Jen doufám, že alespoň ten má kouska citu v srdci a bude se k Billovi alespoň snažit chovat normálně, protože jestli bude předvádět něco podobného jako Gustav, nejsem si jistá, zda to Bill zvládne.
Z Toma mám pořád prapodivné pocity a netuším, zda mu věřit nebo ne. Jde vidět, že je mu Bill něčím sympatický, když chce za každou cenu něco o Billovi vědět, ovšem těžko říct, zda to nedělá jen proto, aby si byli kvit a mohl pak Billa vydírat ještě kvůli tomu. Tomovi se mi opravdu těžko věří, což je opravdu škoda.
Moc děkuji za překlad! 🙂