The Moorsfield Hotel 8.

Slzy strachu, frustrace a zoufalství tekly Tomovi po tvářích, když si uvědomil, že právě ztratil vše, na čem mu kdy záleželo. Když byl Gustav pryč, byl si jistý, že nedokáže zastavit démona, který se bude brzy těšit z vítězství. A když byl pryč Bill, nebyl si jistý, jestli mu na něčem ještě záleží.

Odtáhl se od šachty výtahu, nevěděl, co bude dělat. Sjel zády po stěně, pateticky zakňučel, když ho mobilní telefon píchl do stehna. Vytáhl ho z kapsy a jeho smutkem zmatená mysl ho chtěla zahodit do výtahové šachty, ale pak se zastavil a viděl, že jeho zadek nějak otevřel GPS. Tom zalapal po dechu, když si všiml malé fialové blikající tečky, na které bylo ještě menší bílé B.

Tom vesele vykřikl a vyskočil na nohy, chvíli se snažil přijít na to, kde se jeho přítel v hotelu nachází. Tečka blikala přímo nad Tomovou hlavou a pak dál chodbou doleva. Bez váhání Tom vyběhl na schodiště, rozrazil dveře a málem dostal infarkt, když zjistil, že většina schodiště, která vedla do patra, kam se snažil dostat, byly jen sutiny.

Zanadával si sám pro sebe a začal panikařit, otočil se zpátky do chodby, odkud zrovna odešel. Jeho nový plán byl jít na požární schodiště a dostat se nahoru, ale jak vkročil do chodby, spatřil ještě rychlejší řešení.

Tom se bez váhání rozeběhl k výtahové šachtě, která mu právě vzala jeho dva kamarády. Chytil se lan, které držela kabinu, jež teď byla na dně šachty, a začal šplhat. Najednou byl rád, že mu jeho paranoia dala značkou fyzickou sílu k tomu, aby se mu tenhle šílený manévr povedl, a tak Tom brzy uviděl světlo z výtahových dveří ve čtvrtém patře.

Děkoval bohu, že byl démon v takovém spěchu a nezavřel za sebou železné dveře, začal v sobě sbírat odvahu ke skoku. Vylezl trochu výš nad úroveň dveří, zoufale se podíval na železnou mříž, která byla zavřená, a v mysli rychle pomyslel na to, že musí zaurgovat Vanhousena, aby ty klece nechal odstranit, až bude po všem. Použil každé vlákno nervu, které měl, zhluboka se nadechl a vrhl se ke světlu.

Zoufale se snažil zachytit něčeho pevného, prsty a špičkami bot se zapřel o malé železné diamanty vytvořené na kleci. Ostře vydechl úlevou, že nespadl dolů, ještě jednou se nadechl a začal pomalu klec otevírat. Hned jak měl dost prostoru pro to, aby se dostal dovnitř, Tom se promáčkl škvírou a spadl na karmínový koberec na zemi.

Tom potlačil záchvat paniky a rozeběhl se na druhý konec chodby, se zalapáním po dechu si uvědomil, že přesně ví, kde Billova tečka bliká. Strčil telefon do kapsy a vytáhl svou přístupovou kartu, pak silou vykopnul dveře do úklidové místnosti. Bez rozmýšlení přeběhl k dalším dveřím a vrazil kartu mezi dveře a futra.

Cesta do dávno zapomenutého skladu, úzké chodby a do schované kuřárny byla v jeho mysli jen rozmazaná čmouha a temnota. Teď stál před kuřárnou a zhluboka se nadechoval, než dveře otevřel a proběhl jimi. Zamrzl na místě, srdce se mu málem zastavilo, když si všimnul, že místnost je naprosto prázdná.

„NE!“ rozkřikl se nahlas, zatímco stál uprostřed pokoje a začínal vyšilovat. Vytáhl mobil z kapsy a ještě jednou se podíval do GPSky. Malé fialové kolečko, které zastupovalo Billa, zůstávalo přesně v místnosti, kde stál Tom. Tom vrátil mobil do kapsy a rozhlédl se po pokoji, všiml si dlouhé cesty v prachu, která vedla od dveří až ke krbu.

Tom cestu následoval a podíval se nahoru do temného komína. V žaludku se mu stáhl nepříjemný pocit viny, když viděl černé kruhy, které Bill před několika dny přerušil. Nad hlavou měl čtyři a půl metru cihel vedoucích do pevného stropu. Tom byl zmatený, nechápal, jak by mohl komín fungovat, aniž by vedl na střechu, ledaže…

„To není komín!“

Tom zapnul svou baterku a posvítil s ní na stěnu po svém levém boku, byly tam jen další cihly. Tom zavrtěl hlavou a přejel světélkem až k tomu, co měla být pravá strana zdi. Namísto toho uviděl železné dveře. Zajel prsty do malé drážky na straně a otevřel dveře, za kterými byla na první pohled úplně stejná (jen menší) výtahová šachta, kterou právě vylezl nahoru. Jak se předklonil, aby lépe viděl ve tmě, Tomovo chodidlo narazilo na něco tvrdého na zemi. Předklonil se ještě víc a našel Billův telefon.

„Dobře,“ dal si ho Tom do kapsy, „musím projít strašidelným tunelem černoty.“ Zhluboka se nadechl a všiml si provazu. „Dolů…?“

Natáhl ruku a jemně zatahal za lana, která se táhla nad jeho hlavou a mizela ve tmě. Po deseti vteřinách tahání za lano si Tom všiml malé dřevěné krabice.

„Výtah na jídlo. Samozřejmě. Co může být lepší než úzká temná šachta? Malá dřevěná krabice smrti v úzké temné šachtě. Jistě.“ Tom se zhluboka nadechl. „Ale jestli mě to dovede k Billovi…“

Tom už odmítal dál váhat a vtěsnal se do krabice, chytil se lana. Jel šachtou, co nejrychleji mohl, cítil, jak se mu stahuje hrudník z toho, jak ho mysl přesvědčovala o tom, že tady není dost vzduchu na to, aby neumřel. Když se úzkost stala až moc velkou, Tomovi podjely ruce a on tak spadl posledních pár metrů až na zem.

Zaúpěl, jelikož si tím pádem málem vyrazil dech, vykutálel se z malé krabice do naprosto černé místnosti. Zoufale hledal svoji baterku, zatímco seděl na zemi, a když ji rozsvítil, podíval se kolem sebe. Jen pár centimetrů nad jeho hlavou byl strop, takže byl rád, že se nepokusil postavit. Pod ním byla izolace.

„Dobře. Naprosto skvěle. Jsem po podlahou.“ Zasyčel si pro sebe.

Zvedl světlo své baterky a začal hledat východ. Jak jeho světélko jezdilo po prostoru, začalo blikat a skomírat. Začal svou vnitřní mantru plnou ‚ne ne ne ne ne ne ne‘ a všiml si malého průduchu ve dřevě nad hlavou. „Dobrý bože,“ zamumlal si pro sebe a snažil se přesunout pod padací dveře. „Prosím Bože, nenech mě tady uvíznout.“

Tom zatlačil nahoru a srdce se mu málem vzneslo, když prkna povolila a nad hlavou uviděl paprsek světla. Bez dalšího přemýšlení vyrazil vzhůru a zvedl se do místnosti nad sebou.

„Vítej!“ Ozval se mužský zadýchaný hlas. „Doufal jsem, že přijdeš sám a ušetříš tak mému otrokovi výlet do hotelu.“

Tom stál v rohu místnosti s dřevěnou podlahou a čtyřmi betonovými zdmi. V místnosti nebyla žádná elektrika, ale byla osvětlena stovkami svíček, které byly zapalovány už tolikrát, že se roztály do velkých kusů vosku.

Napravo od něj Tom uviděl skrčenou postavu starého muže, který toho už zjevně zažil hodně. Jeho prokřehlé tělo bylo až nebezpečně hubené a potažené bílou kůží. Na hlavě měl jen několik bílých pramenů vlasů a měl falešné zuby, vypadal opravdu hrozně.

Otočil se ke středu místnosti a uviděl, že Bill sedí uprostřed obřího pentagramu, který je namalovaný na podlaze krví, která teď byla pokryta prachem. Bill měl svázané kotníky a zápěstí opravdu ošklivě vypadajícím provazem a přes pusu měl lepicí pásku.

„Takže,“ Tom se co nejvíc snažil zůstat v klidu, „vy jste Walter Riley?“

„To jsem.“ Muž měl na tváři zvrhlý úsměv. „Ty musíš být médium.“

„Vlastně jsem démonolog.“ Zalhal Tom ve snaze ho zastrašit.

„Lháři.“ Zasmál se muž. „Můj démon toho druhého shodil do výtahu a pak ho rozmáčkl jako švába, kterým je. No…“ Sípavě se zasmál. „Byl.“

„Ty zkurvysyne!“ Tom udělal krok k muži, než uslyšel Billa křičet.

Tom zastavil a viděl, že Billovi něco rozřízlo tvář a on teď krvácel po tváři a krku.

„Když nebudeš spolupracovat, tak nechám svého démona mučit tvého milence, než ho pošlu Satanovi.“

„Není to můj milenec…“ Tom zamrzl na místě. „A nenechám vás dokončit tuhle rouhačskou ceremonii!“

„Oh.“ Muž vypadal celkem zaskočeně. „No, to trochu ubírá na poetické ironii této situace, ale pro chlapce to tak bude ještě více zničující, a navíc můj démon miluje chuť mučené duše.“

„O čem to mluvíte?!“ Tom byl teď zmatenější než kdy jindy. „Jak je ironické to, že jste sobecký, životy beroucí kretén?“

„NEJSEM SOBECKÝ!“ Walterův hlas byl na jeho křehké tělo až neuvěřitelně silný.

„Zavraždil jste šedesát čtyři lidí, Waltere! Prodáváte nevinné duše zasranýmu ďáblovi jen proto, abyste měl jeho sílu! Upřímně mě nenapadá nic sobečtějšího!“

„Tohle nedělám pro sebe, ty imbecile!“

„Oh, takže vraždíte z naprosto nesobeckých důvodů?“

Tom se ho snažil zdržovat, jelikož si uvědomil, že přišel do téhle smrtící situace naprosto bez plánu. Díval se do strany a viděl, že Bill je stále uprostřed místnosti a před ním se vznáší černý mrak. Po tvářích mu tekly slzy a míchaly se s krví, která se vsakovala do límce jeho trika.

„Tvůj BŮH,“ Walter pořád křičel, „mi dal lásku. Ukázal mi čistou lásku a světlo, a pak MI JI VZAL!“

Tom odvrátil pohled od Billa, který se potajmu snažil dostat z provazů. „Pokračujte.“

„Jsem až moc starý na to, abych plýtval časem na monology.“ Odfrkl si muž.

„Jestli zavraždíte mého nejlepšího přítele a do mě pustíte démona, tak si myslím, že nám alespoň dlužíte vysvětlení.“

„Jen mě zdržuješ.“

„Myslíte si, že to zabere?“ Tom se snažil dýchat klidně.

„Ne.“

„Tak co je pro vás několik dalších minut? Čekal jste takhle dlouho.“

„Fajn, ty paličatý spratku.“ Začal přecházet po pokoji, „Když mi bylo patnáct a stále jsem chodil do kostela s rodinou, potkal jsem dívku. Jmenovala se Mariana a byla to ta nejsladší věc, co jsem kdy viděl. Dvořil jsem se jí, a když mi bylo šestnáct, byl jsem si jistý, že jsme si souzeni navždy. Byla má jediná spřízněná duše. Hned po škole jsem šel do světa a začal pracovat v bance ve městě. Musel jsem každý den pracovat velmi dlouho, ale ona si to zasloužila, chtěl jsem pro ni jen to nejlepší. Když oslavila své osmnáctiny, požádal jsem ji o ruku a ona to přijala. Začali jsme okamžitě plánovat svatbu, i když jsem většinu toho zmeškal, tak jsem ušetřil dost peněz na to, abych jí koupil velký dům, který byl ve městě na prodej.

Týden před naší svatbou mi má sladká Mariana přinesla večeři, jelikož jsem měl moc práce a měl jsem pracovat až do noci. V budově byla jen ona a já, a slunce už dávno zašlo. Nepřeji si znovu prožívat tu noc, a tak tu hroznou vzpomínku zkrátím, přišel tam lupič a na místě ji zastřelil. Zemřela mi v náručí na zemi mé kanceláře. Nemohl jsem nic udělat a ten muž uprchl. Ten bastard mi vzal mou lásku a nikdy za to nezaplatil!“ zakřičel Walter. „Byl jsem neutěšitelný a můj život už neměl smysl, takže jsem se odstěhoval a našel tohle místo na prodej. Koupil jsem ho penězi, které jsem za ty roky ušetřil, udělal pár tajných renovací, a teď jsme tady.“

„A vy si myslíte, že to byla boží práce, že byla zavražděná?“ Tomovi ho bylo maličko líto.

„Kdyby Bohu na mně alespoň trochu záleželo, tak by místo toho poslal kulku do hrudníku mně!“ Walterův hlas se znovu zvedl. „Nebo by zastavil toho zloděje! Alespoň démoni mají jasné motivy!!!“

„Pořád nechápu, jak jí tohle všechno pomůže.“

„Bude ze mě nekromant! Přivedu svou Marianu zpátky a pak mi démon dá mládí a sílu a já jí dám život, který si zasloužila žít!“

„Nemyslíte si, že vás bude nenávidět za to, jak jste k té síle přišel? Dobrá a čistá věřící žena by s vámi nikdy nezůstala, kdyby věděla, co jste udělal!“

„Pochopí, že jsme to udělal pro ni.“ Muž si mnul dlaně a přestal přecházet, odvrátil od Toma pohled. „A ty mě teď přestaň rušit.“ Muž mávnul rukou směrem k démonovi.

Tomovi se dech zasekl v hrudníku a celé jeho tělo ztuhlo, zjistil, že dokáže pohybovat jen očima. Podíval se do středu znaku, srdce se mu málem zastavilo, když viděl, že provazy zůstaly, ale Bill byl pryč.

„Kde ksakru…“ Walter otočil hlavou a očima skenoval místnost, jak hledal svou oběť.

Bill vystoupil ze stínů v rohu místnosti diagonálně od Toma. „Tohle je St. Louis 2015: Mám u sebe nůž, ty kreténe. A teď Toma pusť.“

„To si nemyslím.“ Walter se sípavě zasmál. „Nemyslím si, že dostatečně chápeš, že moc démona je silnější než jakákoliv lidská zbraň, ty zavšivený homouši.“

Bill protočil oči a odfrkl si. „Vážně trapný urážet někoho jeho sexualitou.“ Hrál si s nožem v prstech.

„Na tohle ses soustředit neměl, chlapečku.“ Walterovi začaly růžovět tváře a uši frustrací.

Bill šel vpřed. „Na tom nezáleží. Pusťte Toma a nechte ho odejít, nebo vás zapíchnu a pak už bude jedno, komu démon patří.“

„Proč riskovat hněv démona pro nějakého idiota, který k tobě ani necítí to samé, co ty k němu?“ Walter couvnul a narazil zády do zdi.

„Jestli se mě na tohle musíte ptát, tak nechápete, co je láska.“ Bill od něj stál jen několik kroků. „A nezasloužíte si někoho, jako je Mariana, jestli nechápete lásku.“

Bill udělal výpad rukou a zapíchnul nůž do Walterova břicha. Jak se muž předklonil bolestí, jeho démon se zhmotnil do trojrozměrné stínové postavy a vyrazil k Billovi.

Tom cítil, že se může hýbat a stihl jen otočit hlavou a podívat se na Billa, než ho démon zvedl do vzduchu a pak s ním praštil doprostřed pentagramu na záda. Prasknutí, které následovalo, Toma málem přinutilo zvracet, ale polkl to.

„Zabij ho!“ zakřičel Walter. „Dokonči to, než tu vykrvácím!“

Billovy rty opustil bolestivý výkřik, když se nad ním sklonila černá masa. Tomovi při tom zvuku ztuhlo tělo, nemohl se hýbat, dokud neviděl, že ten bolestivý zvuk z blonďákových úst následoval i potůček krve. Tom se rozeběhl k obrazu a sotva se dotkl symbolu chodidly, ozvalo se vrčení.

„Slez z něj!“ zakřičel Tom a vrhnul se pod démona a přes Billa, aby ho chránil. „Nezabiješ ho!“

Walter se teď už opravdu hlasitě smál. „Blonďák brzy zemře! Posedni médium!“ začal recitovat nápěv v jazyce, který neznal ani Tom, jemuž teď pískalo v uších.

Jak slova začala plynout, Tom cítil, jak ho pálí záda. Zaťal zuby, bylo mu jedno, že se ho snaží posednout démon, jelikož se pod ním dusil jeho nejlepší přítel. Pochopil, že jeho tetování mu tak maximálně jen koupí nějaký čas navíc. Tom se podíval Billovi do obličeje, jako by si nebyl jistý, jestli s ním ještě kdy bude moct mluvit.

„Nemá pravdu.“ Tom usyknul, když se pálení zintenzivňovalo a začal vidět rozmazaně. „Cítím to samé. Jen jsem nic neřekl, protože jsem myslel, že na to bude spousta času potom.“ Tom cítil spálenou kůži, díval se Billovi do očí. „Ještě chvilku vydrž, ano?“

Bill vydal něco mezi smíchem a zakašláním, točila se mu hlava. „Ty sračko.“ Nadechl se roztřeseně. „Nevíš, že doznání z lásky před smrtí jsou ta nejhorší? Nemohl by ses živit jako spisovatel.“

Tom cítil, jak se mu oči zalily slzami, když se bolest zvedla na stupeň, o kterém ani nevěděl, že existuje. „Pak se odsud budeš muset dostat a napsat tenhle příběh. Je dobrý.“

„Není zas tak dobrý.“ Bill sotva šeptal. „Není v něm ani polibek. Fanoušci vždycky chtějí alespoň první polibek.“

I když se v životě nikdy nebál víc než teď, Bill byl naprosto vyrovnaný. Nebyl si jistý, jestli to bylo tou ztrátou krve, šokem nebo Tomovým doznáním, ale když se díval do očí média, necítil bolest. Zvedl ruku, aby Toma pohladil po tváři, Bill byl odhodlaný dostat svůj první polibek, než černota, již viděl v koutcích svého vidění, převezme kontrolu. Začal k sobě stahovat Tomův obličej, když Tomovo tělo ztuhlo. Bill byl zmatený, podíval se médiu zpátky do očí a doufal, že tam najde mír a teplo a jeho hnědé oči, ale to vše byla najednou jen černá.

„Oh…“ Billovi se v hrudníku zasekl dech, když ho všechna útěcha opustila. „Tome, ne!“ Bill ho plácnul do tváře. „Tome, ne! Bojuj s tím! Vykopni ho!!“ Bill cítil, jak mu po tvářích tečou horké slzy a naděje byla pryč.

Tom zavrčel a vymrštil se do stoje dál od Billa. Blonďák se díval, jak to, co byl teď démon v Tomově těle, ustoupilo z pentagramu a postavilo se vedle Waltera, jenž se díval na Billa. Tomovy ruce už nebyly zakryté v rukávech, které zjevně odhořely. Tam, kde byla tetování ochrany, byly teď vidět jen ošklivé červené svaly, ze kterých tekla čirá tekutina a krev, jež kapala na zem, i když si toho démon nevšímal.

„Můžeš si pospíšit a už umřít?“ Walterův hlas byl slabý. „Rád bych to dokončil.“

Bill se otočil hlavou pryč od toho, co bylo předtím, byl si jistý, že umře, ale byl odhodlaný neumřít dívající se na svého vraha nebo démona, který mu ukradl Toma. Namísto toho se díval na betonovou zeď, na které byla pavučina prasklin. Přemýšlel, jestli ty praskliny byly od Toma, když se snažil prorazit zeď kladivem; pak ale ucítil divné vibrace.

Zamračil se, když se ozval hluboký zvuk, Bill zavřel oči zrovna tak, že se stihl vyhnout tomu, aby mu do nich napadal beton, když zeď, která je dělila od třetího patra, explodovala. Začal se trochu dusit prachem ze vzduchu, nebyl si jistý, co se stalo, díval se teď na prázdnou chodbu za pokojem.

Bill se díval do světel a viděl, jak blikají stejně, jako když ho démon unesl. V tom blikajícím světle Bill rozpoznal Georga stojícího v hmotné formě a vypadajícího naprosto zuřivě.

„Nevyhraješ, Waltere Riley!“

Jak promluvil, všechna světla zhasla. Světlo svíček snášelo děsivý jas, když se za Georgem začaly objevovat stíny v množství, ze kterého se Billovi ještě víc motala hlava. Jeden po druhém, každá duše, kterou zde zdržela kletba, vycucala z budovy všechnu elektřinu, aby se mohla zhmotnit stejně jako Georg.

„Zaplatíš za své hříchy.“ Čistě oholený muž vystoupil za Georga a za pas držel svou ženu. „Teď pusť toho člověka ze zajetí démona!“

Bill se snažil posadit, jelikož chtěl vidět, co se děje, ale už na to neměl sílu. Padl hlavou zpátky na podlahu a všiml si, že vedle něj teď seděla jedna z duší.

„Budeš v pořádku, drahoušku.“ Klekla si a vzala si Billovu hlavu do klína. „Dole je ambulance a už pro tebe jdou, tak vydrž, ano?“

Bill slabě přikývl a otočil hlavu směrem ke Georgovi a ostatním duším, jež šly směrem k Walterovi.

Dav byl tak hustý, že Bill nedokázal rozpoznat, kde je Tom nebo Walter. Mrkal, aby se soustředil, ale cítil, jak ho polila úleva, když někteří z nich začali ze země rvát prkna, která na sobě měla vytvořený pentagram, tuhle skupinu vedle umaštěný blonďák v hrozném červeno černém zebrovaném kabátu.

Zalapal po dechu a podíval se na ženu, která ho držela, ta se usmála a zdálo se, že mu vidí do hlavy.

„Přesně tak. Nemůžou dokončit ceremonii bez krvavého pentagramu. Nepůjdeš do pekla.“ Usmála se na něj. „Ani já ne.“

Georgův hlas přehlušil celý dav. „Teď nařiď svému démonovi, aby opustil Toma a dal Billa do pořádku, nebo tvoje smrt bude stejně strašná jako všech našich 64 dohromady.“

„Necháte mě jít, když to udělám?“ Walter se celý třásl.

„Nám jsi tu laskavost nedal a my ji nedáme tobě.“ Dav se rozestoupil, aby ukázal Georga, jak se na muže mračí. „Ale tohle je tvoje poslední šance opustit tento svět s alespoň jedním dobrým skutkem ve tvůj prospěch. Možná ti tak tvůj strůjce ulehčí trest na věčnosti. Nevím, jak to funguje na druhé straně, ale vím, že ani jeden z nás o tobě neřekne nic hezkého, jestli to teď neuděláš.“

Walter se díval do tváří svých obětí, jednomu po druhém, a pak se podíval i na Toma. „Démone. Vystup z něj a sprav toho druhého.“

Z Tomova krku se ozvalo zavrčení.

„Jsem tvůj pán, dokud mi nepřestane bít srdce a já ti NAŘIZUJI, abys opustil tohoto muže a spravil druhého!“

Tomovi se zaklonila hlava, jak z jeho hrudníku vystoupila černá mlha a odletěla k Billovi. Bill se rozkřičel naprostou agonií, cítil, jak se všechny jeho zlámané kosti a poškozené orgány začaly hýbat a vracely se na místo. Vteřiny mu přišly jako hodiny, Bill cítil, jak se uvnitř něj pohybovalo žaludek zvedající zlo. Zrovna když si myslel, že ta bolest nikdy neskončí, ten pocit se z něj zvedl a zmizel v rychlosti mrknutí oka. Jelikož se cítil lépe než kdy předtím, Bill se posadil a rozhlédl se po místnosti. Skoro všechny svíce zhasly, ale svítilo jich dost na to, aby viděl konflikt, který se odehrával v rohu.

„Máš nějaká poslední slova?“ Georgův hlas byl klidný, ale i tak neuvěřitelně hrozivý, díval se do očí muže, který se ho pokoušel poslat do pekla.

Walter otevřel pusu a znovu ji zavřel, pak sklopil pohled a zavrtěl hlavou.

Georg přikývl a natáhl se po něm, vzal ho za krk. Brunet udělal rychlý pohyb a v rychlém a ladném pohybu mu zlomil vaz.

Bill byl už na nohách a procházel okolo děr v podlaze, šel přímo k Tomovi, který se nepohnul od chvíle, kdy démon opustil jeho tělo. Povedlo se mu dostat se vedle Toma a tak nevnímal slabou duši, která se zvedla z Walterova těla a zůstala stát v davu duší.

„Co teď?“

„Můžete jít dál sám, nebo počkat na doprovod, který určitě přijde.“ Georg se rozhlédl po pokoji. „Vy všichni máte tuto možnost.“

Jedno po druhém začala průsvitná těla mizet ze svého mnohaletého vězení. Bill se otočil k Walterovi, který se mu podíval do očí a pak zmizel.

„Jsi v pořádku, Bille?“ Georgův hlas ho vytrhl ze zamyšlení a světla na chodbě se znovu rozsvítila.

„Jo…“ Bill se otočil zpátky k Tomovi, který teď byl bledší než kterýkoliv živý člověk, kterého kdy Bill viděl. „Oh bože, Tome!“

Tom jako by se probral z transu, když uslyšel Billův hlas.

„Bille?“

„Jo.“ Bill se znovu podíval do hnědých očí, do kterých se tolik zamiloval. „Jsem v pořádku.“

„Nejsi duch, co si ze mě dělá srandu?“

„Ne, jsem pořád naživu.“ Billovi se nad tou otázkou chtělo brečet i smát zároveň.

„Dobře.“ Koutek Tomových rtů se zvedl, než se podíval na své ruce. „Tohle ale není dobré.“

„Ne, to není.“ Bill cítil, jak se mu hrnou slzy do očí.

Tom trochu zacouval, když se vrátila všechna bolest.

„Kurva, kurva, kurva. Georgu!“

„Jasně.“ Georg pomohl Tomovi na zem, jelikož omdlel. „Jenno,“ podíval se na bledou blondýnku, která předtím držela Billa u pentagramu. „Myslíš, že bys sem mohla dovést záchranáře?“

„Jistě.“ Dívka zmizela a šla nejspíš do suterénu.

„Jak to vysvětlíme policii?“ Billovi se třásly ruce, jak se snažil držet Tomova tělo, které bokem padalo na něj.

„Řekneš jim, že tenhle kretén Walter byl satanista, který obětoval lidi ďáblu. Řekneš jim, že vám dvěma řekl o svých plánech, zatímco vás mučil, a to zakryje všechny ty podivnosti jako je mrazák a podobně. Řekni jim, že jste ho oba dva zabili v sebeobraně, protože vám šlo o život.“ Georg položil Billovi ruku na rameno. „Všechno ostatní můžeš zatajit tím, že jsi byl v šoku, máte trauma a v Tomově případě, on nic neviděl, protože omdlel.“

Bill přikývl. „T-Ty půjdeš dál?“

„Jestli mi slíbíš, že se vrátíte, tak tady zůstanu a počkám na vás. Rád bych vás ještě oba dva viděl, než půjdu dál.“

„Jsi si jistý?“ Bill znovu brečel.

„Samozřejmě!“ Georg pohladil Billa po vlasech, ve kterých byla stále ještě trocha krve. „Nechci, abyste byli takhle odporní při tom, až vás uvidím naposledy. Radši bych lépe vonící vzpomínku.“

Bill se zahihňal. „Jsi debil.“

„Já vím.“ Georg se usmál. „Postarej se o něj, ano? Budou mu muset transplantovat kůži, ale jinak bude v pořádku.“

„Dobře.“

Georg zmizel zrovna ve chvíli, aby se vyhnul profesionálům, kteří sem pro ně šli.

Bill se podíval dolů a všiml si, že se Tom probudil a díval se na něj s tím nejnevinnějším a nejpřekvapenějším výrazem.

„Co se, kurva, stalo?“

„Omdlel jsi jako princezna.“ Pokusil se Bill o vtip, aby Toma rozptýlil od chybějící kůže na rukách.

„Ah zmlkni, to ty jsi v tomhle případě princezna.“

„Vole, to ty máš na hlavě drdol.“ Bill ho trochu praštil do temena hlavy a držel ho kolem ramen.

„Šuš.“ Tom si položil hlavu na Billovo rameno.

„Tos mě setřel.“ Bill se opřel tváří o jeho hlavu. „Profíkům to trvá celou věčnost se sem dostat.“

„Možná bychom jim taky měli koupit legitky do fitka.“ Usykl Tom, jak pohnul jednou rukou.

„Možná.“ Bill se trochu zvedl, aby se mohl podívat Tomovi do očí. „I když tohle možná z knížky vynechám.“

„Jo, trochu to kazí celkový dojem.“

„Ne, nekazí.“

Bill přitiskl své rty na Tomovy, než mohl cokoliv odpovědět. Zamručel, když cítil, že se Tom do polibku opřel a Billovo srdce vzlétlo. Projel jím silný pocit neporazitelnosti, když prohloubil polibek za zvuku záchranářů běžících v chodbě jejich směrem, bylo mu jedno, kolik svědků v tuhle soukromou chvilku mají.

autor: leahq

original